- Počet článků 1664
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1269x
Seznam rubrik
- Antika
- Román o orosených růžích
- Umění
- Vídeňské bonbónky
- In memoriam
- Články roku 2011
- 2011 Povídky z maloměsta
- Příroda a její dary
- Hudba pro specialisty na etno
- Zahrada
- 2013
- Územní členění a problematika
- Sociální problematika v ČR
- Martin a Liliana
- Biblické dějiny
- Stres. frustrace, deprese nebr
- 2014
- Mezi drakem a hadem
- Společnost
- Články roku 2010
- 2015
- Z historie
- Demokracie
- Politika
- Smlouvy nejsou kus papíru
- Rodina a život kolem ní
- Tajemství zdraví a krásy
- Umět vařit je -in -
- Povídky a novely na sobotu
- Moje domácí kuchyně
- Milostná lyrika
- Až budou padat hvězdy
- On ženatý, ona vdaná
- Můj rozmarný Bůh, harmonie
- Náboženství
- Občanský zákoník a předpisy so
- Pohádky
- Těžké chvíle s lehkým srdcem
- Filozofování s filozofy
- Ženou v každém věku
- Paragrafy
- 50 +
- Druhé housle
- Čtenářský deník
- Osobní
- Nezařazené
- Rok 2012
- 2017
- Rok 2016
Oblíbené články
Irena Aghová
Společnost a tisk: ... podívejte se na jejich vily
Vzbuzování a podněcování závisti a úzkosti (v článcích některých časopisů) z nedostatku v době, kdy mnoho lidí přichází o práci, o peníze vlivem exekucí a o dobré jméno či procházejí bankrotem, je nalévání jedu nespokojenosti v širším měřítku, než v soukromí jednotlivců. Komu to slouží? V době nouze i pohled na vilu a park kolem domu, který vlastní člověk, který ublížil, uškodil, nebo toho není prostě v očích lidí hoden (zřejmě si na to nevydělal, ale peníze nějak získal a snadněji, než ostatní) může velmi komplikovat pohled lidí na řešení vlastních problémů a pokoušet je o myšlence - když může on, proč bych nemohl já, o co jsem horší a co on lepší?
Irena Aghová
Politika: Akademické svobody, školství a morální autority
V naší zemi funguje mnoho názorových proudů, kterým je dobré naslouchat. A tak tu zazní i hlasy, kterým obvykle lidé příliš nepopřávají sluchu. Jakou tedy mají váhu? Staré známé dilema - jedná pan prezident za sebe nebo za svůj úřad v případě pravomoci jmenovat profesory? Mluví pan kardinál za sebe jako občan nebo za římskokatolickou církev? Je prezidentský úřad také morální autoritou? Vnímají lidé římskokatolickou církev jako morální autoritu? O tom tento článek ...
Irena Aghová
Politika: O oprávněnosti nároku docenta Putny a prezidentském právu
Od chvíle, co vypukla taková malá domácí válka o nepodepsání (s významem souhlasu prezidenta republiky) akademické hodnosti panu docentu Punovi, o výrocích a činech pana prezidenta Miloše Zemana a pana docent Putny, začala jsem se vážně o tohoto, jak se v tisku nazývá, alternativního vědce, či katolického intelektuála, kulturního antropologa nebo avantgardního umělce, zajímat. Shlédla jsem několik videí a přečetla jsem si i na internetu dostupné práce pana docenta Putny. A dospěla k poznání, že celý ten skandálek zakrývá mnohem větší problém. Jde o právo hlavy státu nepodepsat jmenování, proti kterému brojí celá řada známých osobností ...
Irena Aghová
Křesťanství a církev: Papež Jan Pavel II. a papež Benedikt XVI.
O osobnostech, papeži Janu Pavlu II. a papeži Benediktu XVI. je nejlépe hovořit ve světle jejich činů, které provázely jejich pontifikáty. Z následujícího stručného vyprávění, které vás zaveden do 19. Století, doby I. Vatikánského koncilu, tak trochu v souvislosti s koncilem Tridentským ze 16. století každý snadno pochopí, jak je důležité význam pontifikátu určitého papeže vidět přes prisma dějin, protože v jejich působení jako křesťanů a současně i představitelů jedné z nejmocnější organizace světa působí dějiny církve a světové dějiny kontinuálně.
Irena Aghová
Exorcismus: Boj se zlem ve světle církevního práva
Z podnětu II. Vatikánského koncilu byla uložena revize Kodexu kanonického práva (Codex Iuris Canonici 1983), která v podstatě potvrdila § 1. kánonu 1172, v němž se říká, že „nikdo nesmí zákonně vykonat exorcismus posedlých, jestliže neobdržel zvláštní a výslovné dovolení od místního ordináře“. § 2 téhož kánonu dovozuje: „Toto dovolení udělí místní ordinář pouze knězi, který se vyznačuje zbožností, věděním, moudrostí a bezvadným životem“.
Irena Aghová
Politika: Kdo je největší, aby nemusel stát na klenoty frontu?
V souladu s tím, že se tu často dohadujeme kvůli víře a církvi, vzpoměla jsem si na cítát z Matoušova evangelia: Tak pozor, bude se trochu vztahovat k následující úvaze: "V tu hodinu přišli učedníci k Ježíšovi s otázkou: „Kdo je vlastně největší v království nebeském?“ Ježíš zavolal dítě, postavil je doprostřed a řekl: „Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského. Kdo se pokoří a bude jako toto dítě, ten je největší v království nebeském.“ (Matouš 18,1-4) ...
Irena Aghová
Společnost: Myslíte, že jsme stále demokratický stát?
Od počátku jsem si myslela, že prezident, který vzejde z přímé volby, ať to bude kdokoliv, to nebude mít jednoduché. Zvolili si ho lidé a kandidáti, kteří neprošli včetně svých přiznivců, nejsou spokojeni. Podle mého názoru, pokud opravdu stojíme o to žít ve státě, který je postavený na výsostných hodnotách demokracie a svobody, bychom měli zvážit, jak ho posílit pro své dobro a ne ho znehodnocovat neustálými politickými potyčkami, které se neodehrávají jen mezi politiky, ale mezi občany. Protože politiky máme od toho, aby posilovali úroveň země, voliče od toho, aby obezřetně volili své zástupce. Ale nyní, když člověk zvažuje, co se tu děje, nemohu se zbavit dojmu, že dochází k nenapravitelným škodám ve všech směrech, následkem toho je pokles úrovně společnosti a mizení smyslu pro etiku. Vztahy mezi lidmi se budou zhoršovat a nahrávat rozkladu společnosti i státu. Komu to vlastně slouží?
Irena Aghová
Politika: Nebylo to na šlechtické úrovni, tak jsem odešla
Odešla jsem těsně před koncem, protože se domnívám, že jsem očekávala projev, který by mohl být na nějaké úrovni,“ uvedla v Hyde Parku na ČT Jitka Chalánková. „Jsem zvyklá na nějakou úroveň, snad bych až řekla pro naši stranu šlechtickou,“ dodala ...
Irena Aghová
Kulturní revoluce: K čemu a kam lidstvo směřuje?
Paní profesorka Dvořáková se ve svých článcích věnuje mnoha podobným tématům tomuto článku, ale je také řada lidí, kteří se vyjadřují k současnému stavu světa, který nemůže Česká republika jen tak opomíjet a jistě, uvnitř společnosti, je mnoho skupin, kteří diskutují nebo se otevřeně vyjadřují. Není to šumot ve větru, to názorové spektrum, ale ještě stále vzdálené dunění přicházející bouře. Ano, svět, který stál v 1. st. našeho letopočtu na prahu kulturní revoluce přechází do další, protože ideály, které stály za život mnoha lidí, za mocenský boj mocných lidí Evropy i světa, se potřebují naplnit, roztřídit, pochopit, uznat, které jsou nosné nebo vypotřebované, musí se najít lidé, kteří svým konáním, jednáním a činy je budou realizovat. Mezi 1. stoletím n.l. a rokem 2012 proběhla časově dost dlouhá historie, v níž se ledacos měnilo, úročilo, zavrhovalo a často se přepisovaly dějiny, až někdy ztratily výpovědní a svědeckou hodnotu. A lidé potřebují určitě vědět, protože na tom stojí jejich bytí, úspěšnost přežití a prosperita, "co je pravda".
Irena Aghová
Společnost a politika: Politika je o morálce, pravil Pospíšil
Pan Pospíšil v aréně se dal slyšet, že politika je "totiž i o morálce". „Jsem možná emocionální, ale nechci se dočkat toho, aby zde zase byli komunisté,“ omluvil se za své rozčilení Pospíšil a dodal, že vláda komunistů je z hlediska morálního principu hazardem. A já si nemyslím, že je to jen politika komunistů, ale politika kohokoliv, kdo zneužije propůjčení moci k veřejné činnosti ve svůj prospěch nebo prospěch nějaké skupiny. A s tím začínáme mít nepěkné zkušenosti ...
Irena Aghová
Politika a církev: Kardinál Duka versus ČSSD
Všimla jsem si, že v tisku probíhá kuriózní spor kolem obsazení Ústavu pro studium totalitních režimů. Úvahu, do jaké míry je tento ústav užitečný pro společnost, se vede diskusí a jak politicky zaměření lidé ho mají zastupovat, je věcí úvahy politických stran. Tentokrát jde o střet představitele římskokatolické církve a politického vězně kardinála Duky a ČSSD, reprezentanta levice. A není to lehké posoudit, kdo má pravdu. Diskuse je velmi temperamentní.
Irena Aghová
Cestou domů: Papež František a "hra na chudobu"
Václav Klaus polemizuje v článku, uveřejněném exkluzivně v časopise Protiproud, který sleduji, s jednou novinářkou (jméno není uvedeno a ani odkaz na článek) o volbě papeže a jeho postoji k chudobě, ke korupci a zřejmě i k ostatním problémům světa, a také se zamýšlí nad lidmi, kteří opanovali veřejný prostor. Dá se říci, že žijeme v jakémsi prostoru, v kterém se pohybují lidé nejrůznějšího zaměření, od náboženského až k liberálnímu a vzájemně o "veřejný prostor" zápasí, nebo lépe řečeno, konkurují si v něm. Pokud tak činí na intelektuální úrovni, můžeme se z toho radovat, protože je zajímavé, jak rozmanité názory v aktuálním dění tohoto světa se mohou dotýkat nosných témat, o nichž se vyslovují veřejně známé osobnosti. A čtenář, pokud má zájem tato témata sledovat, má šanci si osvětlit vlastní postoje, vytvářet si své názory a polemizovat. V tomto mém zamyšlení nejsem na straně ani Říma, ani pana Klause, ani lidí, kteří prosazují teorie Václava Havla, jsem na straně autentického lidství a sleduji, kdo k němu tenduje a kdo tyto otázky odsunuje do pozadí ve smyslu honby za zdroji, ať duchovními či materiálnímu ...
Irena Aghová
Právo a společnost: Oběti a vrazi, volání po trestu smrti
Úcta k životu, presumpce neviny, obava z justičních omylů a mnoho dalších důvodů vedla evropskou společnost k rozhodnutí, že trest smrti jako abslutní trest byl vyňatý z trestních řádů. A to i za těžké zločiny, jako jsou vraždy spáchané pro oběť zvlášť trýznivým způsobem. Nikdo si nemůže být jist, že agresivní lidé pod vlivem omamných látek a bez schopnosti se ovládat, odstraší zpětné zavedení absolutního trestu. Spíš, že společnost touží takové zločince zcela odstranit ze svého středu, neživit je z daní poplatníků ve vězeních, když není naděje na jejich převýchovu a ruku na srdce, o jejich převýchovu a návrat do společnosti, nikdo nestojí.
Irena Aghová
Cestou domů: Papež František a polští biskupové
Katolická církev komunikuje jednak prostřednictvím svých biskupů a jednak prostřednictvím médií. A tak lidé, pro které je běžné, že sledují dění v církvi, vědí, co se děje, co se plánuje, jaké jsou názory a co si mají o tom myslet. Nejnovější událostí je vystoupení polských biskupů, kteří na snahu papeže Františka projevit péči o chudé a trpící prohlašují, že církev není charita ... v Čechách to už dlouho vře kvůli restitucím, společnost je rozpolcená, jednotlivé skupiny se dohadují a i ostře argumentují. Zdá se, že do hry vstupuje mnoho subjektů, kteří se vzájemně těžko domluví, protože obecně chybí schopnost konstruktivně komunikovat.
Irena Aghová
Společnost: Exprezident Václav Klaus předhozen ÚS soudu dějin
Po té, co v roce 1989 bylo otroubeno čtyřicetileté nadvládě jedné strany a do vlasti se začali vracet lidé z emigrace, začaly se tvořit základy nových politických uskupení a lidé si tak mnoho slibovali od budoucího vývoje, začali jsme psát dějiny demokratického státu. Do popředí přicházely osobnosti, které přinesly své koncepce jak politické, tak i ekonomické, protože bylo třeba naplnit nejen články nové ústavy, která do sebe vtáhla Listinu lidských práv a svobod, ale také provést novelizace zákonů ve smyslu ústavy a koncepci právního demokratického státu zatáhnout do života každého člověka. Ideály svobody, ochrany osobnosti, respektu k soukromí lidí, právní jistoty pro každého, možnost svobodného podnikání, to byly jen některé z pilířů, které společnost pomalu vysoukaly z totalitního způsobu řízení státu. Nyní to bylo na každém člověku, jak se postaví k nabytým svobodám a novým pořádkům, protože ústavou a zákony bylo dáno zadost všem představám, jak svobodný občan může prosperovat jak osobně , tak i ekonomicky. Do čela všeho dění byl zvolen Václav Havel se svou koncepcí "nepolitické politiky" a moci občanské společnosti a Václav Klaus se svou koncepcí "české cesty" se systémem politických stran, které měly prosazovat nosné ideály liberalismu a tržního systému hospodářství oproti řízené ekonomice, a to všechno českou cestou, nikoliv převzetím již zaběhlých zkušeností evropských zemí, ale i mimoevropských zemí, které podobnou proměnu řešily. Dva lidé, kteří měli obrovský vliv na probuzení aktivit dřímajícího národa rozsvítili oslnivá světla nad tehdy Československou republikou. A všechno se stehovalo a šilo za pochodu. Bylo třeba hledat trhy odbytu, zprivatizovat velké podniky, otevřít podnikatelskou sféru, vytvořit daňový systém, aby se do státní kasy dostaly peníze a z nichž se živil pomalu se rozpadající moloch socialistického státního zřízení. Široce rozevřená křídla svobody rozvířila dlouho usedající prach na samu českou státnost, a tak jsme si do preambule ústavy, jako základního zákona, hodně naslibovali - kontinuitu s historickou minulostí.
Irena Aghová
Společnost: Co způsobilo takové utrpení mladé generace?
Téměř neuvěřitelná událost v Jihlavě, kdy v kontejneru skončilo tělo patnáctileté dívky, mne vede k názoru, že se začínáme pohybovat, co se týká vnitřních hodnot, na samém dně. Zatím zřejmě není jasné, co se vlastně stalo. Dívka jménem Petra měla navštívit diskotéku v odpoledních hodinách, ale zřejmě se setkala s mladými muži, s kterými odešla do soukromého bytu. Zřejmě mohlo dojít k hádce, nedozvíme se, zda byla znásilněna, ale otřesným faktem zůstává, že její tělo skončilo v kontejneru odpadků, bylo rozmělněno šrotovacím strojem a ostatky skončily na hromadné skládce. Ty nyní hledají policisté, aby našli zbytky těla.
Irena Aghová
Víra a společnost: Křížek a hidžáb
Již po druhé jsem měla možnost si přečíst článek o paní učitelce z mateřské školy, která konvertovala k islámu a nosí šátek. Byla původně křesťankou, ale podle jejích slov, islám přesně říká člověku, jak se má chovat, tak je to pro ní lepší, přehlednější, dokonce i ten šátek je šik, je to zajímavé ho nosit mezi děti, které, bohužel, o křesťanství, židovství a islámu nemají ponětí. Ačkoliv existuje celá řada nádherných pohádek právě pro děti, které se jim nečtou, protože by jim třeba pletly hlavu. Abych neuvedla své případné čtenáře v omyl - já nemám nic proti žádnému náboženství, je to věc každé kultury, společnosti skupiny lidí, ale nelíbí se mi, jak se náboženská otázka prezentuje mezi dětmi a vůbec ve společnosti, která je, jak se sama označuje, ateistická, takže se jí náboženství týká jen okrajově, kulturně ... a přitom fatálně.
Irena Aghová
Společnost: Mezigenerační vztahy a milující rodiče
Téměř každý den se dočteme v tisku o tragediích, při kterých umírají mladí, velmi mladí lidé. Nehody při návratu z diskotéky, otrava pančovaným alkoholem, předávkování drogami, vyhledávání adrenalinových zážitků. Buď mladí lidé nemají dostatečně vyvinutý pud sebezáchovy, nebo si myslí, že se jim nemůže nic stát, když šlápnou na plyn (aniž si jsou vědomi, že řízení nemusí zvládnout), chtějí si užít dřív, než dospějí, protože pak bude ten život už jen nuda, tak ať je na něco vzpomínat. Že ano? Nermyslí přitom na nic jiného, než na svůj výkon a pokud ho přežijí, té slávy mezi vrstevníky! A pokud se vážně zraní a zůstanou na vozíku - však nějak bylo nějak bude. V různých zemích umírají mladí lidé ve vojenských uniformách ve válkách, jiní zase při dobrovolných akcích polovojenských organizací, jako sebevražední atentátníci, jiní na zhoubné nemoci, sebevraždou. A nezřídka - jsou mezi nimi i děti ...
Irena Aghová
Papež František: Křesťanství a katolictví
Mnoho lidí se po volbě nového papeže zaradovalo, zvláště pak po jeho působivém projevu. Po velmi dlouhé historické době nepochází papež z evropského jnízda, ale z Jižní Ameriky, z oblasti tak odlišné nejen skladbou obyvatelstva, původem obyvatelstva, ale také historií. Papež František je členem jezuitského řádu, což je také něco zcela nového a zvláštního.
Irena Aghová
Prezident: Zemanova kulajda
Občas si očima přejedu nadpisy článků na Internetu v českém tisku a občas mne zaujme nějaký článek, zvláště o našem novém panu prezidentovi, který se ještě na Hradě neohřál a už se mu přisuzují různé nebahé vlastnosti. (Zatímco jsou všichni morální a pravdomluvní, naši prezidenti mají plno lidských chyb, takže nemohou, ani omylem, být vzorem národu svým lidským charakterem, svým politickým charakterem, svými postoji k veřejným věcem, k občanskými věcem, nemají téměř v sobě nic dobrého a slušného - asi tak z názorů v tisku). Prezident je vysoký státní úředník, který je placen z veřejných prostředků, jeho práva a povinnosti se odvozují z Ústavy a zastupuje stát navenek. Jenomže, je také politik a záleží zcela na něm, jaké názory bude vyjadřovat k veřejným věcem, k problémům, které se týkají každého z nás, protože přes všechny jeho povinnosti, které zastává z pozice svého úřadu, je naším spoluobčanem a občanem České republiky. Nastoupením do úřadu nejsou jeho práva a povinnosti jako občana umenšena, až na výjimku, která je upravena v zákoně pro výkon úřadu.
Irena Aghová
Kultura: Planetární chůva a její konce
Za dobu, co vysílá televize, my, kteří to pamatujeme, jsme viděli ledacos krásného, zajímavého, nezapomenutelného, napínavého a těšili jsme se třeba na pokračování seriálů. V neděli bývaly pohádky a inscenace (nezapomenu na Richarda III. s panem Adamírou), v pondělí pan inscenace ze slovenské televize ... a tak šel čas. Při pohledu na programy si říkám - asi už všechno bylo řečeno, všechny filmy, co se daly odvysílat byly odvysílány a začínáme znovu - třeba Komisařem Moulinem (byl kdysi velký fešák a takový policejní rebel, kdo ví, jestli si dnes na svůj seriál vůbec vzpomene?). Myslím, že televize už nemá co nabídnout, protože za ty roky, co existuje, předvedla možné a nemožné.
Irena Aghová
Prezident a média: Prezidentem dolních deseti miliónů
Noviny a časopisy jsou naplněny dojmy z inaugurace prezidenta, jeho projevu, závěrečné modlitby, zákulisí před složením slibu a někteří redaktoři si všímají i různých jemností, kterých si lidé obvykle nevšimou. Na Hradě zavlála naše vlajka a přichází nová epocha. Mnoho lidí, kteří se politikou zabývají dnes a denně, vysílají prognózy, jak nám bude s prezidentem Zemanem a pokouší se vystrkovat růžky. Ti, co ho znají, ať už mají k němu negativní nebo pozitivní vztah, o něm hovoří "zasvěceně". Víceméně se o něm dá říci, že je "našinec", a to znamená víc, než si uvědomujeme. Miloš Zeman je bezesporu výrazná osobnost, široce vzdělaný a přemýšlivý muž a hlavně státník. Nabízí jednu věc, která mne zaujala ...
Irena Aghová
Zamyšlení: Hlavně "nevyčuhovat", přátelé
Pročetla jsem si několik diskusí v článcích, které pojednávají o hodnocení Václava Klause. Mezi deseti lidmi, kteří ho negativně hodnotí se najdou tak dva tři, kteří jsou schopni se na jeho osobnost dívat víceméně nestranně. Pro mnoho lidí pan Václav Klaus prostě "vyčuhoval." "Ambicióznost" je většinou vnímána negativně. Pokud takový člověk jde za svým cílem, aniž za sebou zanechá řadu zklamaných lidí a obětí svého egoismu, zkrátka, pokud takový člověk neroste na hřbetě druhých, kteří se neodváží vystrčit hlavu z obav, aby nebyli středem pozornosti závistivců, pokud má co říci a co udělat, pak proč na něm hledat mouchy a pást se na jeho slabostech a lidských chybách? V této zemi opravdu chybí chytří (vychytralých je tu až dost), odvážní a nadaní lidé (kteří nyní se radši zabývají svými věcmi, aby nedošli k úhoně), kteří ještě navíc mají ambici (a v ní i podporu) se podílet na zlepšování společnosti a na kvalitě myšlení i výsledků práce.
Irena Aghová
Politika: Jde o zachování státu, ne jen koryt
V článku "Politika: Klausova "velezrada" jsem se zabývala panem Klausem a možnou příčinou nespokojenosti s jeho činností během výkonu jeho prezidentské funkce a zloby, kterou někteří lidé neskrývali, ale dosud ji nedali průchod. Nyní - ve volném pokračování - bych se chtěla zabývat senátem a panem Janečkem i panem Dienstbierem.
Irena Aghová
Politika: Klausova "velezrada"
Sleduji každý den debaty o žalobě, kterou hodlá podat dost velký počet senátorů, inspirováni aktivistou panem Janečkem a nemohu se zhostit pocitu, že už delší dobu je používáno právo, které má sloužit úplně k jiným účelům, jinak, než jak ho využívají politici naší země. Náš právní řád by měl být krví, která protéká žilami státu a ochraňuje samotný stát i občany před bezprávím, jeho pomocí se mají zušlechťovat mezidliské vztahy, a také má být dosahováno práv a oprávněných zájmů občanů. Úcta k právu je hodnota, která je důležitá v tom smyslu, že nejen obsahuje mravní základy společnosti (spolu s Listinou a mezinárodním právem i evropským právem), ale uspořádává v zemi pořádek a klid. Pokud dochází k jeho degradaci samotnými ústavními činiteli, pak je tu něco špatně a v tom případě by se velmi rychle měla zjednat náprava ...
| předchozí | 1 2 3 | další |
