Irena Aghová

Se slavnými v posteli. Část 4. O míjení

Zdá se, že slovo "míjení" už samo o sobě zanechává pachuť opouštěných šancí, které jsme v životě měli a z nějakého důvodu je nevyužili. Možná, že když se nám nabízely, jsme neměli čas a nebo jsme nedocenili jejich cenu, protože jsme neviděli do budoucnosti, co by nám to mohlo přinést, Kdo ví?...

28.10.2010 v 20:03 | Karma: 13,78 | Přečteno: 884x | Diskuse| Ostatní

Irena Aghová

Se slavnými v posteli. Část 3 O krásných lidských vztazích

Nebojme se lásky, i když si nejsme jistí, zda uneseme i bolest, i ztráty i změny, které takový vztah s sebou přináší. Neutíkejme do svých ulit, protože tam není ani odpověď na naše otázky a ani úleva z ran, které jsme možná ve vztazích utržili. Snažme se kultivovat nejen sami sebe pohledem do svého nitra a odpovídáním si na otázky, co chci, proč nejsem milován, co je to láska ... ale také přijetím vztahu, který k nám otvírá své brány. Je to jen na nás, jaký bude, ale také na tom druhém, zda bude schopen spolu s námi ho prohlubovat ... http://www.youtube.com/watch?v=HMtG0p5aw_I&translated=1

21.10.2010 v 0:00 | Karma: 14,08 | Přečteno: 923x | Diskuse| Ostatní

Irena Aghová

Se slavnými v posteli. Část 2 O štěstí

Marcus Tullius Cicero nyní přemýšlí o cnosti, dobru a zlu a hádá se s filozofy. A jeho myšlenky pronikají stále, díky knihám, k dalším generacím, které o nich mohou, i z hlediska své reality přemítat. Neboť lidé starého Říma nebyli v podstatě od nás odlišní, to je už znát z problémů a otázek, které si kladli a filozoficky o nich přemýšleli.

20.10.2010 v 0:00 | Karma: 14,85 | Přečteno: 843x | Diskuse| Ostatní

Irena Aghová

Se slavnými v posteli. Část 1 - Marcus Tulius Cicero

Tato rubrika je pro čtenáře, které chřipka a nebo jiná sezónní nemoc uvězní v posteli. Takže, těm, kteří se těšili, že půjde o eroticko-skandální rubriku, budou asi zklamáni! I když svým způsobem se v některé historické době se skandály potkáme. Asi si je, po způsobu bulváru, vychutnáme. Už nás nebude moci kdo žalovat ... Marcus Tullius Cicero - má láska - i když, kdybych ho potkala v jeho době, asi by o mne ani očkem nezavadil ... Ale dost klepů ... "Cum defensionum laboribus senatoriisque muneribus aut omnius aut magna ex parte essem aliquando liberatis, rettuli me, Brute, te hortante maxime ad ea studia quae retenta anima, remissa temporibus, longo itervallo intermissa revocavi ..."

13.10.2010 v 15:30 | Karma: 14,01 | Přečteno: 794x | Diskuse| Ostatní

Irena Aghová

Filozofie jako utěšitelka

Tak jako v lidském životě samém se zřídka kdy najde doba, kdy člověk setrvává v pohodě a bezpečí, tak to bylo od pradávna i z celým lidstvem. Ti, kteří nestudovali dějiny, byli ušetřeni vědomí této reality. Ti, kteří studovali dějiny umění, jsou ušetřeni bolestných vhledů do života umělců, jejichž obrazy se dnes prodávají za milióny. Také se stěží najde chvíle, kdy lidé nebyli koseni pandemiemi, zhoubnými nemocemi, nebo umírali vlastní rukou . Ano, bolest, smrt, utrpení, nás, lidstvo neustále provází. Lidé však potřebují oporu, aby se mohli se svým osudem buď smířit a nebo mu i čelit. Potřebují najít zdroje nové energie. Požadavek je jednoznačný. Musí to být něco, co je nezlomné, neochvějné. odolné proti všemu negativnímu a násilnému, protože to všechno je právě to, s čím se člověk ve svém běžném životě setkává. http://www.youtube.com/watch?v=MtqeomC_0ko&translated=1

25.9.2010 v 2:16 | Karma: 12,69 | Přečteno: 1067x | Diskuse| Ostatní

Irena Aghová

Cesta k blaženosti

Hovory o blaženosti jsou zvláštní. Ale je nutné, podle mého soudu, hovořit na našich stránkách přednostně o štěstí, blaženosti a pozitivních stránkách života i o tom, jak toho dosáhnout, protože to je posláním naší činnosti.Z celé řady filozofů a autorů lze najít podobné hledání trvalého štěstí či cenu štěstí krátkodobého. Náš život je pomíjivý a jistě, že nikdo z nás nečeká, že štěstí, které dnes, v toto chvíli prožíváme a zažíváme, bude trvalé. Musíme být vnitřně připraveni na změny, které nás mohou postihovat a mohou tento stav duše zvrátit. Jak vyplývá však z následujících řádků, jen člověk, který má pevné základy a nepodléhá tu příliš pocitům štěstí, tu příliš pocitům neštěstí, které ho postihne, může se, po překonání strasti, nikoliv však automaticky, ale vědomou činností, vrátit do stavu, kterému říkáme blaženost. Jde o naše nastavení – ať vrozené nebo nabyté vědomou prací s naší psychikou. Jsou lidé, kteří vynikají odolností a dokáží v době, kdy je stíhají problémy, jednat tak, aby je řešili a nemění svůj mravní řebříček hodnot. Jsou však i tací, kteří dokáží žít pouze s pocitem štěstí a blaženosti a v době, kdy je stíhá nepřízeň osudu, se mění k nepoznání. Stanou se mstivými, nepřátelskými a snaží se o odvetu i na nevinných lidech. Nikdy se z toho nedostanou, protože jejich základy nebyly pevné a míra zla v nich převážila nad mírou dobra, které projevovali ve šťastných chvílích. Je patrno, že tyto otázky síly dobra, trvalosti blaženosti a působící síly zla na blažené lidi, jsou zajímavé i pro předchozí civilizace. Tak se zaposlouchejme do tichého hlasu filozofa Aristotela, který k nám nyní bude promlouvat. http://www.youtube.com/watch?v=nQm55qrXQdU&feature=related

19.9.2010 v 0:00 | Karma: 14,02 | Přečteno: 809x | Diskuse| Ostatní