- Počet článků 1664
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1269x
Seznam rubrik
- Antika
- Román o orosených růžích
- Umění
- Vídeňské bonbónky
- In memoriam
- Články roku 2011
- 2011 Povídky z maloměsta
- Příroda a její dary
- Hudba pro specialisty na etno
- Zahrada
- 2013
- Územní členění a problematika
- Sociální problematika v ČR
- Martin a Liliana
- Biblické dějiny
- Stres. frustrace, deprese nebr
- 2014
- Mezi drakem a hadem
- Společnost
- Články roku 2010
- 2015
- Z historie
- Demokracie
- Politika
- Smlouvy nejsou kus papíru
- Rodina a život kolem ní
- Tajemství zdraví a krásy
- Umět vařit je -in -
- Povídky a novely na sobotu
- Moje domácí kuchyně
- Milostná lyrika
- Až budou padat hvězdy
- On ženatý, ona vdaná
- Můj rozmarný Bůh, harmonie
- Náboženství
- Občanský zákoník a předpisy so
- Pohádky
- Těžké chvíle s lehkým srdcem
- Filozofování s filozofy
- Ženou v každém věku
- Paragrafy
- 50 +
- Druhé housle
- Čtenářský deník
- Osobní
- Nezařazené
- Rok 2012
- 2017
- Rok 2016
Oblíbené články
Irena Aghová
Společnost: Mým pohledem o cestování do zemí snů
Opravdu, měla jsem radost, když se obě děvčata objevily v tisku se zprávou, že jsou na svobodě. Každé normální matce probíhalo asi hlavou mnoho úvah a otázek od chvíle, kdy byly uneseny. Také jste sledovaly jejich osud? Všimla jsem si, že k problému "Hanča a Tonča" se vyjadřuje mnoho mužů, což je svým způsobem dobře a je dobré jim naslouchat, co si o tom myslí a co by dělali na místě jejich rodičů.
Irena Aghová
Společnost: Otázky národní identity
K úvaze o národní identitě mne znovu přivedl odkaz na článek, který stojí za zamyšlení nad autorem, který ho sepsal a zveřejnil . Myslím, že téma je velmi zajímavé a i aktuální a nelze ho odbývat pouhou úvahou, jak se naše země a její obyvatelstvo jeví jiným národům, nejen evropským. Názory se mohou různit, což není na škodu, protože přispívají diskusi.
Irena Aghová
Zemanova škola historie: Čtrnáct let zběsilé doby
Nerada čtu noviny a časopisy z I. republiky, protože ve mně vyvolávají úzkost. Nejsem nějak dost vnitřně naladěná na dobu, o které vím tak málo ze svědectví svých prarodičů, a tak mnoho z dějin, z literatury, z ústavního práva a politologie. Z výrazných osobností té doby jsme si vybrali Karla Čapka, T. G. Masaryka a některé literáty, jejichž díla neskončila jako "libri prohibiti" v dobách normalizace. Prezident Zeman přímo nikoho nevyzval, kromě svých spolupracovníků, aby četli časopis Přítomnost, ale já byla zvědavá, i když jsem nějak chápala, že to není jen o hledání článku, ale i informací o tom, kdo byl Ferdinand Peroutka a jeho doba a co časopis Přítomnost přímo představoval pro určitou vrstvu prvorepublikové společnosti.
Irena Aghová
Média a člověk: Můžeme být solí země
"Co je pravda?" ptal se zamyšleně Pilát Pontský po rozhovoru s Ježíšem a jistě se rozpomenul na své řecké učitele a na hádky řeckých filosofů, kteří tuto problematiku stále řešili. Zdá se, že lidé stále uvažují o pravdě jako o nároku na pravdu, aby bylo druhému člověku umožněno správně posuzovat situaci a správně ji řešit. V tom má pravda vysokou hodnotu a pravdomluvnosti (slova, která přesně vyjadřují to, co je v mysli), i když jsou tyto morální hodnoty omezovány neshodou myslí a slov, a to je pouze technická záležitost, tedy mravně nelišná. Morálnost užívání slov závisí na cíli, zdali je cíl, s jakým se tato slova používají, morální nebo amorální či relativní. Lidské slovo není matematická hodnota, jeho význam je pružný a tvárný, liší se podle okolností a společenského prostředí.
Irena Aghová
Rodina a stát: Rodičovská odpovědnost a blaho dítěte
Cílem následující článku je srovnání mezi zákonným obsahem rodičovské odpovědnosti podle § 858 občanského zákoníku a obsahem zákonné úpravy sociálně-právní ochrany dětí podle ustanovení § 1 zákona. Úvaha se zaobírá podmínkami výchovy dětí v běžné české rodině.
Irena Aghová
Společnost: Zápas o kulturní prostor
Dnes jsem si s velkým zájmem přečetla v Parlamentních listech článek:" Lidé máte na výběr: Buď křesťanství nebo islám". Autorem toho zvolání je místopředseda lidovců Bartošek. Evropa už takový výběr zažila mnohokrát. I když nešlo v té další alternativě vždycky zrovna o islám. http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Lide-mate-na-vyber-Bud-krestanstvi-nebo-islam-Bez-krestanstvi-se-Evropa-stane-islamska-rika-mistopredseda-lidovcu-Bartosek-359497
Irena Aghová
Putin: O ruské kůži medvědí
Pozorně sleduji, o čem mluví Vladimír Putin a přitom přemýšlím, kolik z toho dokážeme správně pochopit a jaký je náš celkový obraz o Rusku. Přemýšlím nad rozdílnou východní a západní mentalitou.
Irena Aghová
Vánoce a současnost: Vánoční svátky za to nemohou
Moje e-mailová schránka je každý den zavalována nabídkami firem, co koupit pod stromeček. Ze všech stran je nabízeno, jak trávit fantastické vánoce a do toho moře se vlévají zprávy o tom, co ná čeká příští rok a co bude nebo nebude včetně různých astrologických a věšteckých předpovědí. Každý z nás chce trávit tyto volné dny pěkně, v pohodě, ale aby se tak stalo, je nutné si uvědomit, je to naše volba, jak využijeme pro sebe, pro své nitro, pro druhé, které milujeme tento čas, na který máme krásné vzpomínky, které jsou spojeny s láskou k našim nejbližším.
Irena Aghová
Společnost: Senioři - kdo jsou vlastně ti lidé?
Když lidé odejdou z veřejného dění, z firem nebo politiky do důchodu, nastává jim doba, kterou tak pěkně nazvali klasikové - trvalé otium. Začínám článek sice dost ze široka, ale má to svůj smysl. Nepíši své články pouze pro lidi, kteří rychle čtou, rychle jezdí autem a rychle žijí. Mám neustále v patrnosti ty, kteří prožívají své trvalé otium a rozhodují se, čemu budou věnovat tento čas. Snad filozofování, čtení knížek, odborných či beletrie, nebo si dokonce dodělají vzdělání v oboru, který sice začali, ale pro honičku v práci ho nakonec vzdali. Nebo se vrhnou na zahradu, na opravu domu, na aktivity, které jim nyní otevírají své dveře a lákají je do nového času, do otia. Jenže tito lidé jsou nejen aktivní, i když na ně doléhají někdy choroby, které před tím vznikaly díky hektickému životu, ale také pasivní. Dívají se v určitou denní dobu na televizi, poslouchají rozhlasové vysílání nebo sledují internet ...
Irena Aghová
Zdravotnictví a etika: Nedbalost, nepořádek a smrt nevinných
Lužická nemocnice v Rumburku má problém s úmrtím pacientky, které sestra aplikovala smrtící množství draslíku, což jí způsobilo srdeční arytmii a smrt. V jiné mediální zprávě se můžeme dočíst, že nešlo o onkologickou pacientku, která nevyslovila, podle jejího pozůstalého syna nejmenší vůli, že chce zemřít. Na to konto, nemocnice zpřísnila kontrolu zdravotnických dokumentací a nakládání s léky, i když předcházející vnitřní předpisy, podle ředitele, splňovaly předepsané standardy ... v tomto případě se nejednalo o selhání systému, ale jednotlivce ... trestnému činu lze těžko zabránit ...
Irena Aghová
Společnost: Kdybych vás děti neměla ...
Paní Svatava je pěkná padesátnice. A pořád má důvodný pocit, že ji život přeje. Dokonce, po tom, co manžel udělal kariéru, nemají žádné problémy s penězi. I když jako státní úřednice má průměrný plat, přeci má nějakou jistotu, že si místo udrží a pokud ne, však manžel ji něco sežene. Doma nechce být ani za nic. Dva synové si dobře stojí - jeden je lékař a má vlastní ordinaci a druhý právník, pracuje na státním zastupitelství v Praze. Co by doma dělala? I když manžel chodí domů až večer. Je tak unavený a ona je unavená taky, protože má pocit, že ji má za svou asistentku. A dost, řekla si jednou! A osud přihrál tajnou lásku. Krásný muž, i když má lehce po padesátce, zachovalý, zajímavý, zábavný a - vášnivý, krátkou dobu ovdovělý, jak ji tiše sdělil. A jeho modré zajímavé oči se na okamžik zamžily. Ano, to ji chybělo - vášeň a tajemství. Budeme mu říkat - Tonda. Po třech měsících vášnivé lásky, ji požádal, aby se stala ručitelkou, protože nutně potřebuje úvěr. A tak s ním šla do banky, vyřídili formality. Banka zajistila, aby v katastru nemovitostí byla zapsána zástava nemovitosti. A on ji za to týden odměňoval...
Irena Aghová
Společnost: Dobře utajená dcera
Lidé se často nezajímají o minulost člověka, s kterým míní strávit zbytek života nebo alespoň jeho část v manželském či mimomanželském vztahu. Záleží, jak se vztah vydaří. A někdy se opravdu vydaří. Oba jsou šťastni, a pak, jak rána z čitého nebe se objeví problém, který se vyloupne z minulosti a dopadne jak těžký stín na dosud šťastné lidi, kterým se splnily všechny jejich sny.
Irena Aghová
Společnost: Svou babičku bych nikdy nedala
Paní ombudsmanka je zděšená nad stavem, který tu beztrestně existuje několik let. O co jde? O domovy důchodců, které nemají povolení k poskytování péče, kterou ve skutečnosti poskytují jako ústavní péči. Občas tiskem proběhly podobné zprávy. Kdo je vlastně tou situací vinen? Nelegální ústavy, zajišťující péči pro seniory s demencí nelze, podle tiskových zpráv, dohledat. Nejsou samozřejmě registrovány jako ústavy a jistě zde působí dlouhou dobu. Jsou totiž provozovány jako ubytovny. Nepobírají dotace a žijí z plateb klientů, nepodléhají žádné kontrole.
Irena Aghová
O postižených a jejich právech - mluvte jasně, prosím!!!!
Jsem na vážkách, jak rozlišovat mezi tím, co pravil pan Krása a co pravil dotyčný profesor a za jaké pozice mravnosti spojené s životem v celém jeho smyslu, významu a přirozeném právu či z pohledu zájmu společnosti hovořili. Sledovala jsem i diskusi a padl tam název Sparta a zákon, který zavazoval k tomu se zbavovat svých postižených (chtěla bych tímto jednou pro vždy upozornit, že názvem "pohan" nemyslím nic dehonestujícího, ale myslím tím, abychom přísně rozlišovali rozdíl mezi předkřesťanským a křesťanským obdobím lidských dějin, čímž nelze předkřesťanské období brát na lehkou váhu). Jenže to by nyní nesměšovala, je to na dlouhou a samostatnou analýzu, pokud bychom chtěli o tom někdy diskutovat.
Irena Aghová
Společnost: O evropském vlastenectví a národních mýtech
V naší rodině se kromě jiných věcí dědí knihy. Máme jich opravdu habaděj a občas někoho napadne je nabízet:"Hele nechceš Bratrskou trilogii? Třeba by to děti rády četly, mám ji po tátovi . To já jsem to jako kluk četl v létě o prázdninách pod hruškou." Můj bratranec je starší muž, velmi sečtělý a encyklopedický vzdělanec. Stále se hádá se svým synem: "Než člověk někde začne něco vykládat, tak má mít o věci kompletní znalosti ". Jeho syn je IT odborník a vykládá mu, že mu stačí informace a ne tlustospisy, který vlastně ani pořádně nerozumí a ztrácí se v textu. A tak si můj bratranec chodí k nám stěžovat na úpadek vzdělanosti mezi lidmi a přitom popíjíme kávu a pojídáme spokojeně šlehačkové domácí řezy ...
Irena Aghová
Společnost a dějiny: Výroční defenestrace roku 1618
Historie je učitelka života. To praví latiníci. Ráda bych v této souvislosti připomněla výročí v pořadí třetí pražské defenestrace, která měla pro další dějiny nejen Českého království, ale i evropské dějiny, téměř smrtelné následky. V Evropě se rozhořela válka, kterou nazýváme válkou třicetiletou a téměř vylidnila země, které se do ní zapojily. V následujícím článku jsou zvýrazněny osudové okamžiky, které možná nastat nemusely, kdyby ... třeba i v současné době je třeba si brát ponaučení, že je třeba vyčerpávat nejen smírné prostředky k nápravě sporů, ale také zvažovat vážnost situací, do kterých se občas dostáváme.
Irena Aghová
Společnost a média: Kvalita není pojem do větru
Pro naše kulturní prostředí je kvalita přednostním zájmem. Jistě, že nebudeme kupovat maso, obsypané masařkami v obchodě řezníka, špinavé a uválené šatstvo v obchodě s dámským oblečením či děravé povlečení, a to za běžné ceny, které jsou stanoveny pro zboží určité kvality. Vkus a elegance není jen otázkou šatstva a zboží nejrůznějšího zboží, které si vybíráme podle designu, funkčnosti a vzhledu, ale také otázka našeho kulturního cítění. A to, podle mého názoru, platí i pro svět, který nám zprostředkovává zprávy, informace, zpravodajství, kulturní zážitky, a také rozvoj našeho myšlení a ucelování obrazu o světě.
Irena Aghová
Společnost: Ivetin "život" po smrti
Smrt Ivety Bartošové zasáhla každého z nás, a tak není nic zvláštního uvažovat dnes, když už není mezi námi, o tom, čeho jsme svědky, totiž o jejím "životě" po smrti. Zdá se, že i zemřelý člověk, stejně jako žijící, jak tvrdil Aristoteles ve svém díle "Etika Nikomachova", má své dobro a zlo (když ho má i člověk žijící), i když to už neprožívá a necítí a vlastní pocty a hanby. Je zvláštní, že chování a postoje lidí, kteří ji znali nebo s ní pracovali, přinášejí buď poctu, nebo hanbu. A tím i odkrývají, aniž o tom nějak hluboce uvažují, vlastní nitro. Vypovídají o ní, ale zejména o sobě, o svém vztahu, o svých lidských i sociálních kvalitách a představách o lásce v pozitivním i negativním rozměru, osobní úzkosti ze zmaru a smrti, ale i o již (netušeně) otupělých citech, které však zobrazují slovy - záchrana, ochrana, pomoc, což podle mého názoru nemá s milostným citem nic společného, ale hodně to má společného s očekávaným sociálním mezilidským vztahem. Ano, Iveta Bartošová má pravdu i po smrti: všichni ji chtěli "pomáhat", "chránit", "zachránit" podle svých představ a snad i za použití vlastních metod, aniž by přemýšleli, zda je to pro ni právě vhodné a prospěšné, tak jejich "příspěvky" k jejímu životu byly spíše směrovány k Ivetě jako k objektu, nikoliv k Ivetě jako subjektu, byly odlidštěné, formální, vypadaly jako mravné z pohledu celku, nikoliv vůči Ivetě jako člověku. Nezdá se mi divné, že to odmítala, ale v určité době už nedokázala formulovat své představy o kvalitě života. Částečně ji byly nějak nastaveny prostředím, do kterého vplula jako mladá holka se svým vzácným darem - nezvykle sametovým hlasem a neobvykle krásnou září v očích. Třeba si svého daru nebyla ani plně vědoma, ale za to si ho byli vědomi ti, kteří se kolem ní pohybovali. Neztratili jen Ivetu jako subjekt, ztratili její dar jako objekt, najednou si uvědomují všechno zpětně, a jak je vidět - šílí, dělají věci, které by jinak nedělali, protože ona byla jako žijící nositelem něčeho, čím se cítili všichni obdařeni. I kdyby na ni stokrát hleděli nyní na videích, dar se nevrátí, vzala ho smrt nenávratně a k hrůze těch, kteří si přiložili k jeho ničení a konečnému vymístění z tohoto světa (i kdyby hleděli až do oslepnutí na její videa). S jejím životem odešel její dar, hrubě pošlapán, pošpiněn a pokořen ...
Irena Aghová
Společnost: Eschatologie a trh
Zdá se mi, že žijeme permanentně v minulosti, přítomnosti a už také v budoucnosti. V naší společnosti žijí lidé, kteří stále připomínají historickou minulost a varovně ji vznáší k přítomným událostem a přitom vědí, nebo tuší, jak se domnívám, že minulost může sice vytvořit určitý balík zkušeností, které však se jen s velkou rezervou dají použít jako návod nebo lék na současné "nemoci". A o budoucnosti obvykle nevíme nic, až na lidi, kteří se živí nebo baví prognózami, ale musí z něčeho vycházet. Zase jen srovnáváním s minulostí a znalostí současných dějů v našem světě s dopadem na jednotlivé země. Takže mohou jen předpokládat. Není však od věci se obávat, že někdo tento předpoklad uvede do života nějakým projektem, který vytvoří za určitým účelem a tím soustředí i určitou skupinu lidí, kteří projeví názor. Jak dalece je produktivní nebo kontraproduktivní, to záleží na motivaci autora projektu a lidí, kteří ho uvedou do života. Takže tu máme různé názory na očkování dětí, na náboženství, na hypoteční úvěry, které směřují do nejisté budoucnosti, na pojištění s nejrůznějšími produkty, justici, na řízení státních orgánů, na Evropskou unii apod. A podle mého soudu, různé názory, vycházející často z předpokladů o budoucnosti nevytvářejí jistotu pro bezprostřední přítomnost, v které se cosi odehrává, ale většinou nás odkazuje, až jak ukáže budoucnost. Ta možná něco ukáže, ale my nevíme co konkrétně, protože ji nejsme schopni bezpečně odhalit. Aporpó, víte, kdy zemřete? A jestlipak tušíte, že máte duši? Ale ano, hodně lidí to už tuší a ví, že s ní se určitě pak něco odehraje. Ale to záleží na mnoha věcech, jak se to bude odehrávat. Tak pozor, radši si zařiďte život tak, abyste si to nakonec nepokazili. Pojistili se pro případ smrti, aby vaše rodina vás nakonec neproklela, že jste po sobě nic nezanechali, a tak jste nakonec měli takový ten sociální pohřeb? Víte, co dnes pohřeb stojí? Měl byste se pro ten případ radši zajistit. Pak už nic neovlivníte...
Irena Aghová
ŘKC církev a lidé: O morální chudobě a jiných věcech
Tak trochu mne zarazil článek, v němž římskokatolický duchovní z Olomouce tvrdí, že tu "vládne duchovní chudoba a duchovní chaos a že žijeme v obrovském hypermarketu". Z mého občanského pohledu si nemyslím, že by to bylo tak vyhraněné ...
Irena Aghová
Vzdělání: Je možná reforma školství a výchovy?
Pan ministr školství se skutečně činí a myslím, že před ním leží hodně úkolů, pokud si klade tak vysoký cíl, napravit některé nedostatky a omyly ve školství a ve výchově mladé generace. Nebude to jednoduché, protože od roku 1990 proběhlo tolik náběhů na pokusy zmodernizovat školství doprovázené různými projekty, že rozběhnuté programy, které mají své příznivce i odpůrce se těžko zastaví. Školství nabídlo mnoho studijních programů a výchovných modelů, že v současné době je spíš nebezpečí, že se mnoho lidí neuplatní na trhu práce a rodinné i státní či soukromé prostředky vynakládané na vzdělání se nezúročí. Ani naděje v seberealizaci. Jsou dvě cesty - buď budou mladí hledat možnosti, jak se uplatnit v zahraničí, kde je ovšem už tak velká konkurence, nebo volit takové směry vzdělání, které jsou v souladu s momentálním požadavkem trhu a tím budou upadat obory, které by mohly být perspektivní v budoucnosti. Napadá mne, jestli celá koncepce školství , vzdělávání a výchovy od roku 1989 nemíjela skutečné potřeby trhu a nebyla příliš idealisticky pojímána vzhledem k tvrdému dopadu reality, která ukázala brzy, zač je toho loket.
Irena Aghová
Umění a společnost: Raper Řezník
Raper Řezník byl pro svou vulgární tvorbu vyřazen z Českého slavíka! Je ovšem otázka, zda jeho tvorba je jím míněnou propagací násilí, vedoucí do extrému, nebo jen nadsázka a "sranda". Odvracet se od problému je jednoduché, omílat dokola, že svoboda jednoho končí tam, kde se narušuje svoboda druhého, nestačí k tomu, abychom spravedlivě posoudili tato hlediska: 1) vyzývá svou písní raper Řezník (či jiní jemu podobní recesisti) k násilí své přívržence a fanoušky, kteří se kolem něho semkli a vynesli ho na první místo v soutěži Český slavík (a že jich bylo na Facebooku dost na to, aby se jim to podařilo!), 2) je třeba nechávat svobodě slova zase tak do široka a nekriticky otevřená vrata a nechávat do nich vcházet každého, kdo hodlá, jen tak z legrace, "hecovat" společnost, která neumí se svobodou slova a projevu dost dobře zacházet a bojí se, velmi se bojí udělat ten rozhodující krok k tomu, aby v jeho důsledku někde nevrzly dveře, do kterých právě vešel zachmuřený cenzor nebo arbiter, který řekne - "to je blbost, to nepatří mezi lidi" a lidi začnou vykřikovat," že je každému po tom houby, co kdo chce poslouchat", 3) musí česká kultura snášet úplně všechno od každého, kdo si zamane na kus umaštěného papíru od svačiny napsat text básně nebo písně a hned s tím poletí do soutěže, nebo bude o tom rozhodovat nějaká skupina lidí, co je ještě umění a co už je za jeho hranicemi vkusu, poslání a mravnosti z hlediska prosté estetiky, která si sama vynucuje své teritorium a žárlivě ho střeží (a tím nastavuje mantinely, přes které jen tak někdo nepřeskočí)? Je třeba v každém veřejném projevu hledat "umění" a význam pro posluchače či svědky takového projevu, či projev svobody slova za každou cenu?
Irena Aghová
Politika: Bouřlivé časy
Sotva se překulil rok ... tak je český lid opět plný aktivit, což je dobře. Každý si může svobodně říkat, co chce, pokud ovšem je to v rámci slušného chování. Jenomže my jsme si zvolili určitou rétoriku, která z náš činí hulváty. Nejen před našimi občany, ale také v zahraničí. Je to škoda, protože mnoho lidí v této zemi se snaží co nejlépe prezentovat svou práci, ať je to v umění, či v dalších činnostech, ale chování některých politiků, o nichž se mluví v médiích, přesahuje to dobré, co mnozí snaží vytvořit ...
Irena Aghová
Společnost a právo: Účelovost nebo právní cítění?
Opravdu mě velmi zaujaly názory okolo prezidentské amnestie a rozdělila jsem si je na několik hledisek. Kdo je tedy naštvaný a kdo se cítí dobře, kdo je dotčený a komu to obecně vadí. Škodí to právnímu vědomí lidu, lidem, kteří čekali na satisfakci či samotným dotčeným, kteří se tímto sice osvobodili z tenat státu, ale škody, které svou činností způsobili, musí zaplatit?
Irena Aghová
Zaváté loučky
Je krásné snít o jaru, v lednovém ránu, za svítání, s příslibem milostných chvil ...
| předchozí | 1 2 3 | další |
