Lidé pod tlakem: A děti napodobují chování svého okolí

19. 10. 2011 10:15:33
Děti mají v rukou prostředky, které mohou rodiče přivést do velkých potíží. A mezi takové prostředky jsou mobily a počítače. K těmto problémům ještě také přichází neplatičctví a nepřiznání udělených pokut za jizdy na černo, neuhrazení pokuty v předepsané době a u studentů ještě navíc dluhy s vysokými úroky při nezodpovědném půjčování peněz. Myslím, že, podle mého pozorování a i ze zkušeností z některých velmi tristních případů , děti sice ví, že všechno, co mají k dispozici, co se týče eletroniky nebo předplatného na jízdné, stojí peníze a že zapomenutí karty není výmluva pro revizora, aby dítě nepokutoval, přes všechna napomínání a varování mnoho dětí nedbá o následky, které se pak projeví exekučním příkazem vůči rodičům a zabavováním věcí ... konečně, děti jsou denně svědky porušování pravidel u dospělých a nemají téměř žádný dobrý příklad ...

Děti jsou svědky porušování předpisů u svých nejbližších

I děti procházejí určitými změnami postojů k autoritám, které představují primárně rodiče. A nemusí to být tyrani, mohou být přísní, mohou být dobrotiví. Já jsem samozřejmě všemi deseti pro zachovávání práv dětí, ale je třeba dětem připomínat, že mají své povinnosti a k těm povinnostem je málokdo vede a také jsem zjistila, že je mnoho dospělých, kteří jsou pod drobnohledem dětí a kteří se o plnění povinností vyjadřují pohrdavě. Stalo se "dobrým" zvykem, že lidé se snaží přechytračit nebo obcházet různá nařízení, což sice může mít pro ně nepříjemné následky, ale vyprávějí si o tom před dětmi. Je to například častý případ "trestání" správce nemovitostí neplacením nájemného za chybný výpočet vody nebo z jiných důvodů až na hranice hrozby ztráty bydlení, jsou to případy odkládání neplacení pokut za nedovolené parkování, což je sice značkou zákazu zřetelně označeno, ale přesto nerespektováno s tím, že se může na takové zákazy vykašlat, zkrátka dospělí před dětmi často porušují předpisy a vyjadřují se pohrdavě o policii, nařízením, které vydala obec, o lidech, kteří zajišťují pořádek, po kterém ale všichni tak úpěnlivě volají. Pocit, že si mohou všechno dovolit a ono to pak nějak dopadne, vyvolávají v dětských svědcích domnění, že když ony také tak učiní, tak to za ně "všemocný" rodič nějak "vypígluje". Dospělí se vychovávají restrikcí vůči nedovolenému chování, děti pak tělesnými tresty a křikem, zákazy oblíbených činností a stresujícím napětím v rodinách. Přitom by stačilo, kdyby každý si uvědomil, že předpisy se neobcházejí a pokud se obejdou, pak musí následovat sankce. U věkem dospělých lidí zákony předpokládají, že jsou zodpovědní a tudíž i odpovědní za své chování, jednání, konání. Ale jsou mnozí lidé skutečně dospělí anebo mají stále infantilní představu, že něco nebo všechno nějak projde, protože se znají s tím nebo oním?

Příklady táhnou, nebo také co náleží bohovi, nenáleží volovi

Každý den, sotva si otevřete noviny a začnete číst, co je nového, se dočtete, kolik představitelů státní moci je honěných za různé činy a přečiny. Policie jde po kdekom. Každou chvíli někdo na někoho v těchto řadách podává trestní oznámení. Tak samozřejmě, že to většina lidí chápe tak, že jde o pokus o diskreditaci osobnosti politika nebo jinak veřejně činné osoby, lidé to nějak dál nerozebírají, ale tyto hony, kterým jsou denně svědky vrhají zpět do společnosti signály, které se pak odrážejí na chování jednotlivců, které si udělají závěr: když můžou oni, můžeme i my. A pokud občané, kteří jsou pod neustálým tlakem, si udělají názor, že si nelze ničeho a nikoho vážit, že jsou všichni lumpové a berou velké peníze, zatímco oni peníze nemají a chce se po nich, aby byli ukáznění a hodní, a to teda ne, my taky budeme dělat to, co oni, dochází k fatální devastaci společnosti a k tomu samozřejmě přispívají i média, které nešetří ani hlavu státu. Ta devastace spočívá v tom, že lidé mají pocit rovnosti ve svých právech a povinnostech, a tuto rovnost lze pojímat pozitivně a negativně. Nyní vládne, díky dlouhodobé krizi mezi představiteli tohoto státu, ta negativní rovnost. Lidé více vnímají tzv. celebrity, jejichž chování a konání se propírá v tisku, a skutečně rozumný člověk musí zkonstatovat, že se vystavují na odiv spíše ty negativní stránky než pozitivní, napodobují je a potvrzují si své způsoby tím, že "ti nahoře" nejsou jiní, jenomže na rozdíl od těch celebrit mají v rukou moc a mocensky se chovají. Lidé také chtějí mít pocit moci, protože pocit bezmoci je dehonestuje, činí je ve vlastních očích bezvýznamnými jedinci, tak se jim prostě chtějí podobat a dělat to, co oni, když už jim chybí hodně do slušného životního standardu. A to všechno děti a mladí lidé vnímají a takovou výchovou i procházejí. Tak proč by si alespoň na chvíli nezariskovaly? Třeba jim to také projde ...

Společnost se rozkládá ve všech směrech, životy se bortí jako domeček z karet

Můžeme si často všimnout, že jak se lidé vzájemně k sobě chovají nadřazeně. Pro hlouposti! Málokdy narazíte na laskavého člověka, který vám s celou vážností vysvětlí důsledky nedbalého přístupu k povinnosti. Lidé mají pocit, že musí neustále bojovat za svou svobodu, ale současně chybně nastavenými vlastními principy se dostávají do čím dál větší finanční i osobní tísně. Jednou si navykli, že mají možnost uplatnit svou svobodnou vůli, ovšem ne v případech, kdy jim někdo něco z pozice výkonu moci zakazuje nebo přikazuje, což si nevymýšlí, ale tak mu velí zákon. Lidé mají pravdu v tom, že zákony jsou tak komplikované a rychle se měnící, že jim nerozumí, což je chyba, ale nikoliv naší vlády či zákonodárců, kteří jsou povinni implementovat do českých národních předpisů Směrnice EU a i přes varování hlavy státu se implementují bez dlouhého přemýšlení, protože je to jednodušší, ale to občané musí takto vzít na vědomí, dokud budou články těchto dohod, které vydává EU, platit a k tomu se členské země zavázaly. Nicméně, v tisku i diskusích pod články se objevují signály, které píší anonymové a každou myšlenku, která by byla nosná, zuřivě popírají, takže lidé i děti, které si neumí přehodnotit některé výpady čistě účelového původu, mají pocity deziluzí a zmaru a svým chováním přispívají i k vlastním problémům a jejich životy se povážlivě poznamenávají negací.

Žít vědomě je nutné

Nemůžeme žít v nějakých představách, které ještě navíc nemáme vůli naplnit, ale dělat, jako by byly realitou! Není pozdě, nikdy není pozdě přehodnotit své postoje, nařídit si udržování pořádku ve vlastním životě, kolem sebe uklidit a převést si spoustu zpráv do oblasti mýtů, kterými se nemusí jejich mysl a vědomí řídit, protože prioritu všichni znají - i přes problémy, který každý z nás pociťuje je nutné si vést ve svém životě pořádek a řád, chránit rodinu před bankrotem, opatrovat své staré a nemocné členy rodiny a najít si důvody k radosti. Noviny a jiná media nejsou rádcem k řádnému životu, který je nutný vést, přes všechny překážky, v této době, jejíž obraz krize je poněkud uměle nafouknutý. Ale říkám poněkud, protože ve skutečnosti musíme s obtížemi počítat a počínat si tak, aby nás i s rodinou nějaká vlna nesmetla. Myslím, že pokud se lidem podaří udržet pořádek ve vlastních účtech a v rodinných vztazích, pokud nejsou lidé ohrožováni vlastním psychickým stavem z toho, že si berou příliš mnoho negativního z věcí, které se jich ani tak osobně netýkají, pak mohou získat prostor a čas nahlížet do svého života, do svých plánů a cílů a cílevědomě bojovat s problémy, které již mají nebo je mohou čekat. A tak se děti naučí napodobovat jejich přístupy k životu - ty správné a budou obezřetně nakládat se svěřeným mobilem, se svými přáními a budou více důvěřovat i svým nejbližším, kteří je nesmějí v žádném ohledu zklamat jako předpokládané vzory do jejich budoucího života a výstavby i přijetí vlastních hodnot.

Autor: Irena Aghová | středa 19.10.2011 10:15 | karma článku: 16.96 | přečteno: 1048x

Další články blogera

Irena Aghová

Placido Domingo a jeho zničená kariéra.

Hnutí MeeToo jistě mělo zpočátku úmysl, aby ženy nebyly obtěžovány návrhy mužů a tím i ponižovány jejich chováním, které těžce nesou a snižují jejich důstojnost. Tak to nějak chápu já.

10.10.2019 v 11:21 | Karma článku: 17.99 | Přečteno: 825 | Diskuse

Irena Aghová

Disertační práce pana dr.Ondráčka.

S údivem jsem zachytila v médiích článek o tom, že disertační práce měla určité nedostatky, které by mohly naplnit pojem "plagiát".

9.10.2019 v 17:07 | Karma článku: 11.28 | Přečteno: 761 | Diskuse

Irena Aghová

Za Karlem Gottem a o populární hudbě.

Jistě, že mnoho lidí vyjádřilo své pocity, když bylo oznámeno, že Karel Gott zemřel. I když každý víme, že život není věčný, přesto se nás vždy úmrtí někoho, kdo je nám něčím blízký, zarazí.

5.10.2019 v 11:14 | Karma článku: 12.83 | Přečteno: 326 | Diskuse

Irena Aghová

Generační boj o pracovní místa.

Následující úvaha je inspirována článkem o tom, co si mladá generace myslí o starší generaci ve věci pracovních míst. Skutečně zabírají starší lidé v důchodovém věku mladším pracovní místa?

30.9.2019 v 14:32 | Karma článku: 13.34 | Přečteno: 662 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jakub Beznoska

Město nepřizpůsobivým přidělilo byty...

...dům poté bude muset hlídat ostraha a bezpečnostní kamery.. Již z tohoto lze usuzovat, že se sociální projekt moc nepovedl.

21.10.2019 v 22:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Jarka Jarvis

Oči jako rys

Oči jsou prý okna do duše. Nebo jako studánky - jen do nich plivnout, říkali chuligáni za mých mladých let. Ovšem časy se mění; křišťálové studánky, které si pamatuji, stačily od té doby vyschnout, a chuligáni?

21.10.2019 v 21:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 15 | Diskuse

Zbyšek Hlinka

Zakládám klub přátel CO2

Musím zcela zodpovědně říct, že CO2 je kamarád. Je to dokonce velmi důležitý kamarád. Protože například pivo bez CO2 by nebylo k pití. Víno také bez produkce CO2 nevyrobíte.

21.10.2019 v 19:41 | Karma článku: 27.46 | Přečteno: 351 | Diskuse

Jaroslava Indrová

Jak jsem dělala autoškolu

Autoškolu jsem dělala dálkově. V osmdesátých letech to šlo. Znamenalo to, že první pomoc a údržbu vozidla si nastuduji sama a místo výuky jsem si byla čtyřikrát napsat cvičně test. Povinně jsem musela absolvovat jízdy na trenažéru

21.10.2019 v 18:29 | Karma článku: 12.68 | Přečteno: 219 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Buď jsi velký nebo malý, aneb Toto není o pindících

Jiří Turnere díky za článek, fakt díky za ten výstižný název, ale i za samotný obsah, protože od včerejšího dne přemýšlím, jak nenápadně popsat nenávist a závist, kterou sleduji a cítím, i když už dávno na ni nereaguji, přesto....

21.10.2019 v 17:56 | Karma článku: 13.49 | Přečteno: 369 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz