Organizace římskokatolické církve

10. 07. 2012 1:00:53
Dnes jsem četla v Parlamentních listech, že paní spisovatelka Jana Procházková podala trestní oznámení na prezidenta a premiéra z vlastizrady za zaprodávání části území ČR Vatikánu. Jsem z toho čím dál víc zmatenější. I když se mi tedy moc nezamlouvá, jak byly tyto majetkové záležitosti organizované a co z toho všeho pošlo za hrůzy, přeci jenom jsem na vážkách, zda ctněná paní spisovatelka má dostatečný přehled o tom, co je církev, jak je organizovaná a komu se vlastně vrací majetek. Předkládám Vám, vážení čtenáři, nejdůležitější body organizace ŘKC, jak jsem je je sestavila pomocí kanonického práva a dalších relevantních platných pramenů pro informaci. Kanonickým právem se řídí církev, nikoliv i stát. Ale jak poznáte z textu, církev se také řídí zákony České republiky.

Církev římskokatolická jakožto právnická osoba registrovaná v České republice je z pověření Apoštolského stolce oprávněna jednat prostřednictvím České biskupské konference ve věcech týkajících se celé církve.

Podrobnosti o poslání církve jsou uvedeny v Katechismu katolické církve a Kodexu kanonického práva z roku 1983 (dále uváděno již jen „kodex“ nebo též „CIC 1983“).

Orgán církve

Česká biskupská konference

Česká biskupská konference je zřízena Apoštolským stolcem jako sbor biskupů a je kolektivním koordinačním orgánem místních církví na území České republiky. Církev římskokatolická jakožto právnická osoba registrovaná v České republice je z pověření Apoštolského stolce oprávněna jednat prostřednictvím České biskupské konference ve věcech týkajících se celé církve.

Statutární orgán České biskupské konference, způsob jednání

statutárními orgány jsou :

předseda

místopředseda

generální sekretář

Jiné osoby mohou za Českou biskupskou konferenci jednat jen v rozsahu určeném v písemném pověření předsedy České biskupské konference.

Jinými osobami oprávněnými činit právní úkony jménem církve jsou :

arcibiskupství a biskupství v rozsahu uvedeném v odst. 1, konference vyšších řeholních představených v zákonem určeném rozsahu.

Arcibiskupství a biskupství

Jednotlivá arcibiskupství a biskupství jednají jménem Církve římskokatolické ve věcech týkajících se jejich místní církve (diecéze), navrhují evidenci, změny evidence a zrušení evidence týkající se právnických osob jimi zřízených nebo podléhajících jejich dozoru (Kán. 594). Dále jednají jménem Církve římskokatolické ve věcech změny evidence týkající se samotného arcibiskupství či biskupství. Statutárním orgánem arcibiskupství a biskupství je arcibiskup či biskup, generální vikář, biskupský vikář – do funkce jsou ustavováni bez časového omezení. Biskupský vikář, není-li biskupem, je ustavován na dobu určitou.

Konference vyšších představených mužských řeholí v ČR

Je kolektivním koordinačním orgánem mužských řeholí, to jest mužských řádů a kongregací působících na území České republiky, které jsou jejími členy. Jedná jménem Církve římskokatolické ve věcech společných zájmů mužských řádů a kongregací se souhlasem členských organizací konference. Navrhuje evidenci, změny evidence a zrušení evidence týkající se samotné konference, právnických osob v církvi zřízených konferencí, řádů a kongregací, které jsou jejími členy a osob těmito řády a kongregacemi zřízených. Statutárním orgánem je předseda a místopředseda, jejich funkční období je čtyřleté.

Konference vyšších představených ženských řeholí v ČR

Je kolektivním koordinačním orgánem ženských řeholí, to jest ženských řádů a kongregací působících na území České republiky, které jsou jejími členy. Jedná jménem Církve římskokatolické ve věcech společných zájmů ženských řádů a kongregací se souhlasem členských organizací konference a navrhuje evidenci, změny evidence a zrušení evidence týkající se samotné konference, právnických osob v církvi zřízených konferencí, řádů a kongregací, které jsou jejími členy a osob těmito řády a kongregacemi zřízených.

Statutárním orgánem je předsedkyně a místopředsedkyně, jejich funkční období je čtyřleté.

Organizační struktura církve

Organizační struktura církve se řídí Kodexem kanonického práva z roku 1983.

Katolickou církev tvoří místní církve. Místními církvemi v České republice jsou arcibiskupství a biskupství – tj. diecéze. Diecéze se dělí na farnosti (včetně kvazifarností). Dle územního členění vytvářejí místní církve dvě provincie, tj. Českou provincii a Moravskou provincii. Biskupové všech katolických diecézí v České republice jsou členy České biskupské konference. Vedle výše uvedených organizačních složek tvoří strukturu církve svébytné společnosti zasvěceného a apoštolského života – řády a kongregace s vlastní strukturou. Do organizační struktury církve náleží další právnické osoby se svébytnou právní subjektivitou (typový výčet je uveden v článku IX.), jejichž postavení v organizační struktuře církve je určeno kodexem. Organizační struktura je tvořena orgány a institucemi, které kodex v Kán. 115 označuje pojmem právnické osoby v církvi a dále pak již kodex užívá pouze pojem právnická osoba. V základním dokumentu jsou označovány jako právnické osoby v církvi. Všechny právnické osoby v církvi jsou právnickými osobami. Církev římskokatolická, respektive její organizační složky, jsou oprávněny zřizovat další právnické osoby.

Začlenění církve do struktur církve mimo území České republiky

Církev římskokatolická (označovaná též jako římskokatolická církev) je katolickou církví latinského obřadu působící na území České republiky a je nedílnou součástí katolické církve (celosvětové katolické církve). Hlavou katolické církve je papež, který je oprávněn ke svobodnému výkonu moci nad celou církví. Katolická církev a její jednotlivé součásti spadají ve věcech církevních pod pravomoc Apoštolského stolce (též pod názvem Svatý Stolec nebo Římský Apoštolský Stolec). Sídlem hlavy katolické církve, Apoštolského stolce (Svatého stolce) a dalších církevních ústředních orgánů je Cittá del Vaticano. Svatý Stolec je diplomaticky zastoupen v České republice na úrovni Apoštolské nunciatury se sídlem v Praze.

Většina řádů a kongregací má ústředí a nejvyšší představené mimo území České republiky. Řády, kongregace nebo jejich organizační složky působící v České republice v tomto případě spadají pod pravomoc nejvyššího (generálního) představeného, pokud generální stanovy neurčují jinak. Kromě toho společnosti papežského práva spadají též pod výlučnou moc Apoštolského stolce.

Obdobná situace je i u jiných právnických osob (např. u osobních prelatur, veřejných a soukromých sdružení křesťanů apod.). Otázka pravomoci se pak řeší jejich interními stanovami a předpisy.

Zánik církve - naložení s likvidačním zůstatkem

Zánik Církve římskokatolické na území České republiky nepřichází v úvahu.

Statutární orgány

Jménem jednotlivých právnických osob jednají jejich statutární orgány. Označení názvu statutárních orgánů právnických osob je uvedeno u jednotlivých typů právnických osob (viz čl. IX.). Označení názvu vyplývá buď přímo z ustanovení kodexu nebo ze stanov či zřizovacích listin, jako je tomu u těch právnických osob, kde kodex přímo neurčuje název statutárního orgánu (př. řády a kongregace, charitní organizace, sdružení apod.)

Členové statutárních orgánů jsou ustavováni do funkce jmenováním nebo volbou, popř. schválením, a to podle kodexu nebo podle statutu příslušné právnické osoby. Tytéž prameny určují i osoby oprávněné ustavovat a odvolávat statutární zástupce. Obvykle je oprávněn jmenovat člena statutárního orgánu do funkce příslušný církevní představený, který je oprávněný ke zřizování dané právnické osoby nebo pod jehož pravomoc tato osoba spadá. Délka funkčního období členů statutárních orgánů je u jednotlivých typů právnických osob různá dle toho, jak to určuje kodex nebo stanovy, zřizovací listina nebo jmenovací dekret. Pro ukončení funkce platí ustanovení kodexu a stanov. Statutární orgán se podepisuje tak, že k tištěnému nebo napsanému názvu právnické osoby připojí svůj podpis s vyznačením funkce.

Majetková správa

V oblasti majetkové správy jedná statutární orgán právnické osoby podřízené diecéznímu biskupovi nebo právnické osoby, která nemá stanovami určeného představeného, zcela samostatně pouze v rozsahu řádné správy ve smyslu kán. 1281. V rozsahu mimořádné správy jedná za právnickou osobu platně pouze s písemným souhlasem představeného k danému právnímu úkonu (představeného podle stanov právnické osoby, je-li stanovami určen, jinak diecézního biskupa) (kán. 1281, 1291). Řádnou správou je jednání za právnickou osobu v právním vztahu, který je vymezen právní normou partikulárního práva, tj. normou vydanou každým biskupstvím samostatně. K pronájmu movitých věcí přesahujících hodnotu 20.000,- Kč, nemovitostí, bytových a nebytových prostor na dobu delší než jeden rok je k platnosti jednání statutárního orgánu právnické osoby podřízené diecéznímu biskupovi nebo právnické osoby, která nemá stanovami určeného představeného, potřeba písemný souhlas představeného diecézního biskupa vždy; nájemní smlouvu může statutární orgán uzavřít platně jen v písemné formě. Diecézní biskup jedná v oblasti majetkové správy jako statutární orgán (správce) diecéze a vydává písemný souhlas k jednání za právnické osoby podřízené diecéznímu biskupovi nebo k jednání právnické osoby, která nemá stanovami určeného představeného (dále jen jednání diecézního biskupa v oblasti majetkové správy), zcela samostatně pouze v rozsahu řádné správy diecézního biskupa ve smyslu kán. 1292. Mimořádnou správou diecézního biskupa ve smyslu kán. 1292 je dispoziční úkon s kostelem, farní budovou nebo jinou nemovitostí určenou pro církevní aktivity bez ohledu na hodnotu a dále jakékoli majetkoprávní úkony v hodnotě od 10.000.000,- Kč do 40.000.000,- Kč; v rozsahu mimořádné správy jedná diecézní biskup platně pouze s (písemným) souhlasem své ekonomické rady a sboru konzultorů. Diecézní biskup jedná platně v oblasti majetkové správy v právním vztahu, jehož předmětem je hodnota vyšší než částka 40.000.000,- Kč, jen s (písemným) souhlasem Apoštolského stolce.

Jiné orgány oprávněné jednat

Kodex, popř. stanovy vymezují, zda a v jakém rozsahu mohou právnickou osobu zastupovat i jiné osoby. Za právnické osoby, kromě výše uvedených případů, jednají v rozsahu vymezeném v čl. IV. a v čl. V. i tam uvedené osoby.

Typy právnických osob k evidenci Ministerstvem kultury ČR

Typy právnických osob, statutárních orgánů, nástupnictví a nakládaní s likvidačním zůstatkem upravuje kodex, jak je již uvedeno v čl. VII. V bodech 1 až 16 je uveden výčet jednotlivých typů právnických osob v církvi s orientačním odkazem na ustanovení Kodexu kanonického práva z r. 1983 popř. Kodexu kanonického práva z r. 1917 (CIC 1917). Dále je uveden stručný přehled o zřizovateli a statutárním orgánu (nikoliv však konečný výčet) – v podrobnostech se odkazuje na předpisy kanonického práva, které jsou pro řešení problematiky rozhodující a na příslušné stanovy.

Právnické osoby jsou zřizovány za účelem naplnění poslání církve (Kán. 114 §2). Pokud kodex přímo neurčuje druh právnické osoby, je na rozhodnutí zřizovatele, zda-li bude právnická osoba zřízena jako sborová či soubor věcí.

Jsou-li uváděny jako zřizovatelé řády a kongregace, míní se tím i jejich organizační složky s právní subjektivitou, pokud to jejich stanovy nevylučují.

Jednotlivými typy právnických osob v církvi jsou zejména následující:

1. biskupská konference

zřizuje, mění a ruší papež.

Statutárním orgánem je předseda, místopředseda a generální sekretář

Kán. 447 a násl.; Kán. 449 § 2.

2. církevní provincie

zřizuje, mění a ruší papež.

Statutárním orgánem je metropolita

Kán. 431 a násl.; Kán. 432 § 2.

3. místní církve ( diecéze) – arcibiskupství a biskupství

místní církve se označují jako arcibiskupství a biskupství.

Místní církve zřizuje, mění a ruší papež.

Statutárním orgánem je arcibiskup nebo biskup, generální vikář, biskupský vikář,

administrátor diecéze.

Kán. 368 a násl.; Kán. 373.

Na území České republiky jsou zřízena tato arcibiskupství a biskupství:

Arcibiskupství pražské

se sídlem v Praze

založeno v roce 973 jako biskupství, v roce 1344 povýšeno na arcibiskupství.

Biskupství plzeňské

se sídlem v Plzni

založeno v roce 1993.

Biskupství litoměřické

se sídlem v Litoměřicích

založeno v roce 1655.

Biskupství královéhradecké

se sídlem v Hradci Králové

založeno v roce 1664.

Biskupství českobudějovické

se sídlem v Českých Budějovicích

založeno v roce 1785.

Arcibiskupství olomoucké

se sídlem v Olomouci

založeno v roce 869 jako biskupství, v roce 1777 povýšeno na arcibiskupství.

Biskupství brněnské

se sídlem v Brně

založeno v roce 1777.

Biskupství ostravsko-opavské

se sídlem v Ostravě

založeno v roce 1996.

- kapituly katedrální a kolegiátní

zřizuje, mění a ruší a) Apoštolský stolec (katedrální) b) diecézní biskup (kolegiátní).

Statutárním orgánem – označení určují stanovy, obvykle prelát

Kán. 503 a násl.; Kán. 504.

- farnosti a kvazifarnosti (duchovní správy)

zřizuje, mění a ruší diecézní biskup.

Statutárním orgánem farnosti je farář nebo administrátor farnosti.

Statutárním orgánem kvazifarnosti je rektor (duchovní správce).

Kán. 515 a násl.; Kán. 515 § 3; Kán. 516 § 1.

- osobní prelatury

zřizuje, mění a ruší Apoštolský stolec.

Statutární orgán je označen ve stanovách.

Kán. 294 a násl.

- semináře

zřizuje, mění a ruší biskup (diecézní seminář), společně biskupové více diecézí (mezidiecézní seminář) nebo Česká biskupská konference (seminář pro celé území ČR).

Statutárním orgánem je rektor semináře, popř. i vicerektor.

Kán. 232 a násl.; Kán. 238 § 1.

- církevní charitativní organizace

diecézní, oblastní, městské a farní charity, domovy duchovních a řeholnic

sdružení charit apod. jsou označovány jako církevní charitativní organizace.

Charitativní organizace na území diecézí zřizují, mění a ruší diecézní biskupové;

charitativní organizace s celonárodní působností zřizuje, mění a ruší Česká biskupská konference (např. domovy duchovních a řeholnic, Sdružení Česká katolická charita).

Statutárním orgánem charit a domovů je ředitel nebo ředitel a prezident, popř. jinak označená osoba (označení se řídí stanovami).

Statutárním orgánem Sdružení České katolické charity je generální sekretář a prezident.

- církevní zdravotnická a sociální zařízení

zřizuje (organizačně zajišťuje jejich zařazení do soustavy zdravotnických zařízení), mění a ruší diecézní biskup nebo představitelé řádů nebo kongregací.

Statutárním orgánem je ředitel nebo jinak statutem označená osoba.

Veřejná sdružení křesťanů a konfederace veřejných sdružení

zřizuje, mění a ruší Apoštolský stolec (celocírkevní a mezinárodní);

Česká biskupská konference (sdružení národní); diecézní biskup (sdružení diecézní); jiné osoby k tomu pověřené (př. členové řeholních společenství) ostatní sdružení.

Statutární orgán – různé označení dle stanov.

Kán. 312, Kán. 131.

soukromá sdružení křesťanů

zakládají sami křesťané, právní subjektivitu jim uděluje příslušný církevní hodnostář spolu se schválením stanov, subjektivitu jsou oprávněny udělit stejné subjekty, které jsou oprávněny zakládat veřejná sdružení; o změnách rozhoduje sdružení, k platnosti je třeba schválení příslušného církevního hodnostáře; zrušit sdružení mohou kromě příslušného církevního hodnostáře i samotní členové; nakládání s likvidačním zůstatkem se řídí stanovami.

Statutární orgán – různé označení dle stanov. Kán. 116 § 2; Kán. 322; Kán. 312.

- samostatné zbožné nadace( fondy)

soubory věcí určené k činnosti v oblasti zbožnosti, apoštolátu nebo dobročinnosti jako samostatné zbožné nadace (fondy) zakládá a přijímá příslušný církevní představený – ordinář (právnickou osobou se stávají přijetím – dovolením).

Statutární orgán – různé označení, jedna či více osob nebo sbor

Kán. 115 § 3 ; Kán. 1303 § 1/ 1; Kán. 1304; Kán. 134.

Fondy (jiné samostatné nadace) zřizují, mění a ruší jednotliví ordináři samostatně nebo více ordinářů společně.

Statutární orgán – různé označení; jedna či více osob nebo sbor osob.

Kán. 115 § 3; Kán. 1274; Kán. 1275.

společnosti zasvěceného života a společnosti apoštolského života (označované též souhrnným pojmem řády a kongregace)

(Kodex – kniha II. část 3, odd. 1,2).

Společnosti zasvěceného života (tj. řeholní společnosti a sekulární instituty) jsou církevní právnické osoby zřízené za účelem trvalého způsobu života věřících, kteří sliby či jinými posvátnými závazky v těchto společnostech přijímají život dle evangelijních rad za účelem naplnění cíle a ducha této společnosti a napomáhají tím poselství spásy (Kán. 573 a násl.)

Společnosti apoštolského života

společnosti apoštolského života jsou právnické osoby zřízené za účelem naplnění apoštolátního cíle; členové neskládají řeholní sliby, mohou evangelijní rady přijímat jako závazek ve stanovách pro společnosti apoštolského života platí ustanovení pro společnosti zasvěceného života obdobně,

Kán. 731, Kán. 732 ; Kán. 741.

konference vyšších řeholních představených

sdružení vyšších představených řádů a kongregací zřizuje, mění a ruší Apoštolský stolec.

Statutárním orgánem je její předseda, předsedkyně; místopředseda, místopředsedkyně

Kán. 708; Kán. 709.

Církevní právnické osoby neupravené v CIC 1983

dosud existující právnické osoby tvořené soubory věcí zřízené dle kanonického práva platného před účinností CIC1983 a jejichž zřizování již CIC 1983 neupravuje; tyto subjekty se označují jako tzv.

historické církevní právnické osoby

právní úprava těchto právnických osob je uvedena v CIC 1917s tím, že tento kodex z r. 1917 respektuje a upravuje právnické osoby v církvi zřízené a trvající i z dob předkodexové úpravy.

Typy těchto tzv. historických církevních právnických osob jsou:

kostely, alumnáty, obročí (beneficia), záduší, fondy, nadace a jiné církevní ústavy (vyjma zbožných nadací – Kán. 1544 - CIC 1917)

zanikají po uplynutí lhůty (100 letech nevyvíjí jim určenou činnost) nebo zanikají rozhodnutím příslušného církevní hodnostáře, pod jejichž jurisdikci spadají.

Statutárním orgánem je osoba určená příslušným církevním hodnostářem biskupem - většinou farář či administrátor farnosti, na jejímž území má tato církevní právnická osoba sídlo.

Kán. 99, 1409, 1489, 1495 §2 – CIC 1917.

Mezi výše uvedené tzv. „historické“ církevní právnické osoby nejsou zařazovány ty právnické osoby, které byly sice zřízené před účinností CIC 1983, ale které CIC 1983 jako typy právnických osob nadále upravuje.

- církevní školy

Podle ust. § 15a odst. 2 zákona č. 3/2002 Sb., ve znění zákona č. 495/2005 Sb., církevní školy různého druhu, předškolní zařízení a různé typy školských zařízení a různé typy vzdělávacích institutů zřizuje jako školské právnické osoby nebo jako právnické osoby podle zvláštních právních předpisů v souladu s kanonickým právem ve smyslu ust. § 8 odst. 6 zákona č. 561/2004 Sb., (organizačně zajišťuje jejich zařazení do vzdělávací soustavy škol a školských zařízení), mění a ruší jako zřizovatel především diecézní biskup nebo představitelé řádů nebo kongregací, popř. biskupská konference nebo konference vyšších řeholních představených; zřizovateli rovněž přísluší při jejich zrušení s likvidací, aby v rozhodnutí určil jinou školu, předškolní zařízení, školské zařízení, vzdělávací institut, nebo jinou právnickou osobu zřízenou církví k přijetí likvidačního zůstatku.

Zásady hospodaření a nakládání s majetkem

Každá právnická osoba hospodaří se svými příjmy a majetkem samostatně. Nakládat s majetkem je oprávněn jen statutární zástupce právnické osoby v souladu s omezeními, která stanoví Kodex, usnesení České biskupské konference, diecézní biskupové a statuty jednotlivých právnických osob. Kodex a statuty jednotlivých právnických osob upravují způsob a postup, jak se naloží s majetkovými právy a závazky právnických osob v církvi, které se ruší, slučují nebo dělí.

Způsob získávání finančních prostředků

Církev získává finanční prostředky pro svou činnost od státu a z dalších diversifikovaných zdrojů, které se liší podle druhu právnické osoby, která je získává. Církev je oprávněna využívat všech příjmů, které jí umožňují využívat platné právní předpisy, přičemž jde zejména o příjmy uvedené v § 27 odst. 4 zákona č. 3/2002 Sb.

Vymezení předmětu podnikání a jiné výdělečné činnosti

Jedním, avšak pouze doplňkovým zdrojem příjmů je podnikání a jiná výdělečná činnost (dále jen podnikání) prováděná v souladu s planými předpisy ČR. Jednotlivé právnické osoby se rozhodují pro podnikání dle místních potřeb a možností. Právnické osoby v církvi jsou oprávněny podnikat přímo nebo nepřímo;

a) pokud podnikají přímo, vykonávají podnikatelskou činnost samostatně vlastním jménem a na vlastní odpovědnost,

b)pokud podnikají nepřímo, děje se tak prostřednictvím jiného subjektu, který založí nebo ve kterém budou mít právnické osoby kapitálovou či jinou účast na podnikání. V těchto případech je jejich odpovědnost stanovena příslušnými právními předpisy.

Pro podnikání platí tato vymezení:

Právnické osoby jsou oprávněny podnikat a vykonávat jinou výdělečnou činnost ve všech oborech, ve kterých jsou oprávněny podnikat ostatní soukromoprávní subjekty, a to na základě živnostenských oprávnění nebo jiných oprávnění dle zvláštních právních předpisů. Právnické osoby jsou oprávněny vykonávat zejména sociální a zdravotnické služby, školskou, výchovnou a jinou obdobnou činnost, zemědělskou činnost, činnost v oblasti lesního hospodaření a činnosti uvedené v přílohách č. 1-3 živnostenského zákona č. 455/1991 Sb., v platném znění a vlád. nař. č. 140/2000 Sb., v platném znění.

Pramen: Kanonické právo, zákony a stanovy

Autor: Irena Aghová | úterý 10.7.2012 1:00 | karma článku: 11.77 | přečteno: 1144x

Další články blogera

Irena Aghová

K životu je třeba odvaha a rozum, nikoliv strach.

Projdete-ličlánky na Internetu, přečtete si pesimistické komentáře s neustálým strašením z nemocemi, klimatem, neúrodou, neúspěšností lidí, pak musíte zkonstatovat, že mnoho lidí prožívá beznaděj.

3.4.2019 v 20:01 | Karma článku: 11.59 | Přečteno: 447 | Diskuse

Irena Aghová

Jsme, my Evropané, dostatečně vzdělaní?

Chybí nám učitelé a možná chybí i Francouzům, Němcům, Italům či Španělům. Toto historicky nepříliš výnosné zaměstnání by mělo být spíš na místě těch elitních, tak dobře placených.

29.3.2019 v 2:56 | Karma článku: 9.08 | Přečteno: 357 | Diskuse

Irena Aghová

Povaha českého národa z pohledu dějin.

I když jsem procestovala v životě dost zemí a všímala jsem si národní povahy té či oné společnosti, nejvíce mne nyní zaujala česká společnost, jejíž členkou mám tu čest být.

22.3.2019 v 16:26 | Karma článku: 16.90 | Přečteno: 585 | Diskuse

Irena Aghová

O pojmu „babička a dědeček“

Současné mladé rodiny si vytvořily pojem babička a dědeček tak, jak to vyplývá z románů devatenáctého a století a možná také z dvacátého století z různých filmů, kterých nebylo málo. Jenže, milé děti, čas kvapí.

20.3.2019 v 13:14 | Karma článku: 25.63 | Přečteno: 1534 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Alena Vachtová

Pětapadesát plus

Mám strach, protože nevím, co to znamená. Vždycky mě znervózní, když má nastat neodmyslitelný konec a vyvrhnout mě z rutinního pohodlí.

26.5.2019 v 21:03 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 42 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Přestaňte nadávat a nenechte se špinit!

Někdy mám pocit, že je ČR jako okresní republika Izraele nebo obec EU, protože dost lidí hodnotí politickou situaci všude možně, jen ne ve své vlastní zemi, tedy v ČR. Je to tady vážně dost na hlavu, čeho je moc, toho je příliš.

26.5.2019 v 19:31 | Karma článku: 9.82 | Přečteno: 298 | Diskuse

Robert Brinda

www.seznam.cz ???

Jsem starý zvědavec, takže se asi třikrát za den Seznamu na něco ptám. Zdůrazňuji: Většinou odpověď naleznu. Ale:

26.5.2019 v 12:25 | Karma článku: 11.38 | Přečteno: 351 | Diskuse

Jan Klar

Deník spisovatele - fádnost a nuda v našem veřejném prostoru

V době, kdy jsou média chudá na originální myšlenky a vše je x-krát omleté, rozředěné, převzaté a ukradené, je těžké hledat inspirativní zdroje ve veřejném prostoru.

26.5.2019 v 9:06 | Karma článku: 11.44 | Přečteno: 121 | Diskuse

Jan Tomášek

Zatčení v Nezamyslicích 1941

Pro mlynářskou rodinu Stratilových z Uherského Brodu znamenala zásadní osudový zlom okupace za druhé světové války. Není bez zajímavosti, že tato rodina byla spřízněna s rodinou pozdějšího generála a prezidenta Ludvíka Svobody.

26.5.2019 v 4:27 | Karma článku: 12.25 | Přečteno: 243 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz