Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kukátko do dějin: Volba mezi odbojem a porobou 6 - závěr

13. 09. 2017 17:49:26
Boj mezi králem a stavy za doby Ferdinandovy v Rudolfově době, v které se nyní nacházíme, neustává. Ústavní otázka nebyla rozřešena lépe než roku 1526, ale stavové chtěli zase zkusit štěstí.

Charakteristika státního života a cíle politických subjektů - boj o moc

Politická stálost je utopií, protože státní život je stále jen zápasem různých sociálních sil, které se vyrovnávají. Nebezpečnost tohoto neustálého a nutného sporu mírnit šířením idejí snášenlivosti a rozněcováním vlastenectví, o prospěchu práv v jednotlivých vrstvách, z nichž se národ skládá. Ferdinand I. ovšem takové cíle neměl. Žil ze dne na den, spokojený s již dosaženými výsledky a svým nástupcům ponechal starost a zodpovědnost, aby jeho díle pokračovali a dokončili jej, Pro trvalou shodu panovníka se stavy, ke spravedlivému narovnání, aby se šetřila zákonná práva sněmu a nezbavovala panovníka potřebné moci, to chtělo něco víc, než nadání vynikajícího muže. Bylo tu třeba delšího času, stálého a trpělivého úsilí, vzájemného smířlivého ducha nezištná oddanost k vlasti. Ale souběh těchto okolností byl velmi málo pravděpodobný. Anglii se podařilo udržet rovnováhu, ale v dalších zemích se buď panovnická moc zprostila omezení a dospěla k despocii, ve Francii byla zcela odstraněna jako v Polsku a oligarchické bezvládí podlehlo cizímu vlivu. V Rakousku a především v Českém království na konci XVI. století někteří lidí vypozorovali možnost a potřebu trvalého smíru panovnické moci ze stavy, ale nenalezli žádné stoupence.- Náboženské vášně se splétaly s politickými otázkami činili spor neodvratný.

Výklad zemského zřízení a vládní orgány

Maxmilián a Rudolf se spokojil s užíváním moci, kterou jim odkázal jejich předchůdce, ale nepomýšleli na její rozvinutí. A moc, která se neutvrzuje, slábne. Zakladatel mocnářství vykládal zřízení zemské spíše ve svůj prospěch, než aby jej spravoval. Jeho nástupci žádný spor nevyřešili, ani z ústavy neodstranili žádný zastaralý anebo již slabý článek. Dvojsmyslné a nejasné kapitulace dopouštěly všechny feudální revindikace (žaloby na vydání věci) a zdály se tak dobře postavené, že udržovali nejsmělejší naděje.

Vládní orgány utvořené od Ferdinanda,apelační soud, komora dvorská trvaly sice dále a jejich činnost se pomalu šířila, ale jejich pravomoc nebyla řádně ustanovena, ani úředně uznána, jejich zakročování bylo jakýmsi úchvatem, a to vzbuzovalo více zášti než by utvrzovalo panovnickou moc.

Zkrátka : žádné právo nebylo ustanoveno, žádný nárok nebyl neústavní.

Následky nehybnosti a strnulosti habsburské moci

Skutečným výsledkem vlády Habsburků v Čechách byla spíše strnulost politického řádu než jeho změna. Po celé století se neudál žádný pokrok, a změny, který by přivál čas a běh událostí, byly zcela nemožné. Tato nehybnost přinášela královské moci výhody, které však měly svou protiváhu. Bouřlivé a nestálé sněmy, v kterých byla zničena moc městského stavu. Bylo snadné zastrašit a vést. Ale jakmile ochabla panovnická moc, byla vydána několika předákům stran a jeden odvážný skutek stačil aby uvrhl zemi do nejhorších problémů. Vliv stavů býval slabý. ale není nic nebezpečnějšího nad touto teoretickou svrchovaností, jejíž zkušenost a zodpovědnost není dostatečně upevněná. Za mírových dob neměla šlechta potřebný vliv na osudy země. Zabývala se soukromými záležitostmi a svými stavovskými nároky a za její poslušností se skrývala snaha po odvětě. Nedávala záruku panovníkovi. když se utápěla v této netečné a sobecké netečnosti.

Představy Čechů o vztazích mezi králem a stavy

Podle Pavla Stránského, který byl znalcem české ústavy této doby říká, že Čechové chtěli být spravováni králem, ale s podmínkou, aby jeho moc byla omezena a do jistí míry sdílena se stavy. Krále uznávali jako nejvyššího pána, k němu se vztahovala jejich věrnost, poslušnost a pocta, a jednotlivci stojí hluboko pod ním, ale ve svém celku protože představují obec celého království, mnoha věcech jsou účastni na jeho svrchovanosti a rovnají se mu mocí a slávou. Z toho vyvozovali, že panovník je jm ne úrovni.

Vztah mezi králem a stavy a cíle stavů

Velkým neštěstím bylo, že ke králi necítili žádnou náklonnost, kteří vším byli odděleni od nich a kteří jen s obtížemi je připouštěli k účasti na státních věcech. Stavové si byli vědomi svého pokoření a chtěli se za něho pomstít. Jejich ideál se od doby Vladislavovy se nezměnil; království volební a jen podle jména. úředníci ustanovení z rozhodnutí stavů a byli jim zodpovědní. Sněmy svobodně se scházející, podle jejich vůle, mající zákonodárnou moc. a ve svých rukou soustřeďující správu státu- V jejich dlouhé nečinnosti tato představa jim stále tanula na mysli.

Byl to jediný prostředek,kterým by byl protestantismus uchráněn od všelijakého překvapení. Jenže mnohým více záleželo na prostředku než na výsledku, a konfese z roku 1575 by si méně vážili. kdyby založení oligarchické vlády nebylo nerozlučně spojeno s vítězstvím reformace.

Dva pohledy na politiku a situaci

Byly takové osobnosti, jejichž politický ideál byl méně omezený a méně sobecký a předstihovali daleko svou dobu a také vysoce čněli nad svými vrstevníky. S nimi šli ti, když hlásali odboj a odvraceli se, jakmile doporučovali umírněnost. Tyto hádky mezi jádrem strany a mezi muži, kteří svým nadáním a ctnostmi byli postaveni na nejpřednější místa, byly příčinou, že většina stavů nehledala vůdce více odvážné a obracela se k těm, kteří jim více lichotili.

Karel ze Žerotína

Karel Starší ze Žerotína je příkladem. Pokládal za možné zavedení obapolného režimu a umírněného a který se neodhodlal volit mezi zřejmým odbojem a porobou. Později se ukázalo, že prozíravá dobrá vůle nebyla méně osudná než obezřelá zaslepenost druhých, kteří se obávali revoluce a usnadnili vítězství despotismu.

Vážná pochybení králů

Jedna strana chtěla zachovat rakouský stát, druhá strana usilovala o znovuzřízení dávné samostatnosti Českého království. A zde se ukázaly nedostatky Maxmiliána a Rudolfa. Nedokázali vyvinout žádný z ústředních úřadů, založených od Ferdinanda a protože je museli realizovat, nevytvořili rakouské vlastenectví, ale znepokojili vlastenectví a vzbudili oprávněnou nedůvěru Čechů, aniž upevnili dostatečně mocnou ústřední organizaci, aby čelila odstředivé síle.

Čechové jen přihlíželi k tomu, jak dochází k přeměně, směřující k tomu, aby království bylo sníženo na provincii. Změna se však udála naráz a bylo těžko se k tomu vyslovovat třeba formou stížnosti.Samospráva v království byla stále zachovávána. ale byli znepokojeni tajným, působení úřadů a cizích úředníků, které podrývali jejich výsady a pobuřovali je. Za Rudolfa byla střediskem správy Vídeň. Ve Vídni se zřídili jakési vladařství za předsednictví jednoho arciknížete a všechny důležitá rozhodnutí vycházela z těchto míst. Uherský sekretář sídlil v Praze a žádal o uvolnění, protože neměl co dělat. Už nebylo české vojsko, ale vojsko císařské, politika nebyla národní ale dynastická, vyslanci byli prověřováni u císaře, hlavy větve rakouských Habsburků.

Denis píše, že obecný názor historiků je ten, že války třicetiletí nešlo jen o to, zda se protestantismus uchová vedle katolicismu, ale zda císař podrobí své moci německé kurfiřty. Vítěz nad Německem by byl ovládl celý svět. Podobně s událostmi, které předcházeli válce - spor Rudolfův s protestanty českými se splétaly politické prospěchy.

Výsledkem způsobu jak byl zahájen zápas, bylo, že porážka protestantů měla vzápětí vedle vítězství neomezené moci panovnické pád samostatnosti národní a od té doby bylo české království nerozlučně spojeno s dynastií Habsburků. Následky bitvy bělohorské jsou všem známy. Dlouho v dalších dějinách přetrvávaly.

Tento seriál je věnován památce Václava Budovce z Budova, který mne inspiruje svým životem, způsobem jednání a státnického chování, a dílem, a jeho přátel, mého krajana Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic, tu renesanční duši, kteří byli sťati na Staroměstském náměstí a také mému dědovi, který mne nejen učil chápat české dějiny, ale také mi uložil, abych na tuto dobu nikdy nezapomněla. Nemohu - ač vytvořila krásné umění, zůstává v ní bolestný osten a podivná nostalgie..

Zdroj: Denis, E. Konec samostatnosti české. 2. opr. vydání. přel. Jindřich Vančura. Praha, Matice lidu. 1909

Autor: Irena Aghová | středa 13.9.2017 17:49 | karma článku: 6.06 | přečteno: 166x

Další články blogera

Irena Aghová

Společnost: Kam se mají ubírat naše úvahy?

Když si projedete Internet, konkrétně Seznam.cz, setkáte se s informacemi, které se odehrály, také věštbami a neštěstími, i protikladnými tvrzeními. Tak ztrácíme přehled, co se vlastně důležitého děje. Vyberte si, jak se naladit.

20.11.2017 v 14:50 | Karma článku: 8.19 | Přečteno: 152 | Diskuse

Irena Aghová

Společnost: V tom listopadovém dni ...

Vzpomínáme na 17. listopad 1989 po tak dlouhé době a myslíme na výrazné osobnosti, které stály v popředí hnutí a vyjadřovali se k tomto svátečnímu dni. Slavíme otevřenou cestu k budování moderní společnosti.

18.11.2017 v 12:28 | Karma článku: 6.34 | Přečteno: 212 | Diskuse

Irena Aghová

Společnost: Vnitřní život člověka

V tomto článku nabízím podzimní rozjímání nad knihou Martina Bubera Já a Ty. Třeba si ji někdy přečtete a přeji, aby vám přinesla pěkný pocit i řešení některých problémů, které vás možná trápí.

11.11.2017 v 11:31 | Karma článku: 5.60 | Přečteno: 113 | Diskuse

Irena Aghová

Společnost: Lidé hledají soucit a sounáležitost

V minulém článku jsem psala o etice ve společnosti, státě a u jedinců, Ráda bych u tohoto tématu ještě zůstala. Nyní o mezilidských vztazích a lidském utrpení i hledání soucitu a sounáležitosti.

8.11.2017 v 14:00 | Karma článku: 7.47 | Přečteno: 151 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Filip Rychly

Svoboda v postdemokratické společnosti

Co je dnes opravdovým měřítkem svobody? Svobodné volby? Irelevantní. Hýřivé reklamní kampaně útočící na nejnižší lidské pudy vítězí. Možnost nákupu výrobků všech značek? Již od druhé poloviny devadesátých let zcela nepotřebná věc.

23.11.2017 v 22:53 | Karma článku: 9.66 | Přečteno: 106 | Diskuse

Jan Dvořák

Za socialismu napodoboval západní vzory, teď na to dojel!

Léta se vedou spory o to, jestli zbourat či nezbourat na pražské Vinohradské třídě objekty bývalého TRANSGASu. Zaprvé provokují brutalistní podobou, a zadruhé Praha nemá dost kanceláří, obchodů, a natož bytů nad 10 miliónů korun.

23.11.2017 v 22:22 | Karma článku: 7.69 | Přečteno: 276 | Diskuse

Lukáš Jadrný

Generál Lee v posmrtné bitvě s politickou korektností

Americká občanská válka pro mnohé neskončila. Pod vlivem politické korektnosti a levicových aktivistů padají sochy a památníky hrdinů a spolu s nimi padají i hodnoty, pro které jsme vždy obdivovali Spojené státy americké.

23.11.2017 v 21:16 | Karma článku: 26.29 | Přečteno: 416 | Diskuse

Alexandra Potůčková

Mladý a dynamický kolektiv. Klišé nebo záminka?

Nadpis sice vypadá jako jedna z otázek IQ testu, ale je to jen smutné konstatování skutečnosti. Skutečnosti, že věk je důležitý nejen u láhve vína, ale i u uchazeče o zaměstnání.

23.11.2017 v 17:00 | Karma článku: 20.44 | Přečteno: 460 | Diskuse

Petr Binder

Soumrak mediálních poradců

Po mnoha letech jsem se rozhodl pro mediální kampaň. Konečně mám komerční produkt. Vložil jsem se do rukou mediálního poradce a očekával jeho profesionální rady. Jak jsem byl naivní.

23.11.2017 v 15:15 | Karma článku: 13.52 | Přečteno: 552 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.