Společnost: Co je vlastně důležité?

17. 07. 2019 16:47:19
Lidé považují za důležité zdraví. To je stav, řekne si každý člověk, kdy mne nic nebolí, netrápí a ráno, když vstanu, se těším, jak prožiji tento nový den. Také vzdělání, hmotné zabezpečení do budoucnosti.

Jiní lidé považují lásku za důležitý středobod svého života v určitém věku. A když pomine, tak hledají nové hodnoty ve svém vztahu, nebo se prostě rozejdou. Většina z nich nepovažuje lásku za nezasloužený dar, za pomíjivý jev, který se mihne jejich životem, rozdá své krásné dary, a pak nastane všední život. Mnozí nejsou na všední realitu připraveni. A ti, co jsou připraveni, najednou shledávají, že všechno je jinak, že přijdou chvíle, které si vyžadují oběti, nebo sebezapření. Jsou také ti, kteří sázejí na seberealizaci, touží naplnit svůj malý svět štěstím, že něco dokázali, že mají své místo v mínění lidí, na kterých jim záleží, že se zařadili mezi ty, o kterých se mluví s úctou. Jenže pak přicházejí další a další, kteří dokáží víc a za středobod života považují hmotné zabezpečení, přepych a slast. Ani dosažení takových ideálů není na věky a pak se nabízí ještě jiné možnosti, jak naplnit svůj život, co svět okolo nabízí. V tom se absolutně nelišíme od předchozích civilizacích, které tyto otázky řešily a rozvinuly do filosofické úvahy, co je vlastně důležité a do různých hnutích v novověku, které předznamenaly naši současnou dobu. Jenže ne každý získal možnost studovat, co bylo kdysi a co tehdy, ale ve svém vzdělávacím procesu každý o něco zavadil a také o tom zapřemýšlel, aby si tu otázku, co je vlastně důležité, zodpověděl a nastavil si tak svůj životní program.

Hledači dokonalé krásy a svoboda k jejímu nalézání.

To je o něco hlubší téma a týká se umění. Samozřejmě, že každý, kdo hledá krásu, se uchýlí k umění, ale je trochu ošidné, zda umění z doby renesance, baroka a jiných uměleckých stylů dokáží v současnosti naplnit očekávání člověka, že najde dokonalou krásu v dnešních možnostech. Každý člověk je jiný, má jiný vztah ke světu, k životu, k lásce, ke kráse, a pokud chce ten zvláštní a jedinečný vztah vyjádřit umělecky, vyjde něco, čemu mnoho lidí neporozumí, protože zase každý z nich má svou představu, získanou hodnotami, které vyznává. Netouží po dokonalých liniích, které většina vyznává jako krásné, ale vidí krásu v souladu s realitou, že ne všechno je dokonalé a v nedokonalosti tvarů, liniích a barev, které tvůrce stvořil, hledají další stupeň dokonalosti sebevyjádření a vyjádření stavu světa, v němž žije. Ne všechno, co většina považuje za nutné, je ideální a hodno následování. Co na tom, že mne bolí záda, protože celý den musím sedět u práce, co na tom, že se mi zhroutily iluze o lásce, že jsem nedosáhl vytouženého místa ve společnosti. Věřím, že něco existuje ještě jinde a jinak, a já to hledám, a pokud to najdu, pak to bude pro mne důležité, pro mne samotného. V přelomových dobách se tato snaha najít dokonalou krásu a též zúčtování s předchozími úvahami objevovala v umění i v novém životním stylu. Někteří ho přijali a snažili se ho rozvinout, prohlásit ho za něco nového a upřednostnit ho mezi ty hodnoty, které tvoří do budoucnosti další stupeň k vývoji lidské společnosti. Vidět pravdu o životě, o lidském přístupu k věcem, které se považovaly dříve za nepřístojné a zkusit se ke všemu, i když to bolí, postavit svobodně s jistotou, že to platí. Ale ne pro každého. Mluvíme-li o svobodě, není to o tom jen bořit a v troskách hledat smysl. Budoucnost je nepředvídatelná, minulost neplatí, ale platí přítomnost.

Hlasatelé nových změn.

Jistě mnozí pamatují na Jana Křtitele, který hlásal Kristův příchod a Boží království. To představovalo změnu, kterou bude lidstvo procházet. Kristus řekl – nepřinesl jsem mír, ale meč. To znamenalo, že ta změna, která přijde, si bude vyžadovat celého člověka, který podstoupí mnohá úskalí a položil si otázku: co je důležité? To vězí v tom, jak jsou lidé schopni vystoupit z navyklých vzorců, co je dobře, co je špatně a nacházeli nové vzorce co je dobře a co špatně i za současných podmínek a vyzkoušeli je na místě, jak to bude fungovat. Jak jsme schopni přijmout jinakosti lidí, jak jsme schopni změnit svůj zaběhnutý stereotyp, který nepřináší nic nového a nemění lidské chování právě v těch důležitých věcech pro člověka, aby si zachoval zdraví, aby si uvědomil, že je vztahová bytost (Já a Ty), aby si zodpověděl otázku, kdo je můj bližní, aby prožíval plně každý nový den s radostí a v plnosti, protože každý život je vzácný. Všechno, co je důležité, stojí na lidech, kteří jsou schopni si uvědomit, že jsou jak strůjci pořádku, tak i chaosu. Lidská svoboda pochází ze svobodného rozhodování a schopnosti vědět, co je dobře a co špatně. Dobře je hledat pravdu o životě. K tomu nepomohou ani vědecké studie, ani politické vhledy, ani ideály, ale odvaha nezamlčovat, že i ta pravda může někdy zabolet, když se člověk i společnost zbavuje své nastavené představy o štěstí, spokojenosti a radosti. Je třeba respektovat varovné signály, pokud jsme schopni je zachytit, pokud se chystáme udělat něco, co je špatně, aniž bychom uvažovali, co se může v konci stát.

Autor: Irena Aghová | středa 17.7.2019 16:47 | karma článku: 10.08 | přečteno: 345x

Další články blogera

Irena Aghová

Jiná místa ve světě.

Slovo poušť a všechno, co připomíná v teorii a praxi, má dopad v etnických kulturách, ve filosofiích, náboženstvích, spiritualitách, ať jde o nutnou skutečnost nebo o svobodnou volbu. Úvaha o volbě samoty i pro dnešní dobu.

6.8.2019 v 16:48 | Karma článku: 8.24 | Přečteno: 158 | Diskuse

Irena Aghová

Indiánské léto.

Neodolala jsem, abych se nepodívala v těchto horkých dnech na filmy podle románů Karla Maye. Tenkrát v šedesátých létech, kdy se dostaly do kin, bylo léto a docela teplo. Vzpomínka.

1.8.2019 v 16:57 | Karma článku: 14.91 | Přečteno: 299 | Diskuse

Irena Aghová

Povídka sci-fi: Na konci léta.

Letošní léto za moc nestálo, pomyslela Eva, když šla polní cestou směrem ke kopci, na kterém tvořila své obrázky. Takové utahané léto. Nic zvláštního se nestalo, jen takové všední příhody.

16.7.2019 v 7:48 | Karma článku: 11.81 | Přečteno: 211 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jindřich Jašík

Strach společnosti ze schizofreniků

Počet vražd spáchaných schizofreniky zdaleka není úměrný strachu, který z nich ve společnosti panuje. I když je jedna vražda spáchaná duševně nemocným v televizi stokrát, neznamená to, že zemřelo sto lidí.

20.8.2019 v 22:26 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 11 | Diskuse

Tomáš Gayer

21.8.1968: "Internacionální pomoc "

Tématem tohoto kresleného miniblogu je vysvětlení pojmu "internacionální pomoc" ve zkratce..........

20.8.2019 v 21:37 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 71 | Diskuse

Libor Chrášťanský

Založíme komunitu 50+ /třeba si nás nějaký politik všimne

- no a vyvěsí vlajku na úřadě. Ale to bude chtít mít tu vlajku. Kdo ji navrhne? Aby nebyla blbá, nemoderní, morbidní, ... A vyrazíme do ulic! Ale pokud se nevysvlíkneme do naha, koho zaujmeme? Safra, co s tím?

20.8.2019 v 19:07 | Karma článku: 25.47 | Přečteno: 493 | Diskuse

Alena Kulhavá

Jak si myslíme, že funguje církev a jaká je realita? Přináším zkušenosti z intenzivního a

zároveň širšího kontaktu jako "necírkevní" člověk v posledních 14 dnech více, než bych si na začátku prázdnin myslela. Má duchovní činnost církve dnes smysl? Pokud ano, tak pro koho? Jakou má roli ve vývoji společnosti?

20.8.2019 v 17:55 | Karma článku: 12.82 | Přečteno: 490 |

Vilém Ravek

ČSSD připomíná týranou ženu trpící stockholmským syndromem.

Od jisté doby jsem přestal volit ČSSD. Lapidárně bych to vysvětlil tak, že dlouhodobě týranou ženu se stockholmským syndromem sice mohu litovat, ale nikdy bych si ji nevybral za svou partnerku.

20.8.2019 v 15:07 | Karma článku: 12.36 | Přečteno: 278 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz