Zamyšlení nad popeleční středou.
Moudrost dávných věků nás i dnes dokáže přimět k zamyšlení nad naší lidskou existencí v 21. století. Všechno závisí na tom, co si myslíme o hodnotě života a o naší schopnosti překročit včas vlastní práh, přijmout nutnou změnu, která je změnou původní uznávané kvality a po jejím přijetí v ní spolehlivě fungovat opět ve prospěch udržitelnosti života, jeho kvalit s náhledem k budoucnosti. Tím nemyslím jen život lidské populace, ale i zdrojů, na kterých je obecně život závislý. Rozhodně bychom neměli zavrhovat kontext dávné minulosti lidských civilizací s naší současnou civilizací a lidského snažení pochopit úlohu člověka, nadaného rozumem a vůlí. V našem současném bytí je vhodné přijmout dávnou výzvu civilizace, kterou nazýváme antikou - péči o duši, která je jejím hlavním poselstvím.
Středobodem péče o duši je harmonie a blaženost. Na tuto výzvu zapomínáme. Naší době říkáme uspěchaná doba. Abychom stihli všechno, co máme na starosti a věc v cílovém bodě stihli, opomineme v tom spěchu mnoho činů, které tomu předcházely a doléhají na nás informace ze všech stran v takovém návalu, že nám často uniká jejich smysl a tak tu tzv. štvanici z rohu do rohu nedokážeme zvládnout a místo snahy k získání vnitřní harmonie a blaženosti polykáme antidepresiva, která na nějakou chvíli zmírní naše znepokojené a často i rozhárané nitro, v němž zaniká hlas útěchy a rovnováhy.
Všechno závisí na každém člověku, jak se chová, jedná, koná a na jeho činech, což je věcí jeho vlastních hodnot a též hodnot, které vyznává daná společnost. Rozhodně se nehlásí k činům a jednání, které ji poškozuje a lidé najednou shledávají, že budoucnost je nejistá a potřebují se z té nejistoty vymanit. Jenže jsou ještě jiné vlivy, než je lidské konání, na které jedinec má jen malý vliv a to v něm vyvolává strach, který ničí všechny v něm nastavené jistoty a cítí, že nemá kam utéci, není schopen to v sobě vyřešit a ten strach se přenáší z jednoho na druhého. Co když všechny ty zprávy a prohlášení na uklidnění nejsou zdrojem jistoty? A rozumíme jim tak, že se vlastně nic vážného neděje a jak to přišlo, to zase odejde?
Mnozí lidé dřív konají než přemýšlí a následně se diví, kde se vzala ta nenávist, zášť a i prázdnota v mezilidských vztazích a kam se poděl klid a proč najednou nastoupily obavy, že je něco špatně a kde nepůsobí rozvaha v každodenním konání, ale projevuje se zbrklost ve snaze všechny nesnáze hned řešit a zahladit následky pochybení i když mají svou někdy dlouhou genezi a nebrali jsme na vědomí známky selhávání našich zřízení, zabezpečenými zákony, řetězcem odpovědností a konečně i spoléháním na zkušenosti a slušnost.
Najednou nelze tak snadno udržet stav, který byl dlouho funkční a dal se ovládat navyklými prostředky s tím, že to vždycky tak vyšlo a nic se nedělo. Ale dělo! Jenže nic netrvá věčně a i naše důmyslná zařízení, kterým lidé někdy slepě důvěřují, procházejí svým vývojem a náhle mohou selhat. Všechno, co je kolem nás a v naší činnosti prochází svým procesem, jako například naše sociální zřízení, které nazýváme demokracií, v níž jsou všichni rovni, vyžadující si péči a zralost lidského myšlení, konání a činů, pokud její pilíře podléhají tlaku lhostejnosti, nevědomosti, spoléhání na její stabilitu, která však není sama o sobě, ale v každém z nás, kteří se k ní hlásíme. Je to lidské zřízení, které vyzrálo dlouhými věky k dnešku a jeho křehkost je podmíněna lidskou schopností a odpovědností k rozhodnutí, že to tak bude, dokud v to lidé budou věřit. Demokracie je totiž věcí volby a víry, nikoliv jen mechanismů moci.
V první den postní doby, abychom navázali na perex, bychom měli uvažovat, jaký půst přijmeme. Není to jen ve stravě, v odstranění zlozvyků v jídle a pití, to by bylo málo. Je to v odříkání všeho, co nás může znepokojovat a přesto se tím zabýváme s jakousi touhou po informacích, které nemají pro nás hodnotu, je to o plýtvání drahocenným časem nad zbytečnostmi, které nic nepřinášejí, ale naopak nás zbrzďují od toho, co máme udělat, vykonat a učinit ne ve spěchu a chaosu, ale s rozumnou rozvahou a dát si nějaký plán, jak tuto postní dobu využít ke změnám v našem osobním životě. V tom má postní doba svou moudrost. Je to šance za čtyřicet dní změnit to, o čem víme, že je to špatně, že to ničí naši vnitřní harmonii, která není žádným přepychem, ale nutností ji nastolit a že po těch čtyřiceti dnech se mohou stát obrození lidé, které dokázali odhodit svá břemena. .
Pro tuto příležitost, pro ty, kdo se k tomu odhodlají jsem vybrala následující verše.
Kdo postaví stráž před má ústa
a mé rty uzavře pečetí obezřetnosti,
aby nepřivodily můj pád
a můj jazyk aby mne nezahubil?
Hospodine, Otče a vládce mého života,
neponechávej mne jejich záměru a nedopusť,
abych jejich přičiněním padl.
Kdo ovládne mou mysl kázní
a mé srdce moudrým káráním,
aby nešetřily má provinění
a mé hříchy aby nezůstaly bez trestu?
Aby se má provinění nemnožila
a mé hříchy nenarůstaly,
abych nepadl před protivníky
a aby se nade mnou neradoval můj nepřítel?
Hospodine, Otče a Bože mého života,
nedovol, aby se mé oči dívaly pohrdavě,
a odvrať ode mne žádostivost.
Dychtění po ženě a po obcování s ní
ať se mě nezmocní,
nevydávej mě nestoudnému chtíči!
Z knihy Ješuy Sírachovce, 22. a 23. kapitoly
Zdroj: http://bohu-a.svetu.cz/752-sirachovec-kdo-postavi-straz-pred-ma-usta.html
Přeji Vám všem šťastnou postní dobu.
Irena Aghová
Sírachovec
Chtěla bych připomenout tuto biblickou knihu a též, že následující napomenutí platí dodnes jajo zdroj moudrosti
Irena Aghová
Senátní návrh cen za věrnost zachrání tisíce manželství.
Určitě se tím nesníží rozvodovost, Ale spíše konflikty v rodinách posílí.zamyslela jsem se nad otázkou, jak chápeme věrnost a kdy nastává nevěra.
Irena Aghová
To bylo už tenkrát v Mezopotámii 1.Úvod.
Následující článek se bude dotýkat témat, která se týkají úvah o bytí a nesmrtelnosti i o právu, a v dějinách starověkých mezopotámských civilizacích a chtěla bych sdělit čtenářům, jen to, co starověké společnosti vyprodukovaly.
Irena Aghová
O svědomí
Na svědomí jednoho člověka je možné ostře útočit nebo ho probouzet v přátelském rozhovoru. Záleží na tom, zda ti dva chtějí spolu vycházet do budoucna, nebo si nakrátko vyřídit účty.
Irena Aghová
A zase máme další semestr za sebou.
Je mi líto , když studenti neuspějí u maturity a odcházejí ze školy s výhledem na nejistou budoucnost. Čeká je jen realita, do které spadnou nepřipravení a mládí je za nimi. Co na to ministr školství? Jde o budoucnost.
Irena Aghová
Kdo si šlape po štěstí?
dospěla jsem k názoru, že mnoho lidí chce být šťastnými a hledají štěstí, v různých událostech a možnostech, jakoby se mělo naskytnout mimo ně, nikoliv v interním pocitu blaženosti.
Irena Aghová
Od sebe jsem odešel, sebe jsem nenalézal. Sv. Augustin
Ani to předjaří není takové, jaké bývalo. Mrazivé dny a noci odrazují od procházek, styku s blízkými na příjemných místech.
Irena Aghová
Co se to děje se světem?
Je dobře věřit svým pocitům, názorům, myšlenkám a tomu, co se odehrává v našem nitru a vlastním hodnotám, které rozlišují díky rozumu, co je dobře a co dobře není a nespoléhat, co se předkládá zvenčí.
Irena Aghová
Brno ve větru a měsíc v úplňku.
Přírodě nic nevyčítám. Jestli je něco špatně ona nemá žádnou vinu. To člověk bývá hlavním podezřelým, když se něco zvrtne. Má přeci dar rozumu.
Irena Aghová
Nelze vstoupit dvakrát do jedné řeky.
Než ta situace nastala, měl každý z nás navyklý komfort a ten se pomalu rozpadával a bylo třeba najít jiné cesty, nebylo lehké se smířit s tím že v mnohých situacích není návratu k navyklému způsobu života..
Irena Aghová
Norimberský proces a Arendtová
I když jsem se narodila po válce, přesto její dozvuky v mém dětství rezonovaly. Jednak tím že se o válce mluvilo a též existovaly knihy, které jsem bohužel našla v knihovně v příliš dětském věku.
Irena Aghová
O milostných dopisech.
Psali jste někdy za někoho milostné dopisy? Jestli ne, tak to nikdy nedělejte. Můžete v sobě odhalit něco, co jste o sobě nikdy netušili. Povídka je psána v ich – formě, osoby jsou fiktivní.
Irena Aghová
Povídka. Seminárka a co všechno způsobila.
Příběh je fiktivní, je psán v ich formě. Postavy příběhu jsou též fiktivní. Snad se takové příběhy nedějí, možná, že v jiném světě a mezi jinými lidmi.
Irena Aghová
Obraz světa a jeho vliv na úroveň společnosti
Od Sumerů až po současnou dobu se všechny generace v historii snažily zanechat světu své vidění světa. Jaké je vidění světa současných obyvatel naší planety?
Irena Aghová
Vláda a lid jako konstitutivní prvky státu
Ano, k těmto prvkům ještě náleží ohraničené území. Ale já nyní uvažuji o sepjetí těch dvou jmenovaných. Jak se vlastně navzájem míjejí anebo se chápou jako lidé, kteří jsou svázáni zákony a odpovídají za dění v zemi jako občané?
Irena Aghová
Dějiny ukazují cestu následníkům co je dobře a není .
Nemyslím, že by měla Evropa opakovat chyby svých kulturních předků a dospět ke zkáze, ale měla by hledat východiska a dospívat k určitým cílům, i když vzdáleným.
Irena Aghová
O soucitu s nemocnými a o predikování smrti přeživších.
Před chvílí jsem si přečetla článek, který mi vyrazil dech a ráda si přečtu Vaše diskusní příspěvky. Studie: Těžký průběh nemoci covid-19 zvyšuje riziko úmrtí v následujícím roce (msn.com). To je výchozí článek.
Irena Aghová
Politika je věc veřejná na sociální půdě.
Na první pohled se zdá, že společnost rozdělují názory na situaci, která je složitá a v ní se projevuje zranitelnost hodnot a nutnost dosud ustálené hodnoty zvážit a neobávat se jejich přehodnocování.
Irena Aghová
Jak je důležité pěstovat ve státě etiku.
Po roce 1989, po sametové revoluci vzešla tendence pokračovat v ideálech První Masarykovy republiky. Jenže po Masarykovi svět prožil II. Sv válku a po ní další vývoj, který známe pod názvem totalita.
Irena Aghová
Ghosting jako způsob týrání člověka.
Poprvé jsem se setkala s pojmem, jehož obsahem je projev egoismu a sebestřednosti či vážného nedostatku empatie. Tím pojmem je ghosting.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
Seznam rubrik
- Antika
- Román o orosených růžích
- Umění
- Vídeňské bonbónky
- In memoriam
- Články roku 2011
- 2011 Povídky z maloměsta
- Příroda a její dary
- Hudba pro specialisty na etno
- Zahrada
- 2013
- Územní členění a problematika
- Sociální problematika v ČR
- Martin a Liliana
- Biblické dějiny
- Stres. frustrace, deprese nebr
- 2014
- Mezi drakem a hadem
- Společnost
- Články roku 2010
- 2015
- Z historie
- Demokracie
- Politika
- Smlouvy nejsou kus papíru
- Rodina a život kolem ní
- Tajemství zdraví a krásy
- Umět vařit je -in -
- Povídky a novely na sobotu
- Moje domácí kuchyně
- Milostná lyrika
- Až budou padat hvězdy
- On ženatý, ona vdaná
- Můj rozmarný Bůh, harmonie
- Náboženství
- Občanský zákoník a předpisy so
- Pohádky
- Těžké chvíle s lehkým srdcem
- Filozofování s filozofy
- Ženou v každém věku
- Paragrafy
- 50 +
- Druhé housle
- Čtenářský deník
- Osobní
- Nezařazené
- Rok 2012
- 2017
- Rok 2016