Středa 3. června 2020, svátek má Tamara
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Středa 3. června 2020 Tamara

Bylo/nebylo - Byli/ nebyli.

23. 05. 2020 20:10:39
Záleží nám na dějinách a na výkladu světa z minulosti, nebo si výklad světa pořídíme znovu navzdory minulosti? Výstup na strmou horu ukáže dva pohledy na svět a co z toho vzejde?

V hlubinách věků našeho světa, odehrávajícího se na planetě Země se skrývá mnoho tajemství ještě neodhalených a událostí, které jsou zahaleny závojem a skrze jeho trhliny tu a tam se objeví něco, co ještě nebylo zveřejněno, vědecky vysvětleno, zabudováno do mozaiky, která má představovat minulost, na které stavíme přítomnost a i možná budoucí vývoj s takovou přesvědčivostí, že po celé generace se setkáváme s tzv. pramennou literaturou a hmotnými památkami, jako svědky nepřímými a nepřímými. Lidé se snaží přijít s něčím, co je pravda a ta pravda je zavedena do té krásné barevné mozaiky a tomu říkáme historie, dějiny, vědecký názor, který vyslovila osobnost uznávaná určitou skupinou lidí, zabývajících se vědou, kulturou a lidskou civilizací a podporují tyto myšlenky, přidají je do mozaiky a sepíší odbornou publikaci. Svět je spokojen, neboť se má z čeho vzdělávat, o čem přemýšlet, něco domýšlet a tu a tam poopravit, když se mozaika někde poškodí a znovu do ní nasadí kamínek, který stojí za promýšlení a zvědečtění a úvahu o změně na dosavadním myšlení a momentální pravda je na světě. Vydrží tak dlouho, dokud je uznávaná za pravdu, která je vědecky podložena a vytvoří příběh o tom, co se stalo a co pravda změnila a posléze se uloží do našich úvah o světě. ̈

Jestliže zabloudíme hodně daleko do historie světa, uvažujeme o tom, co bylo na počátku, než se všechno začalo odehrávat už v režii lidských společností, které si tu pravdu postavili ve tvaru zikkuratu (chrámu) ve jménu boha, nebo bohů, pěkně do středu města, a v nich se odehrávaly rituály a udržovaly kulty božského patrona, který město střežil jako patron a posléze svěřil vládu někomu, kdo byl prohlášen za krále a pověřil ho, aby nad ním udržoval řád a pořádek podle božského řádu. Tato práce byla svěřena kněžským hierarchiím, z nich vzešly psané zákony a též mytologie, kterým se podivujeme, mnohým z nás se libí jejich obsah a uvažujeme nad tím, zda počátky světa, práva a lidských politických zřízení mají božský původ nebo lidský, zda existuje profánní a sakrální prostor, v němž se pohybujeme tak, že pokud překročíme práh chrámu, ocitáme se v sakrálním prostoru, kde je všechno jiné, než za tím prahem a přesto v obou prostorech existuje čas, který v sakrálním prostoru svědčí bohům nebo bohu a profánním pak lidem, kteří po své tradici světí svátky, které se slaví kultem v chrámu.

Předmětem našeho pozorování tohoto současného světa, v němž existují chrámy buď na akropolích (vyvýšeninách) nebo uprostřed měst je míra stability tohoto uvažování, která je čas od času narušována úvahou z přesvědčení, že všechno je jinak, že pro tento svět se už šije nový kabát a píší se nové knihy, které na základě vědeckého bádání osvětlují pravdu a nic než pravdu.

Kdo sleduje jako koníčka historii a předměty sounáležité, dojde k názoru, že se sice na světě stále všechno mění v určitém stereotypu a to proto, že se mění podmínky pro život, ať už klimatické, politické, přírodní, filosofické úvahy, pocházející z lidského jádra, pod tlakem údivu se snaží o vyrovnání se z momentální houpačky a kolotoče dění, které opouštějí stereotyp a snaží se do uvolněných míst na mozaice vložit jiný kamínek, který může narušit její celkově uspořádaný obrazec a vyslovit novou pravdu, která bude buď zvážena byť i pokrčením ramen, nebo odvržena a její strůjci a přívrženci jsou pronásledováni opozicí, která trvá na již vybudovaném stereotypu, nebo vláčena odbornými statěmi či v mediích.

Takovou situaci prožili již ve starověkých antických státech, jejichž elita se též podílela na tvoření mozaiky pohledu na svět, ale jejich dílo bylo zavrženo, mnoho lidí ostrakizováno a posléze pomstěno, protože se osud lidí dostal do uznávaných spisů různými způsoby zanesen do budoucnosti, aby se lidé poučili, jak velkou váhu má změna pohledu na svět a jak je nebezpečné sáhnout do mozaiky a vyměnit některý z kamínků a tím narušit celistvost toho, co bylo a je uznáváno za pravdu o tomto světě, který sdílíme se svými předky, kteří se podíleli v plynutí času na výstavbě obrazu světa. Je možné si z toho všeho vyvodit, že se vytvořily sociální skupiny, z nichž jedna usiluje o uchování zavedeného obrazu a odkazuje se na tvůrce, kteří zastupují svým vlivem vědy, které obhajují jeho pravdu a platnost a použitelnost a odpůrce, kteří stojí před ním a zkoumají ho a uvažují, které kamínky vyndat a nahradit a někteří jsou tací, že si dávají pozor, aby nezpůsobili chaos, hlídáni těmi, kteří na původní výstavbě pravdy o světě trvají a dochází mezi nimi ke sporům, jejichž razance občas zatřese usedle vnímaným světem , který se staví na odpor a přináší důkazy o tom, že změny jsou nevhodné, protože jsou postaveny na pevných pilířích vědy původních tvůrců obrazu.

Naši antičtí předchůdci, Řekové a Římané se podíleli na výstavbě obrazu po svých předchůdcích, Egypťanech, Mezopotámcích, Izraelcích a podařilo se jim zasadit do obrazu povážlivé pravdy. Je doloženo, že tyto významné civilizace měly spolu kontakty a někdy i ostré spory, ale i kulturní a politické styky, které též měnily původní obraz a každý vyměněný kamínek vyhrotil diskusi o změnách dosud uznávaného řádu a pořádku na tehdejším světě. Až u bran raného středověku, v němž pozvolna končila moc antického světa a pozvolna se oslabovala pravda učení, nahrazená křesťanskou pravdou, která po staletí budovala své ideové a politické zázemí doložené svým vyznáním víry, které nese pravdy filosofie a pravdy o Kristu, mění razantně svět, ale neničí mozaiku, jen přikládá řadu kamínků, z nich každý je vykoupen nezměrným lidským úsilím prosadit to, co pokládá za důležité. Na samém konci tohoto velkého příběhu je dána světu kniha s názvem Vyznání, napsaná Římanem Augustinem Aureliem a týmž autorem kniha O Boží obci, jejíž význam bude možná znovu doceněn, protože uzavírá konečný problém mezi Římem a v té době budoucností Evropy.

Ten kdo chce dojít k poznání, musí mu hořet srdce a mít tolik lásky k němu, s níž překoná všechny útrapy při zkoumání mozaiky a až do konce vytrvat, aby jeho závěr přinesl pravdu o současném světě, nikoliv jen teorii, že to všechno, co bylo je už za námi a neplatí to pro náš současný svět, aby jen uvolnil nějakou řádku v obraze a spokojen si šel odpočinout zbaven svého vnitřního nutkání něco takového zkoumat. Přeci stačí jen říci veřejnosti – vždyť to jsou jen dávné teorie a pohádky. Dnes je všechno jinak a to, co bylo před tím jen překáží komfortu v lidské mysli, protože ta otázka – byli / nebyli je jako hora, která trčí nad krajinou a nelze na ni bez rizika vylézt. A když vyleze nahoru, tak má nad sebou nebe a v hlavě plno otázek a pod sebou zemi, do které se chce vrátit potom, až z hory sleze. A pak si možná řekne – všechno je možné!

Autor: Irena Aghová | sobota 23.5.2020 20:10 | karma článku: 9.60 | přečteno: 439x

Další články blogera

Irena Aghová

Lidé jednají po tlakem událostí a co z toho vzejde.

Naše pilná média na nás denně chrlí mnoho informací, z nichž některé zvedají lidem tlak. Důvod je jasný. Jednou je situace taková, jindy zase jiná a to v rozmezí krátké doby. A tak se vytváří přetlak, který musí někde vybouchnout

31.5.2020 v 12:11 | Karma článku: 7.52 | Přečteno: 319 | Diskuse

Irena Aghová

Dívají se na vás budoucí politici, páni poslanci.

Být tak politikem, povzdechne si chlapec, který si náhodou zapnul televizi a nyní pozoruje toho, kdo stojí v řečništi, rozhazuje rukama a oslovuje lidi v sále, i náhodné diváky v domácnostech. Chlapec asi v sobě tuší nadání.

28.5.2020 v 11:08 | Karma článku: 5.72 | Přečteno: 173 | Diskuse

Irena Aghová

O transformaci, transcendenci, imanenci a metamorfóze v současnosti.

Transformace označuje přeměnu, transcendence označuje přesah, překračování toho, co je bezprostředně dáno a opakem transcendence je imanence. S těmito pojmy běžně v naší mluvě nepracujeme, ale přesto čas od času s nimi počítáme.

20.5.2020 v 8:04 | Karma článku: 5.55 | Přečteno: 150 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Tomáš Vyoral

Dej Prymulovi moc, peklem se ti odmění. A rouška a vakcína jako bonus!

Moc. Mediální pozornost. Chytrá karanténa à la Velký bratr. Roušky 7 dní v týdnu, 24 hodin denně. Vyhrožování, že dalších 14 dní je kritických. S nadsázkou 666 katastrofických předpovědí, z nichž drtivá většina díky bohu nevyšla.

3.6.2020 v 14:11 | Karma článku: 24.40 | Přečteno: 576 | Diskuse

Martin Hrubeš

Rabováním k lepšímu světu?

Již několik dní se v mnoha amerických městech konají demonstrace proti rasismu a policejní brutalitě. Průběh mnoha z nich však rozhodně nejde označit jako poklidný. Jsou demonstrace plné násilí a ničení opravdu ta správná cesta?

3.6.2020 v 13:58 | Karma článku: 9.43 | Přečteno: 356 | Diskuse

Marek Zeman

Nenechme se opět "nachytat na švestkách"

Covid je na ústupu... Hurá....! Ale jsme připraveni na možnou podzimní ataku pandémie? Zvládneme ji lépe? A i kdyby nepřišla, může se objevit jiná infekční hrozba....

3.6.2020 v 13:34 | Karma článku: 6.84 | Přečteno: 228 | Diskuse

Bohm Vladimir

Co znamená, že jsme poslední generace?

Kabalisté, tedy lidé, kteří studují vědu o smyslu a cíli života člověka uvádějí, že se nacházíme v takzvané poslední generaci.

3.6.2020 v 8:30 | Karma článku: 11.21 | Přečteno: 664 | Diskuse

Jan Dvořák

Hračka, nebo oříšek? (Test )

I v časech odeznívající koronovirové "horečky" mnozí ještě nemají to štěstí, aby mohli normálně pracovat, a pracují nenormálně z domova, a je proto nezbytné, aby si uchovali mozkové buňky v přijatelné kondici.

3.6.2020 v 7:19 | Karma článku: 12.41 | Přečteno: 290 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz