- Počet článků 1664
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1269x
Seznam rubrik
- Antika
- Román o orosených růžích
- Umění
- Vídeňské bonbónky
- In memoriam
- Články roku 2011
- 2011 Povídky z maloměsta
- Příroda a její dary
- Hudba pro specialisty na etno
- Zahrada
- 2013
- Územní členění a problematika
- Sociální problematika v ČR
- Martin a Liliana
- Biblické dějiny
- Stres. frustrace, deprese nebr
- 2014
- Mezi drakem a hadem
- Společnost
- Články roku 2010
- 2015
- Z historie
- Demokracie
- Politika
- Smlouvy nejsou kus papíru
- Rodina a život kolem ní
- Tajemství zdraví a krásy
- Umět vařit je -in -
- Povídky a novely na sobotu
- Moje domácí kuchyně
- Milostná lyrika
- Až budou padat hvězdy
- On ženatý, ona vdaná
- Můj rozmarný Bůh, harmonie
- Náboženství
- Občanský zákoník a předpisy so
- Pohádky
- Těžké chvíle s lehkým srdcem
- Filozofování s filozofy
- Ženou v každém věku
- Paragrafy
- 50 +
- Druhé housle
- Čtenářský deník
- Osobní
- Nezařazené
- Rok 2012
- 2017
- Rok 2016
Oblíbené články
Irena Aghová
Společnost: O těžkých časech stěhování národů a o Boëthiovi
Tématem mého článku je vhled do situace, kterou zažívala Evropa po dramatickém stěhování národů a jak se snažila s novou situací kulturně vyrovnat. Též bude řeč o Boëthiovi na dvoře gótského krále Teodoricha.
Irena Aghová
Předbělohorská doba – část 1.
Cílem mého seriálu o bělohorské době bylo zabloudit do starých historických pramenů a z nich vybrat nejdůležitější body dějů, které vedly nejen ke stavovskému povstání, ale k bitvě na Bílé hoře, a posléze k dalším událostem.
Irena Aghová
Lidé a kulty : Křesťanství - období 1. - 7. století
Cílem mého pojednání o křesťanství je pojednání o počátcích křesťanství od 1. do 7. století, kdy se formovaly základní pilíře a křesťanská identita.
Irena Aghová
Lidé a kulty: Judaismus a židovské vědomí
Judaismus znamená jednak kulturu, sjednocující židovský lid a jako náboženství, které sjednocuje židovský národ do svazku posvátné historie.
Irena Aghová
Lidé a kulty: Buddhismus
Tento velmi stručný náhled do buddhistických nauk jen okrajově seznamuje s hlavními směry učení. Učení je tak rozsáhlé, že k hlubšímu poznání je třeba pročíst velké množství knih. Zájemcům přeji mnoho trpělivosti.
Irena Aghová
Lidé a kulty: Doba dynastie Jin, Čou a válčících států
V době, když národy okolo Středozemního moře dávno dosáhli vrcholu své tvůrčí síly, obyvatelé nesmírně rozsáhlých nížin Východní Asie se jen těžce a pomalu vynořují na jeviště dějin.
Irena Aghová
Lidé a kulty: Starořímské náboženství
Náboženský starořímský systém a římské kulty předcházejí křesťanství, které v 1. století n.l. vstoupilo na půdu římské říše.
Irena Aghová
Lidé a kulty: Boj mezi imanencí a monismem
Proč se zabývat imanencemi? Je to od pradávna filosofický pojem, který má dopad na názorovou linii o původu světa, o osobnosti člověka, o vztahu Boha se světem, svobodě člověka a vzájemného vztahu s Bohem, do dnešních dob.
Irena Aghová
Církevní majetek: Část 6 - Sekularismus
Církev žije v sekularizované společnosti, která se k církvi staví lhostejně až nepřátelsky. Československý stát s ohledem na Slovensko nesahá k odluce, ale rozsáhle sekularizuje církevní majetek, vrcholu dosahuje sekularizace za vlády komunistů (1948 – 1989), kteří odebrali církvi veškerý produktivní majetek, aby byla finančně téměř zcela závislá na státu. Současně jí znemožnili plnit její sociální funkci ve společnosti zabavením všech zdravotnických a sociálních zařízení. Církev se postupně stává menšinou, která žije v diaspoře. Pokusy vyřešit novým způsobem financování církve nezávisle na státu jsou až dosud neúspěšné.
Irena Aghová
Církevní majetek: Část 5 - Státní dirigizmus
Stát byl stále více centralizován. V tomto duchu dynastický absolutizmus a později osvícenství formovaly církev podle svých představ do nástroje státní moci a součásti státní administrativy. Osvícenství vyrůstalo z přeceňování rozumu a podceňování víry. Stát má podle josefinismu, místní odrůdy osvícenství, pečovat o blaho lidu. Vazba církve na papeže byla záměrně narušována. Stát reprezentovaný Habsbursko-lotrinskou dynastií se stával poručníkem církve a usiloval i o její vnitřní přeměnu v duchu liberálních ideí. Na konci tohoto období však stát v duchu osvícenství přestal mít zájem na výlučnosti katolického náboženství, povolil všem náboženskou svobodu, nesáhl však k odluce státu od církve po francouzském vzoru. Stát se formoval ke konci tohoto období stále více jako občanská společnost, i když nedošlo k oddělení státu a církve.
Irena Aghová
Církevní majetek: Část 4 - Rekatolizace
Církev žila ve společnosti, v níž katoličtí habsburští panovníci prosazovali ve vlastním dynastickém zájmu násilnou rekatolizaci českých zemí. Stát znovu přebral ochrannou funkci nad katolickou církví, jen s tím rozdílem, že katolickou víru vnucoval všem poddaným a k procesu rekatolizace používal služeb církve. Církev je postavena před problém znovubudování církevní struktury a získání širokých vrstev obyvatelstva, což se podařilo až tzv. novou zbožností, která vyústila v barokní pojetí zbožnosti, jež oživilo náboženské cítění a náboženský život.
Irena Aghová
Církevní majetek: Část 3 - Náboženské spory
Církev žila ve společnosti, která se bouřila proti dosavadnímu pojetí církevního života a života z víry. Došlo k rozvrácení církevních struktur, rozchvácení a poničení církevního majetku v Čechách a částečně i na Moravě, ke vzniku husitství a protestantizmu jako negativní reakce na vnitřní problémy církve. Stát řešil dilema, jak se má stavět ke katolické církvi, k utrakvistům a později k protestantům. Ochranná funkce státu nad katolickou církví zeslábla.
Irena Aghová
Církevní majetek: Část 2 - Středověké křesťanství a právo
V druhém díle tohoto seriálu se dozvíme, jak vypadalo majetkové právo mezi církví a světskou šlechtou a také o důvodu zakládání klášterů a rozšiřivání cíkrveního majetku. Tyto texty slouží pouze pro přehled k problematice, literatira, která byla použita k jejich zpracování bude uvedena na konci seriálu.
Irena Aghová
Církevní majetek: Část 1 - Evangelizace a budování klášterů
Včera jsem se dostala do zajímavé debaty o církevním majetku, a tak Vás zvu na procházku naší zemí, která se doslova pyšní krásnými památkami z hlubokého středověku a po časové ose ještě dál, až do dnešní doby. Možná, že se mi podaří, pro ty, kteří se majetek církví zajímají a současně milují historii, vykouzlit přehled dění a památek, které bývají odhalovány jen nadšenci a zájemci. Použitá literatura bude uvedena v posledním díle, na samém konci tohoto povídání. Přeji Vám příjemnou zábavu a snad taky trochu toho poučení.
Irena Aghová
Z církevních dějin: 4. Osm koncilů a jejich průběh
Mezi řešenou problematikou Východu a Západu byl velký rozdíl. Zatímco na Východě se vedly boje o trinitární a christologické problémy, Západ se zabýval hlavně otázkami soteriologickými. Nešlo zde tolik o metafyzické spekulace, které byly velice blízké Řekům, ale spíše o praktické, docela osobní problémy spásy, které se přímo a naléhavě dotýkaly křesťanského života: svoboda lidské vůle a hřích, prvotní stav milosti a dědičná vina, nutnost a působení milosti v procesu ospravedlnění každého jednotlivce. Těžištěm spekulativní teologie byl po celé první tisíciletí Východ. Vysvítá to už z toho, že se všech osm koncilů konalo na Východě.
Irena Aghová
Z církevních dějin: 3.1 - (Osm koncilů) - Stát a církev
Církevní historik Eusebios zřejmě vyjádřil nejen své individuální mínění, ale názor většiny spolubiskupů a křesťanských současníků, když ve Vita Constantini (c. 46) vylíčil císaře jako ideálního křesťanského vládce a zdálo se mu, že jím nastala pro církev nová doby spásy. Zanechal nám nádherný a působivý obraz: Když Konstantin na závěr nicejského koncilu 25. července 325 uspořádal slavnostní banket pro shromážděné biskupy - císař právě slavil dvacáté výročí své vlády - nikdo z biskupů nechyběl u císařské tabule. Nedá se vylíčit, co se tu dělo; osobní strážci a trabanti stáli s tasenými meči kolem předního nádvoří císařského paláce; služebníci Boží však mohli mezi nimi bez bázně procházet až do nitra paláce. Jedni leželi u stolu na lehátkách spolu s císařem, zatímco ostatní spočívali na lehátkách po obou stranách. Člověk by to byl snadno považoval za obraz království Božího nebo se domníval, že to vše je pouhý sen a nikoli skutečnost (Vita Const. III, 15).
Irena Aghová
Z církevních dějin: 1- Řeholnictví
Velmi dlouhou dobu jsme byli od církevních dějin odpoutáni, a tak nás míjejí zajímavé osobnosti i souvislosti s dějinami lidstva. Přesto si myslím, že bychom si měli připomínat myšlenky, které jsou součástí naší evropské kultury i civilizace. Největší hodnotou Říma a jeho nechtěným odkazem je křesťanství jako nové náboženství lásky nejen člověka k Bohu, ale i člověka k člověku. Jeho základní hodnotou je mravní přikázání člověku a jeho výzva „miluj svého bližního jako sebe samého“. Pro tento civilizační mravní patos se stalo křesťanství ukazatelem pro věky příští celého lidstva a pro středověk zvlášť. Historicky je třeba vidět, že křesťanství není náboženství, které by navazovalo na různé typy starých náboženství a přírodní síly. Je to systém, který navazuje na tradici židovskou, v jejímž pojetí je Bůh Hospodin a má svůj duchovní přesah mimo pozemské rozměry.
Irena Aghová
Střípky z historie: Řekové ve středověku neuměli zeměpis
Nacházíme se v období, které se nazývá gotika v Byzantské říši. Ale než přejedeme před hranice Evropy, zastavme se v Byzanci, v které to vyprávění všechno začalo. Musíme se pozastavit nad tím a s údivem prozradit, že byzantská říše jako taková naprosto opomíjí zeměpis, i když ho vynalezli staří Řekové a sousedů, u muslimů, které Byzantici nenávidí a naopak, dosáhl velkého rozkvětu. Ale snažili se, o tom žádná. Zachoval se zlomek portulánu z 10. století, a to je veškeré geografické dědictví z byzantské říše, Ovšem, pokud do něho nezahrneme Křesťanskou topografii Kosmy Indiopleusta asi z roku 550 a z 10. století traktáty Konstantina Poryrogenneta "De thenatibus a De administrando imperio", jejichž zaměření je diplomaticko - správní. Tato geografická slepota Byzanticů není ani náhodná ani úmyslná. Vyplývá z římsko-byzantického pojetí císařské moci, jež je pozemským vtělením moci Boží a posvěcuje nejen césaře, ale i veškerá území a osobyuznávající jeho svrchovanost.
Irena Aghová
Výročí: Za Mistrem Janem Husem - část 7
"Šestého dne měsíce července, jinak v sobotu po svatém Prokopovi, byl mistr Jan Hus přiveden od arcibiskupa rižského k většímu chrámu města Kostnice, kde se konalo obecné zasedání prelátů za předsednictví římského a uherského krále. A uprostřed toho zasedání a chrámu byla jakási stolice na způsob stolu do jisté míry povýšena a na ní byly na jakémsi špalku položeny roucho a ornát mešní a oblečení kněžské k odsvěcení mistra Husa." http://www.youtube.com/watch?v=VlHbYpRMRvE&feature=related
Irena Aghová
Výročí: Za Mistrem Janem Husem - část 6
V císařství se dostal k moci Zikmund. Pochopil, že má nyní příležitost si zahrát roli karolinských vladařů a přislíbil pomoc pisánskému papeži, ale jen za určitých podmínek, Žádal svolání koncilu a jako místo stanovil Kostnici, Jako první oznámil křesťanskému světu, že koncil zahájí svá jednání 1. listopadu 1414. Nenaléhavější úkol bylo skončení rozdělení a brzy se ale zase objevily neshody. Na poli soudní procedury dosáhl Zikmund v únoru 1415 rozhodujícího úspěchu. 29. května 1415 Jan XXIII. uznal svou porážku, pisánský papež byl odstraněn. 4. července tého roku abdikoval Řehoř XII. Benediktz XIII. byl stále neoblomný, ale když Zikmund roku 1415 odstranil klementinskou obdienci, Benedikt XIII. musel odstoupit a uchýlil se do pevnosti Peniscola. Koncil jej sesadil 26. července 1417. Dne 11. listopadu 1417 konkláve zvolilo papežem Řámana Odona Colonnu, papeže Martina V. ...
Irena Aghová
Výročí: Za Mistrem Janem Husem - část 5
V červnu 1409. roku kardinálové vstoupili do konkláve a po jedenáctidenních poradách vyvolili kardinála, arcibiskupa milánského Petra Philarga za papeže (Alexandr V.), původem Řek, kdysi mnichem řehole, minoritské. Kariéra: studoval v Oxfordu i v Paříži, stal se profesorem na pařížské universitě, až potom povýšen na biskupa a arcibiskupa. Nyní byl již sedmdesátiletým starcem, bezúhonný, ale za reformátora se nehodil. Neuměl totiž nikomu říci - ne. Tak o něm prameny ...
Irena Aghová
Výročí: Za Mistrem Janem Husem - část 4
Král Václav IV. měl hodně práce, aby rozptýlil podezření, že světská i duchovní moc v zemích Koruny české dopouští šíření viklefovského kacířství. Na podzim roku 1408 přišla najednou do Prahy pozvánka. Adresát : Král, arcibiskup a universita. Místo: italská Pisa. Datum setkání: březen 1409. Důvod: "Otázka o sjednocení církve nabyla váhy znamenité a stala se v Evropě skutkem takřka dějevládným. Koncil, kterému se podařilo sesadit papeže Řehoře i Benedikta, měl ukončit i dlouhodobé rozdvojení církve. A po zrušení této přednostní neřesti také odstranit jiné závady v církvi.
Irena Aghová
Výročí: Za Mistrem Janem Husem - část 3
"Uvnitř země české nemeškalo se starostí o navrácení pokoje již dávno pohřešovaného. Mezi kořistnými zemany, jež nadužívajíce zemského bezvládí nabíhali se zbrojnými houfy na sousedy a na kupce na silnicích, byl rytíř Jan Zúl z Ostředka ten nejmocnější a nejstrašnější. Zmocniv se několika pevných hradů nad Sázavou, mnohé z nich zádavy činil po krajích. Václav vypravil proti němu celé vojsko pod arcibiskupem pražským Zbyňkem Zajícem z Házmburka, jenž co vojevůdce polní věc svou tak dobře zřídil, že nejen zdobýval všecky hrady Zúlovy, ale i jeho samotného s padesáti druhy jatého do Prahy přivedl. Nejvyšší soud zemský odsoudil loupežného rytíře k smrti loupežnické - i oběšen jest na pražském popravišti s tovaryši svými, nepožívaje jiné přednosti, leda že šibenice jeho byla všech jiných vyšší."
Irena Aghová
Výročí: Za Mistrem Janem Husem - část 2
"Pravá církev," tvrdil Wiclef, "je společenstvím předurčených ke spasení. Je neviditelná. Jediným vnějším znakem jejich příslušníků je vzorný život. Proti této pravé apoštolské církvi stojí viditelná, hierarchická, zesvětštělá a zavrženíhodná. Hlavou první je Kristus, hlavou druhé Antikrist."
Irena Aghová
Výročí: Za Mistrem Janem Husem - část 1
Dne 6. července 1415 byl upálen Mistr Jan Hus. A já nyní píši o jeho životě a díle, abych, spolu s vámi, čtenáři, na chvíli pobyla v té pohnuté historii, protože se zajisté sluší mu věnovat vzpomínku a poodhalit i dějinám jejich vznešené roucho, pod nímž se leccos skrývá, co by bylo lepší přikrýt zapomněním ... Ale Mistr Jan Hus má památník na Staroměstském náměstí, ano, tam, kde za více než dvěstě let se konala poprava českých pánů a měšťanů po Bílé hoře ... nelze ho přehlédnout a jednou, když jsem v dětství, v létě jela s dědečkem do Prahy na výlet, tak jsme u té sochy stáli a dědeček mi vyprávěl příběh o Mistru Janovi a jeho mučednické smrti. O tolik století od Golgoty! Kdo by to z lidí dokázal obětovat svůj život, a tak dát směr myšlení a cestu k pravdě dalším generacím? Je to má soukromá úvaha, ale jistě nejsem sama, kdo to tak cítí ...
| předchozí | 1 2 3 | další |
