- Počet článků 1664
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1269x
Seznam rubrik
- Antika
- Román o orosených růžích
- Umění
- Vídeňské bonbónky
- In memoriam
- Články roku 2011
- 2011 Povídky z maloměsta
- Příroda a její dary
- Hudba pro specialisty na etno
- Zahrada
- 2013
- Územní členění a problematika
- Sociální problematika v ČR
- Martin a Liliana
- Biblické dějiny
- Stres. frustrace, deprese nebr
- 2014
- Mezi drakem a hadem
- Společnost
- Články roku 2010
- 2015
- Z historie
- Demokracie
- Politika
- Smlouvy nejsou kus papíru
- Rodina a život kolem ní
- Tajemství zdraví a krásy
- Umět vařit je -in -
- Povídky a novely na sobotu
- Moje domácí kuchyně
- Milostná lyrika
- Až budou padat hvězdy
- On ženatý, ona vdaná
- Můj rozmarný Bůh, harmonie
- Náboženství
- Občanský zákoník a předpisy so
- Pohádky
- Těžké chvíle s lehkým srdcem
- Filozofování s filozofy
- Ženou v každém věku
- Paragrafy
- 50 +
- Druhé housle
- Čtenářský deník
- Osobní
- Nezařazené
- Rok 2012
- 2017
- Rok 2016
Oblíbené články
Irena Aghová
Náš svět je absurdní divadlo.
Na vysvětlenou: Význam slova absurdita: protismyslnost, nesmyslnost, vnitřní spornost, rozpornost lidské existence.
Irena Aghová
Život současného člověka v realitě každého dne.
Jistě, že mnozí z nás znají proroka Jeremiá alespoň podle jména a někteří si vyhledali v Bibli i jeho prorokování. Není to snadné čtení a rozhodně to není ani příběh, který někde kdysi dávno byl prožit a pak zavát pouštním pískem.
Irena Aghová
Společnost: Svět, jaký je, nebo jaký má být?
Člověk podle zkušeností hodnotí svou současnost a uvažuje o ideálním světě. Jaký by měl být? Ideální nebo účelový? Na co z těchto možností člověk dosáhne, aby překonal svůj úděl či samotný úděl života?
Irena Aghová
Společnost: Zdravý životní styl není pouze ve stravě
O zdravém životním stylu, jak je propagován v médiích, se téměř nevede žádná polemika. Dopad na člověka a jeho šťastný život, ke kterému by měl cílit, je velmi vlivný. Jsou skutečně lidé šťastnější, když žijí zdravě?
Irena Aghová
Společnost: O chytrém budíku, který vše zastane
Článek, který vyšel v tisku, mne přiměl k zamyšlení. Chytrý budík, který dokáže nejen hlídat spánek, naučí člověka zdravě spát, ale také vytáhne žaluzie, zapne kávovar a umí spoustu jiných věcí. Takový Saturnin. Čemu to prospěje?
Irena Aghová
Společnost: O acedii či o Dantově peklu
Z díla starých mnichů a K. G. Junga jsem si vybrala pro tento článek téma acedie, tedy dříve nazývaného „poledním démonem“. Poznáváte ho? Pokud ne, tak Vám nabízím pro informaci tento článek.
Irena Aghová
Můj rozmarný Bůh – Nikdo to nepochopí, kdo to nezažil
Asi před rokem jsem začala psát takový osobní seriálek – můj rozmarný Bůh. Nevím, co mne to napadlo. Snad, že různé nepřízně osudu střídaly krásné chvíle, hloupé nápady vyvážilo štěstí a chvíle beznaděje jakási vnuknutí, kterým se nedalo dost dobře odolávat. Nejdřív jsem ten tajemný hlas neposlouchala dost pozorně. Nechápala jsem ho. Bylo to něco mezi rozumem a sněním, které se uskutečňovalo za různých okolností a díky lidem, které jsem náhodně potkávala, ale ve skutečnosti, byli to mí pomocníci a rádci, kteří mne vedli dál, po cestě, po které jsem měla jít. Mí učitelé, přátelé, náhodní známí ... Rozmary osudu, jak jsem je zažívala, mi připadaly zvláštní, a tak jsem si říkala, že si ze mne Bůh občas utahuje. Má totiž smysl pro humor. Hlavně vyhledává takové týpky, jako jsem já se značkou INTJ zrozené ve Vodnáři. Takové ty lidičky, co druzí považují za nepochopitelné bytosti.
Irena Aghová
Dům plný andělů: Řekni jen slovo ...
Je podzim, řekla jsem si, když jsem vyšla na ulici a přitáhla jsem si svetr blíž k tělu. Teprve ke třetí hodině. Lidé běhali sem a tam, po dlouhém chodníku, na kterém přistávalo listí a mezi tím chodili ptáci a hledali něco do zobáčku. Nechtělo se mi hned domů a zamířila jsem do knihovny. Alespoň na chvíli vypadnout někam, kde mne nikdo nebude hledat. Vypnula jsem mobil. A tím jsem se oddělila od vnějšího světa.
Irena Aghová
Psychická labilita: Překonávání hranic možností?
Lidé se obávají vést jednoduchý a střídmý život anebo to neumějí. Představy o tom, co mají mít, aby se zařadili k těm úspěšnějším je vede k představě, že musí překonat sami sebe a také své možnosti, duševní a tělesné. Já je neodsuzuji v žádném případě, je to jejich záležitost, zda zvolí konzumní způsob života anebo střízlivý, střídmý a jednoduchý život, v kterém se spíš soustředí na rodinnou harmonii, sebezdokonalování, sebevzdělávání, aby se pomalu, ale s jistotou posouvali do svého vytčeného cíle, který si předsevzali, aniž by dbali na všelijaké "sprintéry", kteří však většinou ztratí dech ještě dřív, než do cíle doběhnou. Jedna cesta je samozřejmě progresivní, napohled snažší, zářivější. Druhá cesta je obtížná, ale s úspěšným překonáváním obtíží a překážek se člověk stává silnějším, odolnějším a také spolehlivějším, vyzrálejším, dospělejším a umí se rozhodnout, co je pro něho samotného důležité, aby si vybral též spolehlivého a zodpovědného partnera a bez velkých výkyvů svůj život prožíval pokud možno harmonicky. Děsí mne skutečnost, že lidé budou odcházet do důchodu kolem sedmdesátky a již nyní padesátiletí nebo ještě mladší lidé jsou na pokraji svých sil, neboť je vyčerpali neustálou, a často jimi nechtěnou, honbou za věcmi a záležitostmi, které v podstatě nemají zase takovou cenu, jak se to jevilo. Ale tím nechci říci, v žádném případě, že by si lidé neměli budovat kariéru, naopak. Neříkám, že by se neměli obklopovat věcmi, které je těší a lidmi, které obdivují a milují. Pokud lze od lidí očekávávat moudrost, pak jistě i k bohatství přistoupí s moudrostí a nikoliv s chamtivostí, která je žene získávat stále víc a víc až za hranice jejich možností, fyzických a duševních.
Irena Aghová
Potřebujeme církev? Hledejme také užitečné služby
Naši předkové, hodně dávní předkové věděli, na co potřebují církev. Měli jiné myšlení, než ho máme my? Myslím, že ne, my máme jen jiné možnosti se vypořádávat s duchovním potencionálem, který v nás žije. Jistě, a to nikdo nemůže zapřít, že církve ne vždy sloužily, jak si věřící představovali anebo jak doufali. Ale církve se nemohou přizpůsobovat lidem, neboť zastávají úřad, který je v oblasti sakrální. Jen papež stojí mezi sakrálním a profánním světem, v němž pobývají lidé ve valné většině. Znám mnoho věřících, kteří celý život oddali víře a praktikují ji, znám také mnoho ateistů, vzdělaných ateistů, kteří se přidržují moderních filozofií a moderního směru myšlení, které není zdánlivě spjato s náboženstvím ... tento článek je jen volnou úvahou nad stavem duše.
Irena Aghová
Sedm mudrců: Moudrost první - Následuj boha
Kolega, Karel Sýkora, publikoval zajímavou stať o sedmi mudrcích v článku Delfské maximy. Je to velmi lákavé se nad tím vším zamyslet a uvědomit si, v dneším stavu světa, zda požadavky, shrnuté v bodech, znamenající dosažení moudrosti a také pokojného života, jsou ještě splnitelné a funkční. Přes prizma času a monoteistických náboženství, z nichž každé také formuluje určité teze o pokojném životě a dosažení klidu a harmonie, se ukazuje, že jsou to požadavky, které ještě v současné době nejsou splnitelné. A nebo nejsou formulovány pro naše vnímání vlastní reality v čase a prostoru, v kterém přebýváme. A proto jsem si dovolila malou úvahou se zamyslet nad pojmem "bůh", jak ho mohl chápat antický člověk, V podstatě na základě aristotelského učení o metafyzice. Neumím si jinak antické bohy vyložit, než principy. http://karelsykora.blog.idnes.cz/c/190597/Delfske-maximy.html
Irena Aghová
Můj rozmarný Bůh: Útěky a návraty
Sotva se rozbřesklo nad brdskými kopci, sotva zavanuly ty vůně borových lesů a hájů a luk, už bylo slyšet na dvoře moji prababičku, jak volá: puťa,puťa a naše slepice se už sháněly po krmení. A já mohla ještě spát, protože mne tehdy ještě nikdo netrestal prací na poli za jeden velký průšvih, který jsem udělala až za dva roky. Takže prázdniny úžasné, prababička mne obskakovala a chodily jsme sbírat lesní plody a bylinky. I babička byla spokojená, protože i když byla na ni prababička přísná (bylo to velmi legrační), tak spolu vycházely ve vší úctě a babička se o ni dobře starala. Však ji prababička přežila jen o jeden jediný den ... V době dospělosti se to všechno ztratilo ... netušila jsem, jak mi ten kraj a všechno, co je s tím spojené schází, jak mnoho mi schází ...
Irena Aghová
Můj rozmarný Bůh: Co všechno vzešlo z jednoho útěku ze školy
Ráda vzpomínám na svá studijní léta, protože to bylo takové to zelené mládí a v době, kdy jsme byli posedlí Beatles, Elvisem, výstředním oblečením a vlastními názory. Po škole jsme šli do blízkého lesoparku a tam jsme zpívali a zavařovali struny u kytar. Sice se z nás snažili udělat pěvecký sbor, aby jsme se nechovali tak nevázaně na veřejnosti, ale moc to nepomohlo ... ještě, když se potkáme v ulicích Brna, tak se na sebe usmíváme, protože hudba nás vnitřně spojila ... i zážitky, které nebyly někdy příjemné, ale spíš souvisely s atmosférou sedmdesátých let ... Jak úžasná ta láska musí být http://www.youtube.com/watch?v=xtYkfdpNKzg&feature=related
Irena Aghová
Můj rozmarný Bůh. Část 5. Panna nebo orel?
Mám často pocit, že nechápu nic z toho, co se děje v lidských hlavách. A protože vím, že každý člověk má na vybranou, jak se v kterém momentě zachová a vy mu nezabráníte, aby se zachoval tak jak si absolutně nepřejete, najednou máte pocit, že stojíte na mostě,někde uprostřed, pod ním řádí povodeň a pilíře se podlamují. Není cesta ani zpět ani dopředu a tak se cítíte v pasti. Nuže takové pasti strojí život, ten náš, fyzický, jehož pilíře podlamují nerozumní, nerozvážní, sobečtí, egoističtí a svévolní lidé, kteří jednají v tu chvíli ve svůj prospěch a cítí se být silní, protože ví lépe, než vy, že ať uděláte, řeknete cokoliv, proti takové síle není argument. Nemůžete se ohánět ani poučkami z učebnic etiky, ani se dovolávat jejich charakteru, ani zákonů, protože všechny tyto nástroje, které působí zvnějšku, nemusí akceptovat. Máte vztek? Nenávidíte ho? Zlobíte se? Proč? Je to jen škola vašeho pochopení něčeho hodně důležitého, co vás ochrání do budoucna, pokud při vás stojí někdo důležitý, neviditelný, nepojmenovatelný ...
Irena Aghová
Můj rozmarný Bůh. Část 4 - Angelo
Už dlouho vím, že není nic předurčeno, že mnoho věcí v lidském životě je dílem náhody. V čase, jak jej vnímáme je všechno pomíjivé, takže i ošklivé zážitky, pokud je ustojíme, se mohou měnit na vzpomínky, v nichž se vytrácí všechno zlé a krásné zážitky zůstávají v mysli, někde zasuté a mají zvláštní význam. A člověk by se měl snažit si je zapamatovat, aby si je mohl vybavovat. Mají totiž velkou moc ...
Irena Aghová
Můj rozmarný Bůh. Část 3 - Vzpomínky a rozpravy
Často si vzpomínám, kdy asi můj rozmarný Bůh začal se mnou komunikovat. Asi, když máma neměla čas a já jsem si sama hrála v trávě s pampeliškami. Na to si pamatuji celkem dobře. Dodnes mi vůně květů pampelišek připomíná dětství. A taky v době, kdy jsem neměla možnost poslouchat hudbu a zpívat ... Můj životní příběh.
Irena Aghová
Můj rozmarný Bůh. Část 2 - Bůh se mi směje
Každý si může, když chce, vytvořit představu, jak vypadá rozmarný Bůh. Jak se dívá na to, co dělám, nebo naopak nedělám co bych měla a velmi málo zasahuje do mé svobodné vůle. Jen občas nastaví záchrannou síť, protože mu na mně záleží. Jak jsem si to vysloužila, nevím. Ale protože v něj věřím, tak současně ho přijímám, jaký je, protože s tím nic nenadělám. On, ve své nekonečnosti, je nyní mnou vnímatelnou "Osobností", omezenou v rámci mého nedokonalého poznání a vnímání takových věcí ... Jinak, než osobnost si ho neumím představit, abych s ním mohla komunikovat...
Irena Aghová
Můj rozmarný Bůh. Část 1 - Jsem člověk
Lidé se cítí opět, jako už několikrát v historii - opuštěni. Čím? Necítí bezprostřední odezvu mezi sebou a silou, kterou v sobě pociťují, ale nežijí s ní, a jak to sami pociťují, byť nevysloveně, v sounáležitosti. Nemají možnost svého "spočinutí", protože způsoby, jakými jejich předkové získávali naději, víru a lásku, nefungují. Nefungují proto, že prostředky, které k tomu používali, nemohou současní lidé přijmout. Pro svůj způsob současného života, pro své daleko vyspělejší myšlení a pro své naprosto jiné potřeby. Takový "Bůh", jak jej vnímali předkové prostě už není. Je pravda, že jsme ho dlouho nehledali ...
Irena Aghová
Cesta k poznání jevu relaxace. Kapitola 5. - Je to magie?
Na příkladu hudebních ukázek jsem chtěla sama sebe přesvědčit, že hudba může zasahovat do hluboce do vědomí a konečně ho i měnit. A že dokonce některé staré hudební nástroje jsou přímo k magickým účelům sestrojeny. Generace po generaci je zdokonalovaly a hudba jimi produkovaná slouží dále, po určité stránce, jako nástroj k relaxaci nebo meditaci, to přinejmenším. Jenomže my, posluchači moderního věku, nevíme přesně, zda pouze při hudbě takto zaměřené odpočíváme a nebo se „přeprogramováváme“. Zdá se vám ta to myšlenka přepjatá až šílená? Může být hudba pomocníkem magie, čarodějnictví, šamanství? Já tvrdím, že ano. Hudba může velmi hluboko proniknout do lidské psychiky a buď ji velmi příznivě ovlivňovat a nebo působit destruktivně. Jsme pouze pasivními příjemci a nebo aktivními? Víme, co jde? Mluvme o magii a psychogoloii. Mluvme o astrofyzice a podstatě světa a života. Neboť vše ze vším souvisí.
Irena Aghová
Cesta k poznání jevu relaxace. Kapitola 4. - Čína,Tibet, Indie -.
když jsem konečně získala, před lety, nahrávky čínské tradiční hudby, byla jsem už poučená, že si ji mám výhradně poslouchat potichu a sama, tak jsem si sbalila zavazadlo s přehrávačem a odjela na chalupu. Naše chalupa stojí blízko borovicového háje a to víte, že vůní a krásných zvuků je tam na výběr. Stačí se jen zaposlouchat. Cestou jsem si masírovala sluch skladbami kapely Massive attack. http://www.youtube.com/watch?v=kaef2NgwqHY&translated=1
| předchozí | 1 2 | další |
