Lámání tradic nebo věk Amazonek?

S údivem sleduji stránky na téma genderová politika a uvědomuji si, jak se mění ženský svět, ale nevím, kam to dospěje. Genderové hnutí nepodceňuji. Dějiny postavení žen nejsou rozhodně bez krutostí, násilností, neporozumění a jistě, že je třeba tyto záležitosti zvažovat a pro další vývoj společnosti leccos i měnit ... ale s rozumem a úctou k člověku! http://data.idnes.cz/soubory/studium/A100125_BAR_GENDER_PRIRUCKA.PDF

Ženy jsou diskriminovány ...

Vím, co je diskriminace na základě národnosti, náboženství, barvy pleti. Také vím, že pro některá povolání jsou upřednostňovány ženy a pro jiná muži a že se těmi platy to není taky zrovna košér. Ale já přiznám bez jakýchkoliv předsudků, že mi čistě ženské kolektivy nahánějí hrůzu, protože moje zkušenost je vyloženě špatná. Nebudu se tady šířit o příhodách, které jsem zažila v čistě ženských kolektivech, ale dodnes nechápu plně "ženské" myšlení. Bohužel. A já se za to hluboce omlouvám, že mám tento osobní názor, ale je prostě hodně jiné, hodně zvláštní. Neumím si představit svět bez mužského vlivu, ale umím si představit svět bez nadvlády mužů a žen a na takový svět, v rovnováze, nyní můžeme pomýšlet. A v tom jsem plně ve shodě s těmi, kteří o to usilují!

Nechci pilotovat bombardéry, nechci bojovat ve válce a řídit obchodní společnosti ...

Ne, nechci být rovna s muži ve věcech, které by mne jako ženu duchovně i psychicky zahubily. Určitě bych se naučila řídit cokoliv, určitě by mi nechyběla odvaha k boji, kdyby to muselo být. Rozhodně však nechci řídit velké korporace, podniky a všelijaké společnosti. Ale chtěla bych být na místech, kde se moje práce správně a spravedlivě oceňuje, kde mohu být užitečná svou radou a pomocí a kde budu chráněná před nátlakem jak ze strany žen, tak i mužů a nebo obojího pohlaví. Neboť jsem svobodná bytost, která však ví, kde má meze a kde má slabé i silné stránky, v čem funguje moje víra a etika, nemusím být donucována k řádu, protože ho vnímám a uznávám a ani ne k jeho porušování, protože je to nehorázné. Nechci být zneužívána pro nějaké zájmy, které jsou mi neznámé a chci, aby se mnou bylo jednáno jako rovné s rovným, protože si to zasloužím jako člověk. A nebudu se za každou cenu uchylovat do role slabé ženy, když dostanu strach a nebo si nejsem s něčím jistá a zneužívat slabosti mužů vůči ženám obecně. Žena jsem pohlavím, ale člověk svým statusem a tyto věci si zásadně nepletu. Pokud se týká něco mých práv a oprávněných zájmů, pak mám na to asi zhruba 10 000 platných předpisů, které mohu ve svém zájmu uplatňovat.  Ale být ve všem mužům rovná ? Copak oni nejsou také "člověk" a pak "muž"? Ne, nechci jim být rovna a nechci, aby mne tahali do svého světa, který je mi vzdálený bytostně, ale přesto ho vnímám, protože v něm žiji. Myslím si, že typicky ženské otázky ženy a muže rozdělují.  Ale lidské otázky je nutně spojují, protože v nich jsou si rovni ... slušní lidé nepotlačují práva druhých. Slušní lidé jsou k sobě vnímaví a vzájemně se neutiskují ze sobeckých nebo zištných důvodů. Slušní lidé ví, že mají práva i povinnosti ... bez rozdílu pohlaví ... nacházejme tedy limity, kde je slušnost v celém svém významu a kde už není ... to je velká záležitost a přímo filozofická otázka!

Nepodceňuji význam ženských hnutí, ale také jej nepřeceňuji

Problémy ženské otázky jsou věcí výchovy a zde trochu zapracovaly špatně chápané tradice a špatně vyložené role. Tam je na místě přehodnotit takový stav. Ale ženami se nejen rodíme, to by ale bylo málo,kdybychom se s tím spokojily a dál se nerozvíjely, ale také poznáváme během našeho mládí a zrání, co je to být ženou a jak se s tím vyrovnat ve světě, kde se muži potkáváme jako s konkurenty. My máme obrovské možnosti o těchto věcech uvažovat na základě seriózních podkladů, které nejsou jen vedeny z mužského světa pro účely ovládání žen. To by bylo chybné uvažování. Nejde pouze o náboženství, v nichž muži prosazovali výlučně svůj obraz světa a své mocenské nároky, které se projevovaly i v tom, že určovali ženám jejich místo, podřadné, ve společnosti. V tom jsem za jedno, že to není správné. Ale jde o celou řadu vědeckých výzkumů a závěrů, kterými muži a ženy vytvářeli, ve svůj vzájemný prospěch,  nový obraz společnosti v zájmu rovnosti a rovných příležitostí v uplatňování se ve svém životě a ve vzájemném soužití. A těm je dobré naslouchat. Jít až do středobodu problému a nechápat ho jednostranně.

Ženy a muže spojuje láska a sex v nejrůznějších podobách

A mnohé z nich špatně snáší, že se jim nedaří v milostných vztazích a nebo, že si nerozumí s muži. Že nechápou jednu jedinou maličkost, že muže a ženy nic nespojuje tak dokonale jako láska, ale musí tu lásku v sobě mít. Vztah žena-muž má být vyvážený, aby fungoval a to záleží na mnoha zdánlivě nevnímatelných věcech, je to skoro podobné intuici, která je sdílena u obou milujících se jedinců. Pochopení toho vztahu však lze získat pouze a jedině tím, že se na muže, z pozice ženy, dívám jako rovnocenný člověk. Je to velmi těžké tuto pozici zaujmout, pokud ještě fungují tradiční předsudky o postavení žen a mužů.

Bojím se o vymizení zázraku lásky...

Láska mezi mužem a ženou je zázrak. Snad neopakovatelný. Avšak, ne vždycky se podaří žít ve vyrovnaném vztahu, ne vždycky o vyrovnaný vztah muži a ženy usilují. Vdát se není jen obdržet prstýnek, mít svůj den, prožít úžasnou svatební noc a přitom se mužem vnitřně nespojit, pěstovat si dál svoje já a nutit ho, aby to přijal. Vdát se neznamená, že nemusím stále usilovat o to, aby mne intuitivně chápal, abych mu to dokázala říci řečí, kterou rozumí a ne, kterou vůbec nechápe a nebo ji chápe špatně. V mnohých případech, pokud to není výběr partnera, který je od počátku špatný (z nejrůznějších pohnutek si vezmu prvního toho kterého potkám, však rozvést se mohu vždycky), je takový celoživotní, opakuji, celoživotní vztah o správné komunikaci, bez citového vydírání, domáhání se čehokoliv násilím a chováním, které muži nejen nechápou, ale které je postupem času psychicky ničí ... Nevyrovnanost se svým já, svým ženstvím a možné alternativy, jak žít bez těchto problémů, způsobují, že se ženy odtahují z mužského světa a vytvářejí si svůj vlastní. Ale muži by měli zvážit své chování vůči ženám, aby měly ženy důvod su jich vážit a milovat je pro štěstí i ochranu vzájemného vztahu.

http://www.feminismus.cz/fulltext.shtml?x=2265679

http://www.blisty.cz/2008/3/17/art39525.html

Nic se nesmí přehánět, jde také o rodiny ...

Spíš než bych dětem vykládala o sexu, asi bych s nimi probírala otázky, které se týkají obecně vztahů mezi muži a ženami. A pravdivě! V historických souvislostech, aby pochopili, co je to rovnost a co gender, proč vznikaly feministická hnutí a s jakým výsledkem se profilují v současném světě. A pokud tomu rozumím, pak bych s nimi debatovala otevřeně o dnešním světě, o mýtech i pravdách a snažila se, aby hledaly ty pravé věci, ne ty, jejichž záležitosti jsou opředeny spíše "obchodně". Myslím, že evropská kultura a česká tradice má z čeho čerpat a nemusí vždy přebírat to, co se děje v jiné společnosti, duchovně  i společensky úplně jinde, než jsme my. Ale bohužel, některé negativní trendy ve vzájemných vztazích mezi ženami a muži se objevují a také zesilují díky změnám ve vzájemném postavení v současné společnosti.

http://www.monumenttotransformation.org/atlas-transformace/html/g/genderove-otazky/2-genderove-otazky.html

Pravda je, že v mnohých hlavách přežívají nejrůznější mýty o tom, jak má žena a muž spolu fungovat. Je pravda, že rodiny jsou narušené, že ženy i muži hledají svou cestu odděleně ve vzájemném nepochopení a že se tyto dvě cesty čím dál méně potkávají na křižovatkách štěstí. Dovolila bych si poznamenat, že pokud nebudeme skutečně důkladně přemýšlet o tom, co je štěstí a budeme stále hledat jiné vzory, v nichž štěstí není vždy upřednostňováno, budeme se  zaplétat do sítí, z nichž nenajdeme cestu ven. Rozhodně, musí se řešit otázka týrání v rodinách a ve vztazích, rozhodně je nutné děti, chlapce i dívky vychovávat tak, aby byli ve svých budoucích vztazích úspěšní, milováni a aby jejich rodiny byly trvalé. Rozhodně  musíme usilovat, i za cenu svého vlastního sebezapření a jakéhosi přerodu v myšlení, aby v se v budoucnu nerozpadaly rodiny a chápaly přesně, proč tato instituce i svazek existují. A to je, podle mého názoru, obrovský cíl, dnes v nedohlednu ... zatím to vypadá, že rodiny jsou chápány jako přežitek.

Já souhlasím s tím, aby z našeho slovníku vymizely všechny pojmy, které ženy snižují a nebo jim ukazují jejich tzv. podřadné místo ve světě mužů. Já souhlasím s tím, že ženy musí být slyšeny u soudů, pokud muži vůči nim použijí násilí všeho druhu a že se nesmí podceňovat nebezpečnost takového jednání. Ale také se přimlouvám za to, aby ženy nemluvily o mužích s despektem, s pohrdáním a neponižovaly je a nesnižovaly jejich nezastupitelnou úlohu ve výchově dětí, v péči o rodinu. Je třeba usilovat  o rovnost po zákonné stránce a to pro obě strany.

http://www.genderonline.cz/view.php?cisloclanku=2010020605

Pokračování o emancipačních otázkách ženy : 15.11. 2010 v 00:00:00