Relax: Břehy blaženosti - 3.
Proč ptám se a nikdo mi na to neodpoví
Jsou to dvě věci. Jednak vnímání sebe jako účelu a jednak vnímání sebe jako součásti života. Ale nikdo není povinen žít, když ho opustí ty tajemné životní síly a nakonec se jen tak dívá, jakoby se ze vším loučil nebo se vším opravdu loučí a myslím, že v tom okamžiku, jindy tak důležité a drahé věci, které ho spojovaly se vzpomínkami na minulost, s přítomností a skládáním nadějí v budoucnost se mu jeví naprosto zbytečné, směšné a pomíjivé. Zjeví se mu pravda jako jakési podivné osvícení. Připadá mi až směšné, že se to každý dozví, až už je pozdě. Anebo to měl vědět dopředu a chystat se na těžké chvíle, aby je přežil? Proč, ptá se tak ta duše, která se už pomalu odevzdává a vzdává. Nemohu souhlasit s tím, že někdo neustál nějakou životní zkoušku. Tyhle případy do životních zkoušek rozhodně nepatří. Z toho se člověk nemá co naučit. Z nespravedlnosti a krutosti, bezohlednosti a násilí se není co učit, jen možná, že stane také takovým a do budoucna nebude mít už možnost projevit svůj soucit a pokoru, své lidství. A tak, její rakev před očima pár lidí, kteří se s ní přeci jen přišli rozloučit, protože pro ně něco znamenala, mizela do propadliště a ti živí zase vyšli dveřmi ven a dali se na pochmurnou cestu mezi hroby k hlavnímu vchodu, aby už mysleli na to, co nakoupit, s kým se pomilovat a jak strávit večer, když zůstanou sami mezi svými zdmi. Až večer, když jsem za ni rozsvítila svíčku, jsem si uvědomila, že on nepřišel. Ale není dobré říkat, že po ni nezbyl nikdo, kdo by tesknil. Lidé nemají tesknit, ale žít každou minutou.
Proměny a stálosti
I když je léto a jak to vypadá, budou zase krásné dny, myslím na jeden komín, z kterého stoupala v zimních dnech pára z podzemního potrubí. A když jsem se dívala, jak se podle směru větru ohýbala anebo mířila mezi oblaky, a když svítilo slunce, byla celá ozlacená, zdálo se mi, že je každou chvíli něčím jiným. Když si člověk skládá na své jistoty, přesto každou vteřinou se v něm, na něm a kolem něho něco mění. Není správné si vytvářet stereotypy, ale žít ve smyslu těch změn. Právě v těch pomíjivostech můžeme pochopit sílu každého okamžiku. Jako byl ten, když jsem poprvé patřila tu krásnou krajinu, zalitou sluncem a ty modravé a rudé skvrny ve zlatém obilí. Počkám, až odplují mraky a pak se tam vypravím. Aby mé vzpomínky, které potřebuji posílit, nepozřel neúprosný čas. Otevřela jsem okno a nechala do pokoje proudit čerstvý vzduch a vzdálené zvuky ulice. Lehla jsem si na postel a zavřela oči. Odkudsi zavoněl okurkový salát, zařinčelo nádobí a pak zase ticho, klid, naplněný dalším letním dnem, který přinášel teplé tóny. Ticho narušily zvuky zobcové flétny, na kterou někdo hrál v protějším domě. A spánek mi pomalu měnil skutečnosti ve sny, pomalu a velmi příjemně…
Probuzení
Když jsem se probudila, obloha byla čistá a slunce mi svítilo přímo do okna. Ještě chvíli, pomyslela jsem si, ještě chvíli, než moje vůle mne začne komandovat, že mám něco dělat. To ještě pochází z doby, kdy jsem žila jako cvičená opice a reagovala na kusé příkazy, dělej, přines, podrž, poslyš. A dokonce si ze svého občasného lenošení ještě dělám problémy. Když je člověk tak unavený! Umínila jsem si, že dokud mne něco nepřinutí, abych vstala, tak vstávat zatím nebudu. Obrátím v sobě běh věcí. Místo od práce k odpočinku budu postupovat od odpočinku k práci a tak si navyknu na nějaký normální režim. Mohu vstát, až se mi bude chtít a ne že musím, i když mi mozek pořád diktuje, abych vstala a šla konečně něco dělat. Začínám chápat, že některé ženy, když jsou nějakou dobu doma, najednou vidí kolem sebe spoustu nedostatků v domácnosti a začnou gruntovat. A dokonce nejsou v sobě tolik neuvěřitelné síly, že pořád přestavují nábytek a neustále mění svůj byt, až ho promění v podivné skladiště, místo toho, aby se snažily udělat útulné prostředí. A jak tak uklízí, nacházejí staré fotografie, pláčou nad nimi, nebo staré milostné dopisy od těch, kteří je dávno opustili a tak jejich hnízdo, jindy tak útulné, je ve stejném zmatku, jako jejich mysl. A ani druhý, ani třetí den nedosáhnou svého cíle. Něco jim chybí a něco přebývá. Zvyšují se napětí až k prasknutí. Tohle období už mám dávno za sebou. Vám, že jak dostanu do pohybu síly chaosu, že se nezastaví, dokud nenastoupí v plné síle místo rozumu a touhy po klidu a harmonii. A tak je tu pozdní odpoledne, mám jediné přání, aby ten někdo začal zase hrát na zobcovou flétnu a přitom vyšly hvězdy.
Pokračování
Irena Aghová
Sírachovec
Chtěla bych připomenout tuto biblickou knihu a též, že následující napomenutí platí dodnes jajo zdroj moudrosti
Irena Aghová
Senátní návrh cen za věrnost zachrání tisíce manželství.
Určitě se tím nesníží rozvodovost, Ale spíše konflikty v rodinách posílí.zamyslela jsem se nad otázkou, jak chápeme věrnost a kdy nastává nevěra.
Irena Aghová
To bylo už tenkrát v Mezopotámii 1.Úvod.
Následující článek se bude dotýkat témat, která se týkají úvah o bytí a nesmrtelnosti i o právu, a v dějinách starověkých mezopotámských civilizacích a chtěla bych sdělit čtenářům, jen to, co starověké společnosti vyprodukovaly.
Irena Aghová
O svědomí
Na svědomí jednoho člověka je možné ostře útočit nebo ho probouzet v přátelském rozhovoru. Záleží na tom, zda ti dva chtějí spolu vycházet do budoucna, nebo si nakrátko vyřídit účty.
Irena Aghová
A zase máme další semestr za sebou.
Je mi líto , když studenti neuspějí u maturity a odcházejí ze školy s výhledem na nejistou budoucnost. Čeká je jen realita, do které spadnou nepřipravení a mládí je za nimi. Co na to ministr školství? Jde o budoucnost.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
Seznam rubrik
- Antika
- Román o orosených růžích
- Umění
- Vídeňské bonbónky
- In memoriam
- Články roku 2011
- 2011 Povídky z maloměsta
- Příroda a její dary
- Hudba pro specialisty na etno
- Zahrada
- 2013
- Územní členění a problematika
- Sociální problematika v ČR
- Martin a Liliana
- Biblické dějiny
- Stres. frustrace, deprese nebr
- 2014
- Mezi drakem a hadem
- Společnost
- Články roku 2010
- 2015
- Z historie
- Demokracie
- Politika
- Smlouvy nejsou kus papíru
- Rodina a život kolem ní
- Tajemství zdraví a krásy
- Umět vařit je -in -
- Povídky a novely na sobotu
- Moje domácí kuchyně
- Milostná lyrika
- Až budou padat hvězdy
- On ženatý, ona vdaná
- Můj rozmarný Bůh, harmonie
- Náboženství
- Občanský zákoník a předpisy so
- Pohádky
- Těžké chvíle s lehkým srdcem
- Filozofování s filozofy
- Ženou v každém věku
- Paragrafy
- 50 +
- Druhé housle
- Čtenářský deník
- Osobní
- Nezařazené
- Rok 2012
- 2017
- Rok 2016