Bible: Ježíšova proroctví o zkáze Jeruzaléma

Doba, kterou chápeme jako dobu Ježíšovou, nebyla příznivá, ale přesto se zachovalo mnoho památek, které dosvědčují přítomnost všech těch biblických dějů a věcí, i lidí, kteří jsou v Bibli zmiňováni. I Nový zákon můžeme tedy považovat za historický pramen, protože vznikl ve vymezitelném období antiky. Odkaz na předchozí článek: http://irenamauranovotna.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=172465&bk=35137

V předchozím článku jsem psala o knihách Bibli inspirovaných anebo knihách, které vycházejí přímo z Bible. Nyní máte možnost se přesvědčit, že historická událost, zkáza Jeruzaléma, je popsána soudobým historikem Josefem Flaviem v jeho práci: Židovská válka I. (Válečná předehra) / II. (Zkáza Jeruzaléma). Flavius se, jako velitel Galileje, stal přímým účastníkem tragických událostí. První svazek, nazvaný Válečná předehra, líčí události, které předcházely židovskému povstání proti Římanům. Druhý díl, Zkáza Jeruzaléma, popisuje postupné dobývání Galileje, Samařska a Judeje Římany a obléhání a dobytí Jeruzaléma v roce 70 n. l. Děj vrcholí definitivní porážkou povstání v roce 73 n. l. 

Retro: Stručně o budování Jeruzaléma

V případě budování a rozvoje města Jeruzaléma se setkáváme jak s biblickými popisy, tak i archeologickými závěry. I v tomto případě je nutno zkoumat další, mimobiblické prameny. Jádro Jeruzaléma vzniklo v eneolitu na vyvýšenině, která je dnes nazývána jako Město Davidovo. Proměna z přechodného sídliště v regulérní město se udála v 19. stol. př. n. l. Ve 14. stol. př. n. l. byl již Jeruzalém opevněným a důležitým kenaánským městem.Podle biblických zpráv bylo město přinejmenším až do 11. stol. př n. l. obýváno Jebusity a okolo roku 1000 př. n. l. Jeruzalém padl do rukou Izraelitů (pod vedením krále Davida) a následně byl ustanoven hlavním městem izraelského království. Do Jeruzaléma byla údajně přenesena Archa úmluvy, takže se Jeruzalém stal nejen správním, ale také náboženským centrem. Davidův syn Šalomoun pak podle tradice navíc v městě zbudoval Chrám, což pozici Jeruzaléma významně posílilo.

.... výsledky archeologického zkoumání

Archeologický průzkum však ukázal, že v 10. století byl Jeruzalém pouhou horskou vesnicí.

..... Historie Jeruzaléma pokračuje - dobývání Jeruzaléma a odchod Židů do babylónského zajetí

Během následujících staletí se však tato vesnice rozrostla ve město. Za vlády krále Chizkijáše byl Jeruzalém (tehdy již značně větší) roku 701 př. n. l. obležen asyrským vojskem. Obléhání však Jeruzalém přestál (na rozdíl od severoizraelského Samaří, které bylo 722 př. n. l. dobyto), mimo jiné díky Šiloašskému tunelu, který přiváděl vodu z pramene Gichon nacházejícího se mimo město, do nádrže Siloe uvnitř hradeb. V roce 598 př. n. l. však byl Jeruzalém dobyt babylonským vojskem. Po pokusu o vzpouru proti babylonské nadvládě bylo město roku 586 př. n. l. dobyto znovu – babylonský král Nebukadnesar II. zničil jeruzalémský Chrám a velkou část obyvatelstva odvedl do zajetí.

Návrat zajatců

Poté co byla Babylonie ovládnuta Peršany a Kýros II. povolil návrat zajatců a vyhlásil náboženskou svobodu, byl zhruba po 70 letech Jeruzalém znovu vybudován jako hlavní město judské provincie. Záhy byl obnoven i Chrám, který byl tentokrát poměrně skromný. Roku 332 př. n. l. zemi obsadil Alexandr Veliký, Jeruzalém však nebyl dotčen.

Hřích Antiocha IV. Epifana (zmiňováno ve Zjevení sv. Jana)

Začalo období helenizace, izraelská země byla zprvu pod vládou Ptolemaiovců, od roku 198 př. n. l. pak pod vládou Seleukovců. Vyšší židovské vrstvy ochotně přijímaly řecké zvyklosti. To se však nakonec proti židům obrátilo, když Antiochos IV. Epifanés vyhlásil v celé říši jediný kult a v jeruzalémském Chrámu byla na místě oltáře postavena socha Dia Olympského.

Makabejské povstání

Následně roku 167 př. n. l. vypuklo Makabejské povstání, které Judeu zbavilo cizí nadvlády – vlády se ujali Hasmonejci.

Další historie až do zkázy Jeruzaléma

Vláda Hasmonejců trvala do roku 63 př. n. l., kdy Jeruzalém dobyli Římané. Roku 37 př. n. l. byl Římem jmenován judským tetrarchou Herodes Veliký, který město rozšířil a podstatně zkrášlil – nechal přebudovat Chrám, mnohé ulice nechal vydláždit mramorem, nechal postavit pevnost Antonia. Po jeho smrti roku 4 př. n. l. Judeu spravovali římští prefekti a prokurátoři, kteří s postupem času stále necitlivěji zasahovali do záležitostí Židů a uvrhovali zemi do chaosu. Roku 66 nakonec vypuklo protiřímské povstání – začala První židovská válka. Roku 69 Římané oblehli Jeruzalém, a když byl roku 70 téměř vyhladověn, dobyli jej. Chrám vypálili a celé město zcela srovnali se zemí. Z Chrámu zbyla jen západní zeď –Zeď nářků.

Historická událost: Zničení
Jeruzaléma v Bibli

Do částí Nového zákona se také dostala událost, zničení Jeruzaléma císařem Titem v roce 70 po Kr. a zmínky najdeme v Mt 22,7, L 21,20.24:23,29-31.

Obléhání Jeruzaléma začalo v dubnu, ale před tím Ježíš varoval své učedníky...

Ježíš začal mluvit o zkáze Jeruzaléma a v jeho řeči, které vedl k učedníkům, jsou naprosto jasné, srozumitelné a praktické. Směřují totiž k judským poměrům. Lidé se uchylovali za válek do opevněných měst, ale tentokrát bude nutné utéci až do pouště nebo za Východojordánskou Vysočinu.

"A kdo je na střeše, nesestupuj a nevcházej už do domu, aby sis něco vzal."

Totiž, střecha se opírá u mnohých doml v Judsku o svah hory a nebo se může z ní sestoupit dolů. Ve městech bylo možné se dostat přes zábradlí ze střechy na střechu a těchto cest se má použít k útěchu.

"Kdo bude na poli, nevracej se už domů pro svůj plášť."

Na pole se totiž chodilo pouze v plátěných šatech, avšak na noc byl plášť nezbytný, Ale všichni nyní ví, že až budou vykonány plány a přípravy na obléhání Jeruzaléma, bude potřeba rychle utíkat, třeba bez pláště!

"Modlete se, aby váš útěk nepřipadl do doby dešťů."

Pokud by doba útěku připadla do doby dešťů a tehdy nebylo možno přenocovat pod širým nebem, mnohé cesty se v té době dešťů promění v bystřiny, jiné cesty v bahnité, hluboké močály. Už při obyčejném dešti byli lidé na východě tak bezradní, jako by přišlo krupobití.

"Jakmile však uzříte ohavnost zpustošení na místech," řekl Ježíš, "kde nemá býti - kdo to čte, rozumějž! - tehda kdo jsou v Judsku, utecte do hor!"

Ježíšova řeč je prodchnuta hlubokým soucitem, naplněným účastí na budoucím životě učedníků. Mluvil o událostech, které se stanou před zkázou Jeruzaléma. Ale pak se Ježíš náhle odmlčel. Asi by mohli očekávat, že nyní promluví o tom, jak zkáza Jeruzaléma bude probíhat, Můžeme se však jen dohadovat, proč Ježíš ustal ve své řeči. Totiž, před několika dny hovořil na hoře Olivetské o obležení, dobytí a zničení města.

Líčení o zániku Jeruzaléma končí Ježíš pobídkou k útěku, proto Ježíš udal zvlášť dobu pro útěk, nikoliv pro dobu zničení, podle poměru k době, kdy tyto skutečnosti prorokoval.

Podobenství o fíkovníku

"Podle stromu fíkového učiňte si podobenství.

Když jeho ratolesti omládnou a listí vyrazí, víte, že je blízko léto. Tak i vy, až se takové věci budou dít před vašimi zraky, vězte, že je ten čas přede dveřmi. Vpravdě pravém, vám: Nepomine pokolení toto, až se všechny tyto věci stanou, Nebe i země pominou, ale slova má nepominou."

Lidé, kteří v těchto dnech žili ještě se dočkali zničení Jeruzaléma a doba mezi předzvěstmi a zničením byla velmi krátká. Význam podobenství o fíkovníku spočívá v tomto: jeho tlusté, dužnaté listí začme růst teprve, když již teplo proniklo do půdy. To v Palestině znamená, protože tam není jaro jako u nás, že vlastní letní vedra na sebe nedají dlouho čekat. A protože při zkáze Jeruzaléma je nutno se zachránit útěkem,Ježíš udává čas k útěku.

...... Historické reálie

V létě 69 Vespasianus pověřil Tita, aby potlačil židovskou vzporu, a v dalším roce padl do rukou jeho vojáků Jeruzalém. To, že zničil zdejší chrám zůstalo v paměti po celá staletí.

..........Pohromy: Erupce sopky, požár v Římě, mor


Za doby vlády Tita došlo ke třem pohromám. Měsíc po jeho nástupu na trůn zasypala erupce Vesuvu města v Kýmejském zálivu. Titus se po katastrofě vypravil do postižené oblasti a zajistil, aby jí senátní komise poskytla veškerou podporu. Další pohromou byl v roce 80 požár v Římě, který trval tři dny a zničil velký počet významných budov. I tentokrát poskytl Titus veškerou pomoc. Hroznou katastrofou byla jedna z nejhorších morových epidemií.