Můj rozmarný Bůh: Útěky a návraty
Jsou věci, které se berou s úplnou samozřejmostí
Třeba jet na prázdniny, obejmout babičku, nechat se od ní komandovat. A pracovat na hospodářství. K něčemu mne pustili, k něčemu ne, ale mne se zdálo, že to všechno je jeden velký kus lidského štěstí, protože je to předvídavá práce. A hodně těžká. Ti, kdo jsou zvyklí, těm to nepřijde, jsou se svými pozemky a zvířaty spjatí. A já přeci jen jsem městský člověk. Tak, jen na prázdniny, takový pracant, který obrátí klidně snopy na druhou stranu, nechá se kousnout od králíka a kterému uteče koza na sousedovo pole a sežere mu tak právě vzrostlé zelí. Babička musela tušit, že se až daleko později, budu vracet a těžce vzpomínat, jak se všechno má dělat... postupně a pečlivě, protože všechno chce své a všechno má svůj čas. Ano, jenže na to lidé rádi zapomínají, dělají páté přes deváté a pak jsou večer unavení ... stejně jako já, která nemá skoro na nic čas, jen povinnosti, povinnosti. Už mnoho let jsme žili vzdáleni těm místům, cestovali jsme všude možně po světě a nikde jsme si nesměli moc zvykat ... a totéž děti. Ale na světě je pro každého jeden středobod, do kterého se vrací v podvědomí a kdykoliv ho něco zlého potká, v myšlenkách nachází svůj azyl ... netušila jsem, jak je to silné a také tíživé žít bez pocitu zakotvení ... člověk si zvykne, donutí se, ale ...
Jednou večer zvonil telefon ...
Volal mi můj bratr, jestli jsem sama doma, že by mi chtěl něco říci a že bude lepší, když u toho nikdo nebude. Netušila jsem, o co jde, ale pozvala jsem ho. Udělala jsem kafe, sedli jsme si na balón. Začal o naší sestřenici, která restituovala všechen majetek po předcích, že tam byl, že je na tom dost špatně i její manžel, že se s ním radili, co s těmi polnostmi, že to už nechtějí pachtovat, ale prodat a že nemají kupce. Tak jsem ji hlasitě litovala, ale ze srdce. A před očima se mi vybavovaly ty kopce, které mne provázely celé dětství a mládí. A najednou mne popadla touha se alespoň na chvíli vrátit, natáhnout ten vzduch do sebe a cítit se zase jako tenkrát, slyšet ve stájích přešlapovat koně a štěkat psy v kotcích, cítit vůni zavařovaného ovoce a s naprostou samozřejmostí se nechat pohladit od babičky.
Když si rozmarný Bůh dělá legraci, tak to pak stojí za to.
... a tak jsem tam jel
"A skutečně jsem zjistil," vyprávěl, "že na to už nestačí. A tak jsme se dohodli".
Chvíli mlčel a díval se na mne.
"No, tvoje děti koupí polovinu, ať to zůstane v rodině. Už mají hotové posudky, smlouvy a z podzimu ..."
"Co bude z podzimu?" zeptala jsem se, protože jsem nevěřila vlastním uším.
"Bude to jejich. Studně, rybník, sad a zahrada, samozřejmě stavení, celé zmodernizované, opravené. Vždyť se za rok vrátí a pak si to tam uspořádají. Považ, že to mají kousek do Prahy, do zaměstnání a je tam přeci pěkně, ne?"
"Prosím tě, vždyť v životě neviděli živou kozu," podotkla jsem se směsicí radosti, že se tam budu moci vracet a hrůzy, co tam budou s tím vším dělat.
"Neboj se, oni to zvládnou. Budou v přírodě. Co by dělali ve městě. Jak se vrátí ze světa, budeš se divit. "
Jela jsem tam hned v sobotu
Nechala jsem auto ve vsi, za farou, kde bylo malé parkoviště a najednou jsem se ocitla ve svém dětství. Nic se nezměnilo. Všechno bylo na svém místě a když jsem se rozhlédla, cítila jsem, jak se mi ženou do očí slzy. Ale byly to slzy úlevy, že jsem zase na místě, které mi bylo už tak vzdálené a jen se mi o něm někdy zdálo. Asi po dvou kilometrech jsem stála u vrat a zazvonila jsem. Přišla mi otevřít moje sestřenka. Uvedla mne dál a já jsem se rozhlédla. Všechny vzpomínky se mi jako živé vrátily zpět a já jsem měla pocit, že stačí jen zavolat: "Babičko, babi, já jsem přijela," a babička by vyběhla na zápraží a v zástěře a objala mne.
... přineslo mi to najednou opravdovou úlevu
Sedla jsem si na lavičku a jen jsem cítila, jak mne zaplavují slzy a uvědomila jsem si, jak jsem byla hluboce srostlá s tímto světem a jak mi moc scházel. Spíš ten čas, kdy jsem ještě nevěděla nic pořádného o životě a o všech utrpeních, které jsem pak viděla a spolu s jinými lidmi i prožívala. A tak jsme s pak prošli po vsi, šly jsme i na hřbitov, kde leží naše tetičky, strýcové, kteří ještě nedávno, jak se mi nyní zdálo, tu byli.
"Udělali jste dobře," řekla jsem do telefonu. Opatrně jsem to sdělila manželovi, ten se jen usmál a řekl - to chci vidět, to jejich hospodaření. Ale on nemá k tomu kraji vztah a tak to nechápal.
... dívala jsem se do stmívajícího se nebe a usmívala se na rozmarného Boha
On ví, co mi má dáti ...
A sedla jsem si večer na verandu, dívala se do stmívajícího se nebe a chtělo se mi na něho zamávat. Cítila jsem se šťastná, že to všechno ještě pořád existuje, že se budu moci kdykoliv vracet a že je tam také místo i pro mne, až odejdu z tohoto světa. Nic není silnějšího, jak jsem si uvědomila, než místa, kde člověk prožil rozhodující část svého života a tím je doba dětství a mládí s lidmi, které miloval bez výhrad.
© Maura, 01/2011
Šípkový čaj
Za křivým plůtkem zahrádka jak dlaň
a dům bílý s rozpadlými krovy.
Tam také často ve snech chodívám,
když srdce stýská si a nekonečně bolí.
A květy v odkvětu, tak tlivě krásně voní,
jak dlaně, co únavou klesly v starý klín.
Nad lesy brdskými se deštné mraky honí,
všude kolem klid a nekonečný smír.
Na stole s ubrusem, s jemnými výšivkami,
hrníček stojí s čajem šípkovým.
Jsem hostem času, jež dávno, dávno není
a zase tu sedím za stolem prastarým.
Tak laskavé je pohlazení vánku,
které mi sklouzává po vlasech.
To ruce mé babičky vplétají do copánků,
útěchu v mých tichých zápasech.
Zajímavý pořad o Editě Steinové
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10123417216-svetci-a-svedci/207562211000002-patronka-evropy-edita-steinova/
Irena Aghová
Sírachovec
Chtěla bych připomenout tuto biblickou knihu a též, že následující napomenutí platí dodnes jajo zdroj moudrosti
Irena Aghová
Senátní návrh cen za věrnost zachrání tisíce manželství.
Určitě se tím nesníží rozvodovost, Ale spíše konflikty v rodinách posílí.zamyslela jsem se nad otázkou, jak chápeme věrnost a kdy nastává nevěra.
Irena Aghová
To bylo už tenkrát v Mezopotámii 1.Úvod.
Následující článek se bude dotýkat témat, která se týkají úvah o bytí a nesmrtelnosti i o právu, a v dějinách starověkých mezopotámských civilizacích a chtěla bych sdělit čtenářům, jen to, co starověké společnosti vyprodukovaly.
Irena Aghová
O svědomí
Na svědomí jednoho člověka je možné ostře útočit nebo ho probouzet v přátelském rozhovoru. Záleží na tom, zda ti dva chtějí spolu vycházet do budoucna, nebo si nakrátko vyřídit účty.
Irena Aghová
A zase máme další semestr za sebou.
Je mi líto , když studenti neuspějí u maturity a odcházejí ze školy s výhledem na nejistou budoucnost. Čeká je jen realita, do které spadnou nepřipravení a mládí je za nimi. Co na to ministr školství? Jde o budoucnost.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Za výbuchy ve Vrběticích stojí Rusko. NCOZ kvůli nespolupráci kauzu odložila
Kriminalisté z Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) odložili případ výbuchů skladů...
Macron nabízí sdílení jaderných zbraní pro obranu EU, nechce být vazalem USA
Důvěryhodná evropská obrana by měla jít nad rámec ochrany, kterou už poskytuje Severoatlantická...
MF DNES má nominaci na Novinářskou cenu. Zaujal rozhovor s trampem na koni
Nadace OSF zveřejnila seznam nominovaných na Novinářskou cenu 2023. V soutěžní kategorii Regionální...
Náraz do stromu odmrštil auto přes silnici, řidička nadýchala více než promile
Opilá řidička havarovala v sobotu nad ránem na Jindřichohradecku. Po několika nárazech do stromů...
Jak na rychlou a jednoduchou večeři s rýží?
Díky své všestrannosti se rýže LAGRIS už dlouho stávají nedílnou součástí mnoha pokrmů z celého světa. Bez ohledu na to, zda se používají k...
Seznam rubrik
- Antika
- Román o orosených růžích
- Umění
- Vídeňské bonbónky
- In memoriam
- Články roku 2011
- 2011 Povídky z maloměsta
- Příroda a její dary
- Hudba pro specialisty na etno
- Zahrada
- 2013
- Územní členění a problematika
- Sociální problematika v ČR
- Martin a Liliana
- Biblické dějiny
- Stres. frustrace, deprese nebr
- 2014
- Mezi drakem a hadem
- Společnost
- Články roku 2010
- 2015
- Z historie
- Demokracie
- Politika
- Smlouvy nejsou kus papíru
- Rodina a život kolem ní
- Tajemství zdraví a krásy
- Umět vařit je -in -
- Povídky a novely na sobotu
- Moje domácí kuchyně
- Milostná lyrika
- Až budou padat hvězdy
- On ženatý, ona vdaná
- Můj rozmarný Bůh, harmonie
- Náboženství
- Občanský zákoník a předpisy so
- Pohádky
- Těžké chvíle s lehkým srdcem
- Filozofování s filozofy
- Ženou v každém věku
- Paragrafy
- 50 +
- Druhé housle
- Čtenářský deník
- Osobní
- Nezařazené
- Rok 2012
- 2017
- Rok 2016