Zamyšlení: Nezlob se, já to tak nemyslela ...
Bylo zrovna poledne ...
A z kostela, někde v dálce, zvonilo na poledne. Taková atmosféra! Až tady si člověk uvědomí, jak je krásné ticho, které přináší příroda a ptačí zpěv, který kouzelně doplňuje atmosféru. Jak si člověk odpočine a uklidní rozjitřenou mysl, která skáče z jednoho kouta do druhého, kde se krčí ty starosti, problémy a nevraživosti, kterým přikládáme takový význam, ale v momentě, když změníme prostředí, najednou jejich důležitost pomine. Tak jakou mají vlastně cenu? Ale ať to beru jak chci, stejně nakonec dolehnou a žádný ptáček je nepřezpívá. V poslední době si často vzpomenu na pohádku od Andersena Císařův slavík. Jak je najednou aktuální! Člověk má tolik možností, věcí a příležitostí, o kterých se mu nedávno mohlo jen snít a stejně mu něco chybí, něco důležitého, aby skutečně žil. A v těch myšlenkách jsem cítila, jak slunce začíná skutečně hřát a vzpomněla jsem si, že loni byla v lese, kousek dál odtud, studánka, nad kterou se tyčil kříž a na kameni stál hrníček, přivázaný řetízkem, aby se každý mohl napít. Lidé ze vsi, jak vím, té studánce přikládali zvláštní význam. A tak jsem se vydala tím směrem, za chvíli mne pohltil les a kouzelně zavoněl. A protože bylo ticho, tak jsem uslyšela vodu a současně i spatřila jednoho starého pána. Šel ztěžka a na zádech měl batoh, v ruce hůl. Šel tak ztěžka. Až když jsem se přiblížila, poznala jsem ho. Pan Hudeček, který dělá kostelníka, zvoní na zvoničku a dělá pro lidi drobné práce, protože je to takový všeuměl. Znám ho z loňska, z pohřbu jeho ženy.
Pane Hudečku ...
zavolala jsem na něho a on se otočil. Bože, jak od loňska zestárl, jeho tvář byla popelavá a oči zapadlé, pomyslela jsem si. Ve tváři mu přibyly vrásky a jak jsem zpozorovala, chvěla se mu ruka, kterou se opíral o hůl.
"Já vás mám znát?" zeptal se a přihmouřil oči.
"Asi si na mně nevzpomínáte. Už je to rok, náhodou jsme se potkali po pohřbu paní Zlaty. Tenkrát ..."
"Ano, ano, už vím."
Trochu se usmál. Paní Zlata byla jeho manželka, ale tu jsem neznala. Tak proto tak sešel, pomyslela jsem si. Ztratil nejbližšího člověka a je sám. Došli jsme ke studánce.
"Prosím vás, nalijte mi do láhve vodu. Celou cestu, co sem jdu, tak přemýšlím, jak to udělám, aby naplnil tu láhev."
Vzala jsem do ruky termosku a hrníčkem jsem nalévala tu čistou a prýštivou vodu do ní. Pozoroval mne, jakoby měl strach, že budu vodu marnotratně rozlévat kolem.
"Brzy na jaře jsem chodíval studánku odkrývat," řekl tiše, "letos mne chytlo revma. Už to jde se mnou od desíti k pěti. Asi už půjdu brzy za ní. To víte, jak odejde jeden, tak druhý se dlouho neudrží. Z začátku jsem si myslel, že to překonám, ale ten stesk ... a nemyslete si, že to bylo nějak růžové. Ale stejně, je to někde vevnitř," řekl položil si ruku na hrudník.
"A co váš pán? Jestlipak ještě hraje na housle? Na to nezapomenu. To je velký umělec, velký a v tom našem kostelíčku, když zahrál na rozloučenou ..."
"To víte, že hraje. Myslím, že ho dnes přemluví na té tancovačce."
"A proč jste nešla taky?" zeptal se udivěně, "kdybych mohl, tak bych tancoval až do rána. Děvče, co my jsme se ze Zlatou natancovali. Vy jste taková smutná generace a přitom máte všechno. To my jsme počítali i dvacetníky. Chybí vám radost."
"Nemám ráda dechovky," řekla jsem.
"Ach, to jo. Když máte takového muzikanta, tak to máte jiné gusto."
Řekl, že ještě pobude a já se vracela zpět.
Nezlob se, já jsem to tak nemyslela ...
Vzpomněla jsem si, jak jsme se ráno poškorpili. Kvůli hlouposti! V tom shonu si člověk ani neuvědomí, jak ten čas letí a jak ho člověk lehkomyslně utrácí v maličkostech, kterým přikládá takový význam, jakoby na nich stál svět. A slovo vyletí, zasáhne druhého, a pak najednou zapomene co řekl, ale zůstává zraněný člověk, který mlčí a snaží se to nějak překonat. Co jsem to jen řekla? Ty nikdy neuděláš to, co druhý od tebe čeká, jsi sobec. Vylítlo to ze mně, protože včera zapomněl spravit kliku u kuchyňských dveří a ta mi zase zůstala v ruce. A najednou se může stát, že tu zůstanu sama, nenávratně a s tou svou neustálou nespokojeností, že nic není doma tak, jak by to mělo být, a že mám tolik práce, že nemůžu sama na všechno myslet atakdále, atakdále. Když ho lidé slyší hrát, nezapomínají. Zanechává za sebou kouzlo, které rozdává svým talentem a já bych po něm chtěla, aby doma spravoval hloupé kliky, ačkoliv je stačí šroubovákem přitáhnout. Za chvíli jsem uslyšela hudbu, šla jsem za tedy za tím zvukem. A zvuk sílil. Až jsem uviděla na louce lidi, co postávali anebo tancovali, zpívali a byli tak veselí. A můj muž roztáčel místní děvčata. Stála jsem v pozadí a dívala se na něho. Byl šťastný a zpíval s nimi. Už jsem chtěla odejít, když mně uviděl a běžel za mnou.
"Kde jsi byla, prosím tě?" zeptal se mně.
"V lese, na procházce," odpověděla jsem o oči se mi zalily slzami.
"Co se stalo?"
"Nezlob se, já jsem to tak nemyslela." řekla jsem.
"Nerozumím, co jsi tak nemyslela?"
"Ráno, víš, jak jsem ... kvůli té klice."
Rozesmál se a objal mne.
"Ty moje perfekcionistko. Pojď si zatančit a už na to nemysli. Ani nevím, co jsi řekla."
V dálce bylo slyšet večerní zvonění
"Slyšíš? Pan Hudeček zvoní," řekla jsem tiše.
"Ale pan Hudeček přeci už umřel," řekl.
"To není možné, vždyť ..." nedořekla jsem. Jen jsem mu sevřela ruku.
"Mám tě ráda. Nevím, co bych si bez tebe počala. Opravdu nevím. Dnes jsem si na té procházce uvědomila, jak ten čas strašně rychle utíká a jak je každá chvíle vzácná."
"To ano, a proto se ničím netrap. Podívej," řekl a vzal do ruky housle a zahrál kousek melodie.
"Sotva uslyšíš jeden tón, už ho překrývá druhý. Zapamatuješ si jen tu melodii. Je to jako život."
Otevřel okno do do houstnoucího šera a hrál a já ho poslouchala se zavřenýma očima.
http://www.youtube.com/watch?v=7u1DBdRBX7g&playnext=1&list=PLF7FE75762047261E
Irena Aghová
Sírachovec
Chtěla bych připomenout tuto biblickou knihu a též, že následující napomenutí platí dodnes jajo zdroj moudrosti
Irena Aghová
Senátní návrh cen za věrnost zachrání tisíce manželství.
Určitě se tím nesníží rozvodovost, Ale spíše konflikty v rodinách posílí.zamyslela jsem se nad otázkou, jak chápeme věrnost a kdy nastává nevěra.
Irena Aghová
To bylo už tenkrát v Mezopotámii 1.Úvod.
Následující článek se bude dotýkat témat, která se týkají úvah o bytí a nesmrtelnosti i o právu, a v dějinách starověkých mezopotámských civilizacích a chtěla bych sdělit čtenářům, jen to, co starověké společnosti vyprodukovaly.
Irena Aghová
O svědomí
Na svědomí jednoho člověka je možné ostře útočit nebo ho probouzet v přátelském rozhovoru. Záleží na tom, zda ti dva chtějí spolu vycházet do budoucna, nebo si nakrátko vyřídit účty.
Irena Aghová
A zase máme další semestr za sebou.
Je mi líto , když studenti neuspějí u maturity a odcházejí ze školy s výhledem na nejistou budoucnost. Čeká je jen realita, do které spadnou nepřipravení a mládí je za nimi. Co na to ministr školství? Jde o budoucnost.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Nizozemec si na zahradě postavil hrad, jeho interiér láká turisty z celého světa
Šestasedmdesátiletý Nizozemec Gerry Halman si na své zahradě postavil pětipatrový hrad. V...
Poštovní známka po bagetě i voní. Francie uctila symbol gastronomie
Francouzská pošta představila novou známku s obrázkem bagety převázané stužkou v barvách trikolory....
Řekni, kde ti muži z Gazy jsou. Otazníky ohledně obětí: násobně více dětí a žen
Premium V Gaze je problém, na který upozorňovala už Marlene Dietrichová. Teď si s ní notují demografové a...
Češi umějí vyrobit řadu vojenských dronů. Ale armáda o ně nestojí
Premium Letecká výroba byla v České republice vždy na špičkové úrovni. Menší dopravní letouny, ultralighty,...
Nabízím ke koupi velice hezký světlý byt, v DV 2+kk a plochou 47.3m2 s terasou a parkovacím stáním
Komenského, Horoměřice, okres Praha-západ
4 995 000 Kč
Seznam rubrik
- Antika
- Román o orosených růžích
- Umění
- Vídeňské bonbónky
- In memoriam
- Články roku 2011
- 2011 Povídky z maloměsta
- Příroda a její dary
- Hudba pro specialisty na etno
- Zahrada
- 2013
- Územní členění a problematika
- Sociální problematika v ČR
- Martin a Liliana
- Biblické dějiny
- Stres. frustrace, deprese nebr
- 2014
- Mezi drakem a hadem
- Společnost
- Články roku 2010
- 2015
- Z historie
- Demokracie
- Politika
- Smlouvy nejsou kus papíru
- Rodina a život kolem ní
- Tajemství zdraví a krásy
- Umět vařit je -in -
- Povídky a novely na sobotu
- Moje domácí kuchyně
- Milostná lyrika
- Až budou padat hvězdy
- On ženatý, ona vdaná
- Můj rozmarný Bůh, harmonie
- Náboženství
- Občanský zákoník a předpisy so
- Pohádky
- Těžké chvíle s lehkým srdcem
- Filozofování s filozofy
- Ženou v každém věku
- Paragrafy
- 50 +
- Druhé housle
- Čtenářský deník
- Osobní
- Nezařazené
- Rok 2012
- 2017
- Rok 2016