Zahrada: Měsíční zahrada jako sen, paštiky a pískavice

Dnes bylo od rána nádherné počasí. A paní Straková, když jsem šla kolem z nákupu, věšela bílé prádlo na šňůry na své zahradě a z oken se linula vůně hovězí polévky. I já jsem si nesla dvě morkové kosti a protože jdu odpoledne za paní Brychtovou, stavím se u hajných a dám je, uvařené, pěkně očištěné Borocovi na hraní a okusování. Ale je ráno, paní Straková ještě neví, jak se odpoledne rozčílí a Borec ještě neví, jakou bude mít radost z mého dárku.

Zahrada měsíčního svitu podle dr. Rybáře

Doktor Rybář je velmi zcestovalý a sečtělý muž. A protože jezdí na vědecké výpravy do zemí historické Mezopotámie, zná nejen geologické poměry, kdejakou studni, kde jaký kámen i jeskyni, ale zná dobře i historii, což mi nesmírně pomáhá k postupu na mé práci. Také ho chápu, že potřebuje společnost lidí, s kterými si rozumí, takže mu naslouchám i v jiných věcech a dokonce  už  dokázal prolomit manželův zprvu chladný společenský odstup, zaviněný také doktorovými neadekvátními reakcemi na, v jeho očích, naprosto bezvýznamné problémy, vyprávěním o starém božstvu Mezopotámie, tzv. Uranském božstvu, o kterém bude ještě řeč. Člověk potřebuje blízké přátele, lidí stejné krevní skupiny, s kterými si rozumíte, dáváte jim drobné dárečky k narozenimám a vánocům a víte, že si můžete s nimi kdykoliv zajímavě popovídat. Ale to jsem trochu odbočila. Nemáme jen zahradu, která se rozprostírá kolem chalupy a na které rostou ovocné stromy a rybízy, květiny a tráva. Za domem je ještě jeden pozemek, který jsme dosud neobdělávali a protože si nechceme držet pole, manžel měl pocit, že by bylo dobré ten kus pronajmout. Ale pak z toho sešlo, když zjistil, že by pachtýře dlouho hledal. Všichni lidé kolem nás mají půdy přeci dost. Asi o tom mluvil s doktorem Rybářem a proto dnes přinesl plánek na "zahradu měsícíčního svitu." Rozhodně se nezbláznil. Jde totiž o místo, kde se nedají pěstovat rostliny, které vyžadují dlouhodobé sluneční světlo.

Finta je v tom ...

... řekl doktor Rybář, že zahrady se většinou budují pro denní světlo. Ale ten pozemek právě je položený tak, že spíš bude ideální pro založení noční zahrady. Konečně, přinesl jsem projektík."

Rozvinul srolovaný papír a ukázal mi obrysové schéma zahrady.

"Podívejte, tak bude zahrada vypadat, takový bude mít tvar. Využil jsem nejen její polohy, ale i terénu, v které se nachází. A vy ji využijete nejen k tomu, že tam budete pěstovat bylinky a různé rostliny, ale můžete tam trávit večerní sedánky s přáteli, s rodinou. v příjemném a zdravém prostředí. A nechce to moc. Jen vybrat rostliny, upravit půdu, já vám seženu bílé kameny a všechny ty finty, které jsou potřeba."

Byl úplně zčervenalý svým nadšením pro noční zahradu a mně se začala zase rozvíjet fantazie a on vzbuzoval ve mně nesmírnou touhu ten pozemek dát do pořádku.

"Uvědomte si, že v měsíčním světle vidíme jinak: většina barev mizí, modrá se mění v bílou a bílá se světle šedou jsou na pohled fluorescentní. Je třeba pak tyto rostliny doplnit dekoracemi, které odrážejí měsíční světlo."

A vy víte, jaké rostliny tam pěstovat?"

"Ba že. Sakuru, převislou hrušeň úzkoslistou, večernici vonnou, pomněnky, mateřídoušky, čechřici vonnou, rozmarýnu, pupalku. A jako dekoraci byl zvolil sošku Pana nebo jiné pohanské božstvo."

"No teda doktore," zasmála jsem se a on se zarazil. A pak pochopil.

"No to je pro vás ta zahrada, ne pro mne. Přizpůsobil jsem ji vašemu vkusu," vrátil mi hned můj smeč  a oba jsme se rozesmáli a já šla postavit na kafe. Už jsem si byla jistá, že přemluvil manžela a dokonce si dovedu představit, že manžel zbuduje altánek, protože je nejen šikovný, ale má rád samotu, když ho napadají nějaké melodie nebo si potřebuje cvičit své etudy na housle. Přinesla jsem bílou kávu a kávové řezy a pobídla ho ke svačince. Prohlížela jsem si jeho plánek a opravdu se mi líbil. Mám totiž v plánu uzpůsobit toto místo k celoročnímu pobývání, aby k nám mohli jezdit naši přátelé ze zahraničí a my jsme měli kde ubytovat. většinou nechtějí spát v hotelech, a tak se naše setkávání odbývá jen o víkendech, kdy mají cestu do Prahy. Také manžel potřebuje občas klid, protože produkovat hudbu, učit druhé a poslouchat je, jezdit po koncertech a být de facto ve neustálém hluku, byť ušlechtilém, není nic dobrého.

V jednoduchosti je kouzlo, pravidla moje babička

Maminka mého otce, moje babička, nebyla rozhodně jednoduchá žena, ale jednoduchost milovala a já jsem se od ní naučila v ní žít, což mi pomohlo se vyhnout všelijakým problémům, které s sebou nese nadbytek. Lidé jsou pošetilí, myslí si, že nadbytek se stávají bohatými, ale není to pravda. Koho popadne chamtivost a závist, je chudák. Ale to každý rozumný člověk nakonec ví, a tak se snaží omezovat, jak se dá. A pak nemusí mít takové obavy, že se mu nebude něčeho dostávat. A hlavně babička kladla důraz na jednoduchou stravu.

... o receptech původních a variacích na ně

Potom, co jsem vyplísnila děti, že jedí hlouposti, místo, aby se pořádně živily cennými potravinami, daly si říci. Taková pizza a burky - to jsou jen svačinky a ne hlavní jídlo. Jsem ráda, že jsem k tomu sama dospěla a podařilo se mi vyhodit zbytečné harampádí a obklopit se nezbytně nutnými věcmi. Vařit jednoduše! To je opravdu umění, a proto jsem vytáhla staré kuchařské knihy, podle kterých jsem si uspořádala svou kuchyni. Víte, ty recepty platily do druhé světové války. Pak se společnost změnila, začalo veřejné stravování, přestalo se doma vařit, protože ženy šly do práce a na ty staré dobré postupy se zapomnělo. A tak se začaly jíst různé slátaniny a lidé, pro nedostatek času, se předělali na bufetovou stravu. To nejhorší, co mohli udělat. A náš tajný obdiv k západu přinesl na naše české stoly sice originální recepty italské, španělské a kdovíjaké kuchyně, ale protože chyběly originální ingredience, tak se všelijak spatlávaly pokrmy podle českých možností a původnost značkových receptů vzala za své.  A lidé začali tloustnout a trpět nemocemi, protože ta jídla neměla nejen výživnou hodnotu, ale také byla přeplácaná. tučná a zbytečně zkombinovaná, což orgamismus asi nedokázal zpracovat. Původnost české kuchyně se ztrácela v nejrůznějších kuchařských "zločinech", kdy lidé začali trpět překyselením žaludku, ztratili vědomost o tom, co je to kyselá a zásaditá strava, začali trpět vysokým cholesterolem apod. Ale nabídnu vám recepty na domácí paštiky, které se již většinou v domácnostech nedělají. Hodí se k pohoštění a jsou lehké. Nedovolí vám, aby se člověk jimi cpal, ale decentně je ochutnal.

Pár receptů pro domácí pohoštění

Šunková paštika

Dobře usekanou šunku smíchejte s několika žloutky, přidejte trochu husté, sladké smetany, několik omeletek pokrájených na nudle, máslo a tuhý sníh. Z bílků našlehejte tuhý sníh a zamíchejte do připravené směsi. Nyní vyložte dortovou formu máslovým, těstem (rozumí se ovšem lístkové těsto) a naplňte umíchanou směsí, přikryjte opět celou formu máslovým těstem a na povrchu zdobte různými tvary, vypíchanými z máslového těsta, pomažte  ušlehaným vejcem a dejte péci. Paštiku podávejte teplou.

Druhá varianta šunkové paštiky

Umíchejte 10 dkg másla a do do něho přidejte 30 dkg sekané šunky, 4 celá vejce, 1/6 l kyselé smetany, trochu soli a ještě míchejte. Zvlášť si pak připravte tenké omelety, které, až jsou vychladlé, pokrájejte na nudle. Nyní vyložte formu máslovým těstem, které musíte mít už připravené. Potom klaďte dovnitř vždy vrstvu směsi se šunkou a vrstvu omeletových nudlí a tak se pokračuje, až je forma naplněná. Nahoru se položí též plást máslového těsta a dejte paštiku 1 hodinu péci. Když ji dáváte do trouby, přikryjte vrch papírem, aby se při pečení nepřipálil. K paštice podávejte omáčku z madeirského vína.

O omáčkách

Madeirová omáčka

Na másle si usmažte žlutou zásmažku. A při ustavičném míchání přidávejte 3 lžíce madeiry, kousek čajového másla, lžíci polévky nebo šťávy z pečeně, a tak opakujte, až máte potřebné množství omáčky. Omáčku míchejte na vlažném místě, aby nepřišla do varu, protože by se srazila. Pak ji okořeňte, osolte, přidejte masovou tresť, aby byla leskle tmavohnědá a měla dobrou chuť. To je omáčka k paštikám, husím játrům a podobně.

Pěstujeme pískavici - řecké seno

Paní Brychtová mne upozornila na jednu bylinu, kterou pěstuje na své zahrádce. Jmenuje se  pískavice řecké seno.

"Tu pěstovali už Staří Egypťané, Řekové a Římané. To víte, měli své herbáře a věděli o bylinkách více, než my. Ale bylinky procházejí stále výzkumem a tak nabývají stále větších hodnot a nebo mizí z herbářlů, když už nejsou k využítí.  Proto, když chcete znát využití, musíte nahlížet i do starých zápisů. Řekové a Římané byli mlsní a tak semeno této bylinky dávali do jídel, my je přidáváme do majonéz."

"Ale tady se jí daří," řekla jsem, když mi ukázala pěknou, zdravou rostlinu.

"To víte, musíla jsem vybrat polohu, kde je plné slunce. Půda musí být úrodná, dobře propustná, alkalická. Rozmnožuje se semeny. A když je vyvedená, jako je tahle, její lístky se dají používat i na saláty.  Výsevy se vyjednocují do sponu 15 x 10 cm. Ale mladé rostlinky se dají pěstovat i bytě. Mladé listy se trhají podle potřeby, celé rostliny se žnou na podzim." mluvila dále.

"A jaké domácí léky se z ní dělají?" zeptala jsem se. protože mne bylinka zaujala. Vida, jak je užitečná.

"Ze semen se dělá čajový nálev. Semena musí být hrubě umletá. Ten povzbuzuje trávení a ulevuje při kašli.  Ale také kašovitá placka z rozdrcených semen a teplého mléka je dobrá na záněty, vředy zduřelé žlázy. ischias a modřiny."

Z dnešního dne jsem si vzala jeden poznatek, který zatím není zcela široce pochopen, že všechno souvisí ze vším. A také všechno existuje ve vzájemné rovnováze. Docela mne těší poznání, že lze proniknout do vnitřního světa všech řádů, které povrchnímu pohledu zůstávají utajeny a když lidstvo prohlásí - teď to bude takhle- , přitom k nám stále promlouvá, skrze přírodu, tajemný hlas minulosti, která má ještě hodně co moudrého přnést tomu, kdo ji chce naslouchat.