Chvála otcovství: Vzpomínám na Tebe, tati. Čím, dál víc ...

Je zvláštní, že čím více času ubíhá od smrti mého otce, tím více na něho vzpomínám a připomínám si ho v nejrůznějších situacích. Co by asi na to či ono řekl? Co by asi on udělal? A velmi mi chybí ... i když jsem už velká holka a mám svůj rozum ...

Můj tatínek toho mnoho nenamluvil, on hlavně konal. Nikdy se neuchýlil k tomu, aby se rozčiloval, nikdy nebyl nespravedlivý. To jsem věděla i tehdy, když jsem ho s nespravedlnosti obviňovala. Jedna taková maličkost mi přišla na mysl, že když je horko, je dobré pít chlazené podmáslí. Naučil mne to na jednom krásném výletě, který jsme spolu podnikli. Chodívali jsme spolu na nedělní procházky, vždycky si říkám, když tou cestu jdu teď sama: tady jsem byla s tátou.

♣

Možná, že si hodně lidí myslí, že otcové hrají vedlejší roli. Také mne to kolikrát přišlo, že se muži, ke své škodě, a ke škodě svých dětí, nezapojují tak do jejich života, jak by bylo třeba. Tatínek se taky nikdy neupřednostňoval a spíš byl v pozadí. Často jsem ho vyhledávala, jen tak si promluvit, jen tak být s ním a vložit svou ruku do té jeho, abych věděla, že ho mám.

♣

Byl to táta, kdo mi kupoval knížky a desky a s kým jsem poslouchala muziku z rádia. Naučil mne totiž poslouchat rádio a za to jsem mu moc vděčná. Naučil mne žit v tichu a za to jsem mu ještě vděčnější. Hledám v sobě vlastnosti, které mne s ním spojují a tak vím, že v něčem zvláštním pokračuji, a tím on žije dál. Otcové mají pro dcery neopakovatelné kouzlo: ale neřekla bych, že  jsou předstupně k jejich budoucím partnerským vztahům. Na lásce otce k dceři a naopak se projevuje to zvláštní, co k jiným mužům nelze pocítit. Protože jsou jedné krve, podobají se jeden druhému a nepotřebují se vůči sobě mocensky vymezovat.

♣

Když jsem nedávno uklízela v knihovně, brala jsem jednu knihu po druhé, co jsem kdy od něho dostala a když jsem je srovnala do police, vedle sebe, pochopila jsem, že to byl tichý vzkaz pro můj život, pro směr mého myšlení a chování, pro další hledání a přemýšlení. Napadlo mne to až nyní, když by měl můj tatínek narozeniny. To byl den, kdy jsem si dělala starosti, co bych mu měla dát za dárek. Moc jsem mu chtěla dávat dárky, ale on o ně nějak nestál. Byl radši, když jsme si sedli, vzali jsme se za ruce a vzpomínali jsme na zašlé časy.

♣

Tatínek umřel a zůstalo po něm spoustu věcí, spíš těch nehmotných, které nelze popsat. Zůstalo mi mnoho vzpomínek, stále živých, jeho slov, které jsem ne vždy uměla pochopit anebo si něco z nich vzít. Mám pocit, že je v dobrých rukou. Jestli něco udělal v životě špatně, s tím se musel vypořádat, ale jedno udělal správně - byl dobrým otcem.

Hudba Bedřicha Nikodéma, kterou měl rád

http://www.youtube.com/watch?v=8IY0ay0Ub2M

A to jsou jeho oblíbené melodie

http://www.youtube.com/watch?v=8enyl0kY9mI