Sociální politika. Jak v roce 2012

Předkládám vám změny v sociální politice a zaměstnanosti i v zákoníku práce, které nás čekají v roce 2012, tedy již od 1. ledna. Zatím je nekomentuji ...

Rozhodné období

O jeden rok se má zkrátit takzvané rozhodné období, důležité pro nárok na podporu. Podporu má dostávat jen uchazeč o zaměstnání, který pracoval v součtu alespoň 12 měsíců během posledních dvou let (před zařazením do evidence úřadu práce). Dosud stačí, když dvanáctiměsíční minimum splní během předchozích tří let. O jeden rok se má zkrátit takzvané rozhodné období, důležité pro nárok na podporu. Podporu má dostávat jen uchazeč o zaměstnání, který pracoval v součtu alespoň 12 měsíců během posledních dvou let (před zařazením do evidence úřadu práce).

Podpora do 50 let a nad 50 let

Lidé do 50 let věku mohou dostávat podporu po dobu pěti měsíců, lidé od 50 do 55 let ji mohou pobírat osm měsíců a lidé nad 55 let až jedenáct měsíců. Jde o takzvanou podpůrčí dobu. První dva měsíce dostanou nezaměstnaní 65 procent průměrného čistého měsíčního výdělku z předchozího zaměstnání. Za měsíc mohou dostat maximálně 0,58 násobek průměrné mzdy v České republice, což v roce 2011 znamená nejvýše 13 280 korun. Další dva měsíce klesne podpora na 50 procent dřívějšího výdělku a zbytek podpůrčí doby pak uchazeč dostane jen 45 procent.

... při rekvalifikaci

Při rekvalifikaci se podpora zvyšuje na 60 procent dřívějšího výdělku, maximem je 14 883 korun měsíčně (v roce 2011). Po skončení podpůrčí doby (pět, osm nebo jedenáct měsíců) už nezaměstnaný získá jen sociální dávku ve výši životního minima, tedy necelých 3200 korun. Nevykazuje-li požadovanou aktivitu, dostane jen existenční minimum, tedy 2020 korun. Tato minima se od roku 2012 zřejmě zvýší. Od třetího měsíce pobírání podpory by uchazeči o zaměstnání měli nově vykonávat veřejnou službu, pokud jim to úřad práce „nabídne“, a to v rozsahu až poloviny týdenní pracovní doby - tedy až 20 hodin týdně. Veřejnou službou se rozumí pomoc obci, zejména při "zlepšování životního prostředí v obci, udržování čistoty veřejných prostranství či pomoci v oblasti kulturního rozvoje a sociální péče" – vedle úklidu tedy třeba i činnosti dřívějších „civilkářů“.

... za výkon veřejné služby nenáleží odměna

Za výkon veřejné služby nenáleží odměna Kdo bez vážného důvodu tuto činnost odmítne, přijde o podporu v nezaměstnanosti.  Nedostane přitom od státu ani dávky v hmotné nouzi, tedy pomoc pro nejchudší. Také na ně totiž nebude mít nárok člověk, který odmítne veřejnou službu.. I lidé, kteří jsou nezaměstnaní jen krátce, budou muset nově přijmout nabídku veřejně prospěšné práce. Za ně sice - oproti veřejné službě - náleží mzda, ta je ale vzhledem k rozsahu a charakteru práce nepatrná. Dosud bylo potřeba, aby tyto práce odpovídaly nejen zdravotnímu stavu uchazeče, ale také jeho kvalifikaci. Od roku 2012 má právě druhá z podmínek – kvalifikace – odpadnout.

Nová pravidla přitom přinesou následující "past"

Pokud uchazeč takovou práci přijme, přijde o podporu v nezaměstnanosti. Už od letošního roku totiž vláda zrušila možnost alespoň malého přivýdělku k podpoře. Člověk, který za veřejně prospěšné práce (v rozsahu jen pár hodin měsíčně) dostane paradoxně třeba i mnohem méně peněz, než by dostal jako podporu v nezaměstnanosti. Podle Drábka nicméně může požádat ještě o dávky v hmotné nouzi, tedy pomoc pro nejchudší. Jestliže uchazeč takovou práci bez vážných důvodů odmítne, bude na tom ale ještě hůře: Nejenže přijde o podporu v nezaměstnanosti, ale nedostane přitom ani minimální odměnu (za veřejně prospěšnou práci) a zanikne mu i nárok na dávky hmotné nouze. Přísnější budou úřady práce i k lidem, kteří si "neváží" jimi zprostředkovaného zaměstnání. Dosud přijde o podporu jen ten, kdo takto zprostředkovanou práci předem odmítne.

Nově hrozící sankce

Nově hrozí sankce i tomu, kdo do ní sice nastoupí, ale do půl roku dobrovolně skončí (podá výpověď nebo odejde dohodou). A také tomu, kdo z takového zaměstnání dostane výpověď kvůli porušení pracovních povinnosti zvlášť hrubým způsobem. Vláda tím chce omezit zneužívání systému. Někteří uchazeči totiž sice do zprostředkovaného zaměstnání nastoupí, ale jen proto, aby krátce poté skončili a mohli znovu čerpat podporu. O opětovné zařazení do evidence úřadu práce, a tedy i podporu v nezaměstnanosti budou tito lidé moci požádat až po uplynutí šesti měsíců. Lhůta se nicméně začne počítat ode dne nástupu do takto ukončeného zaměstnání, nikoliv až ode dne jeho ukončení.

Výjimku tvoří ...

Výjimkou jsou opět „vážné důvody“ – pokud je úřad práce uzná, uchazeč o podporu nepřijde. Někteří nezaměstnaní se budou muset hlásit v předem určených termínech na poště, přesněji na kontaktním místě Czech Point nejblíže místu trvalého bydliště. Ministr Drábek tím chce zamezit nelegálnímu zaměstnávání - lidé by se totiž museli osobně dostavit v termínech odpovídajících standardní pracovní době. Přesný čas další návštěvy se přitom uchazeč o zaměstnání dozví maximálně tři dny předem. Tím se má ztížit jeho případná dohoda s firmou, u níž pracuje "na černo". Do nového systému má být zapojena vždy zhruba dvacetina nezaměstnaných, zdaleka se tedy nedotkne všech uchazečů.  Vybraní lidé se budou muset dostavit na poštu nejvýše dvakrát týdně a maximálně po dobu tří měsíců.. Konkrétní osoby vybere úřad práce podle kritérií určených vnitřním metodickým pokynem ministerstva.  Půjde například o dlouhodobě nezaměstnané, uchazeče s opakovanou evidencí (ti, kdo byli v posledních šesti měsících evidováni na úřadu práce dvakrát a více) nebo uchazeče, kteří měli v posledních šesti měsících zaměstnání kratší než deset dní. Podle dřívějších informací se úřady více zaměří také na mladistvé uchazeče do 26 let věku či absolventy. Neomluvená neúčast může vést k vyřazení uchazeče z evidence a odebrání podpory.   Výjimkou jsou vážné, omluvitelné a prokázané důvody - mezi ně patří zejména pohovor ohledně nové práce nebo nemoc.

... lhůta na doručení omluvenky

Na doručení omluvenky má člověk osm kalendářních dní od termínu. Omluvenkou mohou být i jiné "vážné důvody", definované zákonem o zaměstnanosti. Souvisí mimo jiné s nezbytnou osobní péčí o dítě ve věku do čtyř let nebo docházkou dítěte do školky či školy. Další změnou je možnost převést zprostředkování zaměstnání z úřadů práce na pracovní agentury.  Ty za to budou dostávat za každého uchazeče 5000 korun, za jeho umístění 1250 korun a za jeho setrvání v pracovním poměru na dobu neurčitou po dobu nejméně šesti měsíců dalších 500 korun. Ministerstvo odhaduje, že náklady spojené s tímto sdíleným zprostředkováním dosáhnou 180 milionů korun za zhruba 90 tisíc lidí.  Novinka se má týkat především obtížně umístitelných uchazečů o práci, převedeni na pracovní agenturu by měli být jen se svým souhlasem. Dohoda mezi úřadem práce a agenturou práce má obsahovat i účinné nástroje pro kontrolu takto prováděného zprostředkování zaměstnání. Zlepšení čeká na studenty denního studia.  Od příštího roku zřejmě získají nárok na výplatu podpor v nezaměstnanosti.  Podmínkou bude, že předtím pracovali a přispívali na sociální pojištění.  Vláda tím chce odstranit nerovný stav, kdy studenti sice platí příspěvky státu podobně jako jiní zaměstnanci, ale po ztrátě práce nemají nárok na podporu v nezaměstnanosti ani na úhradu rekvalifikace. Pokud jsou navíc starší 26 let, musí si také sami platit zdravotní pojištění. Uchazeč o zaměstnání dostane nově možnost vybrat si poskytovatele rekvalifikace. Pro tento případ bude stanoven maximální limit úhrady ceny (úřad zaplatí maximálně 50 tisíc korun za tři kalendářní roky).

... navržení kurzu zájemcem

Zájemce navrhne takový kurz úřadu práce a ten zvolenou rekvalifikaci posoudí s ohledem na jeho zdravotní stav a uplatnitelnost na pracovním trhu. Musí jít o akreditované vzdělávací programy. Vláda chce omezit nelegální práci, kvůli níž státu unikají peníze z daní i pojistného.  Zákon má proto upravit definici nelegální práce tak, aby její prokazování bylo snazší.  Kontrola se sjednotí pod Státní úřad inspekce práce.  Maximální částka pokuty za výkon nelegální práce má stoupnout desetinásobně na 100 tisíc korun. Firmy, které nelegálně zaměstnávají cizince, mají přijít také o veřejné zakázky či státní dotace. Hrozit jim bude i pokuta do pěti milionů korun. Zaměstnavatelé už nebudou muset hlásit volná místa na Úřad práce, nově to bude jen dobrovolné.  Podle ministra Drábka to v praxi povede ke snížení administrativní zátěže zaměstnavatelů, ale i ke zvýšené aktivitě úřadů práce při vyhledávání volných pracovních míst pro uchazeče o zaměstnání a při jednání se zaměstnavateli o možnostech vytváření nových pracovních míst.  Naopak podle kritiků povede tato změna jen k tomu, že úřady práce budou mít ještě méně informací a možností (domluvit zaměstnání) než dosud. Firmy už nebudou muset prokazovat bezdlužnost, úřad si ji zjistí sám z jiných dostupných zdrojů.

Neplnění oznamovací povinnosti

Na pětinu, tedy na 100 tisíc korun, klesne maximální výše pokuty za neplnění oznamovací povinnosti nebo nevedení evidence podle zákona o zaměstnanosti. Další tři změny platí už od roku 2011, prosadil je také ministr Drábek. První z nich je odklad podpory lidem, kterým v předchozí práci vznikl nárok na odstupné (nezávisle na tom, zda jej skutečně dostali). Po dobu, pokrytou právě odstupným, nemají na podporu nárok. Tu mohou začít čerpat až po uplynutí doby, kterou pokrývá odstupné. Podpora se jim nicméně jen odloží na další měsíce, nekrátí se - pokud ovšem zájemci do vyčerpání takto posunuté podpory nenajdou novou práci. Od roku 2011 si k podpoře nelze přivydělávat na pracovní smlouvu ani na dohodu, i kdyby mělo jít o drobný příjem v řádu stovek korun. Dříve bylo možné přivydělávat si do výše poloviny minimální mzdy měsíčně, tedy do 4000 korun, aniž by nezaměstnaný přišel v daném měsíci o podporu. Tímto zpřísněním chtěl ministr Drábek omezit zneužívání dřívější možnosti přivýdělku – plošným zákazem tak fakticky přiznal, že úřady nejsou schopné toto ustanovení v praxi kontrolovat. Od roku 2011 dostane nižší podporu v nezaměstnanosti ten, kdo z předchozí práce odejde „dobrovolně“, tedy sám podá výpověď nebo ukončí pracovní poměr dohodou. Výjimkou jsou takzvané vážné důvody, například zdravotní, rodinné nebo jiné, definované zákonem a schválené úřadem práce. Vedle změn podpory v nezaměstnanosti má od roku 2012 platit také novela zákoníku práce.  Ta mimo jiné mění systém odstupného, rozšiřuje výpovědní důvody a zavádí volnější pravidla pro odměňování přesčasů.

Změny zákoníku práce

Jedním z cílů navrhovaných změn je větší smluvní volnost.  Ta má vést k pružnějšímu trhu práce, tedy hlavně k snadnějšímu příjímání i propouštění zaměstnanců. Ministr Drábek věří, že to přispěje k tvorbě nových pracovních míst.

♣

Dalším cílem bylo být podle Drábka zjednodušení zákoníku, aby se v něm mohl orientovat i průměrný středoškolák. Mnohem snadněji než dosud by například mohl zjistit, která ustanovení jsou závazná a která si lze dohodnout odlišně. Návrh proto posiluje pravidlo „co není zakázáno, je dovoleno“ a zpřehledňuje některá ustanovení. Zatím jde nicméně jen o dílčí úpravy, nikoliv zcela novou strukturu zákoníku ani zásadní zjednodušení. Lidé, kteří u stejného zaměstnavatele pracují méně než dva roky, dostanou nižší odstupné.  Zatímco dosud činí tři měsíční mzdy nezávisle na délce pracovního poměru, nově má být vypláceno podle délky odpracovaných let.Kdo je u firmy méně než rok, dostane odstupné jen ve výši jednoho měsíčního platu. Kdo pracoval rok až dva, dostane dva měsíční platy. A teprve lidé, jejichž pracovní poměr trval přes dva roky, by dostali tříměsíční odstupné. Na samotné povinnosti platit odstupné se nic nemění.

♣

Nadále má tedy náležet při ukončení pracovního poměru z takzvaných organizačních důvodů nebo zákonem stanovených zdravotních důvodů. Ministerstvo původně navrhlo jednodušší výpovědi lidem, s jejichž výsledky není zaměstnavatel spokojen. Od tohoto návrhu ale nakonec upustilo, zůstane tedy dosavadní úprava. Následuje popis původního návrhu, který do konečné verze neprošel: Od ledna 2012 měla skončit dosavadní povinnost, podle níž musí tito lidé dostat „přiměřenou dobu“ na odstranění nedostatků. U lidí dosahujících neuspokojivých pracovních výsledků mělo nově stačit, když je zaměstnavatel pouze předem upozorní na možnost výpovědi.  Nemusel by je už tedy vyzývat k odstranění nedostatků ani čekat, zda se „polepší“. Novela by tak umožnila, aby firma předala zaměstnanci písemné upozornění a hned následujícího dne mu pak podala samotnou výpověď. Od ledna 2012 má přibýt nový výpovědní důvod.

♣

Zaměstnavatelé budou moci dát výpověď lidem, kteří "zvlášť hrubým způsobem" poruší lékařem stanovený režim při nemocenské.  Seznam hlavních povinností zaměstnanců se má rozšířit o "zdržování se v místě pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti" a "dodržování doby a rozsahu povolených vycházek".  Má jít o výpovědní důvod bez nároku na odstupné, avšak se standardní výpovědní dobou (dva měsíce počítané od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po dni doručení výpovědi).  Za zneužití nemocenské dosud hrozí jen pokuta (až 20 tisíc korun) a odebrání neoprávněně vyplacených dávek. Od roku 2007 v zásadě platí, že přesčasové hodiny musí zaměstnavatel proplácet (příplatek nejméně 25 % k průměrnému výdělku), nebo za ně poskytnout náhradní volno. Pouze u vedoucích pracovníků lze ve smlouvě nebo mzdovém výměru dohodnout, že sjednaná mzda (odměny) už zahrnují i případnou práci přesčas, maximálně však do limitu 150 hodin v kalendářním roce. Podle návrhu se od ledna 2012 rozšíří výše uvedená možnost - zahrnutí práce přesčas do „běžné“ mzdy - na všechny zaměstnance, tedy nejen vedoucí pracovníky. Takto paušálně půjde ocenit případnou práci přesčas u běžných zaměstnanců až do limitu 150 hodin v kalendářním roce. Speciální hodinová odměna (nebo náhradní volno) by jim pak náležela až nad rámec tohoto limitu, dohodnou-li se na takovém zvýšení počtu přesčasů se zaměstnavatelem. Právní úprava by se tak vrátila ke stavu, který v Česku platil do roku 2006. Ten byl - podle současného vedení ministerstva práce a sociálních věcí - praktičtější a pro zaměstnavatele jednodušší. Na pravidlech pro nařízení přesčasů a celkových limitech se nic nemění - jejich přehled najdete zde. Dosud platí, že příplatek za noční práci nebo za práci v soboru či neděli musí v podnikatelské sféře dosáhnout vždy alespoň 10 procent průměrného výdělku pracovníka.  Ministr Drábek nyní navrhuje, aby si zaměstnanec mohl s firmou dohodnout odlišnou  - tedy i nižší - hodnotu příplatku nebo jiná pravidla pro jeho určení. To je dosud možné jen u kolektivních smluv s odbory.

Odboráři se obávají

Odboráři se obávají, že samotný zaměstnanec si v takovém případě nedokáže vyjednat případnou kompenzaci na nižší nebo prakticky nulový příplatek.  Pravidla pro nepodnikatelskou sféru (platy) se měnit nemají. Příplatek tam činí 25 % za přesčasy a víkendy nebo 20 % za noční práci. Zkušební doba pro běžné zaměstnance zůstane beze změny, tedy maximálně tříměsíční. Nově zákon umožní, aby u takzvaných vedoucích zaměstnanců činila zkušební doba až šest měsíců . Nově má platit, že zkušební doba může trvat maximálně polovinu délky pracovního poměru, je-li uzavřen na dobu určitou. Limit pro dohody o provedení práce se má zvýšit z dosavadních 150 na 300 hodin ročně. Současně má nově platit, že přesáhne-li příjem 10 000 Kč měsíčně, musí se z dohod odvádět také zdravotní a sociální pojištění. Má také dojít k posílení kontrol, aby nedocházelo k jejich zneužívání. Už od roku 2011 platí, že tyto dohody musí mít písemnou formu. Na počítání výpovědní doby se nic nezmění, i když ministerstvo zvažovalo její zkrácení. Nadále tedy zůstane ze zákona dvouměsíční, přičemž se začíná počítat od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci doručení výpovědi. DOSUD v zásadě platí, že smlouvu na dobu určitou lze uzavřít maximálně na dva roky, do tohoto limitu se počítá i případné opakování nebo prodlužování.  Jestliže od skončení předchozího poměru na dobu určitou uplynula doba alespoň šesti měsíců, lhůta se „vynuluje“ a počítá znovu.  Dosud lze tyto smlouvy v rámci dvouletého limitu prodlužovat třeba i každý měsíc, tedy teoreticky uzavřít postupně 24 měsíčních smluv.  NOVĚ má platit, že poměr na dobu určitou nesmí přesáhnout tři roky.. Bude jej sice možné opakovat maximálně dvakrát (dosud neomezeně), ale oproti nynějšímu stavu se toto opakování zřejmě nebude počítat do celkového limitu - tříletá hranice tedy bude platit pro každý z těchto poměrů samostatně. Ministerstvo zatím navrhuje dvě varianty, jak toto nové omezení určit:

1. V období 15 let ode dne vzniku prvního pracovního poměru na dobu určitou může být smlouva opakována nejvýše dvakrát.

2. Smlouva na dobu určitou smí být opakována (prodloužena) nejvýše dvakrát. Tento limit se "vynuluje" až po uplynutí tří let od skončení předchozího poměru. Na základní délce dovolené (čtyři týdny) ani dalších hlavních pravidlech (zejména že rozhodující slovo při určení termínu má zaměstnavatel) se nic nemění.

Čerpání zbytku dovolené

Změnit se však mají pravidla pro vyčerpání zbytku dovolené. Na jednu stranu zpřísní, zároveň však přinesou zaměstnancům i příjemnější novinky. I nadále má v zásadě platit, že zbytek nevyčerpané dovolené lze převést do následujícího roku a vyčerpat do jeho konce. Například dovolenou za rok 2010 si tedy zaměstnanec musí vybrat do konce roku 2011.Zákoník sice stanoví, že dovolená by měla být vybrána ještě v roce, za který náleží. Nicméně nadále umožňuje převod do dalšího roku v případě, že včasnému vyčerpání „brání překážky v práci na straně zaměstnance nebo vážné provozní důvody na straně zaměstnavatele“ – pod tím si lze v praxi představit téměř cokoliv.

Povinné čerpání zbytku volna

Povinné čerpání zbytku volna do konce následujícího roku se dosud týkalo jen základního rozsahu dovolené, tedy v zásadě čtyř týdnů. Nevyčerpanou dovolenou nad tento limit (tedy typicky pátý týden dovolené z předchozího roku) si mohl zaměstnanec nechat proplatit. Nově má platit, že ani tento „nadstandardní“ zbytek dovolené nepůjde proplatit. Zaměstnanec jej tedy musí vyčerpat do konce následujícího roku. V souladu s předpisy EU tím bude upřednostněno skutečné čerpání dovolené a tedy odpočinek zaměstnance.

Proplacení zbytku dovolené

Proplatit zbytek dovolené půjde nadále jen při skončení pracovního poměru. Mění se také termín, k němuž musí být rozhodnuto o dočerpání zbytku dovolené z předchozího roku: Dosud platí, že zaměstnavatel musí určit čerpání - v lepším případě dohodou se zaměstnancem - nejpozději do konce října následujícího roku. Pozor, jde jen o rozhodnutí, nikoliv samotné čerpání. Jestliže tak neučiní, musí zaměstnanec povinně čerpat zbytek dovolené hned od 1. listopadu. Jestliže zaměstnavatel určí (ideálně dohodou) pozdější termín čerpání, je to možné tak, aby dovolená byla vybrána do konce prosince – typicky o vánočních svátcích. Podrobněji jsme o současné úpravě psali zde.Nově má platit, že zaměstnavatel musí určit čerpání zbytku nejpozději do 30. června následujícího kalendářního roku. Neučiní-li tak, má právo určit čerpání dovolené rovněž zaměstnanec (musí to však oznámit zaměstnavateli alespoň 14 dnů předem, pokud se obě strany nedohodnou jinak).

Dočerpání zbytku dovolené

I nadále nicméně platí, že samotné dočerpání je možné až do konce roku. Z října na červen se tedy zkracuje jen termín pro rozhodnutí. Cílem je, aby zaměstnanci zůstala k dispozici delší doba (hlavně zahrnující i letní prázdniny) na dočerpání zbytku volna. Má být posílena zásada "co není zakázáno, je dovoleno".Zákoník práce ale nadále uvádí, která ustanovení jsou závazná a nelze se od nich odchýlit. Kromě těchto zákazů budou smluvní strany omezeny i základními zásadami pracovněprávních vztahů (nově vyjmenované v zákoníku práce) i občanského práva obecně. Konkurenční doložku (zákaz přechodu ke konkurenci nebo shodného podnikání) půjde i nadále sjednat maximálně na jeden rok. Ministr Drábek původně navrhoval prodloužení na dva roky, ale od záměru ustoupil. Minimální kompenzace, kterou musí bývalý zaměstnavatel poskytovat, se však má snížit z průměrného měsíčního výdělku na polovinu. Dosud lze konkurenční doložku sjednat až po skončení zkušební doby. Drábek navrhuje, aby to bylo možné i dříve, neboť už tehdy může zaměstnanec nabýt "chráněné" informace nebo znalosti. Novela zavádí definici rovnoměrného a nerovnoměrného rozvržení pracovní doby a ruší stávající ustanovení o rozvrhování pracovní doby, čímž podle Drábka výrazně zjednodušuje celou problematiku.  Zůstává jen limity týkající se stanovených odpočinků mezi směnami a v týdnu, dále jednotná nejvyšší délka směny 12 hodin a stanovená týdenní pracovní doba. Odpadne také povinnost zaměstnavatelů vykazovat u konta pracovní doby každý týden rozdíl mezi stanovenou a odpracovanou dobou.  Budou-li chtít zaměstnavatelé provést změnu v rozvrhu konta, nebudou již nuceni zachovat čtyřtýdenní období, po které nesmí nyní rozvrh měnit.  Změna vyrovnávacího období u pružné pracovní doby má vést k flexibilnějšímu naplňování stanovené týdenní pracovní doby. Na začátku zákoníku práce mají být nově vyjmenovány základní zásady pracovněprávních vztahů.  Budou základem pro výklad (interpretaci) zákona, hlavně pokud jde o „mantinely“ smluvní volnosti nebo o použití obecných pravidel občanského zákoníku.

Půjde "zejména" o tyto základní zásady:

- zvláštní zákonná ochrana postavení zaměstnance,

- zákaz zneužití práva,

- uspokojivé a bezpečné pracovní podmínky pro výkon práce,

- spravedlivé odměňování zaměstnance,

- řádný výkon práce zaměstnancem v souladu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele,

- rovné zacházení se zaměstnanci a zákaz jejich diskriminace,

- informování zaměstnanců a projednání s nimi.

Pokud se budou chtít zaměstnavatel a zaměstnanec využít pravidla „co není zakázáno, je dovoleno“, je jejich smluvní volnost omezena těmito zásadami. O výčet zásad se sice snaží i dosavadní zákoník práce, ale v praxi jde spíše o povinnosti uložené zaměstnavateli, nikoli o obecně použitelná pravidla pro jeho interpretaci. Ze zákoníku odpadne jedna z málo známých povinností zaměstnavatelů, považovaná za socialistický přežitek. Podle dosavadního zákoníku jsou zaměstnavatelé povinni vytvářet zaměstnancům pracovní podmínky, které umožňují bezpečný výkon práce.

Výslovně uvádí, že mají zajišťovat

zejména:

- zřízení, údržbu a zlepšení zařízení pro zaměstnance,

- zlepšení vzhledu a úpravy pracovišť,

- vytváření podmínek pro uspokojování kulturních, rekreačních a tělovýchovných potřeb a zájmů zaměstnanců,

- závodní preventivní péči.

Nově má tento výčet odpadnout. V zákoně zůstane jen povinnost „vytvářet zaměstnancům pracovní podmínky, které umožňují bezpečný výkon práce, a v souladu se zvláštními právními předpisy zajišťovat pro zaměstnance závodní preventivní péči“. Jestliže zákoník práce neobsahuje jinou úpravu, musí být v pracovněprávních vztazích použit občanský zákoník (jako základní předpis pro soukromé právo).  Tato zásada platí už nyní, nicméně není v zákoníku výslovně vyjádřena. Až do dubna 2008 platilo, že občanský zákoník se na pracovněprávní vztahy použije jen tehdy, stanoví-li to zákoník práce. Jednalo se o takzvanou delegaci, zatímco nyní půjde o subsidiaritu. Tuto oblast upravuje zákon o zaměstnanosti, nikoliv zákoník práce.

Už od ledna 2011 platí tyto změny:

Kdo sám podá výpověď nebo odejde dohodou, dostane nižší podporu v nezaměstnanosti. Kdo dostane odstupné, nebude mít po tuto dobu (pokrytou odstupným) nárok na podporu v nezaměstnanosti. K podpoře si nelze přivydělat ani korunu (dříve to bylo možné do 4000 Kč měsíčně). Kdo začne podnikat jako živnostník, může dostat speciální příspěvek, aby nepřišel o zbytek podpory. Od roku 2012 pak mají platit další omezení.