Rodina: Staří a umírající členové rodiny

Péče o staré rodiče a umírající členy rodiny je důležitým problémem, s kterým se setkávají snad všichni lidé. V naší době, která není pro nikoho jistě jednoduchá a s postoji, které často nepřejí těmto otázkám k širší diskusi, jsou však lidé, kteří chápou, nejen z hlediska svého etického vztahu k životu, ale také ze sociálního hlediska, nutnost se těmto otázkám věnovat a realizovat navrhovaná řešení. Přesto to zůstává také na rodinách, jak dalece jsou schopné a ochotné poskytovat rodinou péči svým blízkým, a to i s ohledem na vlastní sociální situaci či možnosti obětovat svůj čas i profesi, což může být pro ně omezující a z pohledu výkonu práce i velmi zatěžující. Je třeba si to úpřimně přiznat, co je v možnostech nebo není v možnostech rodiny a volit další, pro staré a nemocné členy rodiny, optimálnější řešení.

Včera jsem navštívila brněnský hospic na Kamenné ulici, v kterém mimo jiné, je také zřízena specializovaná knihovna, a ta byla cílem mé návštěvy. Ve velkém klášteře, který patřil alžbětinkám je zřízeno centrum, kde je poskytována paliativní péče lidem, kteří mají onkologické nemoci anebo péče lidem, kteří trpí demencí. Domácí hospic pak poskytuje péči nejen pacientům, ale také těm, kteří se o ně v tomto těžkém období starají. A to je dobře, protože ne každý člověk, byť milující, dokáže zvládnout takovou situaci. Potřebuje nejen podporu, ale poučení, jak se o nemocného nejlépe starat a jak najít i vnitřní sílu být mu oporou.

Situace každého starého člověka anebo těžce nemocného je jiná

Ne každý starý člověk má to štěstí, aby se těšil péči svých bližních, třeba je osamělý, nebo rodina o něho nejeví zájem, což takových případů je víc než dost a ukazuje se to i na frekvenci návštěvnosti v domovech pro seniory. I když se rozhodně situace s budováním domů pro seniory velmi zlepšila a skutečně v celé republice je hodně moderních a vybavených domovů, které jsou pěkně zařízené, přesto se stále čeká na umístění, když si starý člověk přeje žít odděleně od rodiny a mít své prostředí, klid a odborné lékařské ošetření či pravidelnou péči. Ale hospic je o zvláštní péči. V jeho zdech se odehrává něco, co lidé většinou nechtějí přijmout a přesto je to neodvratné. Jistě, že umírání v nemocnici mezi cizími lidmi je smutné, a je lepší, když je umírající obklopen svými blízkými a ti se chovají v jeho blízkosti tiše a s porozuměním. Ne pro každého lehké být srozuměn se stavem svého blízkého člověka a dovést ho láskyplně až na konec životní dráhy. K tomu slouží tzv. domácí hospic, kde i ošetřující členové rodiny dostávají podporu ke svému nesnadnému úkolu. To je nejoptimálnější situace, kdy se každý člen rodiny může zapojit do péče a současně nabýt i zkušeností, leccos mu dojde a možná, že najde i tu pravou úctu k životu a vděčnost za své zdraví a možnost žít, jak se říká, na plný plyn.

Rodina by se měla rozhodnout

Především by se měli lidé, kteří mají ve svém rodinném kruhu těžce nemocného člena rodiny, dohodnout, jak se o něho postarají a eventuálně mu navrhnout alternativy, které se nabízejí. Nebát se otevřeného jednání. Lidé, kteří trpí bolestmi a mohou se stupňovat, nemohou být sami, neboť trpí i psychicky, což okolí nemusí dobře snášet a dobré je se obrátit na zkušené lékaře, kteří pomohou rozhodnout o nejlepším řešení.  Taktéž je dobré promluvit zavčas se starými rodiči, kteří mohou mít problémy s chůzí nebo jiné omezení, zda si přejí jít do penzionu, kde bude o ně postaráno, a budou ve stálé společnosti jiných lidí, anebo si přejí být doma a přijmout péči svých blízkých. A při nabízené péči je nutno si uvědomit i problémy, které mohou vznikat z druhotných situací, jako je ztráta zaměstnání a omezení finančních prostředků do domácnosti a obtížné řešení této situace, náhlé onemocnění jiného člena rodiny a péče o něho, osamostatnění dětí a zakládání mladých rodin, což také provází hodně starostí, a to všechno může mít zpětně dopad na kvalitu domácí péče o nemocného člena rodiny, který každým dnem potřebuje více a více pozornosti a celodenní péče, či staré rodiče, jejichž stav vyžaduje klidné prostředí a harmonii.

Je třeba všechno rozvážit

Stáří a nemoci jsou přirozenou součástí života a je nutno se na to připravit s rozvahou a přesvědčením, co je pro bližního nejlepší vzhledem k možnostem rodiny. Žádný člověk nechce být nikomu na obtíž a tato myšlenka ho hodně trápí, musí být přesvědčován, že to tak není. Realita zdravých a výkonných členů rodiny je diametrálně odlišná od ležícího člověka, snášejícího své utrpení a taktéž od starých lidí, kteří jsou stále atakováni rodinnými problémy, jichž se netýkají, ale nedopřávají jim klidu a pohody, jak by to potřebovali. Jistě, že rodina bere ohled na své okolí, které sleduje jejich situaci a pokud předají svého nemocného do péče lůžkového hospice, začnou rozumovat o sobectví a nevděku a neváhají sem tam hodit jedovaté slovíčko, které zabolí. Také odchod starých rodičů do penzionu je námětem k nejrůznějším drbům, ale kdo pochopí situaci těch, kteří se snaží co nejlépe zařídit svým rodinným příslušníkům optimální prostředí a péči, když sami nemají možnost ji poskytovat pro množství překážek a problémů, které sami musejí řešit, aby překonali svou sociální stránku a mohli fungovat pro další členy rodiny?

Myslím, že je na čase, aby tyto krajní životní situace, jako je těžká nemoc a stáří, byly vzaty plně na vědomí a budování zařízení, kde lidé mohou přebývat se svým těžkým údělem a jsou zbavování bolestí nebo v případě starých lidí, jsou v péči zkušených odborníků, bude dále prosazováno nejen na úrovni dobročinnosti, ale také na všeobecném uvědomění si potřebnosti se postarat o člověka i v jeho utrpení a stáří. Každý k takovému bodu odejde, a to myslím stáří a také mnohý může být zaskočen náhlým onemocněním, s kterým nepočítal. A i lidé, kteří takové mezní situace neberou jako problém, mohou péči potřebovat. I obyčejný lidský soucit a poznání, že se opomíjení takových otázek nevyplácí, posune celou společnost o kousek dál v pozitivním smyslu.