Občanský zákoník: O respektu k rodičům

Jistě, že takové ustanovení v občanském zákoníku bude ozdobou, které nemůže nic konkurovat. Nebo fungovat jako preventivní opatření, když se budou děti i rodiče přetahovat o moc, kdo má právo komu co nařizovat a přikazovat. Protože - výchova dětí v rodině je o vzájemné lásce, o přirozeném respektu a vědomí bezpečného zázemí. Děti jsou velmi nejisté, když najednou pochopí, že není v rodině všechno v pořádku a že si tedy může dovolit to, co mu předvádějí dospělí, starší sourozenci či při "konzultacích" se spolužáky převezme finty, jak své rodiče oblbovat a pak si jet po svém ...

Nedělejme preventivní opatření ...

protože ne všichni rodiče zvládají rozumnou výchovu a dokáží nařizovat dětem to, co je pro ně užitečné, nikoliv tak jednat z pozice vlastní zkušenosti, ale to už v této nové generaci nemůže fungovat. Děti vyrůstají ve svém světě a musí se naučit v něm chodit svými zkušenostmi a neopakovat něco, co sice bylo množná dobré, ale nyní je aplikace někde jinde. Vysvětlit dítěti, proč je dobré, aby se slušně chovalo je lepší, než na něj zlostně křiknout - neotravuj. Dítě si to zapamatuje a také tak zareaguje. Jaký respekt mají rodiče k dětem, takový se jim vrátí zase zpět. Jaké vzorce chování předvádí rodiče ke svým rodičům, takové vzorce chování zase převádí dítě na své rodiče. Dítě nelze vychovávat příkazy a zákazy, musí totiž vědět, co dobrého pro něho vyplývá z toho, že mu rodiče něco přikáží anebo zakáží. Protože dítě sleduje své dobro, chce být milováno, obdivováno, chváleno a také chce mít pocit, že je platným členem rodiny a o něčem rozhoduje nebo se musí něčemu podřídit. A pokud dá nějakou radu, je třeba ji vyslechnout a pochválit ho, že je to moudré. Protože děti nevychováváme pro sebe, ale pro ně samotné. I když - nemusí se vyvíjet podle našich představ a snů, přesto je třeba respektovat jeho osobnost a usměrňovat jeho výstřelky. Jenomže mnoho rodičů si nese své zátěže ze své výchovy a opakuje některé modely, místo, aby si uvědomilo, že jejich dítě je originální osobnost, ke které je nutné najít také originální přístup. A učit ho k respektu je možné tehdy, když dítě samo pochopí, co to je respekt. Respekt nelze nikomu vnutit násilím, protože to vede k nenávisti z potlačování vlastních názorů a pohledů na svět. Dítě má jen ty zkušenosti, které ve svém čase pochytí a pozná ze svého okolí. Zkušenosti minulých generací, byť sebelépe míněné, jsou, bohužel, nepřenosné. Proto si myslím, že takové ustanovení, které se chystá, může být pro rodinu velmi nebezpečné a může vést i k násilí vůči dětem, které se může proti rodičům jednoho dne obrátit a neumím si ani dost dobře představit výklad takového ustanovení.

Když už děti podávají žaloby vůči rodičům, jsou o výživném. A pokud nejsou právně dospělé, pak mohou žalobu podat prostřednictvím svého zástupce. O násilí na dětech nebudu zde hovořit, to je záležitost na jinou kapitolu. Představa, že děti budou poslouchat své rodiče a respektovat jejich příkazy, protože je to dané zákonem, se mi zdá fantaskní. Mávat dítěti nad hlavou občanským zákoníkem je opravdu velmi bizarní. Co třeba vymyslet rodinné desatero, které bude platit pro všechny členy rodiny a jako dohoda, která se nebude porušovat? Bylo by to výchovné pro všechny. Děti jsou nám opravdu propůjčené do určitého věku k tomu, aby v dobrém rodinném zázemí vyrostly v odpovědné a samostatné osobnosti. To je pro ně ten největší dar, jaký jim můžeme dát.