Ježíš: Ještě jednou o apoštolech ...

"Apoštol" je někdo, kdo je někam poslán s plnou mocí. Vyslanec. Znáte přeci výraz "apostila", který se dodnes používá pro doložku, která nahrazuje superlegalizaci. Apoštol je tedy víc, než zástupce, víc než mandant. A zůstaňme ještě v oblasti práva, abychom si ujasnili, že pojmem apoštol byl rozuměn zvláštní právní vztah, přesně vymezený, který měl hluboké kořeny ve starém orientálním právu poselském. Rabíni označovali tímto výrazem ty, které synedrion vysílalo z Jeruzaléma k židům do diaspory a tito měli mnoho úkolů. Sestavovali kalendář, shromažďovali dary, navštěvovali místní obce, jmenovali učitele a hlavně upevňovali vztahy mezi diasporou a Palestinou. Ale, nyní pozor. Nikdy však nebyli nazýváni "vyslanci" ti, kdo byli pověřeni získávat proselyty. A to si pamatujme, protože hodně pochopíme  v následujícím příběhu o Ježíšových mužích. Když si totiž Ježíš vyvolil Dvanáct za své apoštoly, nebyli to rozhodně jeho poslové a ani hlasatelé jěho učení, ale podle starého práva - jeho právní a osobní zástupci. http://www.youtube.com/watch?v=63cE8t_riAo&feature=related

Obsah Ježíšova poslání

Začněme tedy, co bylo hlavním obsahem Ježíšova poslání: zvěstovat Boží vládu a přemoci moc zla. A na této roli chtěl dát svým učedníkům podíl. Vrátíme-li se opět k právu, kterým se Bible jen hemží, tak jim to řekl takto:

"Kdo přijímá vás, přjímá mne, a kdo přijímá mne, přijímá toho, kdo mne poslal." (Mt 10,40).

"Kdo slyší vás, slyší mne, a kdo odmítá vás, odmítá mne, odmítá toho, kdo mne poslal." (L 10,16). A tak se označení "apoštol" stává, tímto způsobem, křesťanským pojmem pro šiřitele zvěsti.

Výběr učedníků

Výběr učedníků uskutečnil Ježíš v hornatině u Kafarnaum: "Vystoupil na horu a zavolal k sobě ty, které si vyvolil. I přišli k němu. Ustanovil jich dvanáct, aby byli s ním, aby je posílal kázat a aby měli moc vymítat zlé duchy. Ustanovil těchto dvanáct: Petr - toto jméno dal Šimonovi - Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana, jimž dal jméno Boanerges, což znamená "synové hromu", Ondřeje. Filipa, Bartoloměje, Matouše, Tomáše, Jakuba Alfeova, Tadeáše, Šumona Kananejského a Iskariotského Jidáše, který ho pak zradil.(Mk 3,13 - 19).

Proč zrovna Dvanáct apoštolů?"

Ani počet apoštolů není náhodný, protože odpovídá počtu synů Izraele, kteří tvořili základ  Bohem vyvoleného Božího lidu. Měli představovat Nový Izrael. I když úkol apoštolů zůstal zachován i nadále, označení se omezilo na těchto Dvanáct, ale apoštolská plná moc pokračovala dál i po smrti posledního z těchto Dvanácti. V Novém zákoně se objevuje jejich seznam čtyřikrát (Mt 10,2-4, Mk 3,16-19, L 6,14-16, SK 1,13).  V těchto seznamech je Petr na začátku a Jidáš na konci.

Petr a Marek

Když Petr převzal vedení mladé křesťanské obce (po Nanebevstoupení Páně), řídil volbu Matěje, který byl po Jidášovi přijat do sboru Dvanácti., Poté, co dal Herodes Agrippa I, popravit Jakuba Staršího, a to se událo roku 44 po Kr. byl zatčen také Petr, ale zázračně osvobozen. Skutky o tom hovoří takto: "Odešel na jíné místo" (Sk 12,17), snad do Říma. Až v roce 49/50 se objevil opět v Jeruzalémě a řídil apoštolský sněm. Soubor jeho kázání je obsažen v Markově evangeliu, až církevní dějepisec Eusebios (zemřel kolem roku 339) dochoval následující zprávu biskupa Papia, který zemřel roku 150:

"Marek jako tlumočník Petrův přesně sepsal podle svých vzpomínek slova a činy Pána.  Ne ovšem, jak šly za sebou. On totiž Pána neslyšel, ani s ním nechodil, ovšem později chodil s Petrem. Ten přizpůsoboval svá kázání podle své potřeby, aniž by podal nějaké souvislé vylíčení Pánových slov." (Hist. eccl. III. 39,15). A tutéž skutečnost můžeme číst i ve zprávě církevního spisovatele Klementa Alexandrijského, zemřelého roku  215), kterou nám rovněž zaznamenal Eusebios ve svých Církveních dějinách: "Když Petr hlásal v Římě veřejně Boží slovo a zvěstování spásy, žádali přítomní Marka jako muže, který Petra už dlouho doprovázel a který si pamatoval jeho učitelská kázání, aby Petrovo mluvené slovo zaznamenal Když to Marek učinil, sdělil prý evangelium těm, kteří ho o sepsání žádali. Když se to Petr dozvěděl, ani ho nenapomenul, ani mu v tom nebránil, ani ho  k tomu nevybízel. (Hist , eccl. IV, 14,6). Za Nerona byl Petr mezi roky 64  a 67 v Římě ukřižován. Tradice, podle níž byl apoštol pohřben na vatikánských pahorcích, byla výkopy pod chrámem sv. Petra (1940 - 1949) znovu potvrzena.  Ondřej, Petrův bratr je v seznamu u Matouše a Lukáše na druhém místě. Ještě, než byl Ondřej povolán, patřil zřejmě k učedníkům Jana Křitele a spolu s Janem byl první, kdo Ježíše následoval.  Podle Órigéna a Jeronýma hlásal údajně evangelium, v Rusku a v balkánských zemích. Za správce Aegea zemřel v Patrasu, v Řecku, mučednickou smrtí.

Jakub a Jan

Druhá dvojice bratrů, Jakub a Jan, patřila, spolu s Petrem, mezi Ježšíovy důvěrníky. Jakub Starší, syn Zebedeúv a Salome, byl prvním mučedníkem mezi apoštoly, zemřel v Jeruzalémě (Sk 12.2). Jan byl Ježšíův osobní přítel. Podle tradice, sahající k Polykrapovi (zemřel roku 150) pobýval později v Efezu a odtud řídil křesťanské obce v Malé Asii. Za císaře Domitiana (81-96) byl vypovězen na ostrov Patmos, kde napsal své Zjevení. Za Nervy (96-98) se vrátil do Efezu a ve vysokém stáří napsal své evangelium. Zemřel ve vysokém stáří v Efezu za císaře Trajana (98-117).

Filip a Natanael

Ve druhé skupině seznamů apoštolů je na prvním místě vždy Filip (znamená "přítel koní"). Náležel k těm, kdo byl povolán jako první. A byl to on, kdo pozval Natanaela k Ježíši.

Tomáš a Matouš

Tomáš a Matouš tvoří další dvojici se v seznamech u Matouše, Marka a Lukáše.  V Matoušově evangeliuje znát jeho původní povolání, výběrčího daní a projevení znalosti měny v jeho době. Ve svém evangelum uvádí sedmatřicet údajů o penžcníh částkách a jmenuje přitom deset druhů peněz. Čtyřiadvacetkrát se zmiňuje o řeckých mincích, osmnáckrát o římských a pětkrát o předoasijských. Své evangelium psal pro palestinské židokřesťany a hlavní témata Ježíšových kázání  shrnul do sedmi velkých řečových kompozic. Jeho hlavním snahou bylo, aby dokázal, že Ježíš z Nazareta je Mesiáš Izraele , kterého však jeho vlastní zavrhli, že je všechno tak, jak prorokovaly starozákoní spisy. Tím se také mohou vysvětlovat časté odkazy na Starý zákon a mnoho pohledů na židovské mravy a zvyky. Ale o další životní dráze Matouše a jeho smrti není nic blíže známo. Podle zpráv církevních otců hlásal evangelium Parthům a v Indii, kde zemřel mučednickou smrtí a jeho hrob se uctívá v Edesse.

Jakub, syn Alfeův

Jakub, syn Alfeův je uveden jako prvý ve třetí skupině, ale jinak o něm není v Novém zákoně zmínka.

Juda Tadeáš

O něm je zmínka při poslední večeři: "Pane, jak to, že se chceš dát poznat nám a ne světu?" Ježíš mu na to odpověděl:" Kdo mně miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat, přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek." (J 14,22nn).

Ježíšovi bratři Jakub a Josef, Šimon a Juda

O Šimonovi a Judovi je psáno: "Ani jeho bratři v něj totiž neuvěřili" (J 7,5)

Šimon Kananejský a Jidáš Iškariotský

Šimon. dříve, než byl povolán za apoštola, byl přívržencem zelótů, ale o jeho dalším životě nejsou zaručené zprávy. A na posledním místě je Jidáš Iškariotský, který pocházel z malé vísky v jižním Judsku.  Byl jediným apoštolem který nepocházel z Galieje.  Zřejmě se připojil k Ježíši kvůlli pozemsko-mesiášským nadějím, ale posléze se s ním rozešel.

Nikdo neví, co přimělo Ježíše, aby vzal do okruhu svých nejbližších Jidáše. Tato otázka ho asi nejvíce tížila v noci před volbou apoštolů:

"Ježíš totiž od počátku věděl, kteří nevěří a kdo je ten, kdo ho zradí - A řekl: "proto jsem vám pravil, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce," (J 6,64 nn).

http://www.youtube.com/watch?v=C467f-KHcUw&feature=related

http://www.youtube.com/watch?v=7HzphHwgHUI&feature=related