Sociální reforma: Zatím o ni nelze mluvit jako o reformě

Pan prezident zákony, které regulují důchodový systém nepodepsal a ani nevetoval. Co tedy s nimi je? Většina lidí v této zemi s nimi hrubě nesouhlasí, bylo by lépe, kdyby nevešly podpisem prezidenta v platnost. Možná, že by bylo lépe vytvořit jiný penzijní systém, který by nebyl šitý horkou jehlou, nebyl nepromyšlený, většina národa by proti němu ostře nevystupovala a hlavně se na něm podíleli odborníci a ne jen matematici a statistici. Jde přeci o budoucnost stárnoucích generací, které by časem mohly upadnout do chudoby. Proč? Hodně lidí, kterých se dnešní důchodový systém citelně týká, si neměli šanci našetřit peníze ze svých mizerných platů, neměli možnost podnikat na burzách, přesto žili slušně a vedli ke slušnosti i své děti A dva, tři roky před penzí se přeci neumějí rozhodovat o tom, do jakého nevyzkoušeného pilíře dát své těžce vydělané peníze. Bude lépe přiznat, že ten systém, který se navrhnul, je pro většinu lidí nevýhodný, pro některé i diskriminující a není třeba, aby byl podepsán špatný systém jenom z politických důvodů.

Jsme přeci o kousek dál, ne?

Od revoluce roku 1989, pokud tak nazýváme tento přelom a velmi rychlý přechod na tržní hospodářství, zastihl dvě generace, které měly na vybranou. Buď se pustit do podnikání, tedy pro většinu z nich to znamenalo jít do velkého rizíka s výsledkem neznámým a prožilo si hodně útrap, nebo být zaměstnanci buď soukromých firem  nebo státu s tím, že jejich platy postupně rostly podle tabulek nebo podle jiného mzdového systému, který používá soukromá sféra. A ta je závislá většinou na zakázkách. Výběr jejich zaměstnanců není podle zkušeností uchazečů, jejich vzdělání a odborných znalostí, ale podle toho, kolik jim může zaplatit. A proto také mnoho lidí, kteří by mohli pobírat už slušný plat za dobu, po kterou pracují, jsou v sociální síti, jsou ohroženi snížením životního standardu, jsou podřazeni sociální reformě, která je háže do jednoho pytle s těmi, kteří nechtějí pracovat a dlouhá léta tyjí ze solidárních fondů a stát pro ně nemá práci, protože sám si není schopen udržet pracovní místa, kam by tito odborníci patřili se všemi svými zkušenostmi a dobrými až vynikajícími pracovními návyky, které si za celé léta práce osvojili. A tak, aby je neztratili, stát jim dá ruky koště ...

--- státní a soukromá sféra má jeden společný bod zájmu

Myslím, že když začali lékaři, jako státní zaměstnanci, stávkovat, že MPSV slíbilo, že zruší tabulkové mzdy. A to utichlo. Ale ani se nedočkali toho, aby jim byly slíbené peníze přiznány. Na tomto systému, o jehož spravedlnosti,  jsou pochybnosti, je závislých mnoho zaměstnanců, tedy občanů, jejichž platy jdou ze státního rozpočtu a to znamená, že jsou jedni z prvních, u nichž je zaměstnanost ohrožená reorganizacemi a vlastně všemi změnami, jimiž státní správa neustále prochází. A s tím, ruku v ruce, se vezou i soukromé firmy, které ve valné většině jsou na fungování státní správy existečně závislé, zejména na platební schopnosti jednotlivých úřadů, které zadávají veřejné zakázky na nákupy, služby a stavební práce. Takže, i když se někteří diskutéři pokouší neustále oddělovat podnikatelskou sféru od státní sféry, pak si neuvědomují, že celá řada firem, velkých i menších, primárně pracuje na státních zakázkách a tyto státní zakázky jsou hrazeny ze státního rozpočtu nebo dotací či fondů, a všechny podléhají regulaci zákona o státním rozpočtu a předpisů souvisejících. Tudíž, velmi mnoho činností v tomto státě se točí kolem státního rozpočtu, mnoho životních zájmů lidí je na něm závislých a od něho se také odvíjí ve všech souvislostech sociální a důchodová reforma, s kterou většina lidí nesouhlasí a považuje ji za nevyřešenou a postavenou jen na nereálných a řádně nezjištěných předpokladech, které, když nevyjdou, uvrhnou občany do neřešitelné finanční situace v době, kdy nebudou výdělečně činní.

--- všichni by nakonec spadli do podivného důchodového systému

Takže, když to shrneme, většina činností, které lidé vykonávají a za které berou mzdy, jsou odvislé od fungování státu a jeho prosperity. A do toho spadají nejen stavební firmy a firmy, které svou činnost od stavebnictví odvozují, včetně činností, které se zabývají životním prostředím a těch není rozhodně málo. Destabilizace stavebního trhu má vliv na celou řadu profesí, které ať v soukromé sféře nebo státní sféře se stanou nadbytečnými a nepotřebnými a lidé, kteří v těchto profesích roky pracovali a dostáli všem náročným předpisům o kvalifikaci, aby mohli v takových profesích ať v soukromé nebo státní sféře pracovat, odvádět daně a odvádět do solidárních systémů spoustu peněz, se nakonec dostanou do důchodového systému, který jim vyplatí nanejvýše zhruba 12.300 Kč důchodu s tím, že si mají spořit ještě do nejistých, nejasných fondů, které jim důchody jen o něco málo navýší. A tím lidé prostě nesouhlasí. Něco takového není v souladu s jejich představou o slušném životním standardu. A většina lidí chce slušně žít, pracovat za slušný plat, který si zaslouží tím, že se podřídila všem předpisům na úroveň vzdělání a kvalifikaci, aby si slušný plat zasloužila.

Pan prezident ví, že je sociální reforma, do které spadá pod jeden resort i důchodová reforma, diskutabilní a jako zkušený člověk a ekonom i politik dokáže odhadnout v čase, neboť je i prognostik, do jaké budoucnosti pustí český lid jedním podpisem. Neboť lidé dobře vědí, proč proti ní brojí a věří, že si někdo uvědomí, co ho může v budoucnosti čekat. A současně i ví, že Češi, ač jsou schopní, pracovití a kreativní lidé, nemohou, na základě takových virtuálních předpokladů, které se stanou realitou podpisem zákonů, vyváznout z pasti snížení životních standardů a tím sebou stáhnou i další generaci do chudoby. A nebude nikdo, ani žádná politická síla, která by to mohla razantně změnit, protože na tak velký projekt, jako je sociální reforma, nebudou peníze. To, že pan prezident zbrzdil svou ruku nad podpisem důchodové reformy, je čin, který znamená, že má zájem o budoucnost lidí, kteří za 22 let pro stát mnoho udělali, více, než jim v současnosti chce dáti. A rozhodně to není o selhání jedinců, kteří se nyní dostávají už po třetí za krátkou dobu, do zoufalé situace, protože hrozí další propouštění. S prodlouženým věkem odchodu do důchodu se prodlužuje i čas, kdy budou závislí na dávkách a předčasný odchod do důchodu  pro ně stále, stále více znamená, podle nastavených pravidel, že bude mizerný. Co s tím vším se dá ještě dělat, pane prezidente?