Svátek: 6. prosince je sv. Mikuláše. Těšíte se?

Dne 6. prosince je svátek sv. Mikuláše. Ze dne 5. na 6. prosince  naloží něco do punčoch, něco do košíčků. Bude to takový sváteční večer, na který se každá nová generace těší. Já jsem Mikuláše hodně prožívala. Možná, že na tom podílel můj dědeček, který mi rád vyprávěl o něm legendy a potom, před Vánoci mne zavedl do pražského kostela Sv. Mikuláše, který se mi líbí do dnešní doby. A samozřejmě, že jsem také strojila Mikuláše dětem i mužovi, kterého jsem nemohla ošidit. Jemu jsem nakládala ořechy, čokoládu, mandarinky a fíky. A dětem pochopitelně zlaté čokoládové mince, čokoládového Mikuláše, jiné drobnosti jako například domácí kokosky apod. A někdy taky uhlí a brambory! Pro uhlí jsem chodila do uhelného skladu, na dvoře byla velká halda a vybírala jsem zvlášť povedené kousky. To jako, že jsem nezapomněla na různé taškařice a zapomenuté pomůcky do školy. To byly časy! Ale brzy to obnovíme, jak budeme zase všichni pospolu. Protože člověk má hledat stále důvody k obdarování, k radosti a rodinné pohodě.

Jeho nejstarší životopis od Michaela Arkimandrittena (Abbot) pochází z let mezi r. 750 až 850. Za nejpravděpodobnější se pokládá doba kolem r. 815 a o tomto díle psal i sv. Metoděj. Na základě řeckých pramenů napsal v latině r. 880 Jan Deacon z Neapole biografii "Vita Nicolai Episcopia Beatie." Nejrozsáhlejší Mikulášův životopis pak v r. 1620 napsal Antonio Beatillo. Bylo to sedmisvazkové dílo.

Mikulášovy atributy

Mikulášovy atributy a četné patronáty se týkají uvedených příběhů. Nejčastěji je však znázorňován jako biskup, s knihou Písma sv. a třemi symbolickými jablky či zlatými koulemi, připomínajícími, že jeho evangelní láska zachránila před mravním otroctvím tři dcery, které do zkázy chtěl uvrhnout jejich zadlužený otec.

O Sv. Mikuláši

Vypráví se o něm, že se narodil v bohaté křesťanské rodině. Za místo Mikulášova narození je uváděno přístavní město Patara (Sk 21,1) na jižním pobřeží Malé Asie. Bohužel se narodil v nešťastné době. Za vlády císaře Diokleciána ve 4. století po Kr., kdy vrcholilo pronásledování křesťanů, sám pronásledování neušel. Byl zajat, poslán do vyhnanství a vězněn. Na svobodu se dostal až za císaře Konstantina Velikého. Roku 313 se vrátil do pastýřského úřadu v Myře. Své dobré skutky konal potají, podle Ježíšova doporučení: "Když ty prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí pravice.“(Mt 6,3). Mikuláš zemřel 6. prosince kolem poloviny IV. století a byl pohřben v kostele v Myře. Úcta k němu se začala šířit hned po smrti. Za svatého byl uznáván velmi brzy a uvádí se, že z jeho hrobu vytékaly dva prameny, které vracely lidem zdraví. Kult sv. Mikuláše asi po dvou staletích přesáhl oblast řecké církve a k největšímu rozšíření došlo od VIII. století v Rusku, kde se stal národním patronem. V Evropě se šířil od X. století v Německu, Francii a Anglii. V roce 1087 řečtí imigranti, uprchlí před Turky, se 62 italskými námořníky se zmocnili v Myře všech ostatků sv. Mikuláše a převezli je do Bari v Apulii. Někde jsou označováni za piráty, jinde za zachránce ostatků před zneuctěním, pro ohrožení Saracény. Při otevření hrobu byla údajně objevena posvátná tekutina, kterou prý také převáželi. V italském městě Bari nechali ke cti sv. Mikuláše vystavět nádhernou baziliku. Po dobu stavby byly jeho ostatky, od 9.5. 1087 do 29.9. 1089, uloženy v kostele sv. Štěpána v Bari. Přenesení do krypty nové baziliky se účastnil papež Urban II., který ji zároveň posvětil. Zde pak údajně znovu začala z kostí vytékat čirá, olejovitá kapalina, která byla každoročně sbírána ve výroční den přenesení ostatků do Bari. Den 9.5. je pro Bari svátkem a světec bývá také označován jako Mikuláš z Bari.

Legenda o třech dcerách

V rodném Mikulášově městě dostala do velké nouze jedna rodina šlechtického původu, v níž otec, který neměl na věno pro své tři dcery, chtěl prodávat jejich panenství. Mikuláš, aby je uchránil od údělu prostituce a zbavil nejhorší bídy, za noční tmy jim vhodil do okna měšec s penězi, dostačujícími jako věno pro první dívku. Totéž udělal ještě dvakrát a svými milosrdnými skutky utvrdil rodinu ve víře v Boží lásku a uchránil ji. Po odhalení, aby se vyhnul pochvalným řečem i pro touhu po výhradní službě Bohu, se vydal na pouť do Svaté země.

Sv. Mikuláš je patronem námořníků

Životní příběh pokračuje vyprávěním o jeho plavbě na lodi plující do Egypta. Za velké bouře prý přepadla námořníky úzkost a v obavách, že nad živlem nezvítězí, prosili o modlitbu. Mikuláš se pln důvěry v Boží pomoc obrátil modlitbou k nebi a vichřice ustala a moře se uklidnilo. V jednom vyprávění se uvádí, že studoval v Alexandrii a na zpáteční cestě zachránil život námořníkovi, který za bouřky spadl do moře. V další legendě se popisuje, že za zuřící bouře u pobřeží Lycie se námořníci dostali do nesnází a po volání o pomoc se mezi nimi objevil muž, který jim pomáhal s plachtami i lanem. Po bezpečném přistání šli prý poděkovat do kostela a v místním biskupovi poznali svého zachránce.

Legenda o vojácích

Další legenda je o Mikulášově zásahu, když guvernér Eustach za úplatek odsoudil v Myře tři nevinné vojáky na smrt. Biskup, který se to dozvěděl od důstojníků u něho ubytovaných, přispěchal na místo popravy, vytrhl katovi zvednutý meč a pohrozil guvernérovi. Ten byl nucen přiznat svůj hřích a nevinné propustit. Ostatní přítomní přihlíželi biskupovu záchrannému vystoupení s úctou. Guvernér se chvěl strachem, aby nebyl u císaře obžalován, sliboval polepšení, proto se Mikuláš nad ním slitoval a odpustil mu. Příběh pak v jiné verzi pokračuje, v zájmu spravedlnosti, zjevením se Mikuláše císaři a prefektovi ve snu. (Nejstarší dochovaná verze je z počátku VI. stol.)

Legenda o vykoupení dětí a vzkříšení třech rozsekaných chlapců

Patří sem vykoupení dětí, kterým hrozila smrt za krádež i častěji zobrazovaný příběh vzkříšení tří rozsekaných chlapců, které řezník naložil do láku. Tento příběh má i odlišnou verzi, považovanou za starší, podle které se jedná o tři studenty, zavražděné z chamtivosti hostitelů, kteří se domnívali, že mladíci mají u sebe peníze a rozhodli se k loupežné vraždě. Poté jejich těla ukryli do sudu s lákem. Biskup Mikuláš tam prý přišel v podobě žebráka, přiměl vraha k přiznání a studenty přivedl zpět k životu. Šíření odlišné verze je přisuzováno nesprávnému vyobrazování. Jak vidíme, mnohé příběhy mají k jednomu jádru více verzí a lidská tvořivost snižuje jejich hodnověrnost. Jak již zmíněno na začátku, nevíme, co je na legendárních pověstech pravdivého.

Ochrana dětí před otroctvím

Vypráví se, že v Mikulášově době docházelo, při nesplacení dluhu, k braní dítěte do zástavy, a to mohlo být prodáno na trhu s otroky. Také těmto rodinám biskup Mikuláš prý tajně pomáhal vkládáním potřebného obnosu do okna. Je mu dále přičítáno, že byl zřizovatelem škol a sirotčinců, které pak navštěvoval.

Jak se stal biskupem

Z Egypta navštívil Jeruzalém a další posvátná místa. Při rozjímání na poušti pocítil touhu k návratu. Na zpáteční cestě se jednoho dne kolem r. 280, v brzkých ranních hodinách zastavil v kostele města Myra, asi v místě dnešní obce Demre, poblíž pobřeží. Zde se v předchozím dni biskupové lykijští usnesli na tom, že pro město zvolí za biskupa muže, který první vstoupí ráno do chrámu. Když tam našli modlícího se Mikuláše, vložili na něj ruce, aby z něj učinili místního biskupa. Mikuláš se nepovažoval za hodného pro takový úřad, ale když nepomohly jeho námitky, podrobil se volbě. Žil asketickým životem a na biskupském stolci se stal vzorem opravdové lásky k Bohu i bližním.

Takže 6. prosinec máme proč slavit a vzpomenout na štědrého a skromného světce i odvážného muže, který se dokázal postavit za spravedlnost a chránil lidi proti utrpení.