Společnost: Novoroční sebevrazi

"Zatímco dny kolem vánočních svátků jsou ohledně sebevražd statisticky podprůměrné, zcela naopak je to 1. ledna. Tento den je totiž z pohledu počtu lidí, kteří si v Česku sahají na život, každoročně vysoce nadprůměrný." Tak praví statistika.

Je několik příčin - jsou to hlouposti, ale dost nebezpečné

První příčinou je očekávání bujaré oslavy, povinnost se jí zúčastnit, opít se, přejíst se a pak jít domů. Ráno se to člověku všechno rozleží v hlavě, úlohu hraje i alkohol v krvi, pocit beznaděje, opuštěnosti a iracionálních obav. Z mého pohledu může hodně lidí opravdu ze Silvestra na Nový rok trpět. A já si vzpomínám na zážitky ještě z minulých dob, kdy se v kancelářích dělaly chlebíčky, chystalo se víno, hrála dobová hudba, všechno bylo takové vynucené, nedobrovolné. Kdyby bylo totiž na mně a já bych chtěla něco slavit, tak si rozhodně nezvolím pracovní kolektiv. Moje maminka, která měla vždycky zvyk Silvestra slavit a chtěla ho slavit radostně, chystala všelijaké pochoutky a do toho z rádia každou chvíli vysílali, kdo co splnil na 103 - 110 %, pak smutný muž, Štercl a jiní komici vykládali vtipy a já měla z toho všeho stavy úzkosti. Po půl noci jsme se všichni rozcházeli do svých domovů a já stále cítila v sobě to napětí. Proč? Ten večer, i kdyby měl čert na koze jezdit, tak musel být veselý, nezapomenutelný, bujarý a všechno bylo dovoleno. Prostě jsem Silvestry nesnášela, ne že bych neměla ráda legraci, že bych si ráda nezatančila, nezazpívala, ale to všechno při jiných příležitostech. Ale tu frustraci, pokud ji někdo má, musí v sobě zavčas zlomit. Silvestr není od toho, aby člověk něco očekával, ale aby přivítal Nový rok. Víte, lidičky, ona tomu také nahrávala televize se svými programy. Když se díváte na filmy o opuštěných lidech, dětech, na které si nikdo nevzpomene ani o vánočních svátcích natož o Silvestra, jakoby to byl nějak výjimečný den ze všech dnů v roce, kdy je hanba, že člověk zůstane sám, tak to vrtá v hlavě, zvláště těm, kteří nemají v pořádku rodinné vztahy nebo je trápí osamělost.

Přiznala jsem se manželovi, že nesnáším Silvestra

Naše první vánoční svátky byly moc krásné. To jsem sice ještě neuměla moc vařit, ale on to odemne ani nijak neočkával. Dělala jsem, co jsem mohla! Ale tehdy se mi všechno pěkně podařilo. Svátky byly tedy v pohodě. A pak jsem v sobě zápasila, co bude se Silvestrem. A 30. 12. ráno se mne zeptal, jaké víno má koupit a zda jsem pozvala nějaké hosty. Přiznala jsem se, že nemám Silvestr ráda a i když máme pozvánky na oslavu Nového roku, raději bych zvolila jiný program. Podíval se na mne s údivem a pak se usmál. - Já tě nebudu k ničemu nutit. Třeba pojedeme na chalupu, jestli chceš, projdeme se večer v lese a o půl noci si zapálíme svíčky a třeba si budeme něco vyprávět. Chtěla bys to tak?- Přikývla jsem. Byl to hezký večer. A do dnešní doby to děláme stejně.

Silvestra přeci slavit nemusíte

A Nový rok můžete přivítat po svém způsobu. Třeba jděte na procházku, pokud je na to počasí, myslete na to, co budete celý rok dělat a že ještě dostanete tři výplaty a bude jaro. Do nového diáře si přepiště telefonní čísla svých přátel, naplánujte si nějaké aktivity. Nikdy nevíte, co vás pěkného čeká, co je pro vás pěkného nachystáno. Já chápu ty, kteří mají ze Silvestra trauma. Ale dá se tomu snadno předejít. Prostě ho neslavit a jít spát jak jste zvyklí a vypnout mobil. Protože slaviči vám budou určitě přát k Novému roku o půl noci. Však to mohou udělat i následující den.

A co budu dělat já o Silvestra?

Dám do pořádku rodinné účty, aby všechno bylo dobře nastartováno do příštího roku. Promyslím si, co nasadím do zahrady, myslím na jablůňku. Pustím si do toho přemýšlení audio s Františkem Nepilem, protože je to příjemné ho poslouchat. Pak udělám oběd a pojedeme na zahradu nasypat do krmítek ptáčkům a také dám do misky granulky pro kočky, které se potulují po okolí. Pokud  bude pěkné počasí, půjdeme po polní cestě na procházku do lesíka a "zkontrolujeme", jestli je tam všechno jak má být. Zkrátka nastartujeme rok 2012 a pojedeme na plný plyn do života. Je to stejné, jako když otevřete bránu. A pak ... pak budu už jen čekat, až se na nebi začnou ukazovat první růžové proužky, které budou znamenat, že přichází jaro ...