Politika: Vláda pevné ruky nebo vědomí přiměřenosti?

Asi se našim milým občanům zdá, že není něco v pořádku, a tak se vyjádřili v STEM, že si přejí vládu pevné ruky. Ovšem, toto svoje přání blíže nespecifikovali. Já si to vysvětluji tak, že lidé chtějí pořádek a právo, slušné sociální poměry a důsledné půnění všech předpokladů pro moderní stát ....

Ale my máme moderní stát ...

a myslím si, že vládu pevné ruky nepotřebujeme, ale potřebujeme se zbavit následků minulosti, které se za námi táhnou nevypořádané, jakož i všechny dosud nezplacené dluhy a tím nemyslím jen peníze, majetky, ale také duchovní vklad každého člověka, který by přispěl k zlepšení ovzduší a k vyrovnání mezilidských vztahů. A k tomu všemu nám nepomůže žádný diktátor, ale pevná vůle každého z nás se pokusit udělat každý den něco dobrého pro sebe, pro rodinu i pro naši zemi. Někdy se zdá, jakoby mnoho lidí se dívalo na vlastní dům z kopce a říkalo si, tak to je opravdu můj domov? Tak se mnoho lidí i dívá na věci, které je spojují nejen se samotným státem, ale i se zemí, ke které náleží rodem i vůlí.

Když se kácí les, tak létají třísky

Někdy se stane, že i dobrá vůle něco dát do pořádku, po čem lidé volají, způsobí na druhé straně nespravedlnost a nenávist a smutek. Není lehké zavádět spravedlnost a rovnováhu bez možného způsobení křívdy a jsme zase tam, kde jsme byli. Takže zbývá otázka,  jakou vládu si představujeme. Mocenský boj, který se odehrává už dlouhou dobu, oslabuje důvěru občanů, a navíc, ke každé bojující straně přináleží lidé, kteří ji podporují, takže to překřikování, zvláště patrné v mediích, občany rozčiluje a vyvolává v nich pocit chaosu, což je jistě nepříjemné, ale pluralita politických stran a zájmů se bude vždy přetahovat o moc a politici jednají pouze účelově. Ale některé jejich zásahy do veřejného života mohou mít negativní důsledky na dlouhou dobu, zvláště když jsou potvrzeny zákony. A prostředky, které používají, jsou také účelové, aby splnily svůj cíl. Další otázkou je, zda je tento boj posiluje nebo oslabuje, neboť tu chybí zkušenost, ostřílenost, nadhled a bohužel i naplňpování cílů bez výslovného souhlasu občanů. Průměrný občan neví, zda je lepší volit ty samé anebo se pokusit zvolit někoho, kdo nabízí přínos. A je velká škoda, že VV zklamalo, lidé do této strany vkládali své naděje a tím překazilo i cestu odvahy k volbě nových hnutí a to je horší, než vnitrostranické šarvátky této nešťastné strany, které ji škodí a tlačí do další nevolitelnosti. Nevidím za tím totiž nějakou chytrou taktiku, jak kličkovat mezi ostatními a prosazovat tak svůj program.

Francouzská knihovna ponese Havlovo jméno

Jak je vidět, tak v Evropě si cení Havlova díla, zatímco u nás má mnoho lidí k němu výhrady. Touto podkapitolkou chci hovořit o české kultuře, literatuře a schopnosti kultivace společnosti. Pokud bude někdo hovořit o tom, že nechápeme jeho hloubku a poslání, pak bych se proti tomu ohradila s tím, že za takovou myšlenkou nestojí to, že by ho kdokoliv, kdo se s ním seznámil snad nepochopil, kam Václav Havel mířil a směřoval. Jeho filozofické a humanistické myšlenky, kritika a s tím i kulturní přínos zasáhl Evropu dřív, než Česko, protože nebyl zde vydáván v době totality a tak se nedostalo mezi široké vrstvy lidí. A z toho plyne, že vzniklo v době a čase, který se míjel s dobou a časem, v kterém plynul život v Česku v jiném duchu. A s tím plyne i poučení, že nesvoboda, kterou by vláda pevné ruky musela zavést, by nás zase odtrhla od důležítých filozofických i uměleckých počinů, které by nebyly v souladu s politikou.

Každá generace má jiné vzdělání

Možná, že, pro nás tak důležité době, po roce 1990, kromě něho, se nikdo nevyprofiloval tak, aby přinesl nové myšlenky, které by byly nosné na naší cestě ke skutečné a plně prožívané demokracii. I když filozofické i politologické snahy mají v Česku těžký život, protože mnoho lidí jim nevěnuje pozornost a není to jejich chyba. Je to chyba, a snad se opakuji, ne příliš zdařilé všeobecné vzdělanosti v našich školách všech stupňů a než se vytvoří nová strategie, tak tu, bohužel, bude zase jedna generace, která bude školstvím vedena jiným směrem, než přechozí a následující a tyto neustálé změny ve výchově a vzdělávání lidí vedou k tomu, že si lidé nerozumí ani v zásadních otázkách společenské komunikaci. A v tom má česká strategie školství velké mezery. A já si myslím, že neustálé vymýšlení, co má a nemá přijít do osnov se míjí se skutečnou potřebou, kterou společnost má. Hýbat se strategií vzdělání je ošemetné. Neboť mýty z minulosti nejsou dostatečně nové generaci vysvětleny a nové se zase učí. Když si sednou vedle sebe tři generace a začnou hovořit o stejné době, tak budou určitě překvapeni, že nedojdou k žádnému závěru. Stejně jako jiní lidé, kteří studovali v různých obdobích, a nad tím by se měli lidé rozhodující a kompetentní zamyslet. A proto má každý člověk nebo skupina jiný názor na tutéž věc, který však vehementně prosazuje a závěr nemusí být správný.

Myslím, že volat po silné ruce je kontrapruduktivní, ale volat k odpovědnosti politiky za chyby, kterými, a nebojím se říci, nenávratně poznamenávají život stávajících generací a i těch budoucích je účelné s tím, že jsou schopni naslouchat rozumným a uvážlivým názorům těch, kteří mají k problematice co říci. Jde o svobodu pro každého člověka, aby přijmul uměřenost a přirozené směřování osobního života k vlastní prosperitě v nejširším slova smyslu.