Vážení přátelé! Představte si, že z ničeho nic najednou odněkud přijde upomínka od někoho, koho sotva znáte, kdy mu vrátíte peníze, které jste si od něho půjčili. A vy marně pátráte v paměti. Odkud tu osobu znáte, kde jste v ten byli a co jste dělali. Nic se nevybavuje. Ale hrozí problémy. Nepříjemnosti. Nemáte žádný důkaz, že k události nedošlo. Ale mohli jste být v ten den, kdy ta osoba tvrdí, že vám půjčila určitý obnos poblíž toho místa a vidělo vás tam mnoho lidí. I když nebylo u toho, když k domnělé půjče došlo. Chvíli Vás popadá vztek, chvíli zase strach, chvíli stres, a pak - lhostejnost. Vy víte určitě, že jste si od nikoho nic nepůjčovali, ale ta osoba vám může přinést velmi krušné okamžiky ...
Lidé to zkoušejí všelijak. Dostanete se do situace, kdy podvodník ze sebe udělá oběť a z vás podvodníka. Jsou to takové malé případy, na které sotva najdete právníka, který by se toho ujal. Tvrzení proti tvrzení, žádný pořádný důkaz neexistuje, ale jsou svědci. Třeba nebyli zrovna u toho, ale dosvědčí, že vás v inkriminovanou dobu viděli na místě a osobu, která tvrdí, že vám něco půjčila, taky. Že s vámi mluvila. Vy ale nevíte o čem, nevzpomínáte si. Nedokážete odpovědět na jednoduché otázky policie. Padáte čím dál hlouběji do tísnivého stavu, máte strach. Ten ochomuje vůli si vzpomenout, spíše myslíte na následky, než na to, jak se zachránit před ostudou, která vám hrozí. Všechno ostatní se dá prokázat, ale tohle ne. Peníze jsou zkrátka peníze. Lidé s nimi manipulují, půjčují si je na dobré slovo. Ještě stále si myslí, že dobré slovo platí, že vás druhý člověk nepotopí, proč by to dělal? Proč by o vás říkal, co není pravda? Proč by proti vám kul pikle, když jste si nic zlého neřekli, neudělali, když se sotva znáte?
Pohnutky
K takovým činům mají lidé různé pohnutky. Například: závist. To je mocná síla, která má neuvěřitelné množství různých projevů. Potřebují udělat něco, aby vás na chvíli pokořili, sáhli na vaši důstojnost, pohráli si s vámi a dívali se z povzdálí, jak se měníte a trápíte. Utrpení vám způsobuje zklamání z lidí, kteří se k takovým věcem uchylují. Doba je zlá, proč by se měl někdo mít líp, než já. Je to nespravedlivé. Tak budu taky nespravedlivý. Zbavím ho toho věčného úsměvu, radosti a bezstarostnosti, protože mne to dráždí. Denně, když ho tak vidím, mi připomíná mou vlastní bezmocnost, neschopnost, nechuť k životu. Ale proč zrovna já? Všechno se kolem mne hroutí. Chybí mi peníze, chybí mi elán, nebaví mne práce ...
Je sociální systém morální? Je prostě jen zákonný...
Ale člověk si pořád musí uvědomovat, že doby, kdy se lidé chovali "normálně" a kdy se dalo počítat s čestným jednáním a s jakousi mezilidskou sounáležitostí, jsou pryč. Vztahy se zostřily. Pocity nejistoty, obav z budoucnosti a pramalé vyhlídky na lepší časy se ztrácí přímo úměrně se změnami, které zažíváme už delší dobu. A myslím, že se na tom podepisuje i nový sociální systém, postavený na určité svévoli, která je zaměňována se svobodou vůle jedné strany, která nerespektuje svobodu vůle strany druhé. Mnoho lidí to neumí vyvážit, poradit si, protože nemají zkušenosti. A to všechno, co zažívají, potlačuje v nich vůli se chovat morálně. A tak sáhnou k určitým prostředkům, jak v sobě vyvážit ten tlak, který je silnější, než obyčejná zlost. Ta je vedlejším produktem situace, která společnost prostoupila.
A tak ...
Nedá se nic dělat, když se vrátíme k případu, který byl v úvodu vylíčen, než si půjčování peněz, vozidla a jiných věcí, byť na krátkou dobu, potvrzovat písemně. Sousedské výpomoci? V žádném případě bez potvrzení a oboustranného podpisu. Nedá se nic dělat. Věřme, že tato doba pomine s novými pravidly a že čestné slovo a slib bude mít svou váhu ...
