Stát a majetek: Psi štěkají a karavana jede dál

Čekala jsem na konec rozpravy poslanecké sněmovny o církevních restitucích a skutečně, ať se na mne nikdo nezlobí (a nestojím výhradně na ničí straně), argumenty ze strany opozice byly ne slabou kávou, ale hruškovým odvarem. Ministr Kalousek, ať si o něm každý myslí co chce, tuto záležitost vyhrál na celé čáře, neslyšela jsem po celou dobu žádnou fundovanou řeč, proč církvi majetek nevracet. Poslankyně Klasnová chtěla předčítat Bibli, v rámci obstrukce. K čemu by to dobré, když odluka státu od církve není ničím jiným než právním aktem a ani chystaný projev o církevních dějinách, který byl paní Miroslavou Němcovou přerušen, nemohl být k věci. Myslím, že si nikdo z opozice nedal tu práci, aby si tuto záležitost, která není ničím jiným, než právním aktem, nikoliv vztahem k církvi, nikoliv osobním vnímáním církve, nikoliv nechuti akceptovat náboženství, který má provést majetkoprávní vypořádání v rámci vlastnických vztahů, propracoval. Není to ani výhradně politickou záležitostí, ale záležitostí zcela nutnou pro další nakládání majetku obcí a státu.  

Mohou si církve nad majetkem lebedit? 

Převod majetku státu na budoucí vlastníky a správce není nic jednoduchého a musím říci, že od roku 1990, kdy začaly tyto obrovské převody, si nikdo neužil žádnou slast. Když vezmeme v úvahu zákon o půdě, který byl v případě restitucí pozemkového majetku velmi diskutovaný, vzpomeňme si, kolik finančních prostředků se protočilo mezi státem a restituenty a ne, že by na to byl stát bezvadně připraven. Změna vlastnictví ze státu na budoucí subjekty (vlastníky a správce) byla nutná z pohledu práva. Protože ideální stav je, aby stát vlastnil co nejméně majetku, jak praví zákon a nemusel vydávat na jeho opatrování a hospodaření s ním zbytečně veřejné prostředky, jejichž šetření je předmětem mnoha zákonů. S tímto majetkem totiž přichází i mnoho dalších problémů, které málokdo vidí, totiž rozklíčovat, zda je bez právních vad, to znamená, zda na majetku neváznou ještě další práva třetích osob z minulosti, jako jsou nájmy, pronájmy, právo užívání, věcná břemena, zástavy apod. Protože pochybuji, že se do té míry tím dosud někdo zabýval a to je opravdu, v tomto smyslu, danajský dar. I z pohledu toho, že i restituce fyzickým osobám probíhala v takovém duchu a dodnes se vlastníci potýkají s takovými problémy, jako je existence vodovodního řadu na pozemcích, ke kterým nikdo v minulosti neuzavřel věcné břemeno a nyní se k problému nikdo nehlásí. Ne všechno bylo vždy pečlivě zaznamenáno, a ne všechno, za dob totality, pečlivě vyvlastněno. Majetek, který bude na církve převeden, ležel nehnutě, a tak se otvírá, teoreticky, problém, jako všem právnickým osobám, založeným státem, nejen majetek přesně identifikovat, popřípadě dílčími geometrickými plány oddělit, získat nabývací tituly, zapsat ho do katastru nemovitostí, zbavit ho případně práv třetích osob, ale také s ním dále hospodařit, podle zákona, a to všechno bude stát mnoho peněz. Až po té může být tento majetek, zapsaný do katastru nemovitostí, skutečně církevní a na základě toho může být pronajímán, zastavován, prodáván, směňován. V tomto případě se církve musí řídit právním řádem České republiky.

Zákon může procházet řadou novelizací

Lze jen věřit, že zákon, o kterém se tolik diskutuje je natolik dokonalý, že blízká budoucnost si nevyžádá další novelizace. Vzhledem k častým změnám v nejrůznějších oblastech našeho života, probíhají změny v právních předpisech nejrůznější právní síly, i tento zákon rozhodně bude změnami dotýkán. Zákon je totiž součástí právního řádu České republiky a je schvalován v době současně platného právního stavu. Ale v roce 2014 vejdou do účinnosti dva nové kodexy: Zákon o obchodních korporacích a občanský zákoník, který razantně mění řadu dosud zaběhlých, právních vztahů.

Závěr: Pokud bude zákon o církevním majetku podepsán prezidentem republiky, stát ze sebe sejme dlouholetý problém: jednak dojde k odluce státu od církve, což byl úkol, který naši zemi dlouho tížil, a jednak se zbaví majetku, s kterým nemohl nikdo disponovat, zvláště ne obce, kterým tento právní stav překážel v územním plánování. Ostatní námitky k přechodu majetku státu na církve jsou opravdu irelevantní. V České republice není mnoho odborníků na majetková práva, kteří by byli schopni, tak jak v roce 1990, kdy restituce probíhaly, zpracovat odborné výstupy, podle kterých by se mohly církve v tomto případě řídit. V tomto případě jsou tyto příručky již zastaralé. Pochybuji, jak jsem řekla na začátku, že tento problém, jak jsem ho popsala, vyváží námitky, které s věcí převodu nemají nic společného.