Poslední dny Ježíšovy: Část 1 - Noc před zatčením a průběh soudu

Možná, že jde o marný pokus proniknout do klubka záhadných jednání a konání soudobých protagonistů tohoto příběhu, který se stal zajímavou inspirací pro přemýšlení. Ježíš z Nazaretu, syn tesařův, Galilejec, rabbi, podle víry Pán a Spasitel, (Bůh, který vzal na sebe plné lidství, aby zakoušel všechno, co zakouší člověk, vzal na sebe lidský osud, aby ho pak vykoupil svým životem v utrpení a tak naplnil všechno, co o něm zvěstovali proroci. Třetího dne vstal z mrtvých a čtyřicet dní pak pobýval ještě na zemi, než vstoupil na nebesa, aby se zjevoval různým lidem, s kterými promlouval, i když ho hned nepoznali a svým učedníkům dal moc dál šířít evangelium a křít lidi ve jménu Otce, Syna a Ducha Svatého).     

Je večer ... Nisan,14

Poslední večeře skončila ve večerních hodinách. Odehrávala se ve městě Jeruzalémě. Cesta na Olivetskou horu mohla trvat tak hodinu, než vešli do Getsemanské zahrady. Ve starém Jeruzalémě, o čemž se shodují i typografové, bylo staré křídlo schodů. Ty vedly z horního města až k bráně vedoucí k rybníku Siloam, u jihovýchodu konce městských hradeb (..."u Studniční brány, která byla naproti nim, vystoupili po schodech města Davidova, tam, kde hradba vystupovala nahoru (Nehemiáš 12:37). Jistě, že mnohému člověku, který si začne uvědomovat všechny tyto okolnosti noční cesty, kterou podnikla skupina lidí, zatane v mysli, proč  to podnikli. Šli podél soutěsky, která vedla podél příkré východní zdi Chrámu a pak vzhůru historickou cestou u jihovýchodního konce městských hradeb k hlavnímu sídlu zapřisáhlých a notorických nepřátel. Položí si otázku, proč Ježíš se nachází v této nebezpečné situaci. V tak hrozivé situaci a v hluboké noci, v předvečer významných židovských svátků?  

Ježíš je požádal, aby s ním učedníci čekali a bděli ...

Před dnem ukřižování, v pozdní hodině, dleli učedníci a Ježíš v Getsemanské zahradě. Na pozdní hodinu ukazuje skutečnost, že učedníci, jak praví příběh, byli unaveni a ani Petr, jinak zvyklý do noci lovit ryby, nemohl přemoci ospalost. Matouš a Marek ve svých evangeliích také píší, že jejich spánek byl přerušen a to, že byla tma svědčí i to, že lidé přicházeli k zahradě s rozsvícenými pochodněmi, takže Ježíš je mohl vidět z dálky: "Vstávejte, pojďme. Přichází zrádce ..." (Marek 14:42).

Připomeňme si hlavní tři body obžaloby:

1) hrozil zničením chrámu, 2) prohlašoval o sobě, že je Božím synem (Viz pozn. 1) 3) podněcoval lid proti Césarovi.

Stranou žalující byli svědkové ...

... a žádná jiná forma trestního stíhání nebyla možná. Proto po té, co přivedli Ježíše jako vězně, následovalo přivolání svědků. A Matouš i Marek jsou v tomto ohledu ve svých Evangeliích jednoznační:

Marek (15:26): "Mnozí nesli falešní svědectví proti němu." Matouš (26:60): Mnozí falešní svědkové přišli. 

Pokud to, co svědek vypovídal, byla skutečná lež, potom nemělo být snad ani obtížné připravit svědectví ještě před procesem, aby souhlasila "dohromady." Ale soud svědectví odmítnul. Když předběžní a neuspokojiví svědkové  byli propuštěni, předstoupili dva muži s definitivním nepřímým důkazem: Marek říká: "Někteří povstali a přednesli falešná svědectví proti němu. Slyšeli jsme, jak říká: "Zničím tento Chrám, který je postavený rukami a ve třech dnech postavím nový bez pomocí rukou." (14:57-58). Matouš však Marka necituje, ale potvrzuje:  „Potom přišli dva a řekli: „Tento muž řekl: "Jsem schopen zničit Boží chrám a postavit je ve třech dnech." (26:61-62).

... co však ve skutečnosti Ježíš řekl?

"Když mně zabijete, ve třech dnech vyjdu z hrobu." 

Hrdelní proces

Překroutili tito dva svědkové Ježíšova slova? Tito lidé slyšeli Ježíšovo prohlášení na nádvoří chrámu a nebylo nic nebezpečnějšího, než podat zavádějící verzi u jeho soudu.  Leč - za čarodějnictví byl trest smrti, za svatokrádež trest ukamenováním a obnažení těla. I toto svědectví však neprošlo. A tak soud promarnil drahocenný čas v procesu, který nikam nevedl. Kaifáš neměl zřejmě dost silné slovo v celé radě a uvnitř rady jistě byly silné tlaky ve prospěch striktního dodržování zákona. A to obzvláště ve věci svědků. Ale, cokoliv tito lidé v tu noc rozhodli, muselo být schváleno druhý den plným shromážděním Sanhedrinu. A skutečnost, že se svědectví tak důkladně prosévalo, dosvědčují opatrná prohlášení svědků samých. V židovském systému soudnictví, kdy se zvažovalo ve prospěch obviněného, bylo dost nebezpečné svědčit v hrdelním procesu, protože trestem za falešné svědectví následovala smrt.

Na jakém základě byl Ježíš odsouzen? Moc obvinit v hrdelním procesu měli pouze svědkové ...

Ježíš z Nazaretu nebyl odsouzen na základě výpovědi žalobců, ale na základě doznání, které bylo z něj pod přísahou vynuceno. Tak, bylo jasné., že po výslechu svědků a po konečném odmítnutí svědectví začíná mít případ ilegální formu. Přitom, ilegálnost spočívala zejména v tom, že předseda soudu se pokoušel získat přímým výslechem podklady pro Ježíšovo odsouzení, tedy to, co nebyli svědkové schopni sami zajistit. Ale to bylo v přímém rozporu s literou i s duchem zákona. Povinností soudu bylo chránit zájmy obžalovaného, a proč nebyla tato soudní ochrana poskytnuta Ježíši?

Díl 2  Kaifáš

Pozn.1

Z Janova Evangelia k bodu 2 obžaloby:  

¹⁴Později vyhledal Ježíš toho člověka v chrámě a řekl mu: „Hle, jsi zdráv. Už nehřeš, aby tě nepotkalo něco horšího!“

¹⁵Ten člověk šel a oznámil Židům, že je to Ježíš, kdo ho uzdravil

¹⁶A proto Židé začali Ježíše pronásledovat, že takové věci dělal v sobotu.

¹⁷On však jim odpověděl: „Můj Otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji.“

¹⁸To bylo příčinou, že Židé ještě více usilovali Ježíše zabít, protože nejen znesvěcoval sobotu, ale dokonce nazýval Boha vlastním Otcem, a tak se mu stavěl naroveň.

¹⁹Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám: Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce. Co činí Otec, stejně činí i jeho Syn.

²⁰Vždyť Otec miluje Syna a ukazuje mu všecko, co sám činí; a ukáže mu ještě větší skutky, takže užasnete.

²¹Jako Otec mrtvé křísí a probouzí k životu, tak i Syn probouzí k životu ty, které chce.

²²Otec nikoho nesoudí, ale všechen soud dal do rukou Synovi,

²³aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nemá v úctě Syna, nemá v úctě ani Otce, který ho poslal.

²⁴Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života.

²⁵Amen, amen, pravím vám, přichází hodina, ano, už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a kteří uslyší, budou žít.

²⁶Neboť jako Otec má život sám v sobě, tak dal i Synovi, aby měl život sám v sobě.

²⁷A dal mu moc konat soud, poněvadž je Syn člověka.

²⁸Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas

²⁹a vyjdou: ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení.

³⁰Sám od sebe nemohu dělat nic; jak mi Bůh přikazuje, tak soudím, a můj soud je spravedlivý, neboť nehledám vůli svou, ale vůli toho, který mě poslal.“

³¹„Svědčím-li já sám o sobě, mé svědectví není pravé.

³²Je však jiný, který o mně svědčí, a já vím, že svědectví, které o mně vydává, je pravé.

³³Poslali jste k Janovi a on vydal svědectví pravdě.

³⁴Já nepotřebuji svědectví od člověka – ale říkám to proto, abyste vy byli spaseni.

³⁵Jan byl svíce hořící a zářící, a vy jste se chtěli na chvíli radovat v jeho světle.

³⁶Svědectví, které mám já, je větší než Janovo: skutky, jež mi Otec svěřil, abych je vykonal. Tyto skutky, které činím, svědčí o tom, že mě Otec poslal.

³⁷A sám Otec, který mě poslal, vydal o mně svědectví. Vy jste však nikdy neslyšeli jeho hlas ani jste nespatřili jeho tvář

³⁸a jeho slovo ve vás nezůstává, poněvadž nevěříte tomu, koho on poslal.

³⁹Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně.

⁴⁰Ale vy nechcete přijít ke mně, abyste měli život.

⁴¹Nečekám slávu od lidí.

⁴²Ale o vás jsem se přesvědčil, že v sobě nemáte lásku k Bohu.

⁴³Přišel jsem ve jménu svého Otce, a nepřijímáte mne. Kdyby přišel někdo ve svém vlastním jménu, toho přijmete.

⁴⁴Jak byste mohli uvěřit, když oslavujete sebe navzájem, ale slávu od samého Boha nehledáte!

⁴⁵Nedomnívejte se, že já budu na vás u Otce žalovat; vaším žalobcem je Mojžíš, v něhož jste složili svou naději.

⁴⁶Kdybyste opravdu věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on psal o mně.

⁴⁷Nevěříte-li tomu, co on napsal, jak uvěříte mým slovům?“