Poslední dny Ježíšovy: Část 3 - Jidáš, Pilát

Co asi dělal Jidáš po dobu, kdy Ježíš s učedníky mířil do Getsemanské zahrady v těch nočních hodinách? Jak věděl, kde je najde?  

Perfektní organizace

Co bylo všechno potřeba zařídit. Tak za prvé: dát dohromady shromáždění soudu po západu slunce. Sehnat potřebné svědky.  Zajistit plnou účast Sanhedrinu na druhý den ráno. A vyvstala otázka, neméně důležitá a klíčová: budou schopni zajistit římské odsouzení včas, aby to zaručilo ukřižování před Svátkem, a bude Pilát ochotný vyslechnout případ za zvláštních okolností, na kterých oni musí trvat? Bude žádat plný proces nebo se mohou spolehnout, že potvrdí nález z předešlé noci? Takové případy vyžadovaly prověření římským prokurátorem. Proto byla nutná nějaká dohoda s prokurátorem o vyslechnutí případu na příští ráno. Byl pouze jeden člověk, který mohl požádat o audienci u Piláta a tím člověkem byl Kaifáš. On jediný mohl vysvětlit v plné autoritě svého svrchovaného úřadu státní důvody v tomto procesu. A tak můžeme pak zaznamenat velmi podivné chování Piláta, které příští den, během těchto kritických hodin, rozhodlo o osudu Ježíše Krista.

Co dělal asi Jidáš po svém odchodu z večeře?

Řekla bych, že otázka - co dělal tři hodiny Jidáš a jak se dozvěděl, kde Ježíše najde - je poměrně v tomto dramatu klíčová. 

Jidáš se brzy vzdálil v době večeře

Když Jidáš odcházel z Horního Pokoje za určitým účelem, věděl určitě a jistě, že Ježíš jde do Getsemanské zahrady a že je jeho duch nasměrován na kříž. Tyto dvě velké skutečnosti, které ho zastihly v nahodilé kombinaci, byly však nejen velkou příležitostí, ale také zdrojem velkého pokušení. Dohoda o Getsemanské zahradě proběhla nimi zcela běžně. Třeba měl Jidáš ještě nějaké povinnosti a spoléhali na to, ž že se domluví na místě setkání, než se všichni odeberou přes kopec do Betanie.

Jidáš běžel do domu velekněze…

a odložil své osobní záležitosti. Myslel si - tuto noc nebude Ježíš zatčení odporovat, protože jeho nálada i chování směřovalo k odevzdání se. Zbývalo jen rychle jednat! Bylo nejdůležitější, aby státní mašinerie se rozhýbala co nejrychleji. Jak se asi zachová malá klika saducejů s Kaifášem, až jim podá svou zprávu? Jejich zájmy byly v tuto chvíli shodné - zbavit se Ježíše. Bylo by pro ně zcela katastrofální, kdyby neúspěch zatčení mohl být připsán, třeba i vzdáleně, nadpřirozenému zásahu. To by byla jejich prestiž nadobro ztracená. A ještě nebezpečnější by bylo zatknout Ježíše a držet ho sedm dní Svátků bez soudu, jak bylo přikázáno, což bylo ještě horší. Toho se nemohli v žádném případě odvážit, protože Jeruzalém, a zvláště o svátcích, to byl kotel, který hrozil vybouchnout.

A čas k jejich příležitosti nadešel ...

Klíčová otázka: "Budeme moci provést tuto záležitost přes nevyhnutelná legální stádia v čase tak, aby se mohla zajistit poprava před zítřejším západem slunce?" To byl tak velký a složitý problém: A jak víme, odpověď na něj nebyla vůbec jednoduchá. Bylo třeba se poradit. Tato situace neměla precedent a sebemenší neúspěch v sobě skrýval obrovsky nebezpečné důsledky. Mezitím, než byl vydán rozkaz, aby skupina ozbrojenců napochodovala do Getsemanské zahrady, musely se odehrát diskuse mezi židovským vedením a Pilátem! I když žádný evangelista nepíše o dohodě s Pilátem. Podívejme se na to z druhé strany. Co všechno víme nebo tušíme o charakteru samotného Piláta a také o povaze římské okupace, bylo by těžko uvěřitelné, že by mohlo židovské vedení jen tak Ježíše za Pilátem poslat. Ale to ať rozhodne každý, kdo o tom dokáže se znalostmi těchto souvislostí uvažovat. Pilátova spolupráce pro židovské vedení byla velmi důležitá (například si vezměme zprávu z Janova evangelia, že Pilát oproti tradici vyšel ven, aby se s nimi setkal a vyslechl si zprávu o Ježíšovi). Víte, kdyby nebyla situace tak urgentní, Pilát by z ničeho nic neprovedl takovou aktivitu a neprovedl by soud. Ježíš byl pro něho cizinec. On totiž v běžném sledu událostí otevřel soud, u když nebyli ani hlavní úředníci a dokonce ani svědkové přítomní. Ale Pilát ten den zasedal! Dokonce na otevřeném prostranství. Šlo přeci o monstrproces ...     

Evangelium sv. Jana - J 12: 1-30 - citace z Písma. 

1Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, aby z tohoto světa šel k Otci; miloval své, kteří jsou ve světě, a prokázal svou lásku k nim až do konce.

²Když byli u večeře a ďábel již vložil do srdce Jidáše Iškariotského, syna Šimonova, aby ho zradil,

³Ježíš vstal od stolu a vědom si toho, že mu Otec dal všecko do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází,

⁴odložil svrchní šat, vzal lněné plátno a přepásal se;

⁵pak nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, jímž byl přepásán.

⁶Přišel k Šimonu Petrovi a ten mu řekl: „Pane, ty mi chceš mýt nohy?“

⁷Ježíš mu odpověděl: „Co já činím, nyní nechápeš, potom však to pochopíš.“

⁸Petr mu řekl: „Nikdy mi nebudeš mýt nohy!“ Ježíš odpověděl: „Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl.“

⁹Řekl mu Šimon Petr: „Pane, pak tedy nejenom nohy, ale i ruce a hlavu!“

¹⁰Ježíš mu řekl: „Kdo je vykoupán, nepotřebuje než nohy umýt, neboť je celý čistý. I vy jste čisti, ale ne všichni.“

¹¹Věděl, kdo ho zradí, a proto řekl: Ne všichni jste čisti.

¹²Když jim umyl nohy a oblékl si svůj šat, opět se posadil a řekl jim: „Chápete, co jsem vám učinil?

¹³Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem.

¹⁴Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat.

¹⁵Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já.

¹⁶Amen, amen, pravím vám, sluha není větší než jeho pán a posel není větší než ten, kdo ho poslal.

¹⁷Když to víte, blaze vám, jestliže to také činíte.

¹⁸Nemluvím o vás všech. Já vím, které jsem vyvolil. Ale má se naplnit slovo Písma: ‚Ten, který se mnou jí chléb, zvedl proti mně patu.‘

¹⁹Říkám vám to již nyní předem, abyste potom, až se to stane, uvěřili, že já jsem to.

²⁰Amen, amen, pravím vám, kdo přijímá toho, koho pošlu, mne přijímá. A kdo přijímá mne, přijímá toho, který mě poslal.“

²¹Když to Ježíš řekl, v hlubokém zármutku dosvědčil: „Amen, amen, pravím vám, jeden z vás mě zradí.“

²²Učedníci se dívali jeden na druhého v nejistotě, o kom to mluví.

²³Jeden z učedníků, kterého Ježíš miloval, byl u stolu po jeho boku.

²⁴Na toho se Šimon obrátil a řekl: „Zeptej se, o kom to mluví!“

²⁵Ten učedník se naklonil těsně k Ježíšovi a zeptal se: „Pane, kdo to je?“

²⁶Ježíš odpověděl: „Je to ten, pro koho omočím tuto skývu chleba a podám mu ji.“ Omočil tedy skývu, vzal ji a dal Jidášovi Iškariotskému, synu Šimonovu.

²⁷Tehdy, po té skývě, vstoupil do něho satan. Ježíš mu řekl: „Co chceš učinit, učiň hned!“

²⁸Nikdo u stolu nepochopil, proč mu to řekl.

²⁹Protože měl Jidáš u sebe pokladnici, domnívali se někteří, že ho poslal nakoupit, co potřebují na svátky, nebo dát něco chudým.

³⁰Jidáš přijal skývu, a hned vyšel ven. Byla noc.