Kauza Rath: Názory se různí, pocity jsou všelijaké

Četla jsem před chvílí tři různé blogy na téma, které nám poskytl projev poslance Dr. Davida Ratha z 3.9.2012. A to blogy  pana Kuly a pana Potoczného. Každý má právo na svůj názor a upřít svůj vlastní pohled na osobnost pana Dr. Ratha. Myslím, že mám i takové právo já sama, i když bude trochu odlišné, než se obvykle očekává ... nepasuji se na soudce, žalobce a ani obhájce.     

Nejsem zastánkyní tupení lidí

Pan blogger Kula neunesl, že dr. Rath se v souvislosti se svou "společenskou popravou" přirovnal k situaci, ve které se ocitla paní JUDr. Milada Horáková v 50. letech minulého století. I když jejich kauzy jsou odlišné, samozřejmě. Měla jsem možnost se seznámit s celým jejím případem až v době, kdy byly materiály přístupné a bylo možné shlédnout i celý její proces v dokumentárním filmu. Pan dr. Rath se k ní nepřirovnával v žádném případě, jen hovořil o společenském ovzduší, které provází některé kauzy. Nikdy nezapomenu, při návštěvě hřbitova, kde je též její hrob, se u ní zastavit a přemýšlet o jejím tragickém konci. Protože ona nám nedává zapomenout na dobu, která patří k nejpohnutějším v naší moderní historii a žádný rozumný člověk, který miluje naši zemi, si nepřeje, aby se opakovala.

... kde se cesty rozcházejí

V žádném případě nejsem zastáncem tupení lidí a ani nyní nebudu tupit pana bloggera Kulu za jeho názor, který svědčí o hluboké úctě k paní JUDr. Miladě Horákové, která po celou dobu procesu vystupovala jako člověk, který se nedal zlomit, a v tomto smyslu k ní chovám úctu i já. A tento rys jejího přesvědčivého postoje je obrovským poselstvím pro ty, kteří udržují její památku v srdci a obdivují její nezlomnou povahu v prostředí tak děsivém, v kterém se ocitla a za situace, kdy ji společnost sama odsoudila jako vlastizrádce, podle tehdy platného práva. Jde tu o jisté principy, jejichž chápání rozdělují společnost. Někteří lidé svou nespokojenost spojují s osobnostmi, na které je vidět a projektují ji do nich, někteří pohlížejí na dění kolem sebe v souvislostech, které si spojují v názor. A ten může být pouze subjektivní. Nenávist, která doprovází subjektivní vztah k určitým lidem, může mít mnoho podob a příčin, ale i následků. V historii se opakovaly několikrát takové příběhy, na které nemůže být nikdo hrdý, ale staly se a jsou dále vedeny jako příklad pevného charakteru, nezlomné víry a lásky k lidem, k Bohu, k Ježíši Kristu, vlasti, národu. Ale také smutným mementem na krutost, krátkozrakost, závist a chamtivost, které takové činy doprovází.

Zlomení lidé, kajícníci a pokoření před zraky druhých

Není pokora jako pokora, to na adresu pana bloggera Potoczného. Pohled na zlomené, pokořené a kající se jedince není pěkný a mne osobně vůbec netěší. Konečně, takový hluboký projev sebeodevzdání, kterým člověk někdy v životě prochází, patří do soukromí a šťastní jsou ti, kteří se skutečně umí kát, kteří si uvědomují svou vinu a přiznávají si ji a kteří ji v hluboké a opravdové pokoře odčiňují. Většina lidí to nepodstupuje, ale snaží se více či méně nepodlehnout zoufalosti a vyrovnat se s problémem, který prožívají, nebo se odhodlají k zoufalému činu, pokud svou situaci neunesou. A ztráta motivace k životu je to nejhorší, co člověk může vůbec zažít. Něco takového si snad nikdo nepřeje.

... každý má právo se hájit 

Podle mého soudu, dr. Rath dělá to, co považuje pro sebe osobně za nejlepší a svůj život i důsledky všeho, vzal do vlastních rukou. Nechť se hájí, jak je mu umožněno v naší zemi podle práva. Jen bych podotkla, že člověk, který má vlastní hrdost a důstojnost rozhodně netouží po tom, aby byla snižována u druhých lidí. Buď bude dr. Rath shledán vinným ve všech bodech obžaloby a odsouzen podle práva anebo naopak. Pohled z morálního hlediska není jednoznačný, to už záleží na každém, jak dokáže, podle mravních měřítek, celou dosavadní kauzu posoudit, jsa sám do té míry tak bezúhonný, jak vyžaduje po druhých. Dr. Rath se obrací k veřejnosti se svými pocity, nehraje si "na chlapa". A podle mého soudu se ani nesnaží vzbuzovat v lidech soucit, protože si je vědom, že se toho nedočká. Reprezentuje ve své osobě "zlo", které valná většina společnosti vnímá jako svou újmu a s tím vědomím také vystupuje.

Ve vleku soudů

Myslím, že je nepřehlédnutelné i to, že sám požádal o své vydání, že si přeje, aby byl postaven před soud,  a neváhá se soudit až do posledního rozsudku. A jeho věc se dá tak do pohybu. Je si vědom toho, že bude v této situaci žít dlouhé roky. Mezitím bude ubíhat čas. Ne každý by se k tomu odhodlal.  Nemám důvod někoho nenávidět anebo v něm vidět příčinu vlastních problémů či selhání. Na celou kauzu se dívám bez vnitřního pocitu jakéhokoliv zisku či újmy. Když se mluví i slepé spravedlnosti, myslí se tím nestrannost. Jestli je tak dokonalá lidská spravedlnost - o tom bych vážně pochybovala, ale i v takové kauze je užitečné o její kvalitě přemýšlet, protože důsledky rozhodnutí budou platit pro každého. Z lidského hlediska - mezi nekompromisním soudem - oko za oko - a hříšným člověkem, je milost, která dokáže pochopit lidské slabosti, lidskou nedokonalost a míru jeho viny. Zákon pak měří míru škodlivosti činu jedince vůči společnosti. Uvidíme, jak bude kauza Rath pokračovat z pohledu platného práva… z pohledu mnohých lidí se zdá být už předem jasná.