Politika a církev: Kardinál Duka versus ČSSD

Všimla jsem si, že v tisku probíhá kuriózní spor kolem obsazení Ústavu pro studium totalitních režimů. Úvahu, do jaké míry je tento ústav užitečný pro společnost, se vede diskusí a jak politicky zaměření lidé ho mají zastupovat, je věcí úvahy politických stran. Tentokrát jde o střet představitele římskokatolické církve a politického vězně kardinála Duky a ČSSD, reprezentanta levice. A není to lehké posoudit, kdo má pravdu. Diskuse je velmi temperamentní.   

Poslání ústavu, jeho cíle a váha výsledků jeho zkoumání

Tedy dá se říci, že je to výzkumný a vzdělávací ústav, který se speciálně zabývá (a nestranně hodnotí) dobu, které se říká "doba nesvobody". Já bych předpokládala, že je to svým způsobem ústav, který ve svém bádání v historii zkoumá prvky nastolování takového politického režimu, jehož zájmem je potlačování svobody určité části společnosti s cílem ji podřídit své moci a nadiktovat ji pravidla, jež slouží jejímu ovládání. A to mne myšlenkově zavádí hluboko, přehluboko do historie a k objemným svazkům historických pramenů a nejsem si zcela jistá, zda jsou lidé vůbec schopni pochopit (ve světle svého úsilí), tyto společenské proměny vyhodnotit a politicky se na něho ještě navíc zaměřit.

Má být ústav politický nebo apolitický? Kardinál Duka versus sociální demokraté 

Zda má být takový jedinečný ústav politický či apolitický a zda má vykonávat funkci, která vysílá do středu společnosti signály, aby si nezahrávala s určitými mocenskými nástroji, jež mohou pokořit demokracii, je sice úžasný projekt, který však má v historii obdobu, ale mám takový vnitřní a soukromý pocit, že to pro mnoho lidí nemá patřičnou váhu, pokud má působit buď odstrašujícím efektem, nebo poznávací metodou vést výchovu společnosti k tomu, aby svým chováním, jednáním a konáním nezakládala kořeny k nesvobodě. Dá se tedy říci, že ústav zkoumá jen určité, především mocenské jevy v politice (tedy ve veřejné činnosti), které by mohly vést k nesvobodě, ale zřejmě nezkoumá hluboké kořeny mocenských tendencí  v lidském chování, jednání a konání, které tento záměr projevují. Aby tedy práce v ústavu byla zvládnutelná, nevyžadovala si řadu vystudovaných lidí ve zvláštních oborech, soustředí se na nedávnou dobu, kterou jsme v určité generaci dobře zažili a protože jsme její současníci, nejsme schopni ji zatím dostatečně vyhodnotit, což je také z historie známo. A proto ty spory o jeho političnost či apolitičnost. Podle mého názoru, pan kardinál Duka nemá pocit, že by se měla práce ústavu příliš rozmělňovat, ale jít přímo k věci, tedy prostudovat jevy, vedoucí k fašistické a komunistické totalitě, vytvořit archivy a databáze, v nichž se lidé zorientují a zájemci, z nich mohou čerpat pro své tématicky zaměřené práce, eventuálně k vybudování svých politických postojů v současné politice a pan dr. Zaorálek (potažmo ČSSD) soudí, podle mého názoru, že by práce ústavu měla být spíše historicky pojata, z výsledků by se neměly vyvozovat důsledky pro současnou dobu a práce ústavu by neměla ovlivňovat mínění veřejnosti, zvláště o levicově zaměřených politických inciativách, které mají ve svém podstatě hlubší kořeny, než pravicové iniciativy.             

Problém je daleko hlubší, než se zdá

A budu zase hovořit o vzdělávacím systému v ČR a možná i v Evropě. Žádný ústav, který chce současně shromažďovat v archivech dokumenty a současně i vzdělávat veřejnost či politiky, nenahradí kvalitní vzdělávání na veřejných i soukromých školách a bohužel, přátelé, už v problému církevních restitucí se objevily takové mezery v historických souvislostech církve versus stát, že došlo k fatálnímu rozdělení společnosti. Zvláště římsko-katolická církev zřejmě ztratila komunikaci se společností a odnáší si černého Petra do svého současného úsilí o regeneraci svého historického poslání, protože je historicky nejstarší organizací svého typu a tím i zatížena, v očích veřejnosti, minulostí spjatou s mocenským establishmentem). A současně, žádný ústav, než sami současní politici, nepomůže k přesvědčování lidí, že levicová politika je oproštěna od svých historických kořenů, které jsou tak pěkně a důkladně popsány v knihách Mezinárodního dělnického hnutí a jiných dokumentech, protože mají také hluboké historické kořeny, až v antice, a tak také ztrácí komunikaci s veřejností, protože lidé - voliči to tak nechtějí vnímat, ale chtějí konkrétní výsledky od stran, které nejsou pohnutou historií (kterou však málokdo ovládá tak důsledně, aby na svých znalostech mohl založit své mínění a obhajobu svého politického postoje u voleb) zatíženy. A jistý odpor k vytváření dokumentačních středisek a záznamů, které v sobě nesou stálé připomínky i důsledky minulosti jsou hluboce zakořeněny v historii, konkrétně v době katarského hnutí a pronásledování heretiků. Buď bude ústav zaměřen tak, že bude poskytovat velmi dobře zpracovaných dokumentů a nebude ovlivňovat mínění voličů, nebude tedy působit proti svobodné soutěži politických stran, nebo bude vysílat své mínění do společnosti na základě svých poznatků, které bude mít váhu sdělení či analýzy tak srozumitelné a nestranné, aby na jejich základě nebyla společnost politicky rozdělována a kandidáti politických stran nebyli znevýhodňováni nebo naopak.  

Političtí vězni minulého, ke kterým patří i pan kardinál Duka, pociťují hluboké právo informovat, na základě vlastní zkušenosti, o svých zážitcích v totalitě, a proto, jako účastníci a pamětníci, chtějí své poselství předat dalším generacím, kteří se narodili později. Myslím, že nová garnitura politiků zase cítí, že by se měla snažit se odstřihnout od minulosti a na základě svého programu budovat, po udělení mandátu, společnost v kontextu moderní doby a v Evropě. Obě strany mají pravdu, ale jsou věci, které nejsou sdělitelné a čas, ten otupí paměť lidí. Je to dobře nebo špatně? Snaha přiblížit lidem historii, aby se z ní poučili, naráží často na neochotu, a také na neschopnost, se ji prostě naučit a její poznatky aplikovat. Otázka je, zda ústav si najde takové působiště, které bude oscilovat mezi mnoha postoji, jak ji společnost prezentuje. Je otázka, kolik energie do jeho práce a úsilí lidé, kteří v něm působí vloží a jak dalece si udrží odstup od historie, aby dokázali současnosti přinést to, co je zakotveno v jeho programu.