Právo a stát: Demokracie na scestí?

Sledovala jsem na ČT4 rozhovor mezi pány Kalouskem, Pospíšilem, Filipem, Bártou a Haškem, tedy lidmi, kteří mají v našem státě rozhodující slovo z pozice svých funkcí a četla jsem několik článků a některé diskuse, které se vyjadřují k nastalé situaci - jmenování prozatímní vlády panem prezidentem Zemanem. Samozřejmě, že se dá pochopit rozhořčení přítomných pánů představitelů, a také chápu, že se lidé vyjadřují k situaci různým způsobem podle svých pocitů a vnímání některých skutečností, ale nějak mi tam chybí, v té změti názorů, nezbytný prvek který dělá stát státem - občané, jejich zájem a také postavení ve státě.    

Ústava a její peripetie 

"Zasvěcení" hovoří o Ústavě jako nevěřící o Katechismu. Něco si z toho pamatují, ale jsou to takové útržky, takové modlitbičky, kterými vzývají jejího ducha - duchu, jsi tady? Jestli jsi tady, tak pohni plamenem svíčky. Tak nějak mi to zaznělo z řeči našeho strážce poloprázdné státní kasy. Duch se však neozývá. Protože v našem systému se držíme psaných zákonů, nikoliv jejich duchů a naše Ústavní právo, na rozdíl od obchodního, nezná zvyklosti, ani zaběhnutou praxi mezi politiky jako platné právo, které lze zvolit a libovolně nakládat s ustanoveními, protože Ústava má kogentní, nikoliv dispozitivní povahu. A pokud není něco jasné ve výkladu základního zákona, pak tento výklad zajistí orgán tomu povolaný, a to je Ústavní soud. To by potom byla zpochybněna rovnost občanů před zákony, neboť Ústava stojí v čele hierarchicky uspořádaného právního řádu (nyní zapleveleného). Hovořme však spíše o Ústavním pořádku, do kterého, mimo jiných patří Listina práv a svobod, která je nedílnou součástí Ústavy. A pokud se hovoří o bramboračce, pak naši politici skutečně si udělali ke své velké škodě a újmě bramboračku hlavně ze zákonů, které upravují jejich činnost a nějak to tak vzali po lidsku, nikoliv po právu. A tak máme před očima divadlo nevídané, řekla bych, přímo podle Shakespeara. Přitom je výklad Ústavy všude k dostání! A já si myslím, že současná situace je v rukou nejen prezidenta, ale také občanů a těch především. Občané, jako neopominutelný článek státu b měli rozhodovat o tom, co je pro stát nejlepší a nejvýhodnější a měli by se hlavně držet Ústavy, protože jsou jí vázáni: My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, ...... přijímáme tuto Ústavu České republiky.

Přímá volba prezidenta

Dobře si pamatuji, jak bylo horováno pro přímou volbu prezidenta. Prezident přímo volený má mandát občanů. A občané od roku 2010 projevovali svou hlubokou nespokojenost s vládnutím vlády Petra Nečase, v níž se vystřídalo 12 ministrů. Ačkoliv tato nespokojenost byla projevována zákonnými způsoby, vláda měla na ni reagovat. Ovšem, byla si jistá převahou hlasů ve Sněmovně a nenaslouchala nikomu. Je to v souladu s Ústavou? K mému největšímu překvapení, a to není vůbec úsměvné, prezident využil své pravomoci a po aféře se zatýkáním na Úřadu vlády a vyšetřováním a vazbou některých lidí a odstoupením Petra Nečase z postu premiéra a uvedením vlády do demise, rozhodl jmenovat prozatímní vládu, jejímž úkolem je sestavit státní rozpočet. A na pořad přišel právě nápad ze strany koalice hovořit o zvyklostech a duchu zákonů jako pramenu, z kterého se pokoušeli provádět výklad proti rozhodnutí prezidenta. Bylo by jistě zajímavé, jak by Ústavní soud vyřešil situaci, kdy prezident se opírá, jako přímo zvolený, o svůj mandát získaný v přímé volbě a Poslanecká sněmovna se zdráhá dát zelenou prozatímní vládě jmenovanou prezidentem po demisi vlády. Je to docela nový prvek, který souvisí také se zákonem o přímé volbě. Nevlídné kritiky na hlavu pana prezidenta ze strany zainteresovaných stran ilustrují jen tu skutečnost, že mnozí nepovažují tuto vážnou krizi za dost důležitou směrem k občanům a zemi. A to je velmi překvapivé, protože pokud by někomu záleželo na poměrech v zemi a na občanech, kteří se dlouhou dobu potácejí v nejistotách a jen zírají, jak všeobecná úroveň klesá hlouběji a hlouběji, a to nezadržitelně, pak by dali, jako demokraté, kteří ovšem prohráli své šance, průchod ústavnímu řešení a nečinili tomu překážky. Vláda totiž vládne s minimální podporou občanů už dlouhou dobu a strana LIDEM, která se snaží být jazýčkem na vahách, nebyla vlastně nikým volena, takže není, podle našeho právního řádu, politickým subjektem.

Situace je vážná, ne ovšem přímo zoufalá

Mrzí mne, že některé politologické závěry nejsou nestranné. Mnoho lidí, kteří se nějak v politice pohybují, ať teoreticky nebo prakticky, se snaží stranit té či oné straně a možná, že z jednoho prostého důvodu - udržet v zemi fungování pravice. Já osobně taky považuji porážku pravicové politické strany za tragickou, ale podle mého názoru, nejde přeci jen o pár lidí, kteří se znemožnili. Věřím, že mezi občany je dost slušných lidí pravicově smýšlejících, kteří nebudou tvořit žádný politický subjekt z trosek, ale přijdou s něčím novým, poučeni tímto dost zoufalým obrazem naší politické scény, že být v politice znamená pracovat pro věci veřejné a jinak to nejde. A že je třeba respektovat zákony a etiku, abychom nespadli na úroveň země, která o sobě vysílá špatné signály k investorům i k ostatním politickým subjektům. Neměli jsme dost sil se odpoutat od představ, že se to nějak ukočíruje k dalším volbám. Máme mnoho problémů, které způsobil rozpad sociálního smíru a klesající úroveň politického rozhodování. Nenechme se otrávit! Jde tu o náš život, jehož zájmy přesahují vysoko jiné zájmy, do nichž nejsme, jak je vidět, zahrnováni, alespoň se to tak jeví z chování lidí, kteří se jaksi neohlíželi, i když měli. Bohužel… Nepřeji nikomu nic zlého a nestraním nikomu. Jen se tak dívám a přemýšlím, jak se situace bude vyvíjet dál ...