Politika: Dehonestace prezidenta je záludnost i vůči zemi

Když jsem se dočetla, že pan Karel Schwarzenberg začal bojovat přes rakouský a německý tisk, nevěřila jsem svým očím. Ale nebudu ho ani pomlouvat, ani mu vracet jeho předhůzky z dob našich dějin, které nebyly pro nás příznivé. Dokonce si nemyslím, že je třeba nějak měnit sladkokyselé úsměvy k hranicím našich německých  sousedů, jehož tisk se dal do služeb pochybnému rajtování v kaši, kterou sám Schwarzenberg se snažil spolu s ostatními navařit a že nebude dál ingerovat svými řečmi, zlým jazykem a pomluvami naší zemi, s kterou, ať se to někomu líbí nebo ne, sdílela svůj osud. Co má nebo nemá dělat šlechtic krví, a ještě ke všemu, kdy mu byla svěřena vysoká funkce v našem státě, aby nás zastupoval v jiných zemích a hlavně zastupoval naše zájmy,to ví on sám. A podle mého názoru, i když těch problémů je už tady dost, by měla být k takovým činům zostřena pozornost, neboť jde nejen o pověst, nejen o obchodní vztahy, ale také o čest naší země, občanů a hlavy státu.            

Sladké úsměvy  před volbami a kyselé hrozny po volbách

Pan Karel Schwarzenberg má sice předlouhý rodokmen, s některými jeho předky jsme se setkali v dějinách a jistě ta historická spjatost i jeho docela sympatická snaha být jedním z nás a přijmout vysoké státní funkce, vyslovila - ano, zde máš mandát a dělej to dobře. Být ministrem zahraničních věcí není nic snadného, zvláště když naše země trpí stále ekonomickými i vnitropolitickými problémy. Leč náš lid má tolikrát přepsané dějiny, že horko těžko bude hledat červenou niť událostí, které mají se současnou dobrou nějakou kontinuitu, a tak u nás jen málo platí, že historie je učitelka. A proto musí nastoupit moudrost, logika a srdce na pravém místě. Těžko lze argumentovat tím, v případě pana exministra zahraničních věcí, že je starší člověk, že na takovou úlohu není zdravotně dost vybavený, protože on sám musí vědět, co dělá, koná a jak jedná a zda, jako český vládní představitel, byť v demisi,  dostál své přísaze, že nebude poškozovat zájmy zemi, kterou zastupuje. A já tak trochu vím, že i když dva muži, kteří se sejdou na jednom místě, v jednom čase, aby si v souboji vyřídili své spory, se nechovají jako vrahouni, ale podle pravidel, neboť bojují o svou čest. Ale zdá se, že pan Schwarzenberg svou čest nyní ztrácí a pan prezident Zeman ji musí obhájit. Zatím mlčí. Podle mého názoru, nechce rozviřovat problémy s některými německými kruhy už z toho prostého důvodu, že německé firmy, které fungují na našem území, by mohly pokrčit rameny a jít o dům dál. A tím uvrhnout spoustu zaměstnanců do neřešitelné situace. Ale strach má krátké nohy, myslím, že by velvyslanec měl podat dementi. Osobně mne to celé hodně mrzí. Co by asi tomu řekl jeho otec a jeho předkové? 

... koho tedy volit? Zákony je nutno revidovat 

Tak se může ptát mnoho našich občanů, kteří sledují situaci, ne ovšem ze zábavy, ale z obavy, co se z toho ještě vyklube. A kdo zklame. Protože, naše politická reprezentace se tak dlouho zaplétala a proplétala, až z toho nemůže ven a my nevíme, na čí straně je pravda, abychom nekřivdili. A čím dřív budou učiněny rázné kroky k tomu, aby se neopakovaly takové excesy, tím líp. Nejprve by se měli zaměřit experti na Ústavu a předpisy nejvyšší právní síly s ní související. Potom na zákon o politických stranách a systém jejich financování. Ucpat díry tam, odkud mohou vylézat démoni korupce, přeběhlíků, neetického chování poslanců i vládních činitelů a posílit parlamentní kontrolu. Jistě, že proces, který se nyní rozjíždí, může objasnit, zda tzv. trafiky vysloužilým politikům jsou regulérní nebo ne a konečně, schválit zákon o lobbistech a jejich odměnách za činnosti, které provádějí. Pokud si budou lidé jisti, že když někdo spáchá čin, který je v rozporu se zákony, bude postrestán v souladu se zákony, budou se také k politikům jinak stavět. Ale nyní - všechno běží podle pravidel, které parlament odhlasoval a které byly podle zákona přijaty.     

Naše země má příznivou polohu a příznivý počet obyvatel. Mohlo by se tu žít jako v ráji, kdyby tu vládl rozum a vůle a lidé si odpustili své ješitnosti. A to je skutečně v lidské moci. Do politiky nepatří ani emoce, ani záludnosti, které směřují za hranice naší země. Každý politik může pracovat pro veřejnost nebo odstoupit  dát se do podnikání, je to tak snadné, alespoň to říkali, když tolik lidí začali propouštět ze zaměstnání i krátce před důchodem. Také se mluvilo o zeštíhlování státní správy, zrušení senátu, omezení korupce. Místo toho nyní čekáme, co se ještě stane a je nám ze všeho úzko.