Politika: Kacířské právo v současné společnosti a stát

Včera večer byli propuštěni tři vazebně stíhaní  poslanci v aféře Nagyová, a to na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu v Brně. Jelikož jsme zatím neměli tu čest celé rozhodnutí číst, nemůžeme soudit, jak vlastně vyložil problém "poslanecká imunita", ale jedno je jasné, že pan expremiér Nečas nebude vydán ke stíhání, také kryt imunitou, a tak pochopitelně nelenil a žádá o kárné řízení proti státnímu žalobci Ivo Ištvánovi s následkem rezignace. Dnes se bude též jednat o rozpuštění Sněmovny, ale zřejmě ČSSD nenajde dost hlasů a jak praví lidová moudrost:"Kapři si svůj rybník nevypustí." Na politické scéně se někteří radují, zvláště tři propuštění poslanci, jiní pochybují o správnosti rozhodnutí Nejvyššího soudu, jiní jsou otrávení a nikomu jeho pocity nepomohou. Ivo Ištván z Vrchního  státního zastupitelství čeká, jak dopadne výklad o poslanecké imunitě, ale obávám se, že stíhání není zastaveno navždy. Přesto si myslím, že prožíváme mimořádně důležitou dobu, protože pokud se podaří oddělit zrno od plev (vyjasnit, co platí nebo je už trestným činem), nabudeme vyšší právní jistoty a uklidnění politické situace.     

Pojem "živé právo (kacířské právo)" a jeho působení v právním demokratickém státu

"Živé právo" je někdy nazýváno také "kacířským právem", v tomto článku budeme používat pojem "kacířské právo". Proč? Kacířské právo ovládá život samotný (Ehrlich), i když nebylo zakotveno v právních ustanoveních. Zřejmě to bude mechanismus myšlení, které bylo uplatněno vůči současnému prezidentu republiky, který podle některých, extenzivně vykládá Ústavu, zatímco nerespektuje zvyklosti Parlamentu, které se nenápadně vyvíjely po celou dobu od roku 1991, kdy začala fungovat Ústava. Zdrojem naší znalosti kacířského práva jsou moderní právní dokumenty, pozorování života, rozvíjení obchodu (obchodní zvyklosti postavené nad právním ustanovením kodexu) tradice, zvyklosti, obyčeje, právo všech asociací, které právo uznávají, ale i těch, které jsou přehlíženy nebo přímo neschváleny. Kacířské právo nám říká, kde máme nějaký jev hledat, ale současně skutečná existence tohoto jevu je předpokládána na základě nespecifikovaných teoretických základů. Je také hodně obtížné poznat, co mají jeho samotné základy společného. A tak si někteří kladli otázky: Jak právo ovlivňuje chování lidí, co jiného je ještě součástí právního systému ve smyslu konkurenčních právních systémů, jaké jsou zdroje normativního právního řádu? Jaké je pozadí právních aktů a jakou roli hraje společnost při vytváření státního práva a soudních rozhodnutí?

... něco stojí za právem

Něco stojí za právem - ale toto tvrzení nebylo vždy jednoznačně vykládáno. Jde totiž o udržování a dodržování legality. Právní realisté zkoumali "law in action" a praktickou realizaci zákonů a soudních rozhodnutí. Jiní se snažili porozumět "právnímu vědomí" těch, kteří právo používají, nebo jsou vystaveni působení práva. Výsledkem tohoto zkoumání byly závěry, jak ideje legality formují toto vědomí stejně, jako jsou jeho výsledkem. Mezi právním vědomím a tzv. "law in action" byla snaha o jejich integraci. Zřejmě tento proces stále pokračuje, vzhledem ke globalizaci. 

Státní právo a záštita státní moci

Státní právo potřebuje záštitu státní moci. A podle mých předpokladů, alespoň tak doufám, to platí stále. Ovšem, existují myšlenky, které se nyní oživují a ty pocházejí z dvacátých let minulého století, a ty například tvrdí, že těžiště veškerého právního vývoje není ani v zákonodárství, ani v jurisprudenci, ani v soudní praxi, ale ve společnosti samé a může být směrodatné pro jakýkoliv interdisciplinární přístup k právu vůbec. Je třeba však zmínit skutečnost, že podzákonné právo existuje v kolektivních smlouvách. Státní právo neignoruje tzv. kacířské právo, ale ani ho neuznává, kromě některých již uznaných podzákonných práv, a tím nejsou jen kolektivní smlouvy, ale i obchodní zvyklosti, které jsou přímo inkorpovány do obchodního zákoníku (a později i do nového občanského zákoníku), jako stojící nad zákonnými ustanoveními. A jsou příkladem, že soukromý řád vstupuje do státního práva teprve momentem vynucení, kdy podobné zvyklosti musí být brány do úvahy při aplikaci.

... Marek Benda, Petr Nečas, Miroslava Němcová a Ivo Ištván v právním sporu 

Odkloňme se nyní od teorií, které jsou jistě zajímavé a přinášejí mnoho inspirací a vraťme se do naší reality. Jistě jste si si všimli, že paní Němcová často mluví o zvyklostech práce Poslanecké sněmovny a o tom, že lidské hledisko by mělo mít přednost před právem. Samozřejmě, že a existence státního práva, které je pod záštitou státní moci, něco takového není představitelné. Ale přesto to v pozadí někde funguje. Například v projevech pana Marka Bendy a také ve výkladech o tom, zda "politické obchody" jsou legální (ve smyslu uplatňovaného státního práva a samotné legality jako pilíře právního státu, nebo jsou zvyklostí, které se všude uplatňují (například v Německu). Naproti tomu, Vrchní státní zastupitelství tvrdí, že jde o korupci v případě Nečas - rebelové, protože se musí řídit státním právem, jeho oponenti se snaží prosadí myšlenku, že jde o zvyklost, "která je všude používána". Nepřipadá mi docela fér se ohánět zvyklostmi v jiných zemích, jejichž právní řád sice může inspirovat náš právní řád a většinou to tak bude, ale pokud je to výslovně řečeno v důvodové zprávě, ale domnívám se, že v našem právním systému nemohou tyto úvahy obstát, protože stojí na hraně mezi legalitou a pojetím trestného činu korupce. Podle mého soudu, i když je tento spor nepříjemný, přesto je užitečný, protože vyjasní další cestu k budování politické kultury a tuto otázku je třeba, ve veřejném zájmu, bez zaujatosti, bez stranickosti, čistě právně vyřešit.      

Je mnoho dalších věcí, které si žádají výkladu

Samozřejmě, že situací se baví jen málo lidí, i když jsou lidé rozděleni mezi příznivce pana expremiéra Nečase a ty, kteří by nejraději viděli, aby to všechno skončilo. Na scéně nyní působí mnoho významných osobností politického života a k situaci se vyslovují tu zlostně, tu moudře, tu opatrně a tu zase neopatrně. Přitom by měli mít všichni zájem, aby všechny procesy, vedoucí k objasnění ústavních pojmů, proběhly a poslanci měli právní jistotu. Vždyť právě právní jistota, stejně jaké legalita, je jednou z opor pro existenci demokratického právního státu. A legalita zásahu státního zastupitelství nebyla zpochybněna, zpochybňuje ji pane expremiér Nečas. A právě lidé, jako například pan expremiér Nečas  by měli proto usilovat o rychlé řešení všech nastalých problémů způsobených i nejasným výkladem pojmu "politických obchodů", aby i občané měli právní jistotu, jak se má správně ústava vykládat a nedocházelo ke zvratům i díky nespokojenosti a stupňující se radikalizaci společnosti, které jsou nejen nepříjemné, ale také politicky nebezpečné.

... Nečas versus Ištván

Útoky proti vrchnímu státnímu zastupitelství ze strany pana Nečase jsou sice lidsky pochopitelné (soukromé záležitosti pana expremiéra Nečase nyní stranou), ale kauza je otevřená a je otázkou času, a to záleží na výkladu pojmu "poslanecká imunita", kdy se znovu otevře a nikdo předem neví, jaký rozsah tyto záležitosti ve skutečnosti mají. A bylo by jen dobře, kdybychom se zbavili rétoriky minulých let a uvědomili si, že nás monitoruje zahraničí, které může naše problémy vykládat příliš extenzivně s nepříjemnými důsledky a pochybovat o kvalitě a jistotě našeho státního zřízení a politické stabilitě, protože by se to mohlo velmi neblaze odrazit v hospodářské sféře. A proto takové pojmy, jako je "puč", "svévole státního zastupitelství", "politické procesy" apod. by se měly vysvětlovat s největší opatrností, protože obsahově se neslučují s tím, co je právě děje. Pan Ivo Ištván se včera vyslovil k výzvě pana Nečase, aby byl podroben kárnému řízení, tak, že si není vědom, že by porušil zákon a volně řečeno, nemá z jeho výsledků obavy. Podle mého názoru, než nastane nějaký opravdu vážný problém, bylo by moudré vyčkávat na soudní výklad nejasností v ústavě a nezhoršovat situaci, která je čím dál více napjatější. Musím ovšem píchnout do živého - právě poslanci a vládní činitelé měli mít už dávno nejvyšší zájem, aby v ústavě a zákonech, které upravují jejich postavení, činnosti a konání nebyly mezery, v nichž se může skrývat šotek zla a způsobit mnoho velkých problémů.     

... právní vědomí, legalita a relevantnost úvah  

Překvapivé je, že nejasnosti v ústavě a zákonech vedou ke kacířskému právu, které v právním demokratickém státě nemá co pohledávat a myslím si, že veřejnost na to ani nepřistoupí. Z jednoho prostého důvodu, že chce mít naprostou jistotu, co platí a co je již trestným činem nebo přestupkem. A to je úkol Ústavního soudu, který by měl mít v tomto případě poslední slovo. Musíme si přiznat, že právní vědomí nemá v naší zemi vysokou úroveň, což je opravdu povážlivé, z druhé strany, na náš právní řád působí tolik vlivů, že je třeba najít opět cestu k jednoznačnému výkladu priorit, na kterých státní zřízení stojí a nevkládat je z pohledu cizích právních řádů, které, pokud to není výslovně řečeno, nejsou zdrojem našeho práva, ale mohou být inspirací pro vytváření mnohých sice užitečných, leč nerelevantních úvah.