Politika a právo: Veřejné zakázky a lidé kolem nich

V roce 1806 vyšel první zákon o veřejných zakázkách v USA a brzy se rozšířil i do Evropy. Ale ještě dávno před tím si vybírali panovníci umělce, stavitele, architekty a odborníky, kteří za veřejné peníze budovali, malovali, sochali či stavěli pro města krásnější a vznešenější, paláce snovější, aby přitahovaly kupce, umělce i obchodníky, byly totiž reklamou. Takže, veřejné zakázky, tedy soutěže, o nejlevnějšího a přitom nejlepšího umělce či jiného odborníka, svým způsobem, jsou tu tak dlouho, jako asi daně. Konečně se z Písma dočteme, co bylo nepříjemností mezi Řeckem a Římem kvůli výběru daní od protektorátních států, protože bez nich by určitě nikdo nemohl postavit armádu a dobývat svět, budovat veřejný vodovod apod. Takže, všechno to už jednou bylo a možná i mnohokrát ... i Michelangelo měl zakázku, o kterou musel bojovat ...   

Soudní líčení probírá veřejné zadávání ve Středočeském kraji

Já se přiznám k pocitu, že by se měly přehodnotit stavby z minulosti co do jejich umělecké hodnoty, nezastupitelnosti v zemi, krásy a z toho plynoucí naděje, že se dají dobře rekonstruovat a jako takové na sebe vydělají. Možná, že dlouhá doba, kdy nebyla vůle nebo peníze nebo obojí, pomohla k jejich postupnému chátrání tak, že by v současné době se vynaložilo spoustu peněz na jejich záchranu a musela by být využita tak, aby se vrátily investice do ní vložené. Jednou z takových historických budov je i Buštěhradský zámek, který velmi dlouho chátrá v malebném prostředí.

Dívejme se na tento problém z hlediska možností současnosti

Jedna věc je opravit, rekonstruovat a modernizovat, druhá věc je - mít na to peníze, odborníky, provést výběr nejvhodnější nabídky - jak jednoduché, že?  Ale jde i o jiné investice. Investuje se i do obchodních společností, které mají jako podnikatelskou odbornost - vytvořit zadávací dokumentaci, jak jinak, než perfektně. A též pomocí mechanismů zákona o veřejných zakázkách a souvisejících předpisů. Protože zákon o veřejných zakázkách stále stupňuje požadavky na kvalitu i kvantitu zadávací dokumentace a jejích příloh, že skutečně, zvláště v případě staveb, nelze od úředníků očekávat, že by to zvládli, protože by měli mít odbornost specializovaných ekonomů, právníků a techniků na veřejné zadávání. A podle všeho - odborná firma, která se specializuje na zadavatelskou profesi od A do Z - to je problém. Jestliže někdo zadá takovou práci soukromému subjektu pomocí zákona o veřejných zakázkách nějakou formou zadání, pak by měl pro něho vyrobit zadávací dokumentaci tak dokonale, aby zadávací dokumentace například na stavbu, byla naprosto perfektně připravená bez toho, aby se obě strany stýkaly a diskutovaly, ovšem, pokud to neudělají formou tzv, výrobních výborů, protokolem, kde se odhalí vady, nedostatky, nebo se přinášejí další dokumenty, které jsou potřeba k dosažení očekávaného výsledku. Je to příliš komplikované, roztroušené na všechny strany, pracné a často i s neuspokojivým výsledkem, protože chybí to či ono a termín pro vyhlášení soutěže na centrální adrese se neúprosně blíží. 

Důvěřujme zákonům a snažme se pochopit, co od nás vyžadují

 A každý z nás, občanů, ale i z lidí, kteří s tímto zákonem pracují, věří tomu, že je to zákon, který má bránit nehospodárnému vydávání veřejných prostředků, má být nediskriminační a současně i transparentní. A samozřejmě, že se k tomuto zákonu váže řada kontrol a auditů u každé větší zakázky. Pokud se dokáže, že byly prolomeny hranice zákonů a předpisů a mechanismů, upravující nejen veřejné zadávání, ale i hospodaření s veřejnými prostředky a jejich ukládání až do doby vynaložení do hotového díla, a že někde se vytvořil otvor, kterým mohly proudit veřejné finance jinak než z účtu na účet, pak je to věc povážlivá i pro systém, který je nastaven. Tedy, jinak řečeno, pokud se zhotoví povinné dokumentace, které se sice tváří podle zákona, ale pak je to v průběhu času jinak, je třeba vstoupit do systému, udělat analýzy a omezit takové problémy pro budoucnost. Já věřím, že soud takové analýzy provedl a současně zkontroloval i správnost a úplnost auditů a kontrolních výstupů.  

Hospodářská soutěž a veřejné zadávání

Když sleduji jednání u soudu s dr. Rathem a dalšími lidmi, kteří se podíleli na veřejném zadávání, nějak mi chybí u Buštěhradského zámku vyhodnocení, zda bylo účelné tento zámek opravovat třeba z pohledu orgánů památkové péče, odborníků na historické stavby,  nikoliv tak, že to někoho prostě napadlo - opravíme Buštěhrad. Nějaké odborné posudky musely být, protože jde o budovu historickou a samozřejmě původně překrásnou, která by mohla být perlou kraje, ale jak bylo řečeno výše, i využitelnou tak, že se brzy vrátí investice do ní vložené. Ale předpokládám, že k takovým debatám před rekonstrukcí došlo, že zámek nebyl navržen k demolici a že nezbylo, než ho v budoucnu opravit a zprovoznit. Ale to jsme pořád, v této fázi v oblasti soukromoprávní, kterou ještě stále upravuje obchodní zákoník a předpisy související.

Postavení zákona o veřejných zakázkách v právním řádu

Zákon o veřejných zakázkách není speciálním zákonem ani občanského zákoníku, ani obchodního zákoníku a má samostatnou úpravu postupů při získávání nejvhodnější nabídky mezi všemi, to znamená, že se nikdo nemůže dovolávat podle soukromoprávních předpisů, aby zakázku získal, pokud se cítí k tomu oprávněn a myslí si, že zadavatel vybral vítěze chybně nebo protizákonně, ale pouze pomocí mechanismů, které zákon o veřejných zakázkách speciálně upravuje, a to je námitkové řízení. A proto mi trochu chybí také nějaké vyjádření Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, který spravuje i veřejné zadávání, vydává celou řadu metodik a pokynů a také vykonává kontroly, z nichž vychází zajímavá, a pro zadavatele užitečná stanoviska. Sledovat takový příliv dokumentů, analyzovat je a upravovat vnitřní metodiky zadavatelů, kontrolovat jejich konečnou správnost a souladnost se všemi předpisy, je velký úkol pro každého zadavatele. Z toho vyplývá, že jednou záležitostí je zahájení zadávacího řízení, výběr nejvhodnější nabídky a uzavření smlouvy podle tohoto zákona, druhou záležitostí je obchodní jednání mezi zadavatelem a uchazeči, jak je obvyklé podle obchodního zákoníku. V jaké fázi smí probíhat, to není zcela jasné, protože zákon o veřejných zakázkách mluví o předání zadávací dokumentace a vyrozumění vítězného dodavatele, to znamená, že pokud se budoucí uchazeči setkají k jednání se zadavatelem, chybují, protože i když to výslovně není zakázáno, zákon o veřejných zakázkách s tím nepočítá až na ustanovení o prohlídce staveniště či korespondenci o dodatcích k zadávací dokumentaci. A protože žádné ustanovení z obchodního zákoníku není součástí zákona o veřejných zakázkách, má se za to, že by se uchazeči se zadavatelem neměli scházet, jen tehdy, kdy to zákon povoluje, ale současně se má za to, že není žádoucí, aby vcházeli do kontaktu, kde to není výslovně upraveno. Není to však zákonem zakázáno.    

Podplácení (korupce) z pohledu soukromoprávního a veřejnoprávního

Nekalá soutěž, k níž patří i skutková podstata podplácení (§ 44 odst. 1 a následující), je právní obor, který v posledních letech je středobodem pozornosti a rozhodně jako problém není zanedbatelný. Do něho i spadá ochrana spotřebitele. Až do roku 2010 bylo podplácení v hospodářské soutěži řešeno na tomto základě, od roku 2010 se přeneslo do trestněprávní oblasti, v které je zohledňována ochrana veřejného zájmu a samozřejmě, že se přitvrdily i tresty za tuto trestní činnost. Takže nyní nacházíme větší akční rádius pro posuzování korupce ve všech oblastech, které jsou spojeny s veřejným zájmem, a to jsou i veřejné zakázky. Lidé, kteří nemají právní vzdělání v tomto oboru, se těžko orientují v přílivu předpisů nejen tuzemských, ale i evropských, a proto si neuvědomují, do jakých problémů se mohou dostat chybami, chybným jednáním, mícháním zvyklostí v obchodním styku s rigorózností ve věci řízení ve veřejném zadávání. Navrhla bych, aby byl zpracován kodex pro veřejné zadávání se všemi předpisy, které se k němu váží a lidé, kteří nejen rozhodují v pozicích vedoucích u zadavatelů, ale také ti, kteří jako obchodní firmy se veřejným zadáváním živí, složili zkoušky způsobilosti třeba před úředníky Úřadu  pro ochranu hospodářské soutěže, specializovanými na ochranu hospodářské soutěže a veřejné zadávání, protože se tyto dvě oblasti dotýkají. A pak mohou být skutečně poháněni k zodpovědnosti, protože byli speciálně vyškoleni a dostali osvědčení způsobilosti. V současné době by žádný politik, který se stane  příště ministrem, hejtmanem či starostou, by neměl tonout v nevědomosti, ale naopak, pokud takovou kariéru plánuje, měl by "vidět" do všech oborů, kterým "velí", protože každým dnem je všechno složitější a náročnější a není třeba, aby svou kariéru končil za mřížemi.   

Je veřejné zadávání právním oborem?

Takovéto to "víte, já nejsem sice právník", je planou výmluvou, protože pracovat na úřadě v nejvyšší funkci s vědomím, že se setká s oborem veřejných zakázek a bude za ně odpovídat, je tak trochu osobní tragédie, zvláště když není schopen, z hlediska své odbornosti, osobně posoudit, zda dokumentace, kterou podepisuje, je bez vady nebo tzv. cinknutá a musí se spoléhat na řadu úředníků, kteří ji zpracovávají a mají nejrůznější vzdělání. Myslím, že by mělo být veřejné zadávání samostatným oborem, který by však neměl být vysloveně právním. Nevidím důvod, proč by se měli právníci v tomto specializovat, když chtějí studovat jiné obory, ale nabídnout jim tuto specializaci, pokud by měli o ni zájem. Důvodem je, že většina zakázek, zvláště na stavební práce vyžaduje takové obory, jako je stavebnictví, rozpočtářství, ekonomické rozvažovaní, tedy jde veskrze o odborné činnosti, kde právo hraje rámcovou roli a samozřejmě, že každý, kdo chce podnikat či být vedoucím některé z organizací, které musí veřejné zakázky zadávat, by měl projít velmi kvalitní přípravou s osvědčením, že tento obor zvládá.

A tak soudní jednání klade mnoho otázek i v samotném veřejném zadávání, obchodních zvyklostech a možná i budoucnosti tohoto oboru, který je nejen zajímavý, ale vyžaduje své specialisty, kteří jsou jako takoví k tomu vyškoleni. A pak každý ministr, hejtman a starosta, ředitel a vůbec vedoucí každého útvaru, který musí podle zákona zadávat veřejné zakázky, může klidně spát. Ona to není žádná legrace ani v zastrčené dědině někde v Aši, kde je potřeba třeba spravit chodník. I tam se může leccos přihodit.