Lidé a kulty: Tajemné náboženství římských vojáků

Krásné sluneční dny mne inspirovaly k následujícímu článku o slunečním božstvu a kultu boha Mithry. A tak vás zvu do hlubin času k uklidnění mysli a pro zamyšlení. 

Myslím, že se od našich předků v ničem nelišíme, jen v pokročilých technologiích. Máme spoustu prostředků k dorozumívání se, dokážeme budovat iluzorní svět a hlavně zapomínat na to, že náš život není k tomu, abychom si hráli, prožívali nějaké blažené sny, sháněli předměty pro své uspokojení a pídili se za nadstandardními prostředky, abychom prožívali blaženost při pohledu na uměle vytvořenou krásu, protože vidět tu pravou krásu nám často není dáno. Zatímco naši dávní předkové vyráběli krásné předměty a zdobili je úžasnými malbami, které znázorňují výjevy jejich světa víry a kultů, a tím nás stále silně oslovují, často ani nevíme, co jejich obrazy znamenají – a přitom je v nich tolik skryto, tajemno a touha. 

O bohu Mithrovi

Budu vyprávět o bohu Mithrovi, který prošel staletími a jeho kult měl podivuhodný osud. Určitě bychom i dnes našli spoustu památek na tento kult, zejména v jeskyních, kde se scházeli jeho uctívači. Také najdeme mnoho pramenů od autorů, kteří se tímto kultem odborně zabývají a do hloubky ho zkoumají.

Krátké shrnutí

Indo-iránský bůh Slunce Mithra vstoupil do Evropy po Alexandrově dobytí Malé Asie a jeho kult se velmi rychle rozšířil po celé římské říši, a to na počátku našeho letopočtu. Svůj zenit dosáhl ve třetím století a pak koncem čtvrtého století skončil, když císař Theodosius vydal represivní předpisy – zakázal pohanské náboženství. Tedy bratru, dobrých 400 let sloužil svou přitažlivostí našim starořímským předchůdcům. 

Mithra a zoroastrismus

Mithrův kult samozřejmě neušel tomu, aby byl řádně prozkoumán. Původ kultu se datuje do dávných dob, kdy hinduisté a Peršané tvořili jeden lid a tak boha Mithru nacházíme jak védách, tak i v Avestě. Ve védských hymnech (Rigveda, III,59)  je často zmiňován ve spojení s Varunou, ale v každém případě je Mithra světlem nebo slunečním božstvem. Jeho kult spíše nacházíme v Avestě, než v hinduistické zbožnosti. Od sedmého do čtvrtého století probíhala zoroastrianská reformace a nápisy z Achamenidae svědčí o tom, že povýšil: byl jmenován hned po bohu jménem Ahura Mazda, ale nepatří do sedmi Amshaspands (ztělesnění ctnosti), které obklopují Ahuru. Spíš je bůh světla. Je zajímavé, že jeho kult nepodlehl reformám a udržel si své místo jako přední božstvo na severozápadě iránské vysočiny.

Mithra, chaldejská a arménská kultura

Po dobytí Babylónu přišel kult do kontaktu s chaldejskou astrologií a s národním uctíváním boha Marduka. Nějakou dobu Mithra a Marduk spolupůsobili v hlavním městě a kult do sebe hodně nasál z této hostitelské kultury, aby pak šel severozápadem a stal se arménským kultem, než putoval dál.

Frýgie jako další místo uctívání

Kult vstoupil na další území – do Malé Asie. Zejména do Pontu a Kapadocie až do Bosporu. A zde se dostává do styku s frýžským kultem Attis a Cybele. A jak kdysi, i nyní nasál do sebe množství idejí i kultické praxe. Ale ne hrubou obscénnost, kterou oplývalo frygické uctívání. A tak tento frýžsko-chaldejsko-indo-iránský kult, v němž ten iránský rozhodně převládl, přišel do západního světa díky Alexandru Velikému. Nově vzniklý kulturní řecký proud, kterému říkáme helénismus, zůstal však tímto kultem nedotčen.   

 Až Římané …

Když Římané převzali území Pergamu a obsadili Malou Asii, obsadili Eufrat dvěma legiemi vojáků, tehdy kult boha Mithry zaznamenal velký úspěch. Rychle se rozšířil z Bosporu do Atlantiku, od Illyrie do Británie. Jeho nejpřednější apoštolové byli legionáři a tak se rozšířil dál do pohraničních destinací, v kterých sílila římská armáda.    

Kdo byli uctívači kultu boha Mithry?

Mithrianismus byl především náboženstvím vojáků. Mithra představoval hrdinství, věrnost, mužnost a statečnost. Představoval hodnotu přátelství a bratrství a napomohl i tajným vazbám mezi uctívači kultu, tedy mezi římskými vojáky. Ženy byly z tohoto kultu vyloučeny. Od arménského krále Tridata přicházeli mágové do Říma a císař Nero si přál být do všech tajemstvích kultu zasvěcen.

Sol, Dominus Imperii Romani

Císař Commodus veřejně zahájil frýgická uctívání Mithrova kultu, kterému byl nejvíce oddán syn kněžky boha Slunce na Sirmiu v Panonii. Commodus založil v Římě též školu slunečních kněží a jeho mince nesou legendu „Sol, Dominus Imperii Romani.  Také následující císaři – Dioklecián, Galerius a Licinius postavili u Carnunta na Dunaji Mithrův chrám s věnováním: „Fautori Imperii Sui.“ Příchod křesťanství však tento kult zcela vytlačilo, jen s příchodem Juliana Apostaty bylo na krátkou dobu vzkříšeno. Za vlády císaře Theodosia však uctívačům boha Mithry a mágům hrozil trest smrti, tak zněly jeho zákony. Mágové byli zazděni do posvátné jeskyně a tím Mithra nemá žádné mučedníky, kteří by mohli snad soupeřit s mučedníky, kteří zemřeli pro Krista.  

Naše znalosti mithrianismu jsou jen povrchní a nedokonalé. Co máme k dispozici? Asi 600 krátkých nápisů, většinou dedikační povahy. Také se zachovala krátká polemika proti mithrianismu zřejmě od Theodora z Mopsuestie z roku 428. Někteří tvrdí, že mezi mithrianismem a křesťanstvím jsou podobnosti. Je to svůdné pro některé badatele předpokládat, že jedno náboženství svým způsobem ovlivňuje druhé. Ale křesťanství razilo svůj směr, své pojmy a vlastní myšlenky. Může se namítat, že mithrianismus měl vlastní eucharistii, ale představa posvátné hostiny provázela lidstvo od nepaměti.

Mithra obětoval býka, aby zachránil svět, Kristus obětoval sám sebe – to je radikální rozdíl. Kristus se narodil z Panny, Mithra ze skály. Kristus je prokazatelně historická osobnost, Mithra je jen abstrakce, zosobňující denní úsvit. Vojenské náboženství, které vylučuje polovinu lidstva nesnese srovnání s náboženstvím Krista. A proto zůstává křesťanství jedinečné ve svém majestátu přes celý věk své existence.     

Prameny:

Přednášky z religionistky z FF Brno

Franzen, A. Církevní dějiny, vyd. 2009 

Eliade,M. Dějiny náboženského myšlení, vyd. 1995

Patristické čítanky, vyd. 1991