Přání k Vánocům: Krásné Vánoce přeji

I když v poslední době se jeví náš aktuální čas jako neklidný, ba někdy i takový kontraverzní, je určitě dobré se povznést nad realitu a dívat se na náš svět z výšky i šířky.  

Vánoce jsou svátky klidu a pohody

Poslouchala jsem dvě starší dámy, jak se domlouvaly na tramvajové zastávce o přípravě nadcházejících vánočních svátků. Mluvily nejen o vaření, ale také o výzdobě a lidech, které chtějí pozvat ke svátečnímu stolování.  "A žádné velké utrácení", řekla jedna, "děti mají co potřebují a každá věc navíc je zbytečná". Druhá přikyvovala. V tašce měla svazky zeleného jmelí a nějaký nákup. "Tátovi jsem upletla šálu," pokračovala, "co jiného potřebuje, pořád likvidujeme nepotřebné věci, jsem z toho nervózní. Dnes ani nevím, na co jsme to pořád skladovali." Druhá paní přikyvovala a  poznamenala:: "Já jsem udělala rázný pořádek v kuchyni. Vyhodila jsem staré hrnce, koupila jsem pár kousků potřebného nádobí, vygruntovala jsem a najednou je kuchyň příjemnější." Mezitím přijela tramvaj na zastávku a obě nastoupily.

Procházka po Zelném trhu a vzpomínky

Šla jsem směrem k Zelnému trhu, který tvoří dominantu brněnského tržního prostoru. Spousta lidí, většinou z venkova, procházela mezi stánky. Prodávají se uzeniny, nezbytná medovina, víno, řemeslnické práce, dřevěné kuchyňské nářadí, velmi umně zpracované, ale i dárkové zboží. Lidé přemýšlí, co koupit pro radost a na památku. Mně zaujal jeden stánek s historickým písařským náčiním a s různými "postaru" vázanými notesy, které vzbuzovaly vzpomínky na mé předky. Do takových si  zapisovali kuchařské recepty, adresy a termíny, kdy a kam se mají dostavit. Vrátila jsem se ve vzpomínkách do časů, kdy ještě žili prarodiče a příbuzní, kteří se o svátcích navštěvovali, přetřásali své zážitky a nám dětem nosili drobné dárky. A ty vzpomínky ve mně vzbudily touhu po prostotě a vzájemné soudržnosti mezi blízkými lidmi, kteří jednoduchým způsobem dokázali říci: "Krásné vánoce."       

Takový malý zážitek

Odpoledne jsem šla na rehabilitační skupinové cvičení a už starší lidé v malé a útulné čekárně se na sebe usmívali, byli hovorní a jako ve velkém očekávání. Většinou měli neurologické problémy, nebo byli po operaci kolene. Jak jinak, než se mluvilo o vánocích. Ani ne o dárcích, ale o rodinných vztazích."My si dárky nedáváme, hlavně, že jsme spolu. Na jaře jsme si koupili nový kotel, tak co nám ještě chybí? Hlavně, že máme to své a děti k nám přijedou. Oni se odstěhovali do Čech, mají to dost daleko. A já s tou nohou nemohu ještě cestovat ", řekl starší pán a ostatní přikyvovali. "Jen ať jsou spolu, ať si udělají svoje svátky, my jsme se s tátou rozhodli, že jim dáme dárky, až přijedou. Stejně je takové pošmourno, stála bych celý den u okna a bála se, aby se něco nestalo," řekla starší paní upřímně. Slečna, která vede rehabilitační cvičení, byla nějaká nervóznější, než dřív, ale přesto milá. Když jsme skončili, tak nám podepsala účast a nedalo mi to, abych se jí nezeptala, proč je taková nesvá. "To víte, vánoce, taková nervózní doba, nějak to na mne dolehlo." Jedna starší paní se otočila k ním:: "Ale děvče zlaté, každý člověk si musí udělat ty svoje vánoce, nesmíte se dívat na to, co je okolo. A hlavně, hledět, abyste byla spokojená a šťastná nejen vy, ale i váš muž, děti a všichni, kdo se u vás sejdou. Najděte v sobě vánočního ducha,"  zasmála se. A měla pravdu, Také jsem některé roky nemohla pořád najít vánočního ducha a nechávala jsem se strhávat náladami kolegů v práci, kteří měli pocit, že o svátcích má vládnout nervozita.

Vánoce jsou proto, aby se lidé radovali nebo nervovali?

To je otázka do pranice. Dřív tomu bylo tak, ještě za dob, kdy se stály dlouhé fronty na věci, které se běžně nekupují. A příprava štědrovečerních a svátečních domácích meníček byla také důvodem různých svárů mezi staršímu a mladšími ženami v kuchyni, protože každá měla jinou představu. Nehledě na předvánoční úklid,. který dal opravdu zabrat všem a nakonec se sešli pod stromečkem vánoční štvanci, místo usměvavých lidí, naplněných očekáváním. Ale v současné době se mi zdá, že tyto "blázince" nějak přecházejí. Poslední adventní svíce zhasla, znalí lidé dodrželi postní dny a možná i navštívili své venkovské kostelíčky či velké kostely ve městech, aby si vyslechli nádhernou vánoční hudbu, homilie a byli účastni tajemství eucharistie. Spočinutí ve vlastním nitru je důležité, protože lidé potřebují hlavně vnitřní klid a rovnováhu. To je ta pravá cesta ke zdraví a také k atmosféře nejen v rodinách, ale také mezi lidmi tam, kde se setkávají na veřejných místech. A myslím, že o to tu nejvíc jde. Vždyť každý den je vzácný, bohatý na mnoho zážitků a vztahy, které lidé mezi sebou mají. Někdy je lásky nedostatek a někdy přebytek. Zajímalo by mne, kam, do čeho a ke komu  se ten přebytek ukládá.

Přeji krásné Vánoce a ať v Novém roce 2016 jsme zdraví, pohodoví, úspěšní a laskaví ke všemu, co je kolem nás a v nás.