Lidé a doba: Dobro musí mít budoucnost

Co je dobro, zlo a blaženost? Zamyšlení nad současností cestou k budoucnosti.Cílem článku je úvaha o dobru, zdravém přístupu k životu a přemýšlení nad světem.  

Motto:

Nejlepší jistě je ten, kdo myslí svou dovede chápat,

co může přijít potom a na konec dopadnout lépe.

Výborný také je ten, kdo radám uvěří správný,.

Kdo nemá rozumu sám. ni druhého poslechnout nechce,

dobrou se řídit radou - je bez ceny takový člověk.

(Hésiodos)

Dobro a blaženost

Zasněme se v tomto krásném, slunečném ránu, plném příslibů o jaru, nad starými úvahami o dobru, neboť nás vedou po cestě ke starým filosofům, kteří i v dnešních dobách nemlčí, ale naopak jsou schopni nám udělat pořádek v hlavě. I když různé moderní směry myšlení zavrhují hranice a snaží se dostat do všech rovin lidských i přírodních substancí, nejsou slučitelné s omezeností, kterou lidé znají, s kterou počítají a které vědí, a to je smrt. Takže se můžeme ptát: neslouží snad vědomí řádu a pořádku k jistotě člověka v jeho časově vymezeném tělesném životě, aniž je dotčena jeho přirozená svoboda a svobody, které požívá jako součást aktuální společnosti - světové nebo národní? To už je jedno.

Co je vlastně dobro?

Dříve, než se zamyslíme nad dobrem v našem současném životě, sedněme si ve své představě k nohám velkého starořeckého filosofa a zeptejme se, co je vlastně dobro, co tento pojem obnáší a zda je uchopitelný. A Aristoteles zvolá : "Dobro je blaženost!" A z pohledu politiky: "Které dobro ze všech vykonatelných dober je nejvyšší?" Když tedy přikývneme, že chápeme, že dobro je blaženost, pak položme otázku: "Co je to blaženost?"  Tak jako lidé doby Aristotelovy, tak i nyní lidé chápou blaženost jako: dobře žít,dobře jednat a mít se dobře. Záleží, v jaké sociální situaci i v jaké osobní situaci se člověk nachází, když o blaženosti uvažuje:nemocní lidé budou za nejvyšší dobro a blaženost považovat zdraví a ostatní věci, které zdraví lidé upřednostňují naopak zasunují do pozadí. Lidé, kteří milují rozkoše, pak považují její nástroje za dobro, upřednostňují je před jinými dobry, jako je například zdraví a pak se diví, jak snadno se tato představa obrátí v jejich neprospěch. Ale lidé také tuší v hloubi duše, že jsou i jiná dobra, která jsou samo o sobě, nebo ještě jinak, jiné dobro, které je samo o sobě i všem jiným dobrům příčinou, že jsou dobrá. 

O světě poživačném, politickém a rozjímavém

Rozumní lidé vědí, ze zkušenosti anebo ze školy, určitě jim to někdy někdo v životě řekl, že dobro a blaženost je v rozkoši. Ale Aristoteles náš upozorní na tři způsoby  života, které považuje za vynikající:   život poživačný, život politický a život rozjímavý. Za život politický považujme, pokud vycházíme z Aristotela, život v obci. Život výdělečný považuje Aristoteles za poněkud násilný a je na nabíledni, že bohatství není námi i filosofem hledaným dobrem: je totiž užitečné, ale po něco jiného, A nyní necháme hovořit Platóna o dobru, které je samo o sobě: Platón tvrdí, že kdyby bylo jedno nějaké dobro, jež by se přisuzovalo společně jednotlivým dobrům, nebo bylo odlišné a samo o sobě a pro sebe, je zřejmé, že by je člověk svým jednáním ani nemohl uskutečnit, ani je získat a přece právě takové dobro hledáme.

Co vlastně hledáme?

Zdraví a duševní rovnováhu

Ve světle uplynulých dnů a událostí přemýšlím "nahlas", tedy prostřednictvím blogu, jaké dobro evropští lidé vlastně hledají, nebo jejich zvolení představitelé, kteří jsou zodpovědní za život více než půl miliardy lidí, kteří žijí na tomto kontinentu A vezměme to po různých tématech dneška: lidé příliš nedůvěřují radám o zdraví na internetu, protože si myslí, že nejsou podávány k jejich dobru, ale že má zištný podtext. Přesto, nejsou vždycky schopni odvrátit oči od článků (a často jsou cílovou skupinou ženy, ale v rámci rovnoprávnost se do cílové skupiny řadí i muži), o tichých zabijácích. Tento terminus technicus má už svou historii a  dříve byl tak označován vysoký tlak.

Stravováním počínaje ...

A lidé zpozorní: jde totiž o stravu a stavování vůbec a o míru stresu, který lidé zažívají ve svém běžném životě. Vše je propojeno s každodenním životem. A to jsou velká sousta pro stanovení dobra nejvyššího - zdraví, protože pouze se zdravými lidmi, nikoliv s lidmi, kteří se stále cítí být ohroženi tu rakovinou, tu zase vysokým tlakem, tu zase mrtvicí či infarktem nebo sociálními nejistotami, lze něco budovat, zamýšlet a promýšlet.

Aktuální zdravotní stav pro změně životosprávy

Veškeré rady, kterými se média jen hemží, nejsou ve valné většině případů upozornění, že při změně životního stylu je třeba zohlednit aktuální zdravotní stav. Takže rada, že člověk musí přestat kouřit (a hned spousta ochotných firem, které slibují, že v krátké době lidé na cigaretu ani nepomyslí), je riskantní, protože s odvykáním může přijít i něco, co je opravdu neblahé, a to je přibírání na váze a jiné důsledky. které mohou zdraví poznamenat. Mnoho lidí tento problém řeší a zvažuje, zda dobro přestat kouřit vyváží dobro zlepšení zdraví a omezení zdravotních rizik, protože s tím se setkáváme na příbalových letácích téměř u všech léků, které snižují cholesterol (a s tím mají problémy i nekuřáci a abstinenti), ale ani slovo o tom, jaké důsledky úplné vysazení kouření vlastně přinese. Totéž s kávou. Mnoho let se tvrdilo, že káva zvyšuje krevní tlak, že škodí trávení, že poškozuje cévy a najednou se objevuje tvrzení, že šest šálků kávy neškodí, že pít kávu znamená dobro, protože působí proti různým problémům.

Co si z toho vybrat?

Lidé, kteří abstinují, se dozví, že trocha alkoholu neškodí, ale naopak prospívá, ale jsou alkoholu buď odvyklí, nebo ho nikdy nepili a najednou jsou zaraženi - neškodím si, že alkohol nepiji? Vejce byly pokládány za zabiják, ale došly milosti, jenže ve ve vařené formě, dokonce se dozvídáme. jak jsou nutné pro zdraví, ale co vejce, které jsou obsaženy v těstovinách, v pečivu, v různých potravinách, které běžně jíme? Ty škodí? A tak si člověk třesoucí rukou připraví snídani a neví jestli dělá dobře, že si dá volské oko, nebo radši si má vejce jen tak uvařit a dát si jen půl žloutku, který by mohl obsahovat škodlivé látky a raději si dát bílek, ale nesolit, protože sůl zvyšuje tlak.

A má si dát kávu nebo raději čaj?

Rozhodně ne ten zelený, protože na příbalovém letáku k léku, který pravidelně užívá stojí, že zelený čaj brání tomu či onomu, ačkoliv v nedávných dobách byl zelený čaj hvězdou mezi čaji, dokonce s protirakovinovými účinky. Rozhodně ne mléko, nebo kakao, protože obsahují tuky a voda zase obsahuje nějaké hormony a minerálky už také nejsou to pravé ořechové, protože obsahují sodík a po něm otékají nohy. Tento malý obrázek z každodenního života mne vede k úvaze, zda nakonec mnoho lidí, kteří si takové zprávy berou k srdci, zvláště při pohledu na své nezletilé děti či jiné blízké, kteří jsou na nich závislí, neskončí s avitaminózou či latentně vyhladovělí či psychicky labilní, protože budou pokládat stravu za ohrožující element, nikoliv za dobro pro svůj organismus a tělo. 

Stres je dobro i zlo (zlo je nedostatek dobra)       

Paní ministryně sociálních věcí a práce, jak jsme se dočetli, usiluje o zařazení ustanovení do zákoníku práce věc, která zřejmě již vznikla v unijních úvahách, o snížení stresu na pracovištích. A to je nejen téma o samotném řízení firem a podniků, ale také o mezilidských vztazích na všech úrovních, z nichž si můžeme i vybrat cokoli, co se týká veřejného života, v němž působí námi zvolení představitelé nejen na národní, ale také na evropské úrovni a světové úrovni. A takové úkoly jsou jistě svým způsobem součástí různých světových programů, z nichž jeden je zvlášť zajímavý: "Trvale udržitelný rozvoj".

Z pohledu obyčejných lidí

Stres na pracovištích sice může lidi poznamenat a vyvolat řadu zdravotních (fyzických a duševních) a i  následně sociálních problémů, ale určitá míra stresu je zdravá, prý. Aby lidé dobře snášeli zátěže, musí mít vyladěný organismus i psychiku. Jestli jsou neustále ohrožováni nejistotou, dokonce strachem, bojují o své pozice za podmínek, kdy pociťují křivdy a nespravedlnost, obávají se pomluv, dokonce se jim vyhrožuje apod., pak jsou opravdu ohroženi na zdraví s trvalými následky. Jenže, aby k tomu nedocházelo, nestačí vlípnout nějaké zákonné ustanovení do zákoníku práce, ale hluboce se zamyslet nad mezilidskými vztahy ve veřejném, pracovním a soukromém životě vůbec.

Lidský život je vzácný

Něco přikázat a zakázat do zákona je věc jedna, ale eliminovat trvale rizika nezdravých a někdy i abnormálně vypjatých vztahů v malých kolektivech, v sociálních skupinách či v celém národě nebo dokonce ve světě, je věc další. Nedostatek dobra se může objevit v postojích lidí, kteří zamýšlí nějaký projekt (dobro), ale nezvažují rizika pro různé skupiny lidí, pro přírodu, pro běžný život (nedostatek dobra). A tu nám vyskočí slovo - spravedlnost, rovnováha, přiměřenost jako vyvážení nerovností v jinak zamýšleném dobru, jako je například prevence, která dostatečně nesměřuje k eliminaci problémů. Účelovost, která nereflektuje problémy, ale pouze sleduje cíl. Překračování hranic zákonů a mravních norem, které jinak působí na žádoucí chování, potažmo bezpečnost a umírněnost v mezilidských vztazích. Užívání mravních pojmů, ke kterým se váže předporozumění a s tím i očekávaný stav mravních následků.                

Jak změnit lidské postoje, aby dobro samo o sobě pracovalo?

Jenže, takové dobro, jako měnit lidské životy, osudy a postoje k sobě i ke světu, přírodě a lidem vůbec, nelze sjednat pouze z rukou a hlav lidí, kteří si takový program jako své životní poslání stanovili, ale jde tu o budoucnost takového dobra, které chápeme jako dobro samo o sobě, o kterém se domníváme, že to ono, co vlastně svět potřebuje a z něhož vychází i lidské svobodné (ničím neovlivněné) přesvědčení, že ve světě tak nějak prostě existuje, lidé o něm vědí, nebo něco alespoň tuší, snaží se uchopit a pochopit pro sebe a současně i pro přírodu a sladit svá přání a představy ve svém časově omezeném životě, aby dospěli k blaženosti. Osudy lidí jsou propojeny vzájemným působením v tomto světě a jejich svobodnou vůli a přirozenost nelze omezovat pod rouškou dobra s tím, že den ze dne se jejich otočí a něco to způsobí. Myslím, že k novým věcem, které jsou před lidi kladeny, chybí výklad, aby to pochopili a zaujali k tomu postoj v rámci aktuálního stavu, v kterém se právě nacházejí.

Evropa, náš osud

Jenže tu chybí, ve všech směrech lidského života a bytí, jasná filosofie, která by objímala evropský život a lidem bylo jasné, zda dobro hlásané má pro ně budoucnost, nejen pro ně, ale také pro ty, které přicházejí. Lidská práva jsou sice na místě, ale nemohou být jediným ukazatelem ba chloubou pro život tak rozmanité společnosti, jakou je evropská společnost. Je třeba zajít ke kořenům evropské civilizace a projít tu cestu až k dnešku, nedělat za sebou tlusté čáry a zavádět metody tady a teď, protože z těch kořenů stále vyrůstají zelené ratolesti, které nelze přehlédnout. V nich je ukryto to, co musí být pro nás zajímavé - základní rozlišování, co je dobro a co je zlo nejen nyní, ale i budoucnost kontinentu s lidmi, které v něm žijí nebo hodlají žít. Naději, víru i agapu musíme stále prohlubovat, objevovat jejich tajemství a klást si ještě mnoho otázek, co je dobro, jaké má základy, jaké z něho vyrůstají ratolesti a jak učit o něm další generace.

K výkladu světa

Třeba i v tom, čeho jsme nyní svědky se může skrývat mnoho otázek, které si s veškerou vážností, odpovědností a jasnozřivě nepokládáme s ohledem na budoucnost. Ne, že bychom nebyli odvážní, ale jsme omotáni tolika protichůdnými informacemi, že ztrácíme elán a odvahu si ještě dělat problémy navíc nějakým osobním přemýšlením. Mnozí a přemnozí denně sdělují spoustu informací a myšlenek, tak můžeme pochopit nanejvýš stav jejich mysli, ale nikdy skutečný obraz světa, natož jeho výklad. Ten nám chybí a proto se zmítáme stále v názorovém kruhu, tu zasahováni radikálností, tam zase poplašnými zprávami, ale to všechno jen splňuje časové účely, nic to neznamená pro výklad současného světa, nic pro budoucnost. A také nic to neznamená pro odpověď na základní otázky, nic pro rozvíjení aktuálních témat, na která budou odpovídat lidé, kteří se jimi zabývají. Třeba i obyčejný člověk, který má zdravý selský rozum a přemýšlí o tom co kolem sebe vidí.