Společnost: Rozmanitý svět

Člověk má spoustu přání a cílů, hledá pevné body či je přítelem nahodilostí, žije uprostřed dění a přemýšlí, nebo jen tak bloumá. Co je vlastně ten svět v nás a okolo nás? 

Jak vychovávat děti? Přirozené je, že mnoho rodičů si přeje, když se dívají na své dítě, aby bylo v životě šťastné a úspěšné. Někteří rodiče děti vychovávají k obrazu světa, jak se jim denně projevuje a učí ho ostrým loktům, aby dítě obstálo, což se v budoucnu může obrátit do jiného směru, než sami očekávali a jiní zase k přílišné přizpůsobivosti ke společnosti a k rodinným zvyklostem a jinakost svého dítěte považují jako předpoklad k neúspěchu, což však jim v budoucnu může též přinést mnohá překvapení. když se výchově vymkne a stane se z něho někdo úplně jiný, než předpokládali. Soudím, že rodiče a blízcí lidé mají respektovat osobnost dítěte, jeho záliby a sklony i talenty a snažit se s ním komunikovat o všech otázkách a problémech upřímně a otevřeně, jak jsou toho schopni. Takové to: "Já jsem si myslel/a, že budeš doktorem jako dědeček, a ty jsi jenom učitelem. Kdo tě bude živit?", může hodně ublížit, porušit jinak dobré vztahy v rodině a hrozí i odcizení a vyvolat pocit samoty.      

Samota mezi lidmi

Někteří lidé vyhledávají samotu z nejrůznějších důvodů. Mezi těmi hledači najdeme různé povahy, osudy a osobní záměry. Třeba ty, kteří chtějí trávit čas jinak, než ostatní, přemýšlet, tvořit či se zabývat nějakým tématem, které třeba nezajímá jiné. Pokud se snaží navázat nějakou komunikaci při posezení se známými či blízkými při rodinné oslavě, tak místo argumentů se dočká označení "exot", nebo otázky: "To nemáš nic jiného na práci?" Cítí se odmrštěn. Navíc  před přítomnými, kteří se chtějí bavit a nemají chuť o něčem přemýšlet, tedy zrovna, když se baví o tématech, která ho nezaujala, nebo o nich nepřemýšlí. Tak se omluví, vstane od stolu a jde se projít. 

Projde vrátky na pěšinu, která vede do jiného světa, plného příjemných zvuků a vůní i šepotů stromů, v jejichž listech tančí vítr a čechrá ptákům peří. Tento zážitek se mu vryje do mysli a znova a znova si ho vyvolává, když zažívá něco nepříjemného, když je zase sám mezi lidmi, kteří ho nemají čas poslouchat, věnovat mu pozornost a odpovídat na jeho pokusy s nimi navázat komunikaci. Tak se odmlčí, stáhne se do sebe a vytvoří si svůj svět a způsob života, kterým nikomu nepřekáží. 

A je šťasten až do chvíle, kdy pochopí, že neumí a není schopen navázat mezilidský vztah. Znáte takové lidi, kterým se přezdívá "podivín", "morous", "neruda"? Lidé se jim vyhýbají, také je pomlouvají a nemají to snadné v různých kolektivech a ani v pozici, v které mají rozhodovat, nebo rozhodují. Mohou to být chytří a vzdělaní lidé, kteří dosáhli i na slušnou kariéru, ale nedostalo se jim se jim daru pochopení k přirozeným sklonům, zájmům i cítění a chápání základních životních otázek, které si lidé různě zodpovídají a podle toho i žijí. Ale obě strany jsou vystaveny k rozhodování se v klíčových momentech svého života nebo života druhých lidí. Není divu, když zažili odmítavý posměch. Jeho rozhodnutí, byť se cítí být spravedlivým, mu může vynést další přezdívku "necita". Může to chápat jako křivdu, ale to už nikdy nikomu nevysvětlí, že nechtěl křivdit, jenže nedokázal dohlédnout dál, než do jádra samotné spravedlnosti a nepřihlédnul k právům. Přeřadili ho na jiné místo, aby se taková chyba už neopakovala.  

Konat dobro jako přirozenost  

Do skupiny samotářů patří i lidé, kteří sice moc toho nikdy nenamluvili, ale vždycky, když bylo třeba, pomohli tu penězi, které raději darovali, aby nečinili ze svým blízkých své dlužníky, tam zase radou, či jiným způsobem, který byl v té chvíli vhodný, nečekali žádnou vděčnost. Prostě to tak vždy cítili, že je to normální pomáhat, kde se dá, protože tak byli vedeni a vychováváni v dětství. Vždyť egoismus je neštěstí nejen pro egoistu samotného, ale i pro lidi, s nimiž přijde během života do kontaktu, 

Jenže ti, které předem zprostil pocitů vděčnosti, si řekli, že je asi hlupák a je mu všechno jedno, protože má dost všeho a žádali víc a víc. Jenže najednou se vzepřel. Přirozený sklon konat dobro byl zneužitý lidmi, kteří shledali, že mohou mít z jeho "hlouposti" značný prospěch. A nastanou tahanice mezi budoucími dědici, kteří si už plánují, jak naloží s dědictvím a dohadují se, jak budou testamentem či ze zákona poděleni. A ten, který chtěl jen dobré pro své blízké, protože je má rád, najednou vidí, že představa souhry byla jen jeho, skutečnost je jiná. Uvědomil si, že všechno, co kdy svým blízkým i vzdáleným přátelům daroval a věnoval k nejrůznějším příležitostem, neprospělo k dobru, ale k chamtivosti a ke zlu mezi obdarovanými a rozvratu v mezilidských  vztazích. Na pohřeb mu přišlo jen pár lidí, vypadali opuštěně, ale říkali, že se k nim vždycky pěkně choval,  povídal s nimi a že jim bude chybět.

Nad narozeným

Když se dítě narodí, všichni, kteří radostně očekávali jeho příchod, si už plánují, co z něho bude, ale málokdy přemýšlí, jaká asi osobnost přišla na svět. Může to být nečekaný obrat. Narodí se ve své době, ve svém přítomném světě a všechno, čím žijí jeho rodiče a prarodiče zůstává za ním. Může mít nadání, které nikdo neočekává, může mít vlastnosti právě pro svou dobu, která se příčí jeho předchůdcům a vyrůst z něho zajímavá osobnost, která se nebude podobat nikomu blízkému. Nesnažte se ho přizpůsobovat, ale pomoci mu se zorientovat v tom, co je dobře a co špatně z pohledu obvyklé mravnosti, neokřikujte ho, když řekne něco nevhodného jako dítě, protože on to neříká pro uši doby minulé, ale budoucí. Svět je totiž rozmanitý a stále se mění, co bylo slušné včera, nyní to neplatí. Jen jediné zůstává: láska, pravda, naděje a schopnost překonávat překážky a důvěřovat si, že člověk všechno dokáže, když bude chtít a napne svou vůli jako koráb, když napíná plachty do bouře. Milovat své dítě a své potomstvo znamená mu také vhánět dobrý vítr do plachet.