Který lékař je dobrý a který je špatný? To je oč tu běží.

Následující pojednání je reakcí na jeden článek, který by mne jindy rozesmál, ale nyní jsem se nad ním hlouběji zamyslela. Jak lidé vůbec chápou či nechápou lékaře a co od nich očekávají? Chvilka k zamyšlení.   

Už nějakou dobu pozoruji, že se do medicíny vkládají laici,.zřejmě obdaření zajímavými schopnostmi a vynáší soudy o příznacích nemocí a dokáží tak diagnostikovat, že i zdravý člověk zpochybní ve svém přesvědčení, že je zdráv. Uznávám, že medicína je pro mne věda, které zřejmě nikdy neporozumím, ale chápu, že existuje dlouhé věky a dokázala se vyvíjet v mnoha oborech až do dnešních dnů napříč kontinenty. Článek, který mne zaujal - zde.   

Koho nebolí v zádech? Je to problém, který trápí lidi všech povolání; jak ty, kteří mají sedavé povolání, nebo celý den jsou na nohou, ty, kteří zvedají těžká břemena (mohou to být i knihovníci), kteří řídí dopravní prostředky  a je to jejich povoláním, kteří profesionálně sportují, nebo provozují v rámci zdravého životního stylu sporty, jež jsou jim doporučovány, trápí lékaře, právníky, herce, umělce, učitele - prostě celou řadu lidí. A tak přijde den, kdy už brali všechny léky proti bolesti a kýžená úleva se nedostavila, mají už i stanovenou diagnosu slovy, jejichž význam neznají, mají za sebou rentgenové vyšetření, které má některý z lékařů založeny a jednoho dne si vyberou lékaře, třeba ortopeda, aby s tím něco udělal. Pak doktor vyslechne anabázi, kterou pacient se svými problémy už prožil, ale kde nic tu nic. Poslední rentgenový snímek nemá a ani neví, kde vlastně zůstal, diagnosu také nemá, zřejmě tu zprávu už dávno podomácku skartoval a doktor, s nímž nově jedná s cílem ulevit svým problémům,. nemůže nic jiného udělat, než ho poslat na rentgen, aby zjistil stav pacienta, neboť pouhým pohmatem bolestivých míst těžko může spolehlivě diagnostikovat a předepsat spolehlivější léky utlumující bolest. Je to dobrý lékař nebo špatný lékař, který je lhostejný k pacientovi?

Měla jsem jeden konflikt s pohotovostní lékařkou, když jsem v sobotu ráno zjistila, že syn má zvýšenou teplotu a vyrážku po těle. Zpanikařila jsem a volala pohotovost. Paní doktorka mi vyčetla, že nerozeznám plané neštovice, ale dala mi léky a tekutý pudr a naučila mne, jak ho natírat, napsala mi diagnosu pro dětského lékaře, ke kterému jsem se dostavila v pondělí ráno, dítě prohlédl, potvrdil diagnosu a dal mi knížečku o dětských chorobách k prostudování, což bylo dobře, protože jsem pak byla klidnější, když se objevily ty další.  

Je jasné, že stejné podmínky nemají lidé ve ,velkých městech, maloměstech a na venkově, kteří často musí dojíždět dost daleko na vyšetření, pokud je lékař na ně doporučí, aby mohl stanovit léčbu. V každém případě podlamování důvěry k lékařům a medicíně nevede k úspěchu v léčbě a ke klidu pacienta a jeho blízkých, kteří mají důvodné obavy o nemocného. K ničemu dobrému nevedou ani reference, které pacienti píší na stránkách lékařům, protože mohou být zavádějící, mohou vést k nedůvěře třeba k dobrému lékaři a lidé, kteří je čtou pochopitelně nevědí, co se strhlo mezi referentem a lékařem a mohou přijít o dobrého lékaře, který se dostatečně nezavděčil svým uměním. Pokud lidé pociťují bezmoc ve své nemoci a dostatečně nerozumí, co jim lékař říká a radí, pak se mohou naštvat. Ale vztahy mezi lékařem a pacientem, jak jsem již psala v jiném článku by měly být co nejlepší, protože to je cesta k úspěchu v léčení a návratu pacienta do kýženého stavu. A o to tu běží. Jistá míra nadřazenosti lékaře, kterou projevuje ve své práci k pacientovi je nutná k tomu, aby se pacient řídil jeho metodami léčení a neměnil je za jiné, nebo je nekombinoval v průběhu léčby ještě s jinými, jak se o nich někde dočte. Myslím, že není tak scestné prohlásit, že stav zdravotnictví závisí též, mezi mnoha jinými faktory, na vztazích dvou stran a nedělat z doktořiny nevděčné povolání. .  

Písnička pro naše doktory