Jsme, my Evropané, dostatečně vzdělaní?
Chybí nám učitelé a možná chybí i Francouzům, Němcům, Italům či Španělům. Toto historicky nepříliš výnosné zaměstnání by mělo být spíš na místě těch elitních, tak dobře placených, protože učitel nejen umí učit (a to je jeho odbornost), ale také musí naučit své žáky myslet, mluvit a studovat. Nejde jen o to se něco nabiflovat, dostat známku, projít zkouškou a je vymalováno. Ale není, protože mezery se objeví třeba později a nelze se vracet zpět. Učení je proces, nikoliv jen výkon, jako třeba maturita, bakalářská státnice, magisterská zkouška či rigorózní zkouška či jiné povinné zkoušky, které vedou k tomu, že člověk obdrží titul, který ho opravňuje vykonávat zvolená povolání. A celým tím procesem nás vedou učitelé a jak jde čas, mnoho věcí se mění a je třeba se k těm změnám postavit čelem, což představuje fakt, že člověk se v určitých pozicích musí stále učit a být připraven čelit různým situacím, v nichž se mohou objevovat docela fatální chyby, za které se platí. To jsou čistě lidské věci, které nenapraví zákon či sankce, ale posun se odehrává v jiné linii, v linii myšlení. Umění učit se získáme v dobře vedené výuce, tedy v procesu, který je stále otevřený, jenže pak už nás nevede učitel, ale život, který dokáže nastavit nejrůznější situace, v nichž je často člověk osamělý a musí spoléhat sám na sebe.
Učíme se i to, co možná nepotřebujeme?
Zdá se to jako příliš nadsazené, až trochu provokativní téma? Také se mi zprvu zdálo, že přeceňuji ve svém promýšlení pocity člověka, které jsou zasaženy různými historickými ranami, na které se nezapomíná a které jsou zaznamenány v objemných knihách, od starověku přes středověk a do novověku, aby nebylo zapomenuto a které se generace po generaci učíme ve školách, abychom věděli, znali a chápali, že všechno souvisí se vším (není to vždycky pravidlo). Není to maličkost se všechno naučit, co bylo, když pomyslíme na zrod všech těch pokrokových myšlenek, které Evropa buď sama vyprodukovala, nebo je převzala a přihlásila se k nim, neboť uznala jejich právo na chápání, že patří k její civilizaci. Ale není vše dokonáno. Docházíme k novým zkušenostem (v přítomnosti, v níž se odehrává, co je) a myšlenkám, jak žít, jak chápat spravedlnost, nespravedlnost, čest člověka, nebo naopak to, co za čest nepovažujeme a takové uvažování má své morální základy a jiné pojmy, spojované s právem, předvídající vývoj ve svém pootevřeném systému.
Ale vývoj lidské společnosti má své cesty.
Je totiž veden k budoucnosti tím, co považujeme jako za důležité pro přežití z minulosti do přítomnosti. Jedním z těch faktorů je otázka vzdělanosti, kterou tak trochu podceňujeme. Není to o tom, že máme vytvořený nějaký obraz o světě, o jeho povaze, realitě, bytostnosti, které jsme povinováni ji zachovat v její celistvosti a kráse, neboť svět je živý tím, že v něm působí lidé, každý člověk jako originální bytost, nadaná myšlením, city a schopností stavět na jsoucím nové a nové poznatky z toho co zná a co poznává. Nestačí umět fakta a vyjadřovat je slovy, spoléhat na jsoucí pojmy a hledat donekonečna jejich nové obsahy, až se dopracujeme do krajnosti, která už zavání absurditou. A tak bádáme, jak vyplnit již vyprázdněné prostory, (v nichž byly uvedeny zásady a danosti). Ale čas sám otupuje hroty a začínají se relativizovat i ty na první pohled nepřekonatelné a ono to nefunguje, nebo to vede k nespokojenosti, obavám, a i nežádoucím následkům. Lidstvo musí respektovat, že nemůže šlapat na jednom místě a pořád se to vyplácí, ale přijdou situace, které je třeba řešit. Ale má k tomu dostatečnou vybavenost? Co je důležitější? Učit se o minulosti nebo o přítomnosti a řádně ji zmapovat? Je nesnadné konvertovat k jinému myšlení, když mu člověk dostatečně nerozumí. A to je nedostatečnost, která vadí budoucímu vývoji ve všech aspektech života společností, nyní unavených a klesajících na mysli. Evropě nezbývá nic jiného, než postavit silný vzdělávací systém, pozvednou roli učitelů a náplně vzdělávacích systémů, do kterých vstoupí současné i budoucí generace, aby mohly země mezi sebou diskutovat a stavět nové ideje, které promění náš svět do nového světla, neboť v temnotách se rozhodně žít nedá.
Irena Aghová
Sírachovec
Chtěla bych připomenout tuto biblickou knihu a též, že následující napomenutí platí dodnes jajo zdroj moudrosti
Irena Aghová
Senátní návrh cen za věrnost zachrání tisíce manželství.
Určitě se tím nesníží rozvodovost, Ale spíše konflikty v rodinách posílí.zamyslela jsem se nad otázkou, jak chápeme věrnost a kdy nastává nevěra.
Irena Aghová
To bylo už tenkrát v Mezopotámii 1.Úvod.
Následující článek se bude dotýkat témat, která se týkají úvah o bytí a nesmrtelnosti i o právu, a v dějinách starověkých mezopotámských civilizacích a chtěla bych sdělit čtenářům, jen to, co starověké společnosti vyprodukovaly.
Irena Aghová
O svědomí
Na svědomí jednoho člověka je možné ostře útočit nebo ho probouzet v přátelském rozhovoru. Záleží na tom, zda ti dva chtějí spolu vycházet do budoucna, nebo si nakrátko vyřídit účty.
Irena Aghová
A zase máme další semestr za sebou.
Je mi líto , když studenti neuspějí u maturity a odcházejí ze školy s výhledem na nejistou budoucnost. Čeká je jen realita, do které spadnou nepřipravení a mládí je za nimi. Co na to ministr školství? Jde o budoucnost.
Irena Aghová
Kdo si šlape po štěstí?
dospěla jsem k názoru, že mnoho lidí chce být šťastnými a hledají štěstí, v různých událostech a možnostech, jakoby se mělo naskytnout mimo ně, nikoliv v interním pocitu blaženosti.
Irena Aghová
Od sebe jsem odešel, sebe jsem nenalézal. Sv. Augustin
Ani to předjaří není takové, jaké bývalo. Mrazivé dny a noci odrazují od procházek, styku s blízkými na příjemných místech.
Irena Aghová
Co se to děje se světem?
Je dobře věřit svým pocitům, názorům, myšlenkám a tomu, co se odehrává v našem nitru a vlastním hodnotám, které rozlišují díky rozumu, co je dobře a co dobře není a nespoléhat, co se předkládá zvenčí.
Irena Aghová
Brno ve větru a měsíc v úplňku.
Přírodě nic nevyčítám. Jestli je něco špatně ona nemá žádnou vinu. To člověk bývá hlavním podezřelým, když se něco zvrtne. Má přeci dar rozumu.
Irena Aghová
Nelze vstoupit dvakrát do jedné řeky.
Než ta situace nastala, měl každý z nás navyklý komfort a ten se pomalu rozpadával a bylo třeba najít jiné cesty, nebylo lehké se smířit s tím že v mnohých situacích není návratu k navyklému způsobu života..
Irena Aghová
Norimberský proces a Arendtová
I když jsem se narodila po válce, přesto její dozvuky v mém dětství rezonovaly. Jednak tím že se o válce mluvilo a též existovaly knihy, které jsem bohužel našla v knihovně v příliš dětském věku.
Irena Aghová
O milostných dopisech.
Psali jste někdy za někoho milostné dopisy? Jestli ne, tak to nikdy nedělejte. Můžete v sobě odhalit něco, co jste o sobě nikdy netušili. Povídka je psána v ich – formě, osoby jsou fiktivní.
Irena Aghová
Povídka. Seminárka a co všechno způsobila.
Příběh je fiktivní, je psán v ich formě. Postavy příběhu jsou též fiktivní. Snad se takové příběhy nedějí, možná, že v jiném světě a mezi jinými lidmi.
Irena Aghová
Obraz světa a jeho vliv na úroveň společnosti
Od Sumerů až po současnou dobu se všechny generace v historii snažily zanechat světu své vidění světa. Jaké je vidění světa současných obyvatel naší planety?
Irena Aghová
Vláda a lid jako konstitutivní prvky státu
Ano, k těmto prvkům ještě náleží ohraničené území. Ale já nyní uvažuji o sepjetí těch dvou jmenovaných. Jak se vlastně navzájem míjejí anebo se chápou jako lidé, kteří jsou svázáni zákony a odpovídají za dění v zemi jako občané?
Irena Aghová
Dějiny ukazují cestu následníkům co je dobře a není .
Nemyslím, že by měla Evropa opakovat chyby svých kulturních předků a dospět ke zkáze, ale měla by hledat východiska a dospívat k určitým cílům, i když vzdáleným.
Irena Aghová
O soucitu s nemocnými a o predikování smrti přeživších.
Před chvílí jsem si přečetla článek, který mi vyrazil dech a ráda si přečtu Vaše diskusní příspěvky. Studie: Těžký průběh nemoci covid-19 zvyšuje riziko úmrtí v následujícím roce (msn.com). To je výchozí článek.
Irena Aghová
Politika je věc veřejná na sociální půdě.
Na první pohled se zdá, že společnost rozdělují názory na situaci, která je složitá a v ní se projevuje zranitelnost hodnot a nutnost dosud ustálené hodnoty zvážit a neobávat se jejich přehodnocování.
Irena Aghová
Jak je důležité pěstovat ve státě etiku.
Po roce 1989, po sametové revoluci vzešla tendence pokračovat v ideálech První Masarykovy republiky. Jenže po Masarykovi svět prožil II. Sv válku a po ní další vývoj, který známe pod názvem totalita.
Irena Aghová
Ghosting jako způsob týrání člověka.
Poprvé jsem se setkala s pojmem, jehož obsahem je projev egoismu a sebestřednosti či vážného nedostatku empatie. Tím pojmem je ghosting.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
Seznam rubrik
- Antika
- Román o orosených růžích
- Umění
- Vídeňské bonbónky
- In memoriam
- Články roku 2011
- 2011 Povídky z maloměsta
- Příroda a její dary
- Hudba pro specialisty na etno
- Zahrada
- 2013
- Územní členění a problematika
- Sociální problematika v ČR
- Martin a Liliana
- Biblické dějiny
- Stres. frustrace, deprese nebr
- 2014
- Mezi drakem a hadem
- Společnost
- Články roku 2010
- 2015
- Z historie
- Demokracie
- Politika
- Smlouvy nejsou kus papíru
- Rodina a život kolem ní
- Tajemství zdraví a krásy
- Umět vařit je -in -
- Povídky a novely na sobotu
- Moje domácí kuchyně
- Milostná lyrika
- Až budou padat hvězdy
- On ženatý, ona vdaná
- Můj rozmarný Bůh, harmonie
- Náboženství
- Občanský zákoník a předpisy so
- Pohádky
- Těžké chvíle s lehkým srdcem
- Filozofování s filozofy
- Ženou v každém věku
- Paragrafy
- 50 +
- Druhé housle
- Čtenářský deník
- Osobní
- Nezařazené
- Rok 2012
- 2017
- Rok 2016