Péče o duši - výzva, která platí i dnes.
Když se podíváme do minulosti, zkonstatujeme, že téměř neexistovala klidná doba, v níž člověk něco obdobného nepociťoval. Svět kolem nás byl vždy v pohybu, jinak by se nedalo hovořit o pokroku. Svědectví nám poskytuje umění, v němž můžeme spatřovat rozpoložení mysli našich předků, ať již v hudbě, malířství, poezie, která citlivě odráží stav mysli člověka, v literárních dílech, odrážející atmosféru staletí, jimž procházela evropská společnost. A tak se obdivujeme mistrovství umělců, kteří dokázali vyjádřit svou přítomnost a vydat svědectví do budoucna o své době. Vnímání těchto umělecky vysílaných zpráv chápeme jako vzdělávání se, aniž se snažíme zachytit signály řeči dávných duší, aniž si to uvědomujeme. Této snaze říkáme "pochopení" umění a v tu chvíli pociťujeme uspokojení, že jsme nějak vzdáleni tomu všeobecnému spěchu a chaosu. Možná, že ten malíř nebo hudebník také toužil být s tím krásným vnuknutím sám.
Pokus o dnešní obraz: získání chvilky ticha a získaná šance být sám/sama se sebou zaměňujeme za pocit osamělosti. Není to omyl? Ta chvíle, kdy se spojujeme do jednoty a snažíme se vytvořit vnitřní harmonii, je přeci tou nejvzácnější. Ticho, mlčení, místo nekonečného tlachání, plánování, sledování známých lidí, jak se jim daří v práci, podnikání či po odchodu do důchodu přeci není žádné naplnění, kterým je nutno naplňovat mysl. při vzájemných rozhovorech se zabýváme starostmi jako jsou světové problémy, náboženské otázky, často si stýskáme nad kulturním úpadkem, divíme se nápadům různých poradců, radících, co jíst a nejíst, kterými se naplňují internetové stránky a pak přijde den, že si necháte udělat od lékaře testy a zjistíte, že hodnoty sodíku, draslíku, magnesia a vápníku jsou na kritickém bodě a organismus se bouří. Takový rozpad způsobuje stavy úzkosti, nejistoty, strachu, neuhasitelné žízně a nevysvětlitelných bolestí, zřejmě jako důsledek toho, jak málo jsme se věnovali sami sobě a svému sjednocení a jak mnoho energie jsme vynaložili na nepodstatné záležitosti. Jen tiše se lidé svěřují s důvěrnostmi o emocionálních problémech, o problémech v zaměstnání, a to přeci neutužuje přátelství s tím, komu se svěřujeme, ale riskujeme, že se dozvědí další lidé. Téměř nikdy nevyřkneme slova, která by vycházela z nitra naší duše – z hloubi naší bytosti – která by měla moc a z nichž bychom cítili život. A téměř nikdy nezaslechneme slova, která by v nás podnítila život a která by vlila naději do oněch prázdných míst kdesi hluboko v nás do míst naplněných pouze strachem, vztekem a zklamáním. Téměř nikdy nevyřkneme slova, která by vycházela z nitra naší duše — z hloubi naší bytosti — která by měla moc a z nichž bychom cítili život.
Kam ten svět spěje? Denně jsme informováni o různých tragédiích a neštěstích, které nemohou nikoho nechat klidným. Čteme o cynických křesťanech, zoufalých svobodných, a ještě zoufalejších ženatých a vdaných, čteme o zmatených rodičích a všechny tyto příběhy předáváme dál, abychom vypadali jako autentičtí lidé, kterým svět není lhostejný. Pokyvujeme hlavami s postojem Kam jen ten svět spěje? Politici nabízejí řešení společenských, ekonomických a bezpečnostních problémů a slibují více, než jsou schopni udělat; hodní lidé dobrovolně vozí přestárlé spoluobčany k lékaři, vysokoškolští profesoři píší knihy, jež formují myšlení lidí žijících ve věžích ze slonoviny, Je to však pořád stejné. Lidé po celém světě zůstávají osamělí – nikdo nejeví zájem o ně osobně, nikdo se jim osobně nevěnuje, nikdo k nim osobně neproniká. Málokdy vyslovíme slova, která by propojila naše duše takové, jaké opravdu jsou pod vší přetvářkou, předstíráním a politickou korektností. Málokdy slyšíme slova, která by vtáhla naši duši do duše druhé lidské bytosti. Hledejme smysl života, lásku a štěstí. Učme to i naše děti. Budou to hodně potřebovat.
Irena Aghová
Sírachovec
Chtěla bych připomenout tuto biblickou knihu a též, že následující napomenutí platí dodnes jajo zdroj moudrosti
Irena Aghová
Senátní návrh cen za věrnost zachrání tisíce manželství.
Určitě se tím nesníží rozvodovost, Ale spíše konflikty v rodinách posílí.zamyslela jsem se nad otázkou, jak chápeme věrnost a kdy nastává nevěra.
Irena Aghová
To bylo už tenkrát v Mezopotámii 1.Úvod.
Následující článek se bude dotýkat témat, která se týkají úvah o bytí a nesmrtelnosti i o právu, a v dějinách starověkých mezopotámských civilizacích a chtěla bych sdělit čtenářům, jen to, co starověké společnosti vyprodukovaly.
Irena Aghová
O svědomí
Na svědomí jednoho člověka je možné ostře útočit nebo ho probouzet v přátelském rozhovoru. Záleží na tom, zda ti dva chtějí spolu vycházet do budoucna, nebo si nakrátko vyřídit účty.
Irena Aghová
A zase máme další semestr za sebou.
Je mi líto , když studenti neuspějí u maturity a odcházejí ze školy s výhledem na nejistou budoucnost. Čeká je jen realita, do které spadnou nepřipravení a mládí je za nimi. Co na to ministr školství? Jde o budoucnost.
Irena Aghová
Kdo si šlape po štěstí?
dospěla jsem k názoru, že mnoho lidí chce být šťastnými a hledají štěstí, v různých událostech a možnostech, jakoby se mělo naskytnout mimo ně, nikoliv v interním pocitu blaženosti.
Irena Aghová
Od sebe jsem odešel, sebe jsem nenalézal. Sv. Augustin
Ani to předjaří není takové, jaké bývalo. Mrazivé dny a noci odrazují od procházek, styku s blízkými na příjemných místech.
Irena Aghová
Co se to děje se světem?
Je dobře věřit svým pocitům, názorům, myšlenkám a tomu, co se odehrává v našem nitru a vlastním hodnotám, které rozlišují díky rozumu, co je dobře a co dobře není a nespoléhat, co se předkládá zvenčí.
Irena Aghová
Brno ve větru a měsíc v úplňku.
Přírodě nic nevyčítám. Jestli je něco špatně ona nemá žádnou vinu. To člověk bývá hlavním podezřelým, když se něco zvrtne. Má přeci dar rozumu.
Irena Aghová
Nelze vstoupit dvakrát do jedné řeky.
Než ta situace nastala, měl každý z nás navyklý komfort a ten se pomalu rozpadával a bylo třeba najít jiné cesty, nebylo lehké se smířit s tím že v mnohých situacích není návratu k navyklému způsobu života..
Irena Aghová
Norimberský proces a Arendtová
I když jsem se narodila po válce, přesto její dozvuky v mém dětství rezonovaly. Jednak tím že se o válce mluvilo a též existovaly knihy, které jsem bohužel našla v knihovně v příliš dětském věku.
Irena Aghová
O milostných dopisech.
Psali jste někdy za někoho milostné dopisy? Jestli ne, tak to nikdy nedělejte. Můžete v sobě odhalit něco, co jste o sobě nikdy netušili. Povídka je psána v ich – formě, osoby jsou fiktivní.
Irena Aghová
Povídka. Seminárka a co všechno způsobila.
Příběh je fiktivní, je psán v ich formě. Postavy příběhu jsou též fiktivní. Snad se takové příběhy nedějí, možná, že v jiném světě a mezi jinými lidmi.
Irena Aghová
Obraz světa a jeho vliv na úroveň společnosti
Od Sumerů až po současnou dobu se všechny generace v historii snažily zanechat světu své vidění světa. Jaké je vidění světa současných obyvatel naší planety?
Irena Aghová
Vláda a lid jako konstitutivní prvky státu
Ano, k těmto prvkům ještě náleží ohraničené území. Ale já nyní uvažuji o sepjetí těch dvou jmenovaných. Jak se vlastně navzájem míjejí anebo se chápou jako lidé, kteří jsou svázáni zákony a odpovídají za dění v zemi jako občané?
Irena Aghová
Dějiny ukazují cestu následníkům co je dobře a není .
Nemyslím, že by měla Evropa opakovat chyby svých kulturních předků a dospět ke zkáze, ale měla by hledat východiska a dospívat k určitým cílům, i když vzdáleným.
Irena Aghová
O soucitu s nemocnými a o predikování smrti přeživších.
Před chvílí jsem si přečetla článek, který mi vyrazil dech a ráda si přečtu Vaše diskusní příspěvky. Studie: Těžký průběh nemoci covid-19 zvyšuje riziko úmrtí v následujícím roce (msn.com). To je výchozí článek.
Irena Aghová
Politika je věc veřejná na sociální půdě.
Na první pohled se zdá, že společnost rozdělují názory na situaci, která je složitá a v ní se projevuje zranitelnost hodnot a nutnost dosud ustálené hodnoty zvážit a neobávat se jejich přehodnocování.
Irena Aghová
Jak je důležité pěstovat ve státě etiku.
Po roce 1989, po sametové revoluci vzešla tendence pokračovat v ideálech První Masarykovy republiky. Jenže po Masarykovi svět prožil II. Sv válku a po ní další vývoj, který známe pod názvem totalita.
Irena Aghová
Ghosting jako způsob týrání člověka.
Poprvé jsem se setkala s pojmem, jehož obsahem je projev egoismu a sebestřednosti či vážného nedostatku empatie. Tím pojmem je ghosting.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
Seznam rubrik
- Antika
- Román o orosených růžích
- Umění
- Vídeňské bonbónky
- In memoriam
- Články roku 2011
- 2011 Povídky z maloměsta
- Příroda a její dary
- Hudba pro specialisty na etno
- Zahrada
- 2013
- Územní členění a problematika
- Sociální problematika v ČR
- Martin a Liliana
- Biblické dějiny
- Stres. frustrace, deprese nebr
- 2014
- Mezi drakem a hadem
- Společnost
- Články roku 2010
- 2015
- Z historie
- Demokracie
- Politika
- Smlouvy nejsou kus papíru
- Rodina a život kolem ní
- Tajemství zdraví a krásy
- Umět vařit je -in -
- Povídky a novely na sobotu
- Moje domácí kuchyně
- Milostná lyrika
- Až budou padat hvězdy
- On ženatý, ona vdaná
- Můj rozmarný Bůh, harmonie
- Náboženství
- Občanský zákoník a předpisy so
- Pohádky
- Těžké chvíle s lehkým srdcem
- Filozofování s filozofy
- Ženou v každém věku
- Paragrafy
- 50 +
- Druhé housle
- Čtenářský deník
- Osobní
- Nezařazené
- Rok 2012
- 2017
- Rok 2016