Hledejme smysl řádu a pořádku, nikoliv spory.

Když se běžný občan, který má každodenní starosti, začte do zpráv na Internetu, nabývá dojmu, že všechno nějak selhává a také nabývá dojmu, že nemůže nic ovlivnit, protože nevidí cestu.

Po roce 1989 jsme se vydali cestou, která není snadná a klade nároky nejen na politiky a vůbec osoby, které působí ve veřejném prostoru a ovlivňují životní standard občanů. V Ústavě se hlásíme  k právnímu a demokratickému státu a to je velký závazek. To nejsou jen slova, ale fakta,které je nutno naplnit každodenními činy ve prospěch našeho státního zřízení, které v Ústavě deklarujeme.

Také jsme pozvedli Listinu základních práv na úroveň ústavního pořádku a je promítnuta do občanského zákona a tím i do souvisejících předpisů a dalších právních kodexů. A to nás, občany České republiky zavazuje nejen dodržovat psaná pravidla, ale také jejich prostřednictvím hájit svá práva a oprávněné zájmy před nezávislými soudy.  

To zavazuje i naše představitele, kteří zastupují občany, aby se tímto řídili a pozitivně ovlivňovali veřejnost k chování, jednání a konání, jak se sluší pro zachování demokracie a budování právního státu. Všechno, co je spojeno s výkonem státní moci, směřuje k  občanům, k udržení bezpečnosti státního území a k péči o něj, za což jsou politici, řídící činnost ve státní správě. odpovědní, a i  za vytváření podmínek pro důstojný život generací, které v této době na našem území společně žijí a spoléhají na tu skutečnost, že stát je řízen v duchu nastavených řádů a pravidel.

Každým jednáním, konáním a chováním potvrzujeme demokratičnost našeho státu a naplňování svobod, které jsou deklarovány v Listině, která je nedílnou součástí ústavního pořádku. Není třeba pochybovat, že náš stát je demokratický i přes spory, které mohou vzniknout z různých příčin mezi politickými stranami, pokud jsou vedeny v tom duchu, že každý má právo mít vlastní názor a obhajovat ho veřejně v duchu zásad zákonů, v jejichž čele stojí základní zákon - Ústava. kromě toho, že jsme vzájemně vázáni psanými zákony, a odpovědností k jejich dodržování, jsme vázáni i nepsanými etickými pravidly, které vyplývají z tradice a je očekáváno, že v určitých situacích se standardně zachováme ve prospěch spravedlnosti a vzájemného soucítění a milosrdenství. To nejsou jen slova, ale fakta.  

Kromě toho všeho funguje ve společnosti ještě mediální sféra, která zprostředkovává informace, na které občan v běžném životě nedosáhne, ale tím, že se s nimi seznámí, o nich uvažuje a zvažuje tím také svůj současný a budoucí životní standard a možnost si nastavovat svou budoucnost; pro mladou generaci, na které by nám mělo nejvíc záležet, je důležité, zda dosáhnou finančně na bydlení a výchovu dětí, zda po letech studia na vysokých školách se umístí ve svých oborech a mohou očekávat slušné příjmy pro rodinu, pro starší generaci, jak to bude vlastně s těmi důchody, aby byli schopni si hradit  bydlení a běžné životní potřeby, a pro lidi, kteří trpí vážnými nemocemi, nebo jinými vážnými nedostatečnostmi, zda sociální a zdravotní politika bude na takové úrovni, aby dosáhli všichni na  potřebné léky a na zdravotnické pomůcky, které zajistí jejich mobilitu a soběstačnost. Myslím, že tato důležitá sféra, jako jsou média, by se měla více věnovat právě občanům, které jsou nedílnou a neopomitelnou součástí státu a podporovat jejich oprávněné zájmy a získat si jejich důvěru svou seriózností.  

Otázka spravedlnosti je také ve společnosti důležitá a kromě toho, je zastoupena nezávislými soudy nebo státními či komunálními úřady, které vydávají rozsudky a rozhodnutí či stanoviska, proti nimž se může každý odvolat podle zákona. Spravedlnost by měla fungovat i mezi lidmi navzájem. Rozhodně do jejího obsahu nepatří odveta, ale spravedlivé rozsouzení narušených vztahů na jakékoliv úrovni a na úrovni rodin - schopnost sounáležitosti, soucítění a usmíření. Učme děti chápat spravedlnost, protože právě ony jsou k ní citlivé.  

Demokracie je též otázka zralosti jejích nositelů a schopnosti uvažování do té míry, aby nebyly narušovány její pilíře - rovnost před zákonem,politická právaaprávní stát. To platí, mimochodem už  od antických dob, a o tom se máme bavit, rokovat a třeba i hádat, protože to platí pro každého, kdo se k demokracii hlásí a vyznává ji jako nejoptimálnější společenské zřízení.

Naše země a s ní česká společnost, si prošly dějinami, které nebyly zrovna snadné, ale přežila a vybudovala si vlastní kulturu a vědomí svého bytí. Svědkové jsou naši předci, na které máme vzpomínat s úctou a vděčností, že máme svůj, i když nesnadný jazyk, že jsme pokračovatelé tradic, které nás spojují a že se můžeme těšit uměním, které činí náš život bohatším, než jsou naše každodenní starosti. co bude dál, když přítomnost nás staví před různé zkoušky, které jako jedinci ve společnosti nemůžeme sami ovlivnit ke zdárnému zdolání.

Takže na závěr si můžeme jen slíbit, před výročím naší republiky, že i přes všechny těžkosti, které nás provázejí dnes a denně z důvodu neshod a nepřátelství mezi poltickými stranami, že zase přežijeme a budeme očekávat, co nám přinese blízká budoucnost - možnost usmíření a start do dalších dnů.  Každý den je vzácný.