Gaius Iulius Caesar. Díl 1

Život a dílo Gaia Iulia Caesara, které vyvrcholilo pádem římské republiky, je zajímavý a napínavý. Příběhy z antického Říma by vás měly pobavit v této dost napjaté době. Přeji pěkné chvíle s Římany.  

Gaius Iulius Caesar.

Narození	100 př. n. l.Řím
Úmrtí	15. března44 př. n. l.
	Caesarův chrám
Bydliště	Řím
	Populárové

Z Wikipedie.

Gaius Iulius Caesar ztratil už v patnácti letech otce a v šestnácti letech se stal Jovovým obětníkem, což znamenalo že obdržel kněžskou funkci. Velmi dobře se oženil s Cossutií., která sice nepocházela z významného rodu, ale pouze z jezdecké rodiny.

O tom se zmíním blíže: Jezdecký stav nejvíce vynikl za reformního hnutí bratří Gracchů. Jezdci už v dávných dobách patřili k římské kavalerii, a když ve třetím století byli nahrazeni pomocnými oddíly zachovali si své společenské postavení, ale změnila se jejich funkce. Stávali se důstojníky legií a úředníky v kancelářích správců provincií, Ale v té době netvořili jednolitou soudržnou vrstvu a dělili se do dvou kategorií: první kategorii zastupovali zámožní statkáři, musí, kteří svým postavením připomínali senátory až na to, že nebyli natolik bohatí. Druhá skupina se věnovala finančním operacím. K této činnosti totiž neměli senátoři přístup a tím se měla zajistit jejich bezúhonnost v politických funkcích, „Finančníci“ měli velké pole působnosti. V republikánském Římě neexistovala prakticky státní služba, a tak si vybírání veřejných poplatků určovali sami. Například z nepřímých daní a renty ze státní půdy – zpravidla pronajímali od státu ti, kdo za kýžený úřad zaplatil nejvíce, a pak si to mohli bohatě vynahradit. Takovými výběrčími se běžně stávali právě jezdci a říkalo se jim publikáni. Snažili se si také zajistit smlouvy za výstavbu veřejných budov a na jiné stavební práce li na zásobování armády. Za zisky z podnikání si kupovali další smlouvy na vybírání státních daní, Mnozí jezdci, kteří se zabývali touto činností, si pomohli k ohromného jmění. [Grant, Michael. Dějiny antického Říma, 2010. (107-109) ISBN 978-80-7381-769-5]

Pokračujme ve vlastním Caesarově životopisu, nyní podle Seutonia, nikoliv Plútarcha.

Tak tedy Cossutie byla za Caesara zasnoubena, když byl ještě chlapce, Po rozvodu se oženil s Cornelií, dcerou čtyřnásobného konzula Cinny, a brzy s ní měl dceru Julii. Diktátor Sulla nedokázal přinutit Caesara, aby se s Cornelií rozvedl a tak byl Caesar sankcionován ztrátou kněžské hodnosti, tak manželčina věna a nároků na dědictví rodu a bylo mu přičítáno, že straní Sullovým protivníkům.

Výsledkem těchto omezení ze strany Sully bylo, že se Caesar musel vzdálit z Říma; denně musel měnit svůj úkryt a úplatky se vykupovat z rukou Sullových náhončích. Omilostnění došel až zásahem vestálek a svých blízkých příbuzných Mamerca Aemilia a Aurelia Cotty. Sulla jejich přímluvám dlouho odpíral, ale pak se nechal udolat jejich přímluvami a učinil takovéto prohlášení ať již božským vnuknutím, nebo z nějakého bystrého odhadu:

„Dopřeji vám vítězství a budiž podle vašeho přání, ale vězte, že ten, po jehož záchraně tak usilovně toužíte, svým časem šlechtické straně, jejíž zájmy se mou společně hájíte, připraví zkázu. Vždyť v Caesarovi je skryto mnoho Mariů!“

Na co Sulla narážel? Těm, kteří nejsou kovaní v antických římských dějinách prozradím něco málo z událostí, které probíhaly ve válce s Mithridatem, s ním měl Lucius Cornelius Sulla spory. Řím svěřil vrchní velení padesátiletému patriciovi Luciu Corneliovi Sullovi, muži, který se po prostopášném, ale finančně úspěšném mládí, vyznamenal ve válce s Jugurthou a během bojů za „sociální války“. Teď byl zvolen konzulem. Ale tribun Sulpicius Rufus se násilnými metodami postaral o to, aby Sullu na místě vrchního velitele v mithriadovském tažení vystřídal jeho nový spojenec, polozapomenutý Marius. Sulla se samozřejmě s propuštěním nesmířil a vedl své vojsko, které při něm zůstalo na Řím. A nastal osudný historický okamžik. Byl to první pochod na hlavní město a první občanská válka, jinak řečeno, jasný příklad toho, že se vojáci oddaní svému veliteli mohou obrátit proti vládě. Sulla mezitím vytvořil další precedent, když postavil Sulpicia (jehož nařízení byla zrušena) mimo zákon a Maria rovněž. Na jejich hlavy dal vypsat odměnu a Sulpicius byl dostižen a popraven. Avšak Mariovi se podařilo uprchnout a ukryl se v severní Africe. Rak to jen pro vysvětlenou. [Grant, Michael. Dějiny antického Říma, 2010. (177n) ISBN 978-80-7381-769-5] .

Caesar nestál opodál, samozřejmě, když se Sulla potýkal s Mithridatem, Když blízké končiny pustošil Mithridates, nechtěl Caesar, aby někde vznikl dojem, že se oddává nečinnosti ve chvílích, kdy se spojenci ocitli v krajním nebezpečí, proto se přeplavil do Asie, sebral pomocná vojska, vypudil králova místodržitele provincie a rozkolísaná i nejistá města udržel v poslušnosti. Jako vojenský tribun, to byl první úřad, kterého se mu v Římě dostalo hlasováním lidu po návratu, podporoval muže, kteří usilovali pro obnovení tribunské moci, kterou Sulla oklestil. Také vymohl manželčinu bratru Luciu Cinnovi a mužům, kteří se přidali za občanských nepokojů k Lepidovi a po konzulově smrti uprchli k Sertoriovi, podle zákona navrženého Plotiem návrat do města a sám v té věci řečnil na veřejnosti.

Když obdržel úřad kvestora, připadla mu Zadní Hispánie, jeho cesta vedla do Gad. A zde spatřil u Herculova chrámu sochu Alexandra Velikého a zavzdychal. Uvědomil si, že ve věku, kdy si Alexandr Veliký podmanil svět, sám nevykonal nic pamětihodného a vyžádal si propuštění a začal co nejdříve vyhledávat příležitosti k významným činům. Tak byl náhle inspirován.

V Římě se pustil do významnějších podniků. Několik dní před nastoupením édility se octl v podezření, se spikl s bývalým konzulem Crassem a Publiem Sullou a Luciem Antoniem, kteří byli po svém zvolení za konzuly odsouzeni pro nezákonné ucházení se o konzulský úřad. Spiklenci se totiž pustili do akce, která nebyla nic menšího, než pokus státní převrat; chystali se napadnout senát, povraždit ty senátory, které by se jim zlíbilo; Crassus mel uchvátit diktaturu, Caesara měl jmenovat velitelem jízdy, stát měl být upraven podle přání spiklenců a Sullovi a Autroniovi měl být vrácen konzulát.

Narážku na tento převrat činí i Marcus Tullius Cicero: Caesar za svého konzulátu zavedl královládu, na kterou kdysi pomýšlel jako édil. Převrat se však nekonal: Crassus nedal znamení z nějakého osobního důvodu, možná že ze strachu, v určený den k vraždění se nedostavil, a proto ani Caesar nedal znamení, o němž se předem dohodli, že je dá. Toto znamení spočívalo v tom, že shodí tógu z ramene. Také je zpráva od Marca Actoria Nasa, že se Caesar spikl také s mladistvým Gnaeem Pisonem, kterému byla právě pro podezření ze spiknutí v městě naschvál mimo pořadí přidělena za provincií Hispánie. Bylo to právě sjednáno, že způsobí oba současně povstání, Piso venku, Caesar sám v Římě, k provedení státního převratu pomocí Amhronů a západních Gallů: obojí úmysl zmařila Pisonova smrt.

Když byl zvolen prétorem bylo odhaleno spiknutí Catilinovo a celý senát navrhoval účastníkům zločinu trest smrti, Caesar jediný pronesl mínění, že mají být po ztrátě majetku rozděleni po municipiích a tam střeženi.

Pokračování příště:

Zdroj: SEUTINIUS: Životopisy dvanácti císařů. Praha: Svoboda: 1974