Zažije svět po konci pandemie renesanci?

Už v nejstarších civilizacích, jak nás učí dějiny většinou nastoupila v nějaké formě renesance. Lidé se zamysleli nad svým způsobem života a poučeni temným obdobím hledali a nacházeli to, co je důležité.

Každý den sledujeme vývoj doma a ve světě. To je dobře.

Někdo může velmi těžce snášet situaci, která přináší omezující opatření, ale to není žádný momentální výmysl našich orgánů, ale zkušenost jiných společností, které zažily podobné problémy, že to tak může dobře fungovat. Už to, že se většina rozumných lidí podřizuje způsobu života, na který třeba nebyla zvyklá, je dobrá zpráva a ti, kteří mají pocit, že musí vzdorovat a zkoušet, zda to nejde jinou cestou, se dostávají do konfliktu zájmů s většinou. Kdo by chtěl skončit na JIP a ještě potom se dlouho zotavoval ze zdravotních  problémů? Někteří lidé mají obavy a projevují je, že touto nešťastnou událostí s koronavirem se oklešťují svobody lidí. Jenže to by musela být změněna ústava a též zákony, které svobody člověka a společnosti ochraňují a ro se nestalo. Tato omezení, která snášíme ať dobře nebo špatně, jsou v morální rovině, i když za porušení nařízení vrcholného orgánu státní správy (vlády) je sankciováno pokutami. Lidé se mohou rozhodovat, zda se podrobí sankci nebo se zachovají mravně ke svému okolí, jak se sluší a patří a to z hlediska rozumu. Samozřejmě že v dlouhodobé karanténě, která je omezuje a přináší jim i materiální škody, nelze hledat nějaké super hodnoty, ale sebereflexi, kterou možné dříve nezažívali; neshledávali důvod. Nyní ho máme všichni. 

Nezmění karanténa dosavadnímezilidské  vztahy?

Zauvažovala jsem nad možností, že znemožněním styku s blízkými lidmi se mohou změnit dříve prožívané vztahy, že mohou ochladnout se všemi následky, že mohou nabýt jiné kvality, tedy, dostanou se do situace, s kterou se dříve nepočítalo, neboť je možné v nich náhle objeví pochybnosti o jejich síle a opravdovosti, že je lidé začnou přehodnocovat. Na to má každý právo uvažovat nad změnou a jiným způsobem života. Není třeba se rozcházet a způsobovat další problémy, které mohou mít těžké dopady a vůbec měnit dosud fungující životaběh. Spíš je čas si otevřeně promluvit a vyhodnotit minulost a nastavit další pravidla pro budoucnost a další společné žití. Jsme poučeni koronavirem, že lidský život je křehký, že stačí málo, aby s ním zacloumal třeba ten koronavirus a všechno je najednou jinak. Je možné nad ním na 100% zvítězit? Podle všeho může stále působit, zmizet a možná se zase objevit. Zvítězit lze jen nad sebou samými a nedopustit, aby všechno, co jsme stavěli, o čem jsme snili, co jsme mezi sebou a v sobě budovali a co k sobě cítili zničil. To by bylo skutečné zlo, které bychom do světa vypustili a pak nebyli schopni napravit.

O té renesanci světa.

Všichni pozorujeme to velké válečné neštěstí, které se děje na řeckém území a v jiných zemích, kam se dostavilo zemětřesení velké síly. Copak koronavirus není dost nebezpečný, možná více, než zbraně namířené na lidi? Vždyť nikdo z nás nezná budoucnost, ale její předzvěst se odehrává v nenapravitelných konfliktech, za nimiž stojí nějaká lidská rozhodnutí. A v tom rozhodování se odráží naše často osudová svobodná vůle, kterou jsme všichni obdarováni a v níž jsme stále a stále zkoušeni. Zda se přikloníme k rozumu a rozvaze nebo vztáhneme ruku ke stromu, až jsme varováni a kousneme do zakázaného jablka svedeni ďáblem a varováni bohem. Je třeba se zamyslet, co je prospěšné a co prospěšné není a komu to všechno slouží. Pochybuji, že se svět může vrátit do nějakých námi smyšlených kolejí, v nichž jsme se cítili možná dobře, v němž jsme pociťovali jakési jistoty, ale je dobré si uvědomit, že jsme transcendentní bytosti a to znamená, že i přes ten strach ze ztráty jistot a pohodlí, které se nám líbilo tak, jsme upadali do škodlivého stereotypu, máme udělat rozhodující krok k vyhodnocení toho, co je zbytečné udržovat a říkat tomu tradice, nebo vhodné změnit, protože přes všechno naše cítění nám to škodí a stáváme se snadno slabými, protože si nebudujeme silné stránky našeho myšlení, života a dokonce i bytí. Svět se změní k lepšímu, když se dohodneme, co je to lepší, co zbytečně řešíme a vyrábí ztrouchnivělé zbytky našeho nerozumu a uděláme rozhodující rozhodnutí z pozice duchovní síly, co je prospěšné. Ale to neznamená, že by lidstvo zase nedospělo, i po tomto zápase k něčemu ještě užitečnějšímu.

Přeji všem zdraví, štěstí, hodně lásky a porozumění tomu, že všechno kolem nás, co potřebujeme je křehké a mělo by být pevné, což záleží na síle rozumu, vůle a étosu lidského bytí.    

.