Nechci být cynická,

nicméně z tohoto příspěvku vyplývá, že teď na tom mostě stojí smutně bývalá manželka Vašeho nejlepšího přítele a čeká na svoje "osudové štěstí". Nikdo se ani nepozastaví nad tím, že svému exmanžílkovi dopomohla se stát tím, čím byl, když potkal svoji novou partnerku. Já na tom tedy nic romantického nevidím ... stavět lásku na cizím neštěstí.

Re: Nechci být cynická,

100% souhlas, chtěl jsem vyjádřit to samé, jen stručněji: "A co bude s Anežkou?"

To je zajímavé (a filmaři si toho taky všimli)

že nejdramatičtější osudová rozhodnutí se vždy konají v hustém dešti:-) Možná ten déšť má v sobě něco, co otvírá lidské nitro, podobně jako pohled do plamenů.

Jinak moc hezký a napínavý příběh.

teda to je hezkej dojak

Teda ja na romanticky dojaky nejsem, ale todle je pekne napsany a i ten pribeh je takovej nakej neobycejnej, no docet sem ho celej.

Kur* va to sem se dojal, du si radsi votevrit dvanactku .. :-)

Re: teda to je hezkej dojak

Je to láska

Ony ty příběhy vůbec,

když je člověk prožívá, vypadají tak nějak..obyčejně, pokud si je člověk nepřečte napsané rukou toho, kdo jim umí dodat ten správný "punc". Myslím, že občas bychom si měli, každý z nás, představit náš životní příběh na papíře...až bychom se třeba podivili, co krásného jsme vlastně prožili  /anebo třeba i prošvihli/ a že život je, navzdory různým remcalům, vlastně docela hezkej...

Re: Ony ty příběhy vůbec,

To je svatá pravda. Člověk má žít svůj život s plným nasazením a vědomím jeho vzácnosti a daru lásky. Děkuji Vám

Pilcher 2

....ale jo, není nad "ooh oooh stories" Klíčovým štěstím každého příběhu je, že po sobě nenechává lidské trosky....jestli došlo k slehnutí nebo ne, je celkem jedno. I když mě se líbí víc ta kladná varianta.

Re: Pilcher 2

jo a karma od starýho cynika za ranní zromantizování mé zkažené duše (dnad mi to vydrží aspoň do odpoledne)

Tak já nevím,

pro mě je to takové složitě, těžko uchopitelné. Ač myslím dost romanticky založen, uniká mi podstata té lásky, na které to postavili. Začalo to sympatiemi, řekl bych hlavně z jeho strany, ona byla celá rozbitá v tom období, a kdokoliv se k ní chová hezky, měl jednu ruku v rukávu. Potom už ale schůzky, na kterých se toho o sobě moc nedozvědí, nevěděli vzájemně kde bydlí, zda teda fakt má ženu nebo už nemá, s největší pravděpodobností nedošlo ani na fyzický akt (to by potom ale mohlo být rozčarování)...no, vyvstává otázka...znali se ti dva vůbec :-)? Jelikož tam není žádný časový rámec, kterého by se dalo alespoň chytnout, dá se jen spekulovat, jak dlouho to jejich oťukávání trvalo

Nicméně Vaše psaní mě celkem dost vtahuje do děje, ale zároveň té omáčky kolem je někdy dost a já už to jen rychle hltám, abych se dostal zase zpátky do víru událostí...! Ale hlavně - co koho zajímá názor nějakého Maxxe, když, jak píšete, je to realita...a tam to, zdá-se, funguje - a to je to podstatné

Re: Tak já nevím,

Zažila jsem, prostřednictvím svých známých dva takové vztahy. Jeden se dal rozmluvit, do druhého jsem nezasahovala, radši, tedy do toho, co jsem popisovala nyní. U toho prvního byly tři děti. Víte, někdy se lidé prostě spojí a nemusí dojít z prvního počátku o fyzický akt. Já účinek fyzického aktu nepřeceňuji a nebo nemyslím si, že je důvodem k tomu, aby bourali svá zavedená manželství. Láska je věc nevyzpytatelná, jak jsem vypozorovala a fyzický akt ji dává jen určitost. Naopak si myslím, že pokud se lidé si nezačnou vyměňovat informace o sobě prostřednictvím sexu, může existovat i tak daleko hlubší vztah postavený na jejich soukromých důvodech. pokr.

To, jestli je nějaký příběh šťastný,

usuzuji podle druhu a množství odpadků, které nadělá. Tady je tím odpadkem dosavadní rodina toho pána.

Dnešní úpadková společnost má ale snahu tyhle nepříjemné souvislosti vytěsňovat, tak to asi nikoho moc nezajímá.

Re: To, jestli je nějaký příběh šťastný,

Neposuzujte to tak. Kdybych napsala o tom román, jistě bych udělala podrobnou analýzu všech aspektů této lásky na první pohled. Ale já jsem se zabývala pouze jimi, tedy hlavními protagonisty. Tak samozřejmě, že takové případy jsou ohromným rizikem a já b\ch se vsadila, že v jakémkoliv věku jsou možné a dokonce časté. Možná, že je to důsledek toho, že lidi si berou partnery, u kterých přesně neví, jak dlouho vztah vydrží, možná ani ne z lásky. A to jsou ty důsledky. Já asi budu miset ten román napsat abyste se na mne přestali zlobit, že jsem to udělala polovičatě.

Možná chyba, ale krásná věta.

....Stála jsem mezi hosty, dost blízko, abych jim mohla dotváří.....

a o krásných větách to vždycky je

Větách, ne ve spoustě žlutých opíčáků.

Já to takhle nevidím. Slušná ženská se osprchuje

a maže ještě do marketu pro prášek do pračky, aby měla důvod zpoždění.

Re: Já to takhle nevidím. Slušná ženská se osprchuje

já to právě žiju

Já to právě žiju a věřte mi, že to taková idylka není. Moje manželství se rozpadá, on je taky ještě ženatý. Zatím jsme se fyzické nevěry nedopustili, ale miluju ho víc, než jsem si uměla představit. Jenže, když potkám jeho ženu, nebo jeho děti (dospělé) připadám si jako strašná potvora. Mám depku z toho, že bych měla svoje malé děti připravit o tátu, vím, jak bolelo mě, když se rodiče rozváděli. Místo štěstí prožívám pocity viny, probrečela jsem spoustu nocí a vážně nevím, co uděláme...

Re: já to právě žiju

Rudi, neplačte a netrapte se, zkuste ten svůj cit k němu "vydejchat". A pokud si myslíte, že to není správné a že vaše rodinné povinnosti jsou výš, než láska, kterou cítíte, tak si to mezi sebou vysvětlete a vůbec - takové vztahy potřebují hlavně komunikaci. Neužírat se a mluvit o tom. Buďte k sobě úpřimní, někdy je to jen okouzlení, jindy zase touha po změně a pak, až naposledy opravdová láska. Vyberte si mezi těmi možnostmi. Pokud si nemůžete pomoci, najděte si prostor pro štěstí, ale láska není proto, aby se lidé trápili.