Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

R^

Duchovní život potřebuje občasnou samotu, odloučení od lidí. Ale potřebuje i život mezi lidmi pro korekci naší individuality. Jen skrze druhého člověka a lásku k němu, můžeme pěstovat lásku k Bohu. Láska k Bohu uzavřená do samoty bez bratrské korekce vede od reality k plochému idealismu. Hledání Boha musí být v jednotě plnosti Božího stvoření, v hledání Boha v jeho tvořivé, plodivé síle, což při pohrdnutí dary sexu a erotiky je zjevně obtížné až nemožné. Čím plnější je náš život, tím aktivnější a plnější je nalézání Boha.

:-)

1 0
možnosti
IA

V Máte pravdu. Já to plně chápu, že to ani tehdy, ani dnes nejde. Ale mnoho lidí se cítí osamělými a někteří chtějí být osamělí. Ale taky jsou lidé, jako třeba já, kteří vyhledávají samotu, protože chtějí mít od všeho klid. Alespoň na chvíli.

Když jsem ten článek psala, napadlo mne, že se svět a jeho lidské nahlížení na jeho běh nějak ne a ne se měnit. To je ta lidská transcendence. To je zajímavé.

0 0
možnosti