Nikde jsem nás v příkladech nenašel.

Sex chlast a bigbít. Egoismus muže, který si vychová manželku od koťátka (16-35) zasypáním jejího stanu kradenými růžemi a ona najednou svojí i jeho zásluhou roztahuje moc křídla. Oprávněně žárlila a prali jsme se a já vyhrával a začínal také žárlit. Sex nás dlouho držel spolu. I po odstěhování jí daleko ode mně to byl pořád nádherný sex. Do zjistění, že u mě bydlí 24 letá studentka. Pak byl milování konec. Děkuju jejím kamarádkám, že mě nabonzovaly. Pak už jsem na rozvod přistoupil a stejně jsme oba lhali soudci o našem sexu. Od sexu k sexu. V dalších vztazích jsem už takhle blbej nebyl. Nechlastal jsem tolik a rozhodně nedával partnerkám příležitost mě tak naštvat, jak mě dokázala naštvat jediná matka mých dětí a jediná moje manželka. Pár let už zase kamarádíme. Dvakrát jsem je navštívil s novými partnerkami a asi si i pokecaly. A scházíme se při rodiných oslavách v dětí Zámečku.

Re: Nikde jsem nás v příkladech nenašel.

No, to je docela obraz běžného života. Já bych tak žít nedokázala. A ani na to nemám.

Osobně si myslím, že žádný tyran se neprojeví

v celé "kráse" okamžitě. Je na ženě, aby včas rozpoznala, s kým má tu čest a patřičně zareagovala. Například aby po první facce od partnera sbalila kufry. Když to neudělá hned, neudělá to už možná nikdy. U psychického týrání to asi bude o dost složitější.  

Re: Osobně si myslím, že žádný tyran se neprojeví

Víte, některé ženy, které byly přítomné v dětství a mládí podobnému chování u jejich rodičů nerozpoznají, že to není normální. Musí mít vědomí toho, pokud na ni partner zaútočí, tak je to konec všemu. A že to nepřejde. Psychické týrání má tolik podob, že by to chtělo hodně rozebírat. Od žárlivosti počínaje k různým "trestům", které berou lidé jako "normální" projev vztahů. Odpírání nejrůznějších věcí, citové vydírání, což je vůbec nejhorší útok na lidskou psychiku a pak znemožňování partnera různými postranními pomluvami, lhaním. Psychickým týráním jsou "oblažováni" také muži. Prostě, tyhle všechny věci nemají nic společného s láskou, s normálním soužitím, s partnerskými vztahy. Je třeba nastavit otázku, co je normální soužití, co je láska, co je partnerství a manželství a to ostatní porovnat. A pak se v tom individuálně probírat. Asi tak. Ale dokud je člověk sám sebou, měl by o tom přemýšlet. Když do toho zapadne, velmi těžko hledá cestu ven.

popsané

parádně, řekla bych, že to souhlasí..., s tyrany je potíž, ale také platí, že když ho přestanete krmit tím, co rád žere, přestane se zmenšovat životní prostor týraného přímo úměrně zvětšování tyranského pupku. Jenže ono se od tyranů opravdu blbě utíká, a když se to podaří, dostat se z pocitů viny je neverending story...

Re: popsané

Ale týraná osoba by neměla mít pocit viny. Víte, to je asi to nejdůležitější, co musí pro sebe udělat, aby se ho zbavila. Ponořila se do svého problému a od pocitu viny se odpoutala. Pracovala sama se sebou a uvědomila si, že je stále tou originální a neopakovatelnou bytostí, s právem na vnitřní svobodu.Já vím, že je to těžké, ale myslím, že mnoho takto postižených lidí ani neví, že by to měly udělat.

Opravte si tú červenú vetu

Neplatí.

To slovo "vždy" a "nikdy " tam nemá čo robiť.

Akonahle ho dam date, len jediný prípad, ktorý tomu odporuje bude znamenať neplatnosť celého tvrdenia. A chce te tvrdiť, že domacie nasilie vždy eskaluje a nikdy neskončí samo odd seba ? Máte preskúmané všetky prípady ?

hezké

Super článek, krásně logicky podaný.

Re: hezké

Ja se snažím, aby lidé přesně pochopili jádro věci a rozeznali co je co ... děkuji

...a v diskuzi se ukáže...