Tak doufejme alespoň v to, že se světoví politici už nadále nenechají peskovat zmatenou pubescentkou.

A nejen to.

Rád bych věřil v renesanci mezilidských vztahů i celé společnosti. Ale jsem realista. Když teče do bot, dokážou být lidé solidární (ale také ne všichni!). Ale jakmile do bot přestane téct, je po solidaritě. Dokazují to dějiny, které jsou toho důkazem.

Domnívám se, že potřeba lásky (té skutečné!) může vzejít pouze z vnitřní potřeby člověka a nezávisle na vnějších okolnostech. Kdo ji v sobě trvale má, bude vždycky nezištně pomáhat, soucítit s druhými a milovat je.

Váš článek se mi líbí a dávám Vám karmu

Děkuji, pane Chmelík, já jsem do článku vložila příchuť duchovna a v něho věřím také. Přeji Vám zdraví a pohodové dny.

Krásně jste to napsala, paní Aghová. Jen bych k tomu dodala, že nás neštěstí pandemie koronaviru, které zasáhlo celý svět, přiměje k tomu, abychom začali rozlišovat to důležité od nedůležitého pro lidský život, to, co je dobré od nedobrého, zášť a zlobu od lásky a porozumění, naučí nás vážit si sebe i našich bližních. A také soucitu od cynismu, který už málem ovládl naše myšlení... Vždyť ten, kdo byl hodný, slušný a ohleduplný byl málem považovaný za hlupáka. Situace se již teď zlepšila. Lidé totiž zjistili, že se navzájem opravdu potřebují, skutečné přátelství a věrnost získaly opět na významu. Lidé si začali věřit a pomáhat. Díky a karma.

A ro je správné. Lidi si vždycky v naší zemi pomáhali a byli solidární s nešťastníky.

Píšete: "...to není žádný momentální výmysl našich orgánů, ale zkušenost jiných společností, které zažily podobné problémy." Podle mého naše orgány už přiznaly, že žádné zkušenosti nemají, respektive se žádnými zkušenostmi neřídí a jednají on-line. Ostatně se o tom můžete denně přesvědčovat. A vůbec, zkušenosti kterých společností máte na mysli?

Dále píšete: "Je třeba se zamyslet, co je prospěšné a co prospěšné není a komu to všechno slouží." V tomto výroku mi zaznívá apriorní víra, že vy, nebo kdokoli jiný dokážete správně posoudit prospěšnost/neprospěšnost nějakého konání a že jste s to odhalit, komu co slouží. Z čeho vycházíte, že si něco takového myslíte?

Jediná snad analogická situace k té dnešní byla pandemie španělské chřipky před sto lety. Jenže tehdejší svět a podmínky byly se současnými nesrovnatelné. A dostavila se snad po té pandemii nějaká renesance myšlení?

Dobrý den, pane Kvapile. Zkušenosti jsme si odnesli, když tu vypukla, zda si pamatujete žloutenka. Mám zkušenosti ze zahraničí, z Libye, kde vypukla velmi obávaná a nakažlivá střevní chřipka v letních měsících. Přeci nikdo nemůže vykládat, že neví, jak se lidé ve světě chrání před epidemií, samozřejmě karanténou a zvýšenou hygienou.

Odstavec druhý: prozradím vám to: ze své dlouholeté právní praxe. Tam jsem nabyla tyto jak lidé rychle mění své životní postoje, když se dostanou do velkých problémů třeba z lehkomyslnosti nebo nepořádnosti či nepromyšlenosti svého chování. I pro mne ty lidské osudy byly poučením..

Odstavec 3. Tak dobře. Řeknu to tak, renesance myšlení se projevila po morových ranách. Připomenu historicky dosažitelnou dobu konce třicetileté války, kde na mor málem vyhynula evropská populace. Tyto poznatky byly na svou dobu velmi dobře zpracovány do knih domácí lékař a připomněla bych i pohromu zavlečení černých neštovic do Evropy, která je též zaznamenána do historie medicíny.